Zobrazují se příspěvky se štítkemvychovat syna. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvychovat syna. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 17. března 2022

K čemu je základka?

Vzdělání dětí? Výchova dětí? Hlídání dětí? Sjednocení dětí? 

V knihovně
Proč děti mají nastoupit do zařízení, které jim neposkytne pocit bezpečí? Proč mají strávit půlku i víc každého dne s lidmi, kteří je nebudou chápat a hlavně je ani nejspíš nebudou chtít pochopit? Proč mají tolik času každý den trávit činnostmi, které je nebudou zajímat a tudíž jim nic nepřinesou? Proč se mají učit odkládat své základní fyzické potřeby a proč se mají učit bezmezně poslouchat dospělého, který jim něco vykládá, aniž by se ho na to ptali? Proč je školství založeno na konceptu fabriky z dob průmyslové revoluce? Nevěříte? 

Továrna - vezme se nedotčený materiál a pracovníci ho obdělají, zpracují na výrobky. 

Škola - vezmou se nedotčené děti a pracovníci je zpracují na poslušné zaměstnance továrny. 

Školy byly potřeba, aby ze samostatně se rozhodujících dětí sedláků zvyklých řídit se sluncem (den, roční období,...) byli poslušní pracovníci továrny ochotní řídit se zvonkem, zvyklí trávit čas v uzavřených prostorách, zvyklí hromadně poslouchat příkazy. 

To mámě nějakých 200 let zpátky... Potřebujeme ještě dneska tolik poslušných zaměstnanců továren, kolik nám jich naše školství vyrábí? A jsme my rodiče opravdu tak za jedno s touhle osnovou? Protože jestli nejsme, tak proč je tam posíláme? Protože za těch 200 let se změnilo akorát hodně málo. Děti se přestaly bít, začaly se šikanovat navzájem, tak už to není potřeba a přidalo se pár stránek do učebnic historie a věd... Ale jinak stále vyrábíme dělníky do továren. 

Pojďme si odpovědět na otázky ze začátku. 

Poskytuje škola dětem vzdělání? 

Neurologické výzkumy dokázaly(odkaz na přednášku níže), že abychom se byli schopni učit, potřebujeme mít naplněné základní potřeby. Potřebujeme se cítit v bezpečí, potřebujeme zažívat úspěch. Zároveň je dokázáno, že se učíme to, co nás zajímá, to co nás nezajímá jsme schopni se naučit na test, ale velmi rychle to zapomínáme. Logické, že? 

Vychováva škola děti místo rodičů? 

Jsem si jistá, že mnoho učitelů si to rozhodně myslí. Možná na to mnoho rodičů spoléhá. Je to dobře pro děti? Je dobře, že získávají přehled o normách společnosti z disfunkčních skupin dětí stejného věku? 

Hlídá škola naše děti, když jsme v práci, abychom jim vydělali na chleba? 

Myslím tím, věděli jste, že to děláte a jaké to bude mít následky? Věděli jste, že tu s Vámi už snad navždycky bude další člověk o kterého se budete muset postarat minimálně po dalších 20 let? Nebo jste si řekli, doklepem to do 6, a pak ho šoupnem do školy, tam už se o něj postarají? Případně:"ty tři roky na mateřský nějak zvládnu, pak už bude chodit do školky a já se vrátím ke svému životu?" Myslíte, že je to k tomu dítěti fér? 

Sjednocuje škola naše děti? 

PhDr. Jana Nováčková CSc. zjistila(opět stejný odkaz níže), že školství prospívá pouze velmi malému okruhu dětí. A to jsou ty, které jsou průměrné spíš lehce nadprůměrné. Takové děti v našich běžných školách zažívají úspěchy na denním pořádku, nemají příliš mnoho práce, ale taky nejsou znuděné. Takové děti jsou ve školách spokojené. A co ty ostatní? Ty slabší jsou nuceny dohánět výše zmíněné. Pokud jim to nejde, hledají si doučování. Co na tom, že jsou třeba vynikající ve fotbale nebo nádherně hrají na flétnu? Nikoho nezajímá, že Franta zná všechny rostliny u dědy na zahradě. Propadá v češtině, tak je to lůzr a musí se to rychle doučit, jinak bude mít zkažený celý život. A na druhé straně je tu Míša, celé dny ve škole jen kouká z okna, protože všechno, co se tu "učí", už zná, extrémně se nudí a zlobí, takže šup s ní do poradny, možná má poruchu, když je tak zlobivá a nedokáže se přiblížit průměru, ne? 

Dva malí umělci

Dostala jsem se mezi skupinu žen, které řeší odlišnosti svých dětí. Řeší, že jejich děti jsou jiné než ostatní. Jsou z toho smutné, někdy vyčerpané. Několik z nich má děti, které mají v září nastoupit do školy. Do školy, do které zcela jistě nezapadnou dobře, protože nebudou průměrné. A já se nemůžu přestat ptát, proč tam ty děti mají chodit? 

Proč jsou neurodiverzní děti nuceni učit se všemu jako neurotipické děti? Vždyť jsou jiné, tak proč to neoceníme? Proč když Filip miluje vysavače, proč ho v tom nepodpoříme, místo toho, abychom mu nutili témata, která ho nezajímají? Proč mu nepomůžeme stát se expertem číslo jedna na vysavače? Proč když Matěje zajímá jenom elektronika, proč ho nutíme bavit se s dětmi, které o tom nemají ani tucha a tudíž si s nimi nemá o čem povídat? Proč ho nepřihlásíme do kroužku elektrotechniky nebo čeho a nepomůžeme mu najít komunitu, která ho v jeho zájmu podpoří? Navíc tam zjistí, že se dokáže s lidmi bavit úplně v pohodě. A třeba se tam najde další takový fanatik a budou spolu chtít dělat nějaký projekt a sami zjistí, že pro to budou potřebovat mnohem víc než jen elektrotechniku. Budou potřebovat zvládnout i mezilidské vztahy, ekonomiku a účetnictví, další jazyk a spoustu dalších věcí. Proč ho v tom nepodpoří speciální pedagog, škola ani rodiče? 

Když chtějí, jsou venku.
Aby z něj byl další průměrný (spíš podprůměrný), životem (čti školou) otrávený dělník, který si bude doma po večerech stavět okruhy. V lepším případě bude makat pěkně v korporátu a svůj deficit bude kompenzovat nakupováním elektroniky nebo čeho a bude tím pěkně živit naši tak důležitou ekonomiku. Taky bude chodit na terapii celý život, další prachy v oběhu. Nejspíš bude smutnej, to může vyřešit pivem, nebo pornem, protože co si budeme povidat, sice ho nutili komunikovat, ale nikdy mu skutečně neukázali, jak efektivní komunikace funguje, protože to sami nevěděli, takže holku si pravděpodobně bude hledat hodně těžko. 

Já nevím, jestli je tady poznat, kam se snažím tenhle příspěvěk dovést jo... Pojďme se podívat na kmeny, které ještě nepřijali naši báječnou pokrokovou zdravou odpovědnou západní kulturu a žijí tak, jak jsme my žili dřív, ale je to tak dlouho, že už to nikdo z nás ani neví jak moc. V takovém kmeni má každý svoje místo. Každý malý človíček se během dětství, kdy kouká, co dělají rodiče a strejdové a sousedi a učí se to od nich a povídá si s nimi a poslouchá, co si povídají oni... tak každý takový človíček během toho svého dětství zjistí, co mu dobře jde. Zjistí, na co má talent a v tom se cvičí a zlepšuje. Když dospěje už dobře ví a dělá to, co má rád a co ho baví a čím je prospěšný své společnosti. Když se ho v patnácti zeptají, co chce v životě dělat, Jihlav... co to povídám.. Nikdo se ho v patnácti neptá, všem je to jasné, protože už to dělá. Když je dobrý přes pěstování, už dávno se učí ode všech, kteří pěstují a pomáhá jim, už dávno je přínosem. 

Když se našich dětí v devítce ptají, co chtějí dělat, naše děti neví co mají odpovědět, protože je to po devíti letech vymývání první otázka na jejich vlastní názor. 

Ale to jen tak na okraj. :) 

Tady je pár odkazů, kdybyste se chtěli dozvědět víc: 

První dáma respektující výchovy paní Nováčková o školství mluví moc hezky třeba v tomhle videu

O talentech a o tom, jak v sobě každý máme ten svůj, jen to nevíme, je pro děti i dospělé tahle úžasná knížka, kterou určitě znáte, od Veroniky Hurdové (krkavčí matky)

O tom, co způsobuje už stovky let školství po celém světě, je tenhle zajímavý dokument

O škole, která funguje víc než sto let, vychovává velmi vzdělané jedince, aniž by je kdykoli k čemukoli nutila je tenhle film... A mimochodem, takové školy jsou už i u nás. :) 

Žádný z těch odkazů mi nic nepřinese, nemusíte se bát, že bych si tím nějak vydělala. :D 

Tak jo.. jsem se dneska nějak rozohnila. Mějte se krásně. 

Vaše Wopice


neděle 15. března 2020

Velikonoce slavíme, ale po svém.

Vyrostla jsem na vesnici. Nejdřív jsem se na Velikonoce těšívala. To bylo v době, kdy jsem byla maličká a chodila jsem koledovat. Ráno jsem vstávala ještě před sluníčkem, poslouchala jsem zpěv ptáků z okna a těšila se, až budu moct vylézt, obléknout si nové šatičky, vzít pomlázku a košík a vyrazit do vsi. Obcházela jsem (většinou sama, protože moc vrstevníků jsem neměla a ti, které jsem měla, mě vždycky nějak vypekli) celou vesnici, dům od domu jsem zpívala naučenou koledu a dostávala za to sladkosti. Několikrát jsem se musela zastavit doma a vysypat košík plný dobrot. Často se stalo, že než jsem se vrátila, brácha mi dobroty už přebral a to nejlepší čornul.. Takový věci ti, kámo, budu vyčítat do smrti. :D Občas jsem po cestě potkala houf kluků, ale protože jsem byla malá, buď si mě nevšimli nebo později mě šetřili.

Potom jsem vyrostla. Už mi bylo hloupé chodit po vesnici a koledovat, přišla jsem si na to příliš veliká. Tak jsem zůstávala s mamkou doma a obsluhovala jsem koledníky. V tu ránu jsem se na Velikonoce těšit přestala. Dokud chodily děti, bylo to príma. Dala jsem jim balíček s dobrotami a malovaným vajíčkem. Když přišel strejda, nebo nějaký soused, švihnul mě párkrát přes zadek, ale jemně a jen pro ten účel, abych prý neuschla. Čím se víc blížilo poledne, rány byly silnější a když pak přišla horda puberťáků nebo i starších chlapů, vždycky se mezi nimi našel někdo, kdo mě seřezal jak psa. Tradice to dovolovala.
Už už jsem chtěla Velikonoce u nás doma zrušit, jako to chtěla mamka a spousta lidí z mého okolí, když jsem se skamarádila se slečnou, která Velikonoce v pravém slova smyslu nezažila. Moc se těšila, tak jsme spolu malovaly vajíčka, třeba i pekly perníčky, chystaly koledu. Chlapi chodili, mlátili nás, já byla zmlácená, kamarádka taky, ale byla šťastná. S ní to vlastně ani nebylo tak hrozný jako dřív.

Teď bydlím na malém městě a koledníci prakticky nechodí. Chodí k nám jen manželé a děti kamarádek, kamarádi, známí. Vždycky namaluju pár vajíček, něco připravím a všichni se chovají velmi slušně.
Ale jak mám synovi předat Velikonoční tradice? Co si má do života odnést? Svoje první Velikonoční pondělí prospal tatínkovi v autosedačce s maličkou pomlázkou v ručičce. Bylo mu půl roku. Druhé velikonoce už jsme zkusili trochu jinak, ačkoli z toho neměl žádný rozum..
Slyšela jsem o tradici, která se na západ od nás dodržuje o Velikonocích. Někdo jako kouzelný Velikonoční zajíček se do rána proběhne po zahradě a schová tam pro děti vajíčka (neptejte se mě, proč zrovna zajíček schovává vajíčka.. tak daleko jsem se ještě nedostala...), ve kterých je vždy nějaké překvapení...
Nenecháme si sem zatáhnout další americkej svátek. huhuhu. :) Asi takhle.. Halloween je založenej na pohanské (tedy víc než 2000 let staré) tradici vydlábávání tykví - jako symbolu mrtvých... Pohani jsou naši předci, takže ve skutečnosti je to tak, že tenhle svátek jsme my, stejně jako křesťanské Vánoce, nastrčili Američanům.. :) Ale to jen tak pro rozvíření diskuze. :)
Zpátky k věci. O povídání na téma Velikonoce zatím u nás nemohla být řeč, protože nic z toho synkovi nemohlo dávat smysl. Proto své druhé Velikonoce slavil takto:

  • dopoledne již tradičně strávil s tatínkem na koledě, vydržel jednu návštěvu a pak usnul. :) 
  • Odpoledne hledal na zahradě schovaná vajíčka, do kterých jsme mu schovali pár drobností. A jednoho zlatého zajíčka, který měl pod sebou knížku o moři - neboť pár týdnů na to jsme poprvé vyrazili k moři. 
Jak se chystáme slavit Velikonoce nadále? 
Pokud pánové budou chtít, můžou jít vesele koledovat, nicméně se s manželem chci domluvit, aby zdůrazňoval, že budou ženy jen tak "laskat" pomlázkou a pomůžou jim tak k tomu, aby zůstaly mladé, krásné a neuschly. Nehodlám podporovat násilí schované za jakoukoli tradici. 
Uvědomuji si, že pro křesťany jsou Velikonoce největším svátkem v roce, ale já křesťanka nejsem a mám jim hodně za zlé, takže jejich zvyky rozhodně doma podporovat nebudu. Nicméně na Ježíšově odkazu nevidím nic špatného a možná až bude maličký trochu míň maličký, tak si o Velikonocích můžeme povídat o příběhu Ježíše Krista a hlavně o hodnotách, které nesl. Sama za Velikonocemi vidím spíš oslavu jara a tudíž budu dál pokračovat v tradici z loňska s vajíčky, ačkoli možná změním zajíčka na slepičku nebo naopak přidám mláďátka všech domácích zvířat, protože jaro časem mláďat rozhodně je. Asi čím bude starší, tím víc budeme mluvit o přírodě, o krajině, o cyklu roku, života, atd. Budeme ten čas trávit venku ať už na zahradě nebo někde jinde v přírodě. A budeme si všímat přicházejícího života. Vajíčka nakonec můžem najít kdekoli, nejen u nás na zahradě. :) A tak můžeme oslavit svátky jara i bez násilné tradice, která přináší radost jen chlapům a masochistickým ženám..

Tady je pár nápadů, co dát mrňouskům do koledy (schované ve vajíčkách):


  • Malé autíčko na klíček
  • malé figurky zvířat - myslím, že to dělá Schleich nebo tak něco.. jsou věrné, krásné a drahé... 
  • křídy 
  • maličká knížka
  • maličká čokoládová figurka - Lindt dělá figurky z opravdové a i hořké čokolády... velká hitovka.. :) 
Plastová vajíčka jsem nakonec sehnala na Amazonu. A z vlastní zkušenosti doporučuju - až budete shánět drobnosti do vajíček, mějte alespoň jedno při sobě.. jinak budete muset dost pravděpodobně improvizovat jako já s lepící páskou... :)

Přeju Vám krásné Velikonoce, ať už je slavíte po křesťansku, či pohansku či po svém... :)


A co takhle čarodějnice? Hm? Slavíte? Co myslíte? Slavíme je doma? :)

Mějte se krásně.
Vaše Wopice


                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               



























úterý 2. července 2019

Co sbalit miminku (batoleti) do letadla? Co mu sbalit k moři? A 3 vychytávky na pláž.

Cesty. Knížky. Moře. Písek. Kufry. Kočárek. Batole. A babička. 

Opravdu jsem si lámala hlavu nad tím, jak zvládnout cestu s mladým pánem (t.č. 20 měsíců), když letadlo odlétalo v 5 hodin ráno, tudíž jsme na letišti "museli" být ve 3, tudíž jsme "museli" vyrážet v půl druhý. Protože jsme o tom věděli dlouho dopředu, vymyslela jsem pro synka vlastní knížku, ve které mu jsem mu každou chvilku ukazovala, jak budeme vstávat ještě za tmy, jak nás tatínek odveze na letiště, jak to vypadá na letišti, jak poletíme za úsvitu letadlem, potom pojedeme autobusem, až dorazíme k moři. Knihu jsem vyrobila dost jednoduchou, většinou jsem vytiskla a vystřihla nějaký obrázek a nalepila ho na tvrdý papír, kde jsem nakreslila nějaké pozadí - hvězdy, úsvit, moře, atd. Nevím, jestli to bylo tím, nebo je náš Už Ne Tak Maličký opravdu pohodář a zvládnul by cokoli. 
Co vzít sebou do letadla, byl taky oříšek. Optala jsem se na Pinterestu a našla spoustu nápadů. Jukněte, jestli chcete inspiraci, je to všechno v angličtině, ale stačej obrázky. :) Nejdřív jsem pátrala po pravidlech. Co můžem vzít, co nemůžem vzít a co můžem vzít pod nějakou podmínkou... 



  • Tekutiny do letadla smí jen do obsahu lahvičky 100 ml, vložené v plastovém uzavíratelném sáčku do obsahu 1 l. 
  • Svačinu si do letadla klidně vzít můžete, jen pozor na šťavnaté ovoce, tam by celníci mohli dělat problémy. Obložený chleba, nakrájená zelenina - to všechno je v pohodě. 
  • Pokud vezete miminko (infant - dítě do dvou let), můžete mu vzít všechno, co obvykle pro tu dobu potřebuje. Tj. přesnídávku - i domácí, pití, mlíko, cokoli. Celníci to respektují. V případě, že toho máte víc, tak vás možná donutí, abyste přiměli miminko se z toho napít. Tak předejdou tomu, že je v tom nějakej jed asi... 
  • Vlhčené ubrousky nejsou problém. 
  • Příruční zavazadlo (při letech na Krétu, jinde to může být jinak) může vážit max. 8 kg
Co jsme si tedy zabalili my?
  • V příručním zavazadle jsem měla osobní věci, jako mobil, foťák, peníze, pasy, místenky (ty vám dají u odbavení zavazadel),
  • Pro malého jsem tam měla náhradní lehké oblečení, protože cestoval v pyžamu a letěli jsme na Krétu, tak tam už bylo na dlouhý teplý pyžamo moc vedro. 
  • Potom jeho osobní higiena - jednorázový plenky (vzala jsem radši víc, potřebovali jsme asi dvě), vlhčené ubrousky, Sudocream. 
  • Sváču hlavně pro synka: nakrájené ovoce v uzavíratelné krabičce, ovocné taštičky 2x, vodu s citrónem, lahvičku, takovou tu tyčku ze sušeného ovoce a jedlého papíru. Obložený chleba. 
  • Zábavu na cesty: Asi čtyři drobné knížečky - tři moc oblíbené a jednu novou. Maličkatej traktůrek - asi není z kindrvejce, ale skoro by se tam vešel, maličkého plyšového koně - dědictví po starších sourozencích. Krabičku s voskovkami a pár papírů vel. A6 na pevných deskách. Pro případ nejvyšší nutnosti tablet s ovečkou Shaun a Timmim. 
  • Pro pohodlí: Plyšovou měkkou sovu a oblíbenou dečku. 
  • No a nesmím zapomenout na nosítko a golfky. 
Co jsme z toho využili a jak proběhla naše cesta? 
Jak už jsem psala výše, Mladý Pán zvládnul cestu dokonale. Doma se sám probudil ruchem kolem a plakal jen vteřinku, když jsem ho musela dát tatínkovi, abych se oblíkla na cestu. Cestou na letiště nezamhouřil očka, za to vyjedl tatínkovi díru do bochníku chleba, protože na něj přišel noční hlad... Já tatínkovi snědla za odměnu klobásu, takže mu do práce k svačině zbyla jen kůrka chleba a nějaký zelí nebo kedlubna... :D Na letišti bylo všechno taky v pohodě, dívali jsme se na letadla, když jsme viděli stejně starou slečnu, jak baští sušenku, byl čas na ovocnou tyčku. :) 
V letadle jsme seděli u okýnka, abysme mohli koukat ven, ale nedoporučuju to, člověk má mezi sebou a všemi těmi krámy, co si zabalil další dva lidi... Nicméně my je stejně nevyužili, protože když se letadlo rozjelo k odletu, dala jsem synkovi prso, ten se přisál, než jsme vystoupali do letové hladiny 11 tis. km, tak spal a to mu vydrželo téměř celou cestu. Až těsně před přistáním otevřel očka, chvilku koukal, potom si zase dal mlíčko, neboť jsme přistávali a to byl konec vzdušného dobrodružství. 
Zabalené zásoby jsme využili až v autobuse na Krétě, kde vyjedl všechno, na co měl chuť, pohrál si s plyšáky a traktorem. Přečetli jsme všechny knížky a dívali se z okna na krajinu kolem a hlavně na moře. Potom se přitulil a když byl skoro čas jeho každodenního odpočinku, usnul mi beze všeho v náručí - asi 3 kilometry před cílem. Když jsme dorazili, jednoduše jsem ho dala do kočárku, dovezla do už připraveného apartmánu a všichni (i babička, která se s námi na dovolenou taky vydala) jsme si zvládli ještě chvíli schrupnout. Tomu říkám pohodové cestování. :) 

Co jsme měli v kufru? 
Dobrá zpráva je, že maximum je teď na Krétu 24 kg. A když vezete dítě do dvou let, tak to může mít svůj kufr do 10 kg. Nicméně my se rozhodli, že se vejdeme do jednoho, protože na další kufr už nezbývala ruka... 
Držela jsem se pravidla 3 kusy a dost. Neboť jedno máte na sobě, jedno perete a jedno máte do zásoby. 
Náš Mladý Pán tedy měl: 
  • 3 trička (+ jedno cestovní)
  • 3 kraťasy
  • 2 čepice
  • 10 plen - na místě jsme si koupili další
  • 1 větrovku (na jihu Kréty občas fouká)
  • 1 pyžamo
  • 2 dlouhé lehké kalhoty
  • 2 trička s dlouhým rukávem
  • 1 mikinu
  • kyblík, lopatku, kelímky, míček, bábovky na písek, konvičku (bez tý my se nehnem)
  • bublifuk, maličké cestovní vodovky (je to umělec, co vám budu povídat)
  • ještě další asi 3 knížky
  • ručník na pláž a ručník na večerní koupání
  • první pomoc: náplasti, krém po opalování plný AloeVera, krém na opalování (Kdo budete chtít doporučit značku, ozvěte se, jinak obecně fakt doporučuju jít po těch přírodních minerálních a ne chemických - co si namažete, to máte do pár minut v krevním oběhu...) výplach očí (kvůli případnému písku), teatree olej na štípance, kapesní nožejček s pinzetou, dudlík (v našem případě používáme ještě sem tam v noci), 
  • Jelena na ruční praní a ochotnou babičku :) 
  • edit: zapomněla jsem na botičky - měli jsme jen kožené capáčky a po zážitku s horkým pískem a bosýma nožkama jsme rychle kupovali sandálky do vody.. Blbě se v nich v písku chodilo, ale proti spálení zabraly. 
Vychytávky na pláž:
  • rozprašovač s čistou vodou - když mu potřebujete dát něco najíst a máte ruce od písku.. nebo utřít zadek... nebo namazat záda... Nejdřív jsem si jeden koupila, nakonec jsem pořádně vymyla jeden po ekologickém čističi, co si kupujeme domů a ten jsem tam pak beze smutku nechala - v odpadkovém koši, ne na pláži. ;)
  • plastový ubrus nebo clona do sprchy - moře je pro batolátka dost velkej kus vody najednou... Proto jsme sebou vzali starej plastovej ubrus - vykopali jsme ráno díru na pláži vedle našich ručníků, do díry jsme položili plachtu, zatěžkali na krajích kameny a nanosili vodu... Za chvilku byla i příjemně teplá narozdíl od moře, takže jsme tím chlapečka každý den na chvilku zabavili. :) 
  • síťovku - našla jsem starou, dá se koupit i nová a pořád je stejně praktická. Na co? když jdete z pláže, dáte do ní všechny ty blbůstky plné písku.. než dojdete domů, většina písku je pryč a blbůstky jsou suché.. :) 
Chybělo nám něco? 
Díky babičce jsme 2 třetiny oblečení dovezli čisté domů. Ale chyběla nám pilka. Syn ji bezmezně miluje a denně používá. Nechala jsem se ošálit jeho zdánlivým nezájmem před odjezdem a nechala ji doma. Na pláži za mnou dva dny zoufale chodil a potřeboval nutně řezat a já ji nezbalila.. Naštěstí jsem pak objevila pilku na svém švýcaráku - situace byla zachráněna. 

Jinak cesta zpátky byla obdobná až na pár nepříjemných velmi osobních detailů z mé strany, ale o tom někdy jindy nějak jinak... :) Maličký už tolik nespal, tak jsme se prošli po letadle, podívali se u prázdných sedadel z okna na mraky ze shora, četli si v časopise, který dostal od letušáka. Po chvíli mu to už opravdu bylo dlouhé, ale naštěstí cesta trvá jen 2,5 hodiny, takže jsem nemusela tahat moc knížek ani tablet. :) 

Celkový dojem z cestování s batoletem za mě jedinečný. Ale každej jsme jinej.. :) 

Mějte se krásně.
Vaše Wopice

úterý 27. listopadu 2018

Co má náš roční syn v adventním kalendáři

Knižky nejsou. Kalendář je. Pověste ho vzhůru nohama. Některé věci se do něj dají dávat každý rok znova. 

Už jsem si myslela, že to snad ani nestihnu a nebudu lhát.. dvě věci jsou ještě na cestě.. :) Jsou to knížky, protože přátelé.. Kniha o Vánocích pro roční dítě... tak ta je v čechách snad jenom jedna. A je to Krtek a Vánoce.. No a co Vám budu povídat, Krtek je u nás velmi těžko trpěné zvíře (ryje totiž  tatínkovi do zahrady), takže jsem do poslední chvíle hledala něco jiného, ale nenašla jsem. Díky bohu za kamarádky... Ale o tom až později, vezměme to popořadě.. 
na obrázku je adventní kalendář vyrobený z lískových klacků, které drží pohromadě pomocí provázku. Na nich jsou navěšeny pytlíky a balíky s čísly od 1 do 24. Kalendář je také osvětlen vánočními světýlky.
Náš adventní kalendář
Jak jsem psala už minule, rozhodli jsme se vyrobit jeden z nejjednodušších. Tatínek nám pomohl a nařezal a obrousil klacky a svázal je po trampsku dohromady... :) Já je pak ozdobila skleněnými a keramickými ozdobami a přidala jsem jednoho háčkovaného andílka od babičky - přirozeně. :)


Pokud se do toho budete chtít taky pustit, mám tu pár tipů:
  • pověste to tak vysoko, aby se k tomu děti nedostaly samy. :) 
  • pokud vkládáte aktivity místo sladkostí, nechte pytlíčky otevřené, kdybyste potřebovali balit společně dárky 22. A ne až 23. Prosince, ať to můžete přehodit. :) 
  • navěšte pytlíčky od spoda dolů, pokud máte malé nenechavce.. Jakmile jednou kalendář uvidí a zjistí, že v pytlíčcích jsou zajímavosti, spodní řada bude krutě v ohrožení.. Když budete mít dole 24, bude to měsíc stresu. :) 
A co jsme teda nakonec do pytlíčků nastrkali?  Téměř v každém jsou

křížaly - jablička, švestky, meruňky.  Meruňky jsou ještě v igeliťáku, protože si myslím, že by umastily papírový pytlík. Náš maličký si sušené ovoce moc oblíbil a myslím, že bude mít radost z každodenní dávky vlastního. 


V některých jsou aktivity...  Například rozsvěcení stromečku, zdobení stromečku doma, balení dárků, pečení cukroví s babičkou nebo s tatínkem. Nejsem naivní, je mi jasné, že když syn najde v pytlíčku kartičku s nápisem, nebude z toho dvakrát odvařenej. Tak jsem je dělala větší a málo barevné a u snídaně je spolu vždycky pomalujeme. A pak sníme křížaly. :D





Potom tam máme příbor, protože nám neustále chybí vidlička. Sehnala jsem takový, jaký jsem měla já jako malá a donedávna jsem s ním jedla, protože má prostě tu správnou velikost. :) Ještě jsem tam dala pár figurek - poděděných po synovci - díky Dejve. 
Když jsem hledala, co do adventního kalendáře dát, našla jsem jako doporučení vodní hračky - s tím, že jsou víceméně malé a levné. Jo tak ne ta naše.. Ale mám z ní ohromnou radost a moc se těším, jak si s ní naše mládě bude hrát.. Pokud to dobře chápu, je to stejný princip jako ty mlejnky do písku či do bazénu, akorát se to drží rovnou v pacce. No.. uvidíme.. Dali jsme tam taky vánoční pyžamo (když to dobře půjde, uvidíte na PF :) a ponožky).



Zbývají knížky. Uf. Jak už jsem psala, jedno z mála leporel (kniha s pevnými kartonovými stránkami) s vánoční tematikou je Krtek a Vánoce.. No tak objednala jsem ji a snad do konce týdne dorazí.. Máme doma dvě knihy o Krtkovi a obě jsou dost oblíbené, tak si myslím, že i tahle synkovi udělá radost. Potom velmi předčasně ale přesto najdem v kalendáři knihu Ježíšek (David Laňka, Triton). Je pro starší děti, ale my si zatím aspoň prohlídneme obrázky. Je to v podstatě příběh o Ježíšovi, když mu bylo tak asi osm. :) Kdo nechce vidět souvislosti s bohem a biblí, vůbec si jich nemusí všimnout. Je to krásně psaná kniha, která narozdíl od jiných hezky popisuje i pocity rodičů ve výchově. A třetí kniha, kterou si letos nadělíme, se jmenuje K Ježíšku od Marie Fisherové-Kvěchové. Děkujeme za tip kamarádce Zdeňce. :) Paní Kvěchová byla ilustrátorka v době první republiky přibližně a tahle kniha je jedna z jejích nejhezčích knížek, jak jsem se dočetla. Ještě nám nedorazila, pan knihkupec volal, že už ji ale má, takže si ji co nevidět vyzvedneme. :) Měly by tam být i nějaké ty koledy ku zpěvu. :))) 
A to je, myslím, všechno. Knihy mají tu výhodu, že je po Silvestru sbalím a uklidím a vytáhnu je zase na příští rok do Adventního kalendáře.. 
Přiznám se, že mi to dalo docela zabrat a že tohle nechci absolvovat každý rok znovu, takže se za A - snažím zaznamenat si všechno, abych to příště mohla udělat podobně a za B - co půjde recyklovat, to budu recyklovat.. Například aktivity a knihy.  Tak to je ode mě k adventním kalendářům pro letošek už vážně všechno. Slibuju. 
Jukněte na můj Pinterest, je tam spousta Vánočních nápadů:
Adventní kalendáře a co do nich.
Vánoční dekorace
Nápady na dárky

Už jsem psala o Vánocích:
Proč u nás Ježíšek nenosí dárky 
Tipy na adventní kalendář 
5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi
 

Přeju Vám krásný advent.
Vaše Wopice :) 




neděle 11. listopadu 2018

Proč u nás Ježišek dárky nenosí.


Pojďme to vzít od lesa... Vánoce v podobě, jak je známe dnes, už nejsou ani tak křesťanský svátek jako svátek všech obchodníků.. Nějak se stalo, že většina z nás nejdřív nakupuje dárky ve velkém, což následují nákupy ohromnýho množství jídla. Tomuhle masakru předcházely už zmíněné křesťanské Vánoce. Slavil se příchod Ježíše Krista. Svátky začínaly adventem - dobou půstu. Chystala se spousta tradičních postních jídel, oslavy ale začínaly Štědrým dnem (to se začaly zpívat koledy) a slavilo se až do Tří králů, což vlastně volně přešlo v Masopust atd. atd.. Pojďme si ještě říct, proč se Vánoce slaví takhle v období zimního slunovratu, když se Ježíš narodil jindy. Je to proto, že pohané v době zimního slunovratu měli svoje oslavy a křesťané je potřebovali přebít. Jak už to tak na světě bývá. Pohané zapalovali ohně, obětovali zvířata, pekli zvláštní druhy pečiva na ochranu před zlými duchy, římané si měnili pozice se svými otroky... Připomíná tu někomu něco něco? :) Tak jo.. to jen tak na úvod.
Asi se všichni shodnem na tom, že doba zimního slunovratu je temná a je potřeba se nějak rozveselit. Asi i proto se Vánoce dodnes těší takové oblibě, ačkoli symbolika 90% lidí uniká. My jsme od září nervózní, že se zase blíží ten hroznej čas Vánoc. Že budeme muset uklidit celej byt nebo barák, napíct to zatracený cukroví a nakoupit, zabalit a schovat všechny ty blbý dárky, který za pár dnů, když to dobře půjde týdnů, skončej někde v popelnici nebo v zapomnění. Děti odkládáme k babičkám a do dětských koutků v nákupácích, abychom tajně nakoupili, ideálně ještě schovali, co se dá. Advent pro nás znamená možná rozsvěcení Vánočního stromu na náměstí, potom blázinec, trhy, pak zase blázinec, blázinec a blázinec. Vrcholem je 23. večer, kdy se snažíme dohnat, co se dá. Často korunujeme "svátky klidu a míru" hádkou s mužem či manželkou ať už večer bez dětí nebo přímo na Štědrý den, protože do té doby nebyl čas si to vyříkat. A to všechno proto, že je to tradice a že se to tak prostě dělá...
Já si prostě nemůžu pomoct, ale mně to vadí. Celý ten princip věci mi vadí. Když se zamyslím nad základní myšlenkou, která pro mě zní nějak takhle:
Je nejtemnější doba roku, pojďme si ji společně rozsvítit a navzájem se obdarovat, abychom všichni věděli, že nás má někdo rád a že se máme na koho obrátit.
Nevím, jak vám, ale mně do toho vůbec nezapadá to běhání a shánění krámů, uklízení, pečení milionu druhů cukroví (a hlavně trumfování sousedky).
Já si to představuju asi nějak takhle:
Vzhledem k ročnímu období zpomalím. Nadechnu se. Zachumlám se doma u krbu (nebo telky) a zahřeju se. Ideálně s někým navzájem. Dary pro blízké vyrobím nebo zkusím najít takové, které dávají nějaký smysl. Například v dobročinných obchůdcích, nebo chráněných dílnách. Děti v takových chvílích zapojím do příprav a neodložím je nikam. Nic proti babičkám, věřím, že si děti u babičky užijou parádní čas třeba i pečením cukroví nebo jinou srandou a ráda k babičce syna pošlu, hned jak budou oba chtít. :) Během adventu si společně užijeme koncerty, rozsvěcení stromečku, vánoční trhy, naše vlastní domácí tradice a budem zpívat koledy, až se z nás bude prášit. Upečeme nějaké to cukroví - společně - tudíž asi nevyhraje cenu krásy, ale my na něj budeme náležitě pyšní. Až nastane Štědrý večer, dáme si společnou večeři, zajdeme na procházku a pod stromečkem, který jsme společně ozdobili, najdeme hromádku dárků. Budou pro naše blízké, sami jsme je vyrobili a zabalili a najdeme tam některé i pro sebe. Rozbalíme je, užijeme si jich, pohrajeme si. Podíváme se na pohádku a půjdem spát. Až bude syn větší, zase vyrazíme přes ulici na půlnoční. Náš soused, farář, totiž dělá nejlepší půlnoční všech dob. :) Druhý den se sejdeme se širší rodinou, najíme se společně, rozbalíme další dárky, které zase oni přichystali pod svým stromkem pro nás. Svátky strávíme procházkami, na běžkách, u pohádek. Na Nový rok k nám přijdou kamarádi z širokého okolí podívat se od nás na novoroční ohňostroj a tím pro nás Vánoce skončí. Ještě na Tři krále nebo na Hromnice sklidíme stromeček.
Teď si jistě říkáte:"Jak to asi chce udělat, vyrábět dárky a neodkládat děti? Vždyť tak budou vědět, že je dělá ona a ne Ježíšek..." To je pro mě kámen úrazu. Já totiž nechci synovi lhát. Chceme, aby děti byly upřímné, aby nám říkaly pravdu a celé dětství jim nalháváme, že o Štědrém večeru jim novorozenec - narozený právě ten večer - přinese kupu dárků. A ještě je z nějakého důvodu trousí po všech příbuzných, místo aby je nechal u nás... Nezlobte se na mě, ale mně to nedává smysl a tak to dělat nechci.
Sama si pamatuju na svoje dětství. Mamka dodnes vzpomíná, jak jsem snad do 15 nutila celou rodinu dodržovat přísně všechna opatření, abychom nevyplašili Ježíška. Já si zase pamatuju, jak mně na konci první třídy Janička u nás na schodech prozradila, že Ježíšek dárky nenosí, že to dělají rodiče. A já pak během těch následujících Vánoc objevila důkazy, že je to skutečně tak. Takhle.. Musím říct, že si nepamatuju, že bych cítila nějakou zradu nebo tak něco. Bylo mi ale líto to rodičům kazit a tak jsem tu hru hrála s nimi... dalších deset let.
Chci to zkusit trochu jinak. Popírat existenci Ježíška nebudu, ačkoli sama věřím v trochu jiné věci. Nicméně nalhávat synkovi podle tradice, že mu právě narozené miminko doneslo všechny ty úžasné dary pod stromkem, nebudu. Jednoduše proto, že mi to nedává smysl. Pokud tomu bude chtít věřit, protože to někde uslyší, tak proč ne. Třeba se pod stromkem objeví nějaký dáreček bez původu. Ale hrát šarády a lhát nejen na Štědrý den ale vlastně tak trochu celý rok se mi opravdu nechce.
Jak to máte vy? Už víte, co komu dáte? Nosí u vás dárky Ježíšek? A zapomíná je taky u všech příbuzných? A dětem to není podezřelý? :)


Moje tipy na vánoční dárky najdete tady.
Tipy na adventní kalendáře a co do nich tady.
Pár nápadů, jak zabalit dárky zde.. 

O Vánocích jsem už psala:
Perníčky
Co dělá Vánoce Vánocemi.
Jaký adventní kalendář a co do něj.

Mějte se krásně.
Vaše Wopice


neděle 4. listopadu 2018

Domácí panička 5.01 - režim

 Podmínky se mění moc často. Něco jako režim. Tip na lepší vstávání.

na fotce je vidět kuchyňský robot, dětská ruka nad mísou s jídlem a kuchařka
Malý pomocník v kuchyni
Před asi dvěma lety jsem se stala ženou v domácnosti bez dětí a bez jiných "velkých" závazků. Abych se z toho tehdy nezbláznila, hledala jsem způsob, jak si zorganizovat den. Objevila jsem knížku, která tvrdí, že velmi úspěšní lidé mají práci hotovou asi tak v deset dopoledne.. No Tak tady může být kámen úrazu, to vám povidám. V příspěvku, který jsem k tomu tehdy sesmolila, jsem dala dohromady nějakou svoji ranní rutinu, abych se trochu nakopla do toho dne. A světe div se o dva roky a jednoho báječnýho uličníka později se k tomu zase vracím.
Musím říct, že první rok života měl náš maličký dost volný řežim. A musím říct, že to tak asi bude i dál. První rok se všechno měnilo ohromně rychle, takže jsem ani nestíhala nějaký režim zavést. Než jsem si zvykla, že spí třikrát denně, spal jednou dvakrát jednou třikrát... Vopravdu jsem nestíhala každý druhý týden přizpůsobovat "pravidelný" režim. Nechali jsme to plynout. Přesto pár věcí se nám zalíbilo a dělali jsme je víceméně ve stejnou dobu.
  • Když se malý pan Anděl probudí, čteme knížku. (z čisté vypočítavosti, ještě se mi nechce lézt z postele)
  • Převlíknem se a spácháme ranní higienu. 
  • Snídaně - zkuste dělat cokoli jiného, když vám u nohou vřeští pískle. 
    • během snídaně se většinou pokusím o základní úklid kuchyně (já vím, že by bylo lepší to dělat večer, díky) a nasnídat se taky. 
  • jedna dvě tři domácí povinnosti
  • hrátky s čertem, chci říct s Andělem
  • Dopolední spánek - maminka se pokusí vyrobit oběd, dodělat povinnosti
  • oběd - pokud se probudí dřív, než je hotovo, vaří se mnou. Případně uklízí se mnou, pak se najíme a uklidíme znova
  • jdem ven, pokud to jde, chodíme za každého počasí. Teď to zrovna nejde, tak si mladý pán hraje a já se snažím vypadat nenápadně. To je ostatně stejný scénář, jako bychom šli ven. On je taková pěkná samostatná jednotka. Pokud zrovna nezkouší nové dovednosti v rovnováze nad betonovými schody, vystačí si celé odpoledne s volným prostorem, psem a lopatkou. Anděl.
  • Odpolední spánek - maminka dodělá, co se dá a pak taky odpočívá
  • hrajem si ještě venku, pokud už nejsme zmrzlí, pokud jsme, pronásledujeme tatínka, který touhle dobou obvykle dorazí z práce, tak dlouho, dokud se nám "dobrovolně" nezačne věnovat. Pokud si čas udělá, já to obvykle využiju na přípravu večeře. 
  • Večeře 
  • koupačka - ve vaničce, v kýbli nebo s rodičem ve sprše - to podle únavy a nálady, nebo taky divoká karta ... :) 
  • knížka v posteli, písničky, prso a spát.
  Takhle nějak vypadá náš obyčejný den. Skoro to vypadá, jako režim. Dopoledne se občas snažíme stihnout nějaké ty nákupy po městě. Odpoledne se občas sejdeme s některými kamarády a trávíme ho potom společně na cestách, po návštěvách nebo s návštěvou u nás. To jsou moc milé dny. :)
Musím říct, že asi díky tomu, že jsme se na miminko dlouho těšili, baví mě devadesát procent mateřství. Za ten první rok jsem byla asi dvakrát v divadle a dvakrát v hospodě s kamarádkami a víc jsem "svýho času" ani moc nepotřebovala. Ale celý život se tak trochu potýkám s nedostatkem spánku - nebo asi spíš energie - a s tím, že se mi ráno nechce z postele. Proto se vracím po dlouhé době k doporučením z výše zmíněné knihy.
... je dobré vstát ráno dřív a vytvořit si ranní rituály, neboť úspěšní lidé (míněno ti opravdu bohatí) udělají většinu práce snad ještě, než já vstanu. Také tam psali, že je dobré ráno neodkládat budík, neboť tím si člověk vlastně utvrzuje, že se mu nechce do života, že ho tak nějak odkládá na později. Potom je dobré si dojít na toaletu, vyčistit si zuby (i když to není higienicky tak zásadní, hodně to člověka osvěží) a hned vypít sklenici vody - doplníš si tekutiny, které jsi do rána vypotil a díky dostatku vody v těle člověk necítí únavu. Potom je dobré si zacvičit. Kniha doporučuje si ráno dát chvilku ticha a porozjímat. Poděkovat vesmíru, za to, co má a za to, co chce. Tomu jiní chytří lidé zase říkají afirmace. :) No, potom se podívej na úkoly na dnešní den a s chutí do toho. :) Pro dobré vstávání kniha také doporučuje napsat si úkoly na zítřejší den ještě večer, než jde člověk spát, aby věděl, proč vstává. A také doporučuje přesvědčit se večer o tom, že ráno vstanu odpočatá a svěží. Hlavně si neříkej:"to zas budu ráno unavená." Protože to opravdu budeš, když si to večer takhle naordinuješ. :) Jak říkám... Chytrá kniha.
Ehm.. No hned k prvnímu bodu mě napadá.. zkoušeli jste někdy odložit roční jedenáctikilovej budík? :D Nicméně co mi skutečně pomáhá ráno vstávat s elánem, je večer si sepsat úkoly, které chci druhý den udělat. Píšu tam i věci jako procházka mimo zahradu, nebo brouzdat listím (dokud bylo pěkné a suché.. ), ale taky třeba umýt koupelnu nebo vyprat (to tam mám skoro denně). Zároveň si večer píšu i jídelníček na další den. Vždycky si teda vzpomenu na Donutila a rajskou, ale musím říct, že se mi snad i líp spí, když vím, že to nebudu muset vymejšlet druhej den. Třeba se toho ani nedržíme, ale mám se od čeho odrazit. A to je velká úleva.  To rozhodně můžu doporučit. Dál jsem se zatím nedostala. I když ještě jednu věc ráno dělám.. Během synkovy snídaně se kouknu do deníku a porozjímám.. případně dopíšu, co jsem večer už nestihla nebo nechtěla. Víte, kterou knihu si náš synek prohlíží nejraději? Jo.. Můj deník. :D Bezva. Asi jsem si do něj neměla lepit ty fotky. :D
A nakonec mám ještě jeden překvapující tip, který jsem si myslela, že já nemůžu nikdy nikomu dát... Smazala jsem si facebook z mobilu.. Před skoro dvěma měsíci.. Od té doby jsem tam byla jednou... O tom třeba zase jindy.. Nicméně.. mám o něco času navíc.. třeba na hrátky s čertem.. co to povidám.. s Andělem. :) 
Máte někdo radu, jak mít přes den víc energie? Budu moc ráda, když mi poradíte, nebo hodíte nějaký odkaz.. Asi to bude i v jídle.. Taky do rána dost kojím.. Ale jsem víc unavená, když do rána nekojím.. takže tam to asi nebude. :D Díky za rady.. Jo.. Ale nepište je na facebook.. tam si je přečtu tak na Vánoce.. :D
Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)