7 věcí, které potřebuješ vědět o kojení, ale nikde se je nedozvíš.

Faktor pleti. Moučnivka. Bepanthen. Bílé bradavky. Podprdy. Velký prsa. Poradní skupiny.

Vincent van Gogh - kojící francouzská, rolnická žena

Musím říct, že blog teď mám v prioritách někde hodně vzadu. Ale řekla jsem si, že zrovna tohle sepsat chci a musím co nejdřív, protože brzo všechno zapomenu a až v tom budu znova lítat, zase nikde na tyhle informace nenarazím. Baby 1 klidně spí, tak s chutí do toho. :)) 

Článků o kojení je fakt hodně. Laktační liga udělala kus práce od dob, kdy se výrobcům umělého mlíka dařilo prosazovat názor, že oni to umí líp než vlastní máma.. Nicméně stejně jsem v tom dost plavala. 

1. Nikde jsem se nedozvěděla, že je veliký rozdíl mezi brunetkou a blondýnkou a zrzkou v úzkém vztahu ke kojení. Až v porodnici mi sestřička řekla:"No to máte jako s opalováním. Opalujete se dobře? Pak budete dobře kojit. Opalujete se špatně? To je mi líto." :)) Tak jsem si udělala takový malý průzkum a zjistila, že holkám s tmavším pigmentem pleti se bradavky uchystají ke kojení už během těhotenství. Bradavky ztmavnou a zhrubne pokožka. To se dočtete i na každým webu o kojení.. No jo.. Jenomže nám světlejším tipům se nic takovýho nestane.. Vlastně jsme se tomu i trošku zasmáli, když jsem přišla z porodnice a zjistila jsem, že mi po porodu ztmavly prsa.. udělaly se mi kroužky asi tak 1 mm kolem dvorců a tím to zhaslo. :D Takovej naváděcí systém pro miminko.. :D No.. takže hrubou pokožku na bradavkách si musí zrzky vypěstovat.. A to bolí, když vám s tím pomáhá miminko.. Hladový miminko.. Ještě před měsícem (do 4. měsíce) jsem strávila kojením 8,5 hodin čistého času denně.. Myslím, že mateřská bDoporučuje se drhnout bradavky během těhotenství, aby zhrubly.. Musím říct, že příště to vyzkouším. A Vám všem děvčatům se světlou pokožkou to vřele doporučuju taky.
y se měla jmenovat jinak.. :) A taková nepřipravená bradavka pod takovýmhle náporem.. No bolí to jako prase. Mnohdy jsem kojila a zároveň brečela bolestí.

2. Moučnivka. Dozvěděla jsem se o ní až od dětské lékařky asi na druhé schůzce. Přinesli jsme si ji ale už z porodnice. Vypadá jako bílé tečky na jazyku a v pusince miminka. Není až tak nebezpečná, i když se může dostat do trávicího ústrojí a dost tam pozlobit.. Ale přenášíte si ji s miminkem z bradavky do pusy a zase zpátky.. Proč považuju za nutný o ní mluvit? Miminko si ji donese z  porodních cest, má ji v pusince, má trošku hustější sliny, ale snad ho to nijak neomezuje... Ale maminka? Jak se vám ta potvora dostane do bradavky (ne na bradavku, ale do ní), při každým kojení si zažijete skutečný peklo v podobně bolesti, která jako rezavá kudla jede dovnitř po žláze až k páteři a fakt se vám zkroutěj prsty u noh. Řešení? Jesti uvidíte v porodnici bílé tečky v puse vašeho drobečka, neuklidňujte se tím, že je to zbytek mlíka a řešte to hned na místě s doktorem. Pravděpodobně Vám doporučí namazat fialkou, což už se dneska hodně omezuje, kvůli střevní mikroflóře miminka, ale za mě lepší jednou namazat včas tímhle sajrajtem a třeba si užít proplakanou noc (ta vás stejně nejspíš nemine), než pak měsíce trpět a po každém kojení mazat sebe i miminko různými dezifenkčními sajrajty a tu mikroflóru tím ničit dlouhodobě. Jinak kdyby Vám na ni nic nepomáhalo, nám nakonec pomohla jedlá soda rozpuštěná ve vodě a vytírat vatičkou párkrát denně. A kupodivu.. Přestat mazat bradavky Bepanthenem.. 

3. Bepanthen na bolavé bradavky už nikdy. Tohle je teda hodně zavádějící a subjektivní postřeh, takže si na to každá musí tak nějak přijít sama, co jí vyhovuje a co ne... Ze začátku jsem mazala olejíčkem od Saloosu, kojení bolelo jak sviň, bradavky rozmlácený na maděru.. Holky radily zkus bepanthen, mně zabíral skvěle.. Tak jsem mazala.. Trochu se to zlepšilo, ale po dvou měsících bradavky vypadaly pořád stejně a pořád to zatraceně bolelo. Pak jsem se dočetla, že na moučnivku mazat Bepanthenem nesmím, neboť uzavře bradavku a v tom teplíčku pak moučnivka (kvasinka) jede jak zběsilá.. Tak jsem zatla zuby v domnění, jak budu strašně trpět bez mastičky a hle.. Bradavky se za dva dny vyléčily. Moučnivka z pusy drobečka hodně výrazně ustoupila. Ještě jsem pár týdnů mazala před spaním zase olejem od Saloosu a dneska už v pohodě... Tak bacha na tyhle mastičky.. Možná jsem jen měla včas přestat.. nevím.. Každopádně mám tu tubu bepanthenu, tak kdybyste to chtěl někdo zkusit, je k mání.. :)

4. Bradavky jsou při kojení tak zatraceně namáhaný, že z toho zbělaj - odkrví se. A jak se odkrví, to je taková bolest, že se z toho můžete počůrat. Je mi líto, ráda bych tu mluvila o tom, jak si kojení užíváme a sdílíme tu lásku u toho a tak.. Ale to se nám děje až posledních pár týdnů, takže nemůžu sloužit.. mně na tenhle problém pomohlo chladit po kojení.. Tatínkovi se to dost líbilo, neboť celou zimu měl vedle sebe hroudu peřin, ze které vykukovaly jedno nebo obě prsa.. (my totiž máme v ložnici klendru.) Kamarádce zase pomáhalo před kojením pořádně prohřát.. I kombinace je možná.. Hlavně to neobraťte. :) 

5. Je důležitý, v čem nosíte prsa. Spousta tkanin vyloženě bolí, na prsou se nesmí nic hýbat, takže je nemožný chodit bez podprdy nebo kojícího tílka. Mně hodně pomohly jednorázový vložky do podprdy, ne že bych ukapávala mlíko, to nebyl a není můj případ, ale chránily bradavky před zbytečným třením. Nebo choďte úplně nahé.. To je asi nejlepší. Ale je to spíš řešení pro letní miminka.. :D 

6. Velký prsa při kojení. Já mám teď po porodu velikost 85H... Myslím si, že až skončím s dětma, budu si moct prsa dycky zabalit jako palačinku a stáhnout náplastí a vykašlu se na nějaký podprdy.. :D Ale to je vedlejší. To že velký prsa nejsou výhoda, to se dozvíte všude. Nemáte díky tomu víc mlíka, ani Vás prsa nebolej míň... Já ale zjistila, že je to převážně nevýhoda. Alespoň u mě (nejspíš v kombinaci s pigmentem a bolavejma bradavkama) je to zatracená nevýhoda. Musela jsem kojit v jedné konkrétní pozici, jakmile jsem zkusila novou, okamžitě to bolelo jak sviň. Taky vídáte obrázky spokojených maminek v houpacích křeslech, jak kojí svoje milá děťátka? Tak s tím se rozlučte, jestli máte velký prsa. Musím kojit v předklonu, většinou v tureckým sedě, Málokdy se mi podaří srovnat se tak, abych mohla pohodlně kojit v záklonu a buď dítě dusím, nebo mu to prso uteče nějak do hlubin mezi námi.. Kojení v noci v leže? Haha. On by si třeba to prso i našel a už několikrát se nám to stalo.. A já se pak probudila s modřinou jako prase někde mimo bradavku, neboť nenašel to správné místo.. Navíc teda když u toho usneme, probudíme se za dvě hodiny, on stále tak nějak popíjí, ale za půl hodiny je vzhůru, že už jako máme zase hlad, pač začal jíst už před dvěma hodinama.. :D Takže u kojení zásadně nespím.. Neboť nechci prokojit celou noc. :)  A co se týče množství mlíka.. Máme ho dost. Dokonce máme i přebytky. Ale miminku dá sakra práci to mlíko v tak velkým prsu najít a vytáhnout. Vlastně začal přibírat až ve chvíli, kdy jsem mu začala pomáhat masírováním prsu během kojení nebo před ním. Moje teorie je, že v malým prsu se mlíko nemá kam schovat a tak je dítko razdva najedený a nedá mu to až takovou práci, kdežto u mě to chvíli zabere. No co, vychovávám silného vytrvalého jedince. :) 

7. Existují poradní skupiny na fejsbuku a bůhví kde ještě, kde ti spousta holek poradí, protože má nebo měla stejné problémy. Stačí hledat hesla jako: kojení, laktační, kojíme apod... Ale pozor na nevybouřené slípky, které tě za každý dotaz sepsou, jsou to chudinky, které doma nemají uznání a potřebují si to vylejt někde jinde..  Pokud je tvůj dotaz citlivej, najdi si ve skupince zástupce správců a zeptej se ho v soukromé zprávě.. Buď se zeptá za tebe anonymně, nebo ti rovnou odpoví. Jo.. a dřív než vypustíš dotaz bez rozmyslu do světa, když sedíš u počítače, tak ve skupince máš vždy možnost vyhledávání (říkají tomu lupa), pravděpodobně se na stejnou otázku zeptalo tak patnáct holek jen v posledním měsíci.. :)

Jo.. a kojený miminka nemusej kadit. To jste věděli? :D Stačí jim to jednou za dlouhé dny až týdny... :D 

Může to vypadat, že kojení je fakt příšerný. Musím říct, že fakta tomu zrovna u mě nasvědčují. Ale zároveň musím říct, že jsem ani jednou nechtěla s kojením přestat a to se považuju za člověka s morálkou lenochoda. Byla jsem tak nějak asi plná hormonů nebo čeho a ty mi pomohly to překonat. A jak už jsem zmínila výše, dneska si kojení opravdu užíváme. Malej pan Anděl je neuvěřitelně sladkej, jak už se zajímá o všechno kolem a když zbystří mě, jak se na něj dívám, daruje mi ty nejsladší možné úsměvy. A já vím, že to je odměna za to, čím jsme si prošli. Však pro něj to taky nebyla procházka růžovým sadem. Zároveň ale po téhle zkušenosti nikdy nekouknu zkrz prsty na mámu, která přešla na lahvičku, protože už vím, jak těžký to kojení může být. Za pár týdnů mi bude 30 a kojení byl s velkým předstihem můj nejtěžší úkol. Ten porod trval jenom pár hodin, tohle byly zatraceně dlouhý 4 měsíce.  :D

Přeju Vám hodně odhodlání a vytrvalosti během kojení. Mějte se krásně.

Vaše Wopice :)

Porodní přání - představy a realita

Hotovo. Strach. Očekávání. Bolest. Radost.

Zdravím Vás po dlouhé době. Na začátek Vám chci říct, že já i miminko jsme oba šťastní a zdraví. :) 

Teď k věci. Každé těhotenství končí porodem. No ani já se tomu nevyhnula. Bála jsem se toho jako čert kříže. Nicméně jsem si představovala, jak se tím tak nějak protančím, kontrakce prodýchám, mezitím si s mužem a naší průvodkyní popovídáme.. Prostě takovej pěknej den jsem si malovala. :) Měla jsem připravená porodní přání - protože plán mi přijde dost naivní.. :) 

Tady jsou tak, jak jsem je napsala pro zdravotnický personál v porodnici (je to celkem osobní, ale pár lidí už se mě na to ptalo, tak co.. třeba to někomu pomůže): 

Pochopte prosím, že jsem v nemocnici poprvé v životě, proto jen pobyt tady je pro mě velmi nepříjemný a stresuje mě. Zároveň Vás prosím, než se mnou začnete něco řešit, představte se mi, moc mi to pomůže.

Porod:

• První dobu porodní se volně pohybuji podle své potřeby, třeba ve sprše, na míči nebo jinde. Volnost je pro mě velmi důležitá. 
• Hraje nám naše hudba
• Porodní asistentky ani lékaři mi nenutí žádné urychlovače ani jiné podpůrné prostředky, pokud to považují za vhodné, nejprve nás (mě a oba mé doprovody) informují o VŠECH možných vedlejších účincích pro mě i miminko. Teprve potom se můžu rozhodnout. 
• Nepřeji si nástřih hráze.
• Během druhé doby porodní mám možnost zvolit si a měnit pozici podle své potřeby. Nikdo na mě nekřičí, nehecuje mě. Takový způsob komunikace mě odrazuje od spolupráce. Ale ocením podporu (dýchání, polohy atd.)
• Miminko v ideálním případě beru do ruky já nebo tatínek miminka. Porodní asistentka nebo lékař zasahují pouze v případě nejvyšší nutnosti - komplikací apod.
• Miminko jde z porodních cest přímo ke mně na břicho, kde tráví první desítky minut. V případě, že toho nejsem ihned schopná, tráví tento čas na holé hrudi tatínka - deku a čepičku pro miminko máme v tašce, aby mu nebyla zima. V případě, že jsem schopna, čekáme, až se miminko přisaje k prsu a podpoří tak vyloučení placenty. 
• Nezáleží mi na tom, kdo přestřihne pupeční šňůru, záleží mi na tom, aby byla přestřižena až po dotepání.

Po porodu: 

• Vyšetření miminka probíhají po konzultaci s námi, vždy v naší přítomnosti, co je možné vyšetřit v náruči rodiče, to se vyšetřuje v náruči rodiče. 
• Nesouhlasíme s jakýmikoli vpichy do tělíčka miminka v prvních dnech po narození a přejeme si, aby nebylo koupáno mýdlem po celou dobu pobytu v nemocnici. 
• Prosíme o placentu. 

Na svých přáních netrvám v případě, že by jejich vyplnění přímo ohrozilo můj nebo život miminka. 

Moc Vám děkuji za pochopení a za vlídné přijetí. 

To by mohlo stačit. :) 

Zajímá Vás, co se mi splnilo? :) Vlastně skoro všechno a to, co se nesplnilo, jsem v tu chvíli ani nechtěla. Přesto to byl fakt strašnej den. :D Nebudu Vás znechucovat ani strašit detailama, nebojte se. :) 
První dobu porodní jsem se skutečně mohla pohybovat, jak jsem chtěla, pokud jsem nebyla zrovna na kapačce, aby nám zpomalili kontrakce, které předtím vyvolali tabletkou, neboť už bylo 12 dní po termínu. Musím říct, že jsem toho využila na maximum a mezi kontrakcemi stíhala i usínat. 

Jestli hraje nebo nehraje hudba mě vůbec nezajímalo. :D Co Vám budu povídat, tancovat se rozhodně nedalo, jediný způsob, jak se to dalo vydržet, bylo klečet a být v předklonu. Ve sprše, mimo ni, i na tom lehátku. Kozu na mě nikdo nezkoušel. :D Asi viděli, že je to bezpředmětný. :D Opravdu mi nikdo nic nenabízel a ve chvíli, kdy jsem o to žadonila (jo, já odpůrce všeho :D), tak už samozřejmě bylo pozdě. To naše průvodkyně Renča samozřejmě věděla. :) Hráz nikdo nastřihnout nestihl a v poloze, ve které jsem byla, to ani moc nešlo. 
Druhá doba porodní - to co známe všichni z filmů, jak se tam jako tlačí a řve.. Tak to jsem rozhodně nestihla měnit polohy a ani jsem se o to nepokoušela. Nejspíš díky tabletce to byl dost fofr. Porodní asistentka mi opravdu dobře radila, jak být efektivní ("Zkuste maminko tolik neřvat a tu sílu dát do tlačení.") a náš synek byl za chvilku venku. 
Miminko jsme chtěli držet sami, ale já fakt nemohla a tatínka jsem tak pevně držela za ruku, že taky nemohl. Takže s naším dovolením ho chytala porodní asistentka, potom už byl u tatínka nebo u mě. 
Bonding... No.. jako bylo by to fakt prima, ale i když už jsem si pak lehla a měla volné ruce, bála jsem se držet si ho na těle, poskakovala jsem po té posteli jako hrnec na rozpálených kamnech, neboť mě ještě trochu šili. I přesto se miminko stihlo přisát a dívali jsme se si do očí i když to nebylo hned a tělo na tělo.. To jsme potom dohnali doma. V porodnici to tak nějak nešlo. Do pokoje tam furt někdo leze. 
Miminko bylo vyšetřované skutečně vždycky po našem souhlasu, vždy v naší přítomnosti. Aby nám do něj nepíchali, měli jsme pro něj vitamín K v kapičkách a dodnes jej kapeme. Jehle se nevyhnul, měl žloutenku a to musím přiznat, že jsem vysrábla a nešla jsem s ním, neboť mu krev brali z hlavičky a ačkoli se to dělá běžně a prý protože tam míň cejtěj a rychleji se hojej a bůhví co ještě, tak u toho jsem teda být nechtěla. K čemu by mu tam byla matka v mdlobách, ne? 
Ještě koupání mýdlem.. :D haha. Ještě ten večer po porodu nám přišla sestřička povědět, jak se o miminko máme starat a vysvětlila, že všechny děti se koupou, protože pak na ně sahají sestřičky a děti jsou z porodních cest od nás "umazané" a mohly by se (sestřičky) něčím nakazit.. Tak jo.. Tak nám hned ukázala, jak se děti koupou.. No a než jsem tam dolezla a stihla se nadechnout, tak už ho patlala nějakým Johnsonem nebo čim.. Tejden jsem ho pak musela mazat. Ale to bych třeba musela i tak, než si zvyknul na život na suchu.. :) 
Placentu nám dali. ;) 
Tak to byl náš slavný den. Bez bolesti to teda nebylo, to se mi nepovedlo, ale jinak musím říct, že má přání se víceméně splnila. Za to porodnici děkuju. Jo.. pamatujete na toho doktora, jak jsem od něj na začátku těhotenství utekla? :) Tak ten byl u mého porodu a šil mě. :D Choval se velmi profesionálně a byl úplně v pohodě. :) Možná Vám tu chybí nějaké shrnutí či ponaučení.. No .. To je asi tím, že sama nevím a mám to tak nějak v mlze a to, že na to časem zapomenete bude asi opravdu pravda, už zapomínám. Ne na zážitky, ale na intenzitu. :)
Jak jste to měli vy? 
Mějte se krásně. 
Vaše Wopice

I am very sorry to my english readers.. I'll try to catch up soon...

Do Slovinska v 8. měsíci. / A vacation in your 8. month of pregnancy?

English is below.

Předsudky. Taška do porodnice. Parádní relax. Ljublaň. Bohinské a Bledské jezero. Postojnská jeskyně a hrad Predjama a konečně taky to moře. Je to pro každého?

Od ledna tohoto roku jsem měla jedno ohromné přání. Potřebovala jsem se nutně vykoupat v moři. :) Loni jsme byli na maltě a bůhví jak to bude za rok. :) Nejdřív jsem plánovala cestu jenom s mamkou, protože můj budoucí tráví svůj čas nejraděj kolem domu. Nicméně asi mu to přišlo líto... ? ... :) A rozhodl se, že chce jet taky. Tak jsme vlastně naplnili celé auto, přizvali jsme ještě kamarádku mamky, aby s námi nejela jako křen. :) A někdy od března jsem plánovala cestu. 

Horská architektura / the mountain architecture

Jsem samozřejmě slepičí prdýlka, takže jsem se o tom nijak netajila. Nevím, jestli to nebyla vlastně ta chyba. :) Možná bych si ušetřila spoustu podivných pohledů a sem tam i výčitek. :) Vyslechla jsem si, že jsem blázen, když chci 6 týdnů před porodem cestovat do zahraničí. Někdo mi říkal, že tam porodím, jiný mi říkal, že ohromně riskuju, další povídal, že si to vůbec neužiju. Nakonec den před odjezdem přišla mužova máma a převyprávěla mi příběh o tom, jak sama kdysi jela na dovolenou těhotná a po návratu potratila. Zakončila to slovy:"No tak snad vám to dopadne dobře" a odešla. Někteří lidé by na svých sociálních dovednostech mohli trošku zapracovat. :) Moje gynekoložka - posílám srdečné pozdravy - řekla, že si myslí, že když se dítě chce nechat vysypat, tak mu na to stačí jízda po kočičích hlavách ve městě a když se nechce nechat vysypat, tak se prostě vysypat nedá. :) Ale že si myslí, že mě žádná pojišťovna nepojistí. V České republice totiž pojišťovny opravdu pojišťují těhotné přibližně do 26 týdne těhotenství a pak na to prděj. Hehe.. No nebudu Vás napínat. Našla jsem pojišťovnu, která mě pojistila. Doporučit ji ale nemůžu, neboť jsem nevyužila žádného plnění a tím pádem nevím, jestli by se o mě opravdu postarali, jak slibovali. Respektive moc toho neslibovali. Zaplatili by mi pouze péči o mě a dítě nutnou k přežití při předčasném porodu. Docela by mě zajímalo, jak to dělají ženy, které třeba pracují v zahraničí.. 

Asi Vás to nepřekvapí, ale nakonec jsme vyrazili. Nemyslete si, že jsem si v lednu naplánovala moře a trvala na něm až do odjezdu na dovolenou. Všichni účastníci byli srozuměni s tím, že na dovolenou se jede, pokud mi stále bude tak dobře jako dosud a pokud vše schválí doktorka pár dní před odjezdem. :) A tak se stalo. Zajímavé je, že jsem si celou tu dobu představovala, jak si sebou pro jistotu vezmu tašku do porodnice. Tak jsme ji (s miminkem) zabalili a když byla sbalená, řekli jsme si, že ji necháme doma. :)

Skofja loka

Odjeli jsme v půlce srpna. První dny jsme trávili u Bohinjského jezera. V každém městě funguje infocentrum a v tom infocentru Vám poradí, kde je volné ubytování a za kolik. :) První den pršelo, tak jsme se vydali do měst. Nejdříve malinké ale nádherné a historické městečko Škofja loka. Tam probíhala zrovna svatba. Novomanželé museli tancovat sólo na náměstí... Chudáci.

Ljublanský hrad / Ljubljana castle

Ljubljanský drak / The dragon of Ljubljana

Ljubljana

 Vyrazili jsme i do hlavního města - Ljublaně. Musím říct, že to město je neuvěřitelné. Nemůžete tam jít a nezakopnout o veřejné záchody. O čisté zadarmové veřejné záchody. Jsou snad každých 500 metrů. Kromě toho je to teda moc pěkné město. :) Krásné mosty přes řeku, kolem kavárny a krámky. Ohromná spousta galerií a muzeí. (nebyli jsme ani v jedné.. :)) Hrad na kopci uprostřed města, kam Vás vyveze lanovka. Je nově opravený, kdo k tomu má sklony, ocení sladění naprosto moderních prvků jako beton a sklo s naprosto původními hradbami a nádvořím atd. 

Bled

Prošli jsme se kolem Bledu - to je procházka vhodná i pro kočárky, navíc plná skělých výhledů.






 

Bohinj

Další den jsem se flákala na pláži u Bohinjského jezera a ostatní ho obešli z té méně frekventované půlky. 

 

Přejeli jsme do Postojné. Tam je asi nejznámější jeskyně v Evropě. No ale nejeli jsme po dálnici a nebyli tam za hodinku.. To by tak nějak nemělo tu sportovní hodnotu. Vzali jsme to přes Triglavský národní park - tudíž přes hory. Auto teda trochu skuhralo a místy se i přehřívalo, ale nakonec to zvládlo a dovezlo nás pod Triglavem (nejvyšší hora Slovinska) a kolem řeky Soči (vodáci jistě znají) bez jediného zaváhání. :) (když teda nepočítám ta tři odpočívadla, když jsme stoupali ze 400 m.n.m. do 1600 m.n.m.. )

Postojna (1/1000)

Jeskyně Postojna je něco jako Český kras ale asi tisíckrátnásobně větší. Nemá cenu tu o ní něco psát, jestli máte rádi jeskyně a bojíte se stísněných prostorů, tohle je volba pro Vás. Snad jen jedna zajímavost, kterou nám průvodkyně řekla až na vyžádání... Postojnska jeskyně byla první prostor osvětlený elektřinou. Všechna evropská města byla elektřinou osvětlena až později. :) Dobrý co? :) 

 

Hrad Predjama / Predjama Castle

Hrad Predjama - sídlo Slovinského "bandity". Z fotky vidíte, že je ve skále... No a když se podíváte na jméno, tak jama je slovinsky jeskyně. Díky tomu se tenhle hrad dost proslavil, neboť byl léta obléhán a přesto nikdy nevyhladověl. Docela složitými chodbami a jeskyněmi ve skále se dalo dostat do druhého údolí a zásobit se tak až do skonání světa. :) Některá místa jsem si jako těhotná odpustila, například schody na terasu, ze kterých spadnul i Jackie Chan při natáčení Božské relikvie. :) V tento den jsme taky oslavili tříleté výročí. :) Oslavili jsme ho procházkami (jeskyněmi a hradem) a hubičkami a zmrzkou. :)





 No a konečně moře. Slovinsko má samozřejmě jen pár kilometrů pobřeží, ale využívají ho naplno. Bydleli jsme v Portoroži (růžový přístav) a koupali se, kde se dalo. Pláž po slovinsku vypadá jako betonová deska se schůdky do moře, ale to nám nevadilo. Po těch výletech, co jsme měli za sebou, jsme byly rády (můj nastávající se k nám přidal až potom, co prozkoumal další jeskyně), že si můžeme prohřát kosti a nasolit kůži. :) Jediná vada na kráse byly mini medůzy, které plavaly úplně všude. Naštěstí nežahaly, byly jenom slizké. 

Piran

 U moře rozhodně můžeme doporučit dvě města - Piran a Isolu. V Isole se nejlíp koupalo a Piran je historickej přístav plnej nádherných starých domů, mrňavých uliček a uměj tam nealkoholickou Piňakoládu :)

 Pokorně musím přiznat, že dvanáctihodinová cesta zpátky už pro mě byla celkem náročná, ne náhodou se nám potomek po dvou týdnech, kdy už byl hlavou dolů, otočil během cesty zase nahoru a od té doby to má jako své hoby a otáčí se tam a zpátky prakticky pořád. :) Že by následek dovolené? :)) 

Vysněná Pinacolada / dream pinacolada

Abych to tak shrnula. Dovolená to byla naprosto skvělá. To, že jsem sebou měla dítě ještě nenarozené, nikomu nepřekáželo, dokonce ani mně. :) Měla jsem díky tomu úlevy. :) Miminko si taky nestěžovalo. Jsem moc ráda, že jsem si to od nikoho nenechala vymluvit a že jsem nejela na truc, ale na základě zodpovědného rozhodnutí, které padlo těsně před odjezdem. Nemůžu tak doporučit každé těhotné, aby v osmém měsíci vyrazila na dovolenou. Ale pokud se celou dobu cítíte dobře, celou dobu jste v pořádku a máte takovou prognózu i do budoucna, máte odvahu a chuť, tak jeďte. :) Jenom vězte, že zodpovědnost za sebe máte vy a nikdo jiný. 

Mějte se krásně. 

Vaše Wopice

Preconcepcions. Hospital bag. Amazing relax. Ljublana. Bohijn aand Bled lakes. Postojna cave and Predjama castle and finaly the sea. Is it for everyone? 

Since january this year I've had one huge wish. I've needed to swim in a sea. You know.. beach.. waves.. salt.. :) Last year we were building the house and next year nobody knows.. First I planned vaccation just for myself and my mom because my future husband likes to spend his time around the house.. But he decided to come with us, so we took him and a friend of my mom and filled up the car. :) 

I tell everyone everything, so I talked about it with many people. That was probably a mistake... :) Some of them told me, that I will give a birth on my vacation, some told me that it is a huge risk to travel 6 weeks before due date or that it won't be relaxing at all. In the end, one day before leaving, my future mother-in-law came to tell me, that she once was also pregnant on a vacation (4 months) and after she came back she had a misscariage.. She ended by words:"May it have good end this time..." Some people should just work on theire social skills.. :) My ob.gyn. told me, that if the baby wants to come sooner, it will. It doesn't.. than it won't... :) But she told me, that there is probably no injurance company to injure me. And that was almost true. There are very few companies that injure you after 26. week of pregnancy.
I guess that it is no surprise for you, that we went on that vacation in the end. :) Please do not think that I decided in january (no idea about pregnancy) and I went in august.. I told everybody that we will only go if I still feel okay by that time and if my doctor approves it.  And that is what happend exactly. Interesting note: I imagined whole time that I will take my hospital bag with me... So we packed it (with baby) and than we decided to leave at home... :) 

We left in half of august.. First days we spent at Bohinj lake. There is infocenter in every town. You can come there and they will tell you where is available accomodation and how much you will pay for it. That is great help.. At least for us it was. :) First day was rainy so we went to Škofja loka - small town but amazing and than to capital - Ljubljana. I must say, the city is great. There are public toilets everywhere and for free. And also it is very beautiful place. :)) There are lovely bridges over the river, cafees, shops.. Huge amount of galeries and museums (We haven't been to any of them). There is a castle of Ljubljana on the hill in the centre of town, where you can take a lift. It is rebuilded and who likes architecture, can appreciate new glass and concrete with old stones and mud.. :) 

Then we walked around Bled lake. It is walk for strollers and full of beautiful views. Then I spent one day on the beach of Bohinj and others went around it - just half of the way. 

After these days we took our car and went to Postojna cave. But we didn't go straight. We went around Triglav (the highest mountain of Slovenia). Our car didn't really like it.. :) But we made it. And then along the river Soča to Postojna. There is no point in telling you about Postojna. You just have to see it. It is the biggest calcite cave in Europe opend for tourism. It was first public place in Europe with eletrical lightening. Even before Paris or London.. Impressive right? :) 

The castle Predjama - residence of Slovenian "bandit". You can see in pictures that it is situated in rocks. And Jama means cave in Slovenia. That is very important for this castle, because there is a web of caves that can take you in to another walley. Some parts of the castle I didn't see since I am pregnant and even Jackie Chan fell out there (while recording a movie. We also celebrated our third anniversary in there.. :) By walking, kissing and having an icecream. :) 

Finally - sea. Slovenia has only few kilometers of coast and they use it till the last stone. Theire beaches look like concreete flat and stairs to water. Well we didn't care. After all those trips we just wanted to lay down and swim and sleep and again. :) Only my spouse went to another trip - to Škocjanske cave. There was only one blemish - jellyfish everywhere. But they were small and didn't nettle. Only they were very slimy. :) 

If you wanna see something beautiful in Slovenian coast, go see Piran. It is historical harbor full of middleage houses and streets and they know how to make alcohol free Pinacolada. :) We stayed at Portorož ( rose harbor) and we used beach at Isola. In Portorož the beaches are kinda dirty. 

I must say that 12 hours way back was a bit difficult for me and the baby rotated during that time - head up.. :) Since that time it became a sport for them.. Hope it will settle down soon.. :) 

So... The vacation was great. Having unborn child with me wasn't difficult at all. I am very glad that I went and that I decided to go on responsible facts and on defiance. Anyway I cant recomend it to everyone, it is definitely not for everyone to go for a ten days long trip abroad. But if you feel great whole your pregnancy and continue that way and you know you are okay and you are strong and really want to go - GO. :) Just you have to know that only you have a responsibility for you and the baby and nobody else.

Have a nice time. 

Yours Wopice

Domácí panička 4.03 -Těhotné ženy se musí těšit na miminko a nesmí se těšit na porod./ The housewife 4.02 - Pregnant woman must be excited from having a baby but mustn't be excited from giving them a birth.

English is below...

Zase jsem jiná. Neumím se těšit? Neumím se bát porodu?

Vlastně jsem tohle téma ani moc neprožívala. Jenom mi tak vrtalo hlavou, jestli jsem jako normální. Sestřička se na mě pokaždé významně podívá, když najde tep srdíčka našeho potomka v očekávání, že se rozpláču štěstím.... Stejně tak se na mě dívá po ultrazvuku... A pak zjistím, že ostatní to berou jako za nejhezčí chvilky těhotenství, když můžou své drobečky vidět na obrazovce. Skoro jakoby to mimo obrazovku nebyla pravda. No asi to mam zase trochu jinak.
Já to prostě takhle neumím prožívat.
Jsem těhotná poprvé a je to dost "jednoduché" těhotenství, tak mi promiňte mou naivitu, když říkám, to co říkám. Od začátku mám pocit, že je moje dítě v naprostém pořádku. Vnímám, že tam je, i když ho zrovna nevidím na obrazovce nebo neslyším jeho srdce. Teď když sebou mele, je to samozřejmě intenzivnější, ale já to tak měla už předtím. Nevím proč. A v příštím těhotenství to budu prožívat asi zase jinak. Ale v tomhle těhotenství mě někdo uvnitř mě ujišťuje, že ví, co dělá a že je to v cajku. Ale to není všechno.

Dneska se těším, až ho poprvé budu držet v náručí a doufám, že to bude hned, jak se podívá na svět. Ale nebylo to tak od začátku. Přestože je to velmi chtěné a dlouho plánované miminko, neuměla jsem se na něj těšit, neuměla jsem si ho představit, nedokázala jsem si představit, že ten mrňavej mimozemšťan uvnitř mýho těla je skutečně člověk, že bude vypadat jako můj muž a že změní můj život od základu. 

A navíc jsem se bála, že když si to neumím představit, tak to asi nedopadne. To je moje zkušenost, že když si neumím představit, třeba jak jsme na koncertě, tak vím, že s ním nemám moc počítat, protože tam pravděpodobně nedorazím. Někdy si o tom můžeme popovídat víc dopodrobna. :) 

Nevěděla jsem si s tím rady, ale nechtěla jsem tomu přikládat moc velkou váhu. Tak jsem jednoduše nechala všechno plynout, to mi obvykle vychází dokonale a vyřeší to samo spoustu otázek a "problémů". Najednou jsem slyšela jiné budoucí matky říkat, že si taky nedokážou své děti představit a přesto porodily zdravá veselá dítka. Dočetla jsem se, že je to přirozené. Vlastně mě překvapilo, že o tom někdo psal. Myslela jsem, že to mám takhle jenom já, tu úchylku s představivostí a realitou a budoucností a tak... Potom jsem se přihlásila na kurz propojení s pánevním dnem.

Vřele doporučuju všem, kdo se na kurzu chtějí dozvědět něco o sobě a fungování těla a mysli a emocí a až tak je nezajímají předepsané možné chvaty na držení novorozenců  :) (to jsem teď slyšela, že v některých porodnicích na kurzech ženám cpou do hlavy :D ). 

No a na tom kurzu jsme dělaly i takový šílenosti, že jsme si představovaly. Představovaly jsme si jak jsme na bezpečném místě a držíme v náručí naše miminko. Příběh byl delší, ale tohle je stěžejní. No jak tam tak ležím a představuju si, jak našeho drobečka držím v náručí, najednou vidím, že má modrá kukadla po tátovi a malej kulatej nosík a se zájmem mě pozoruje taky. Od té chvíle jsem zase o něco klidnější. On je totiž dost borec. :D
Vlastně od té chvíle, kdy jsem si dovolila ho vidět, se na něj těším víc a víc. I přesto mi to ještě pořád stěžoval ten porod, že jo. Já se jako chtěla těšit na své miminko, ale furt jsem si říkala, no nemůžu se na něj těšit, protože to bych se musela těšit i na porod a to přeci nejde. Pač ten strašně bolí a budu v porodnici plný doktorů a dezinfekce...
Taky už chápu, proč jsou některý ženský na to slovo tak háklivý. Obvykle to rádi používají lidi, když chtějí říct, že jim nějaký úkol dal pořádně zabrat.. BEZVA. Jednu dobu jsem se ptala kamarádek, jestli se bály nebo bojí porodu. Dneska už bych se nezeptala. Jednak většina z nich ho má za sebou, ale hlavně já si uvědomila, že se ho NEMUSÍM bát. A co víc... Já se na něj můžu těšit. MAGOR CO? No asi jo. Ale upřímně. Jestli to mám zvládnout, tak jediná cesta pro mě je se na to těšit.
Porod nemusí bolet. Porodníci nemusí být neslušná bezohledná hovada. Novorozenecké sestry nemusí být bezcitné zlé tetky. Nakonec do porodnice nemusím ani dojet. :D Můžu si porod užít, můžu ho dokonce prožít a s láskou na něj vzpomínat celý život, jaká to byla krása. Lékaři se můžou chovat jako skuteční profesionálové a mohou se mnou nakládat jako se sobě rovným člověkem. Sestry na novorozeneckém mohou respektovat moje přání a nebrat mi miminko a nemýt ho hnusným chemickým mýdlem. :)
 Tak jsem začala být háklivá na větu:" byl to porod", ale trochu z jiného hlediska.. Vyvolává to v lidech pocit, že porod je hrozná zkušenost. A ona často je. Ale to neznamená, že to tak musí být.  Moje vlastní zkušenost mě naučila, že to, na co se soustředím, se mi stane. Takže když se teď budu soustředit na strach z porodu a bolestivý porod a komplikace při porodu, co se mi asi tak může stát? Ale co když se budu soustředit na uvolnění, pohodu, kontrakce místo bolestí, lásku, klid? Co se mi pak může stát? Realista by řekl, že v obou případech naprosto stejné strašné věci. :) Nicméně když se na porod budu těšit, tak aspoň nestrávím další dva a kus měsíce ve stresu a až to přijde... Budu odpočatá a v klidu a minimálně na ty HRŮZY budu mít víc sil. :)  A třeba se mi podaří mít i ten pěknej bezbolestnej porod. :))
Držte mi palce. Doufám, že na konci října Vám s úlevou sdělím, že to jde. :)
Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)

I am different again. Can I be excited? Can I be afraid of birth?  

Am I normal? At my doctor's office they always look at so weirdly when they find a heartbeat of my baby. Like they expect me being in tears of happiness or something. Same with ultrasound. Then I talk to women and they actually were almost in those tears when they saw theire babies on the screen. It almost feels like it is not true until you see it on the screen. hmm. Looks like I am different again. 

I just cant be that emotional or feel it that deep.

This is my first pregnancy and it is pretty easy so excuse my naivity when I say what I say. Since the beginning I feel that my baby is completely allright. I feel that he is in there even when I couldn't see him or feel his kicks. I will probably feel totally different things in my next pregnancy or pregnancies but during this one somebody inside me is assuring me, that he knows what to do and is okay. 

But that is not all. Today I am looking forward to have my baby in my arms and hope that it will be right after he sees the world. But that wasn't from the beginning. Despite this baby is very very long time wanted and planned, I coudn't imagine him. I couldn't look forward to meet him. And that scared me a lot.

I believe that when I can't imagine being (for ex.) on some concert I shouldn't count on going there. Almost always when this happens I end up not going there... Some time we can talk about this a bit more.. :)

 I didn't know what to do but I didn't want to put a big weight on that so I let it go. That works to me all the time.. :) suddenly I heard other preggers talking about same thing and they delivered perfectly healthy babies. :) I read that this is natural. Actually it suprised me that somebody cares about my capability of imagination. I was suprised that somebody wrote about it. I thougt that this imagination thing is just mine ...
Than I went to course. I learned about my pelvic area where we made so many strange things. They made me to lie on a floor and imagine... To imagine being on safe place and holding my little baby in my arms. Suddenly I can see my baby boy being in my arms, having a daddy's blue eyes and round small nose and watching me also. :) Since this moment I am more confident again. What a brave baby am I having. :)
May be I would look forward to meet him much sooner if there wasn't a birth... I wanted so, but when I remebered giving a birth, I couldn't. Because it is painfull and terrible of course. Can't forget that I'll be in hospital full of doctors and dezinfection... Then I listened to one lady talking about painless birth and I realized that I don't have to be afraid of that. Even more. I can look forward to it. CRAZY RIGHT? Guess so. But honestly.. If I am supposed to make it, only way for me is to look forward to it. Birth doesn't have to be painfull. Hospital staff doesn't have to be rude. In the end I don't have to end up in the hospital. :D I CAN enjoy birth of my baby. I can even experience it well and until the end of my life remember it as amazing lovely time. Doctors can be profesinals and can treat me like equal. Sisters can respect my wishes and do not take my baby away from me and bath him in some chemical soap. :)
So why would I concentrate on all those terrible things when I can relax and I can even relax during my delivery? I learned that what I have in my mind, that will happend to me.. So what would you have in your mind? :) the outcome can be equal, but when I start my delivery relaxed and happy I will definitely have much more energy for that. :) And I may even have that painless birth... :)
Hold your thumbs for me so I can come in the end of october and tell you it was like I imagined.. :)
Have a nice time.
Yours Wopice. :)