Co má náš roční syn v adventním kalendáři

Knižky nejsou. Kalendář je. Pověste ho vzhůru nohama. Některé věci se do něj dají dávat každý rok znova. 

Už jsem si myslela, že to snad ani nestihnu a nebudu lhát.. dvě věci jsou ještě na cestě.. :) Jsou to knížky, protože přátelé.. Kniha o Vánocích pro roční dítě... tak ta je v čechách snad jenom jedna. A je to Krtek a Vánoce.. No a co Vám budu povídat, Krtek je u nás velmi těžko trpěné zvíře (ryje totiž  tatínkovi do zahrady), takže jsem do poslední chvíle hledala něco jiného, ale nenašla jsem. Díky bohu za kamarádky... Ale o tom až později, vezměme to popořadě.. 

Náš adventní kalendář

Jak jsem psala už minule, rozhodli jsme se vyrobit jeden z nejjednodušších. Tatínek nám pomohl a nařezal a obrousil klacky a svázal je po trampsku dohromady... :) Já je pak ozdobila skleněnými a keramickými ozdobami a přidala jsem jednoho háčkovaného andílka od babičky - přirozeně. :)

Pokud se do toho budete chtít taky pustit, mám tu pár tipů:

• pověste to tak vysoko, aby se k tomu děti nedostaly samy. :) 
• pokud vkládáte aktivity místo sladkostí, nechte pytlíčky otevřené, kdybyste potřebovali balit společně dárky 22. A ne až 23. Prosince, ať to můžete přehodit. :) 
• navěšte pytlíčky od spoda dolů, pokud máte malé nenechavce.. Jakmile jednou kalendář uvidí a zjistí, že v pytlíčcích jsou zajímavosti, spodní řada bude krutě v ohrožení.. Když budete mít dole 24, bude to měsíc stresu. :) 

A co jsme teda nakonec do pytlíčků nastrkali?  Téměř v každém jsou

křížaly - jablička, švestky, meruňky.  Meruňky jsou ještě v igeliťáku, protože si myslím, že by umastily papírový pytlík. Náš maličký si sušené ovoce moc oblíbil a myslím, že bude mít radost z každodenní dávky vlastního. 

V některých jsou aktivity...  Například rozsvěcení stromečku, zdobení stromečku doma, balení dárků, pečení cukroví s babičkou nebo s tatínkem. Nejsem naivní, je mi jasné, že když syn najde v pytlíčku kartičku s nápisem, nebude z toho dvakrát odvařenej. Tak jsem je dělala větší a málo barevné a u snídaně je spolu vždycky pomalujeme. A pak sníme křížaly. :D

Potom tam máme příbor, protože nám neustále chybí vidlička. Sehnala jsem takový, jaký jsem měla já jako malá a donedávna jsem s ním jedla, protože má prostě tu správnou velikost. :) Ještě jsem tam dala pár figurek - poděděných po synovci - díky Dejve. 

Když jsem hledala, co do adventního kalendáře dát, našla jsem jako doporučení vodní hračky - s tím, že jsou víceméně malé a levné. Jo tak ne ta naše.. Ale mám z ní ohromnou radost a moc se těším, jak si s ní naše mládě bude hrát.. Pokud to dobře chápu, je to stejný princip jako ty mlejnky do písku či do bazénu, akorát se to drží rovnou v pacce. No.. uvidíme.. Dali jsme tam taky vánoční pyžamo (když to dobře půjde, uvidíte na PF :) a ponožky).

Zbývají knížky. Uf. Jak už jsem psala, jedno z mála leporel (kniha s pevnými kartonovými stránkami) s vánoční tematikou je Krtek a Vánoce.. No tak objednala jsem ji a snad do konce týdne dorazí.. Máme doma dvě knihy o Krtkovi a obě jsou dost oblíbené, tak si myslím, že i tahle synkovi udělá radost. Potom velmi předčasně ale přesto najdem v kalendáři knihu Ježíšek (David Laňka, Triton). Je pro starší děti, ale my si zatím aspoň prohlídneme obrázky. Je to v podstatě příběh o Ježíšovi, když mu bylo tak asi osm. :) Kdo nechce vidět souvislosti s bohem a biblí, vůbec si jich nemusí všimnout. Je to krásně psaná kniha, která narozdíl od jiných hezky popisuje i pocity rodičů ve výchově. A třetí kniha, kterou si letos nadělíme, se jmenuje K Ježíšku od Marie Fisherové-Kvěchové. Děkujeme za tip kamarádce Zdeňce. :) Paní Kvěchová byla ilustrátorka v době první republiky přibližně a tahle kniha je jedna z jejích nejhezčích knížek, jak jsem se dočetla. Ještě nám nedorazila, pan knihkupec volal, že už ji ale má, takže si ji co nevidět vyzvedneme. :) Měly by tam být i nějaké ty koledy ku zpěvu. :))) 

A to je, myslím, všechno. Knihy mají tu výhodu, že je po Silvestru sbalím a uklidím a vytáhnu je zase na příští rok do Adventního kalendáře.. 
Přiznám se, že mi to dalo docela zabrat a že tohle nechci absolvovat každý rok znovu, takže se za A - snažím zaznamenat si všechno, abych to příště mohla udělat podobně a za B - co půjde recyklovat, to budu recyklovat.. Například aktivity a knihy.  Tak to je ode mě k adventním kalendářům pro letošek už vážně všechno. Slibuju. 
Jukněte na můj Pinterest, je tam spousta Vánočních nápadů:
Adventní kalendáře a co do nich.
Vánoční dekorace
Nápady na dárky

Už jsem psala o Vánocích:
Proč u nás Ježíšek nenosí dárky 
Tipy na adventní kalendář 
5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi
 

Přeju Vám krásný advent.
Vaše Wopice :) 

Wopice máma: tipy na adventní kalendář

Blíží se Vánoce. Jistě jste si už všimli. I v tom našem malém městě už sem tam svítí vánoční světýlka. Pro nás tohle budou hodně speciální Vánoce, protože syn je bude poprvé tak nějak prožívat s námi... Loni byl všemu přítomen, ale spíš pozoroval než aby se aktivně účastnil.
Cítím tudíž potřebu vyrobit mu adventní kalendář a naplnit ho čímkoli kromě sladkostí. :) Pokud taky hledáte nápady, inspirujte se na Pinterestu, tak jak jsem to udělala já. Jsou tam stovky variant adventních kalendářů. Já zvolila nejjednodušší cestu.. Říkám nejjednodušší, ale hotový ho ještě nemám.. :D Jednoduše svážu dohromady pár klacků do tvaru stromku a na každý navážu pár balíčků.
Mnohem větší dilema než s typem adveního kalendáře jsem měla s náplní. Malému je rok, rozhodně ještě nezačínáme s cukrem a doufám, že dlouho nezačneme. Takže čokoládka v každém okýnku je pro nás nemyslitelná. Tak jsem bloumala a hledala, co tak do pytlíčků dát. Jestli taky bloumáte, tady je pár věcí, které jsem pro nás vybrala:

Vánoční dárky, které nepočkají do Štědrého dne:

• vánoční pyžamo - nevejde se, tak dám lístek a zabalený dárek...
• vánoční knížky - stejný postup
• vánoční ponožky

Drobnosti místo sladkostí:

• figurky - zvířátek, lego, pokud máte větší děti, figurky vám můžou hravě zaplnit kalendář celý
• magnetky - žádná lednice není dost zaplněná
• vodní hračky - s těmi u nás asi moc nepochodím, uvidíme... 
• příbory - hlavně pro prťata - to naše by potřebovalo servis pro šest na každý den.. :) 

zdroj: pinterest

 Aktivity:

• čtení vánočních příběhů
• zdobení stromečku
• rozvěcení stromu na náměstí (dost záleží, kdy se rozsvěcí)
• pečení cukroví
• balení a zdobení dárků
• rodinná taneční párty (jak se asi tancuje na Tři krále?)
• procházka po setmění - pozorování vánočního osvětlení
• čas na charitu - přebereme hračky a oblečení
• adventní koncert

A protože jsem zmínila knihy, nemůžu neposdílet knihy v češtině o adventu... Moc jsem jich nenašla.

• Vánoční knížka (Tereza Říčanová) - Pěkné obrazy, texty o tom,jak vznikly Vánoce a jak se slaví na vesnici.
• Advent (Gunnar Gunnarson) - Příběh o shánění ovcí na zimu, prostý a velkolepý.
• Čekání na Vánoce (Andrea Popprová) - aktivity na advent 
• Ježíšek (Hana Skálová) - Vše, co by vaše děti měly vědět o Ježíškovi.. 
• Fingerprint activities Christmas - nejspíš bez textu, za to s poduškami a barvami a možností vybít svou kreativitu...

Ani jedna z nich není tak úplně pro roční dítka, co vám budu povídat..  A kvalita? U některých na vás "stříká" už z obalu... :( Až se s nimi potkám naživo, ráda Vám nasdílím, jestli některá prošla výběrem.

O Vánocích jsem už psala:
Vánoce bez Číny - recept na moje perníčky
5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi

Na Pinterestu toho je taky spousta, koukněte, co jsem vybrala:

Dekorace
Adventní kalendáře
Náplň adventních kalendářů
Perníčky

Tak se mějte krásně.
Vaše Wopice

Domácí panička 5.01 - režim

 Podmínky se mění moc často. Něco jako režim. Tip na lepší vstávání.

Malý pomocník v kuchyni

Před asi dvěma lety jsem se stala ženou v domácnosti bez dětí a bez jiných "velkých" závazků. Abych se z toho tehdy nezbláznila, hledala jsem způsob, jak si zorganizovat den. Objevila jsem knížku, která tvrdí, že velmi úspěšní lidé mají práci hotovou asi tak v deset dopoledne.. No Tak tady může být kámen úrazu, to vám povidám. V příspěvku, který jsem k tomu tehdy sesmolila, jsem dala dohromady nějakou svoji ranní rutinu, abych se trochu nakopla do toho dne. A světe div se o dva roky a jednoho báječnýho uličníka později se k tomu zase vracím.
Musím říct, že první rok života měl náš maličký dost volný řežim. A musím říct, že to tak asi bude i dál. První rok se všechno měnilo ohromně rychle, takže jsem ani nestíhala nějaký režim zavést. Než jsem si zvykla, že spí třikrát denně, spal jednou dvakrát jednou třikrát... Vopravdu jsem nestíhala každý druhý týden přizpůsobovat "pravidelný" režim. Nechali jsme to plynout. Přesto pár věcí se nám zalíbilo a dělali jsme je víceméně ve stejnou dobu.

• Když se malý pan Anděl probudí, čteme knížku. (z čisté vypočítavosti, ještě se mi nechce lézt z postele)
• Převlíknem se a spácháme ranní higienu. 
• Snídaně - zkuste dělat cokoli jiného, když vám u nohou vřeští pískle. 
• během snídaně se většinou pokusím o základní úklid kuchyně (já vím, že by bylo lepší to dělat večer, díky) a nasnídat se taky. 
• jedna dvě tři domácí povinnosti
• hrátky s čertem, chci říct s Andělem
• Dopolední spánek - maminka se pokusí vyrobit oběd, dodělat povinnosti
• oběd - pokud se probudí dřív, než je hotovo, vaří se mnou. Případně uklízí se mnou, pak se najíme a uklidíme znova
• jdem ven, pokud to jde, chodíme za každého počasí. Teď to zrovna nejde, tak si mladý pán hraje a já se snažím vypadat nenápadně. To je ostatně stejný scénář, jako bychom šli ven. On je taková pěkná samostatná jednotka. Pokud zrovna nezkouší nové dovednosti v rovnováze nad betonovými schody, vystačí si celé odpoledne s volným prostorem, psem a lopatkou. Anděl.
• Odpolední spánek - maminka dodělá, co se dá a pak taky odpočívá
• hrajem si ještě venku, pokud už nejsme zmrzlí, pokud jsme, pronásledujeme tatínka, který touhle dobou obvykle dorazí z práce, tak dlouho, dokud se nám "dobrovolně" nezačne věnovat. Pokud si čas udělá, já to obvykle využiju na přípravu večeře. 
• Večeře 
• koupačka - ve vaničce, v kýbli nebo s rodičem ve sprše - to podle únavy a nálady, nebo taky divoká karta ... :) 
• knížka v posteli, písničky, prso a spát.

  Takhle nějak vypadá náš obyčejný den. Skoro to vypadá, jako režim. Dopoledne se občas snažíme stihnout nějaké ty nákupy po městě. Odpoledne se občas sejdeme s některými kamarády a trávíme ho potom společně na cestách, po návštěvách nebo s návštěvou u nás. To jsou moc milé dny. :)
Musím říct, že asi díky tomu, že jsme se na miminko dlouho těšili, baví mě devadesát procent mateřství. Za ten první rok jsem byla asi dvakrát v divadle a dvakrát v hospodě s kamarádkami a víc jsem "svýho času" ani moc nepotřebovala. Ale celý život se tak trochu potýkám s nedostatkem spánku - nebo asi spíš energie - a s tím, že se mi ráno nechce z postele. Proto se vracím po dlouhé době k doporučením z výše zmíněné knihy.

... je dobré vstát ráno dřív a vytvořit si ranní rituály, neboť úspěšní lidé (míněno ti opravdu bohatí) udělají většinu práce snad ještě, než já vstanu. Také tam psali, že je dobré ráno neodkládat budík, neboť tím si člověk vlastně utvrzuje, že se mu nechce do života, že ho tak nějak odkládá na později. Potom je dobré si dojít na toaletu, vyčistit si zuby (i když to není higienicky tak zásadní, hodně to člověka osvěží) a hned vypít sklenici vody - doplníš si tekutiny, které jsi do rána vypotil a díky dostatku vody v těle člověk necítí únavu. Potom je dobré si zacvičit. Kniha doporučuje si ráno dát chvilku ticha a porozjímat. Poděkovat vesmíru, za to, co má a za to, co chce. Tomu jiní chytří lidé zase říkají afirmace. :) No, potom se podívej na úkoly na dnešní den a s chutí do toho. :) Pro dobré vstávání kniha také doporučuje napsat si úkoly na zítřejší den ještě večer, než jde člověk spát, aby věděl, proč vstává. A také doporučuje přesvědčit se večer o tom, že ráno vstanu odpočatá a svěží. Hlavně si neříkej:"to zas budu ráno unavená." Protože to opravdu budeš, když si to večer takhle naordinuješ. :) Jak říkám... Chytrá kniha.

Ehm.. No hned k prvnímu bodu mě napadá.. zkoušeli jste někdy odložit roční jedenáctikilovej budík? :D Nicméně co mi skutečně pomáhá ráno vstávat s elánem, je večer si sepsat úkoly, které chci druhý den udělat. Píšu tam i věci jako procházka mimo zahradu, nebo brouzdat listím (dokud bylo pěkné a suché.. ), ale taky třeba umýt koupelnu nebo vyprat (to tam mám skoro denně). Zároveň si večer píšu i jídelníček na další den. Vždycky si teda vzpomenu na Donutila a rajskou, ale musím říct, že se mi snad i líp spí, když vím, že to nebudu muset vymejšlet druhej den. Třeba se toho ani nedržíme, ale mám se od čeho odrazit. A to je velká úleva.  To rozhodně můžu doporučit. Dál jsem se zatím nedostala. I když ještě jednu věc ráno dělám.. Během synkovy snídaně se kouknu do deníku a porozjímám.. případně dopíšu, co jsem večer už nestihla nebo nechtěla. Víte, kterou knihu si náš synek prohlíží nejraději? Jo.. Můj deník. :D Bezva. Asi jsem si do něj neměla lepit ty fotky. :D
A nakonec mám ještě jeden překvapující tip, který jsem si myslela, že já nemůžu nikdy nikomu dát... Smazala jsem si facebook z mobilu.. Před skoro dvěma měsíci.. Od té doby jsem tam byla jednou... O tom třeba zase jindy.. Nicméně.. mám o něco času navíc.. třeba na hrátky s čertem.. co to povidám.. s Andělem. :) 
Máte někdo radu, jak mít přes den víc energie? Budu moc ráda, když mi poradíte, nebo hodíte nějaký odkaz.. Asi to bude i v jídle.. Taky do rána dost kojím.. Ale jsem víc unavená, když do rána nekojím.. takže tam to asi nebude. :D Díky za rady.. Jo.. Ale nepište je na facebook.. tam si je přečtu tak na Vánoce.. :D
Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)

Wopice máma: 7+1 tip, jak si poradit, když miminko bolí pupík

Prdíky. No jo. To přejde. Musíš mu nějak pomoct. Musíš něco dělat. 

Sorry, don't know the language that much...  And to be honest I don't have energy to translate now.. :) maybe next time..

Zdravím Vás. Vracím se opět s miminkovským tématem, neboť o tom pořád dokola mluvíme se ženami, rozhodla jsem se sepsat, co jsme praktikovali na prdy my. Zároveň se mi to třeba bude taky ještě hodit a nevěřili byste, jak rychle se takovéhle užitečné informace zapomínají.. 

Nejdřív je třeba říct, že jsem hledala řešení na zaražené prdy nikoli na přemíru prdů... Spousta lidí mi doporučovala diety:"Nejez pečivo. Nejez brokolici. Nejez zelí. Nejez mléčné výrobky. Nejez česnek a cibuli." Nebo:"Musíš pít kojící čaj. Nesmíš pít bublinky." Atd. No tak jediný, co u nás prokazatelně způsobovalo horší stavy, byl pórek. Jinak bylo úplně jedno, co jsem jedla. Bylo to neustále špatný. Dieta tudíž nebyla naše cesta. 

Prdět do umyvadla

Před pár lety jsem fotila kamarádku s dětmi a ta mi ukázala, jak miminkem chodí po každém jídle prdět/kadit do umyvadla.. Celkem obyčejně vzala nahatého synka do klubíčka před sebe tak, aby měl prdítko nad umyvadlem. Během šestinedělí jsem si na ni vzpomněla a rychle najela na tenhle režim. Chodili jsme prdět do umyvadla při každém přebalování a někdy i mezi, když měl malý pan anděl velký bolení a neuměl si s tím ještě poradit.Ve chvílích, kdy mu bylo nejhůř mu tahle poloha a nahota pomohly, aby se pořádně opřel a ulevil si. Zároveň díky tomu dodnes máme pleny akorát počůrané, protože jsme se naučili vychytat číslo dvě.. :)

Čaj

Názory se dost liší - v každém tématu. Mě dokonce někdo vynadal, když jsem sdílela tuhle svoji zkušenost na sociální síti, ale fakt za sebe musím říct, že fenyklovej čaj synovi dělal dobře. Ne, že by prdy přesly, ale měl víc tekutin a byl spokojenější. Zároveň nám to pomohlo po měsíci porazit žloutenku, mlíko na to prostě nestačilo. Někdo říká, že čaj je tekutina navíc a že zatěžuje zbytečně ledviny. Já říkám, že andílkovi mlíko jako tekutina nestačilo a dával si čaj přes den a někdy i v noci. Nutno dodat, že dodnes pije hodně tekutin mimo mlíko.
Polštář s třešňovými peckami
Dostali jsme ho od kamarádky - zkušené matky a švadlenky. Používala jsem ho nahřáty na prsa před kojením a hlavně jsme ho používali na bolavé bříško pro miminko. Vždycky jsme ho nahřáli (obyčejně pár vteřin v mikrovlnce) a dali mu ho na pupík, převázali zavinovačkou a za chvilku bylo po neštěstí. Anebo ne. Jak kdy.

Espumisan pro miminka

I to jsme zkusili. Chvíli zabíral. Pak ne. Když jsem ho dávala nárazově, zabíral asi víc. Později už jsme ho dávali jenom na noc. Myslím, že měl spíš terapeutický účinek, že se synek uklidnil, když dostal nasládlé kapičky. Dodnes (9 měsíců) nemá problém otevřít pusinu, aby dostal kapičku... používali jsme asi do 3 nebo 4 měsíců. Zdálo se mi, že když se používal pravidělně, tak nepomáhal.

Včas přestat.

Co nám pomáhalo asi hlavně duševně, bylo, když jsem se naučila včas přestat dělat všechny ty konejšivé pohyby a činnosti. Včas - to znamená, když zabraly. Abych to popsala víc... Miminko pláče, máma ho vezme z postýlky do náruče. Pláče dál. Máma se začne houpat. Pomůže... Příště už nepomůže, máma zpívá písničku. Pomůže. Přiště už ne.. Takže zvedne miminko, houpe, zpívá, zvedne se z postele a houpe ve stoje.. Takhle to může jít až tak daleko, že se za týden přistihnete, jak jezdíte s miminkem autem po kostkách, aby usnulo nebo dokonce spalo... Takže jsem to začala dělat tak, že když něco zabralo a miminko se uklidnilo, tak jsem pomalu přestala dělat, to co zabralo.. Například jsem se zastavila. Přestala jsem chodit, houpat. Když začal zase plakat mohla jsem se jenom vrátit k tomu, co jsem dělala předtím a nemusela jsem vymejšlet další metody.

Masáž bříška

Kamarádka mi doporučila masáže bříška a nožiček. Dělali jsme to každý večer před spaním. Často jsme vyhnali spoustu bublin.. :) Nožičky jsem masírovala tak, že jsem hladila patičku směrem zevnitř ven. Na bříško jsem dostala návod... Nejdřív plosky palců na pupík a táhmout od sebe jako k bokům miminka. Potom krouživé pohyby kolem pupíku po směru hodinových ručiček (tak funguje zažívání) oběma rukama. Potom mlýnek - venkovní hranou obou rukou (u malíčku) od shora dolů. Taky jsme dělali chůzi po pupíku - prsty jedné ruky jakoby jdou od pravé strany bříška k levé - to byly ty chvíle, kdy jsem cítila, jak vyháním bubliny. A nakonec I Love You - Jednou rukou hladíš od srdíčka dolů ( značíš jakoby I). Druhou rukou od pravé strany hrudníčku k levé a dolů přes levou stranu bříška (značíš L) a nakonec od pravé spodní strany bříška nahoru, přes hrudníček doleva a dolů (značíš U). U toho je doporučeno to miminku i říkat a nejen masírovat.. Klidně můžete česky. :D A taky jsme dělali takovou tu masáž, co učí v porodnici.. Že prohrábnete bříško hluboko tak, že roztahnete dlaň - prsty proti palci a jak prsty tak palec zatlačíte poměrně hluboko do bříška a táhnete k sobě jako byste chtěli udělat zobák z prstů. Tam jsem taky cítila hodně často bubliny. Je to ale potřeba dělat, když je bříško uvolněné a ne zatažené.

A nakonec to nejdůležitější... Trpělivost a láska. 

Hahahaha. Zase to klišé co.. No, musím říct, že to je nakonec to jediný, co nám pomohlo. Ať jsem dělala cokoli, vždycky to pomohlo jenom na chvilku a zpětně mam pocit, že to možná pomáhalo spíš mně, že jsem měla pocit, že pro něj něco dělám. Ve skutečnosti jediný, co mu pomohlo, bylo, když začal hejbat nožičkama a rozpohyboval si střeva sám. Od té doby je to velmi veselý chlapík bez důvodu k neštěstí. Takže pokud má vaše miminko stejné potíže jako to moje, buďte s ním, mějte ho rádi, i když vás budí desetkrát za noc a neustále pláče. Dávejte mu svoji lásku najevo něhou, mazlením, povídáním a mějte s ním trpělivost. Neberte si to osobně. A ono to přejde. I když to jsou hrozný časy a všichni kolem říkají, jak je to krásný období a vy víte, že teda fakt není, zkuste si co největší část tohohle období vychutnat, protože ty chvíle, kdy je miminko bezmocný, budou strašně rychle pryč. A jestli pořád pláče a vy potřebujete už dělat něco jinýho, tak si ho uvažte do šátku, jestli to snese.. Ale to je zase úplně jiný téma..
Tak Vám držím pěsti, mějte se krásně.
Vaše Wopice

Porodní přání - představy a realita

Hotovo. Strach. Očekávání. Bolest. Radost.

Zdravím Vás po dlouhé době. Na začátek Vám chci říct, že já i miminko jsme oba šťastní a zdraví. :) 

Teď k věci. Každé těhotenství končí porodem. No ani já se tomu nevyhnula. Bála jsem se toho jako čert kříže. Nicméně jsem si představovala, jak se tím tak nějak protančím, kontrakce prodýchám, mezitím si s mužem a naší průvodkyní popovídáme.. Prostě takovej pěknej den jsem si malovala. :) Měla jsem připravená porodní přání - protože plán mi přijde dost naivní.. :) 

Tady jsou tak, jak jsem je napsala pro zdravotnický personál v porodnici (je to celkem osobní, ale pár lidí už se mě na to ptalo, tak co.. třeba to někomu pomůže): 

Pochopte prosím, že jsem v nemocnici poprvé v životě, proto jen pobyt tady je pro mě velmi nepříjemný a stresuje mě. Zároveň Vás prosím, než se mnou začnete něco řešit, představte se mi, moc mi to pomůže.

Porod:

• První dobu porodní se volně pohybuji podle své potřeby, třeba ve sprše, na míči nebo jinde. Volnost je pro mě velmi důležitá. 
• Hraje nám naše hudba
• Porodní asistentky ani lékaři mi nenutí žádné urychlovače ani jiné podpůrné prostředky, pokud to považují za vhodné, nejprve nás (mě a oba mé doprovody) informují o VŠECH možných vedlejších účincích pro mě i miminko. Teprve potom se můžu rozhodnout. 
• Nepřeji si nástřih hráze.
• Během druhé doby porodní mám možnost zvolit si a měnit pozici podle své potřeby. Nikdo na mě nekřičí, nehecuje mě. Takový způsob komunikace mě odrazuje od spolupráce. Ale ocením podporu (dýchání, polohy atd.)
• Miminko v ideálním případě beru do ruky já nebo tatínek miminka. Porodní asistentka nebo lékař zasahují pouze v případě nejvyšší nutnosti - komplikací apod.
• Miminko jde z porodních cest přímo ke mně na břicho, kde tráví první desítky minut. V případě, že toho nejsem ihned schopná, tráví tento čas na holé hrudi tatínka - deku a čepičku pro miminko máme v tašce, aby mu nebyla zima. V případě, že jsem schopna, čekáme, až se miminko přisaje k prsu a podpoří tak vyloučení placenty. 
• Nezáleží mi na tom, kdo přestřihne pupeční šňůru, záleží mi na tom, aby byla přestřižena až po dotepání.

Po porodu: 

• Vyšetření miminka probíhají po konzultaci s námi, vždy v naší přítomnosti, co je možné vyšetřit v náruči rodiče, to se vyšetřuje v náruči rodiče. 
• Nesouhlasíme s jakýmikoli vpichy do tělíčka miminka v prvních dnech po narození a přejeme si, aby nebylo koupáno mýdlem po celou dobu pobytu v nemocnici. 
• Prosíme o placentu. 

Na svých přáních netrvám v případě, že by jejich vyplnění přímo ohrozilo můj nebo život miminka. 

Moc Vám děkuji za pochopení a za vlídné přijetí. 

To by mohlo stačit. :) 

Zajímá Vás, co se mi splnilo? :) Vlastně skoro všechno a to, co se nesplnilo, jsem v tu chvíli ani nechtěla. Přesto to byl fakt strašnej den. :D Nebudu Vás znechucovat ani strašit detailama, nebojte se. :) 
První dobu porodní jsem se skutečně mohla pohybovat, jak jsem chtěla, pokud jsem nebyla zrovna na kapačce, aby nám zpomalili kontrakce, které předtím vyvolali tabletkou, neboť už bylo 12 dní po termínu. Musím říct, že jsem toho využila na maximum a mezi kontrakcemi stíhala i usínat. 

Jestli hraje nebo nehraje hudba mě vůbec nezajímalo. :D Co Vám budu povídat, tancovat se rozhodně nedalo, jediný způsob, jak se to dalo vydržet, bylo klečet a být v předklonu. Ve sprše, mimo ni, i na tom lehátku. Kozu na mě nikdo nezkoušel. :D Asi viděli, že je to bezpředmětný. :D Opravdu mi nikdo nic nenabízel a ve chvíli, kdy jsem o to žadonila (jo, já odpůrce všeho :D), tak už samozřejmě bylo pozdě. To naše průvodkyně Renča samozřejmě věděla. :) Hráz nikdo nastřihnout nestihl a v poloze, ve které jsem byla, to ani moc nešlo. 
Druhá doba porodní - to co známe všichni z filmů, jak se tam jako tlačí a řve.. Tak to jsem rozhodně nestihla měnit polohy a ani jsem se o to nepokoušela. Nejspíš díky tabletce to byl dost fofr. Porodní asistentka mi opravdu dobře radila, jak být efektivní ("Zkuste maminko tolik neřvat a tu sílu dát do tlačení.") a náš synek byl za chvilku venku. 
Miminko jsme chtěli držet sami, ale já fakt nemohla a tatínka jsem tak pevně držela za ruku, že taky nemohl. Takže s naším dovolením ho chytala porodní asistentka, potom už byl u tatínka nebo u mě. 
Bonding... No.. jako bylo by to fakt prima, ale i když už jsem si pak lehla a měla volné ruce, bála jsem se držet si ho na těle, poskakovala jsem po té posteli jako hrnec na rozpálených kamnech, neboť mě ještě trochu šili. I přesto se miminko stihlo přisát a dívali jsme se si do očí i když to nebylo hned a tělo na tělo.. To jsme potom dohnali doma. V porodnici to tak nějak nešlo. Do pokoje tam furt někdo leze. 
Miminko bylo vyšetřované skutečně vždycky po našem souhlasu, vždy v naší přítomnosti. Aby nám do něj nepíchali, měli jsme pro něj vitamín K v kapičkách a dodnes jej kapeme. Jehle se nevyhnul, měl žloutenku a to musím přiznat, že jsem vysrábla a nešla jsem s ním, neboť mu krev brali z hlavičky a ačkoli se to dělá běžně a prý protože tam míň cejtěj a rychleji se hojej a bůhví co ještě, tak u toho jsem teda být nechtěla. K čemu by mu tam byla matka v mdlobách, ne? 
Ještě koupání mýdlem.. :D haha. Ještě ten večer po porodu nám přišla sestřička povědět, jak se o miminko máme starat a vysvětlila, že všechny děti se koupou, protože pak na ně sahají sestřičky a děti jsou z porodních cest od nás "umazané" a mohly by se (sestřičky) něčím nakazit.. Tak jo.. Tak nám hned ukázala, jak se děti koupou.. No a než jsem tam dolezla a stihla se nadechnout, tak už ho patlala nějakým Johnsonem nebo čim.. Tejden jsem ho pak musela mazat. Ale to bych třeba musela i tak, než si zvyknul na život na suchu.. :) 
Placentu nám dali. ;) 
Tak to byl náš slavný den. Bez bolesti to teda nebylo, to se mi nepovedlo, ale jinak musím říct, že má přání se víceméně splnila. Za to porodnici děkuju. Jo.. pamatujete na toho doktora, jak jsem od něj na začátku těhotenství utekla? :) Tak ten byl u mého porodu a šil mě. :D Choval se velmi profesionálně a byl úplně v pohodě. :) Možná Vám tu chybí nějaké shrnutí či ponaučení.. No .. To je asi tím, že sama nevím a mám to tak nějak v mlze a to, že na to časem zapomenete bude asi opravdu pravda, už zapomínám. Ne na zážitky, ale na intenzitu. :)
Jak jste to měli vy? 
Mějte se krásně. 
Vaše Wopice

I am very sorry to my english readers.. I'll try to catch up soon...

Domácí panička 4.02 - Sdílet či nesdílet? / The housewife 4.02 - to tell or not to tell?

English is below... 

Je to nuda. Jinde to jde. Strach. Příbuzní.

 Na začátku těhotenství pro mě jedno obrovské pozitivum bylo, že budu mít spoustu témat o kterých napíšu. :) Nemohla jsem se dočkat dne, kdy veřejně oznámíme, že čekáme miminko a už na následující den jsem měla připravený příspěvek, který se automaticky zveřejnil. Měsíce dopředu. :) A hned potom další. A těšila jsem se, že napíšu článek snad každý týden. A potom se moje nadšení vytratilo... Proč?

Moje těhotenství je nuda!

(A doufám, že to tak zůstane až do konce... ) Kromě toho, že jsem první čtyři měsíce doslova proseděla v agonii v křesle a prospala, nic mi není. Navíc, každá z těhotných je na začátku víceméně unavená, ne? Ze začátku léta mi otékaly nohy a ruce, ale už se to neděje a navíc ruce mi v létě na výletech otékaly dycky. Občas mě tady píchne a támhle zabolí, no ale to se dělo vždycky. Občas nestíhám s dechem. To se, upřímně, taky dělo dycky. :D  Že jsem docela často docela unavená? No to jsem.. posledních deset let. A těch posledních osm měsíců je to tak přirozené, že i když se to trošku znásobilo, tak je to stále velmi nezajímavé... Tak o čem mám psát? O tom, jak je všechno sluníčkový? Obávám se, že to bych všechny dobré čechy tak akorát nasrala nebo minimálně unudila k smrti. :D Mám totiž pocit, že pohoda na těle, na duši a v partnerství nikoho nezajímá.

Každý týden, když postoupím do dalšího týdne těhotenství, dívám se do aplikace v telefonu a čtu si, kam to naše dítko zase postoupilo ve svém vývoji a které podivné zvířátko teď svou velikostí připomíná. 

Jen pro informaci, teď jsem v 31. týdnu a miminko je veliké jako vydra bez ocasu. :-D Jo mají tam v redakci docela smysl pro humor. 

To si může najít každý i na internetu. Tak proč bych to měla sdílet cizím lidem? Posílám to mamce a muži svému, aby věděli, co teďkonc zrovna nosím pod srdcem.. Byl to už takovej ten mrňavej šneček, taky mořský koník, taky nártoun a ptakopysk zase bez ocasu.. Zajímalo by mě, kam na to choděj.. :)

Jen pro představu, jak člověk vypadá během nudnýho těhotenství.

Stejně tak se každý týden dívám na videa holek, které natáčely každý týden apgrejd a sdílely tak svou cestu těhotenstvím celkem podrobně a říkám si:"Páni, kde na to berou sebevědomí, že si myslí, že je někdo bude poslouchat? Že si nepřijdou trapné, když vypráví už po desáté, jak jsou unavené a jak jedí jenom rajčata..." Přitom já si našla tři takové a dívám se na ně každý týden už osm měsíců. No pak jsem si uvědomila, že to jsou všechno videa v angličtině. V češtině najdete pár videí holých pupků, ve kterých se pohybuje mimozemšťan (fakt.. i mně to tak přijde tady u mě pod pupíkem...) a třeba MamaLifestyle to vzala poctivě a každý měsíc natočila těhotenský deník. Ale to je tak nějak všechno.. V angličtině najdete ke každému týdnu stovky holek a desítky "odborníků".
Oni jsou prostě nastavení trošku jinak. :) Musím říct, že jim to trošku závidím. Proč tady u nás neumíme sdílet? Proč mi přijde trapné někomu říkat, že jsem začala cítit pohyby? Dokonce se mi stalo, že když jsem své nejlepší kamarádce (ano, je mi 29 a ještě pořád mám nejlepší kamarádku, nezáviďte :o)) pověděla, že už cejtím, jak tam trsá, ona mi na to řekla, že jí vůbec nenapadlo to někomu říkat. Že to jako prožívala, ale nenapadlo ji s někým to sdílet. Měla pocit, že by to nikoho nezajímalo. Tak povídám:"to mi řekni, jestli tě to otravuje a já to příště přeskočím," a ona že ne.. Že ji to moc zajímá, akorát že ji to během jejích těhotenství nenapadlo... Věřím, že není sama. Ale trošku je mi z toho smutno. Protože my jsme přeci společenští.. Jedna z našich základních potřeb je sdílet svůj život s ostatními. Být přijati ostatními. To nejde bez sdílení. Přesto nejsem typ na každotýdenní aprgrejd ani na každoměsíční.. Nenajdu dost pro mě zajímavých a sdíleníhodných informací, aby to vydalo na příspěvek. Jak to ty americký a anglický holky jenom dělaj?

Fakt velikej zásah do téhle mé už tak pochybné sebedůvěry a mého kupodivu postupně sílícího sebevědomí byl zásah Borkových rodičů. Můžu si za to samozřejmě sama, tak jako si můžeme za všechno, co nám do života vstoupí. Poslala jsem budoucímu tchánovi mail a ve svém mailu mám pod podpisem odkaz na náš rodinný blog Andělovi.blogspot.com . Neuplynul ani týden a hle. V jedné ze svých rozprav se synem (s mým mužem) se nechal slyšet, že teda se mu rozhodně nelíbí, že o nás píšu takhle veřejně na internet a že takové věci, jak to tady máme a že čekáme dítě by na svět rozhodně nepouštěl. O pár týdnů později se přidala i tchýně, která teda aspoň vysvětlila, že by to nepouštěla ze strachu, že proti nám někdo takové informace využije. Co na to mám říct? A to asi
nečetli tenhle blog, že? :)
Pokaždé, když jsem pak přemýšlela o nových příspěvcích, zastavila mě představa, že budu podrobena hodnocení (dodnes nevím, jestli mají odkaz i na tenhle blog). Ne jestli jsem překročila hranici vhodné otevřenosti a nevhodné ukecanosti, ale jak moc za hranicí už jsem a že se to neobejde bez komentáře. Zvláštní je, že u nikoho jiného mi tohle nevadí. Jen u těch tchánů.. :)

Tak jsem tady. Zbývá mi posledních devět týdnů do porodu. Zbývá mi neuvěřitelné množství projektů, úkolů a závazků. A konečně jsem překonala strach, stud nebo prostě zábrany k tomu, abych zase něco napsala na ten svůj blog. Vždyť nikoho nenutím, aby to četl, že? :) Tak proč se mám bát, jestli to je vhodné, nebo jestli se to někomu bude líbit nebo jestli nenapíšu něco, co NĚKOHO popudí. :) Jak jsem dlouho nepsala, mám toho opravdu hodně k sdílení, takže jsem to musela rozdělit do několika článků, aspoň se tu bude něco dít. :)

Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)

It is boring. There are places where it is normal. Fear. Relatives.

On the beginning of my journey to have a baby I was so thrilled for one another thing. That I will finally have so many topics to write about. :) I couldn't wait for the day when we decided to tell everyone. I had an article written and ready to be posted months ago. I was soo looking forward to write every week something.. And than I lost it.. Why? 

MY pregnancy is boring!

(And I hope it will be until the end) Okay, I slept whole four months in the beginning. But who doesn't. In June I started to swallow on my ankels and hands.. Who doesn't? And it stopped and I always swallowed on my hands during summer hiking. Sometimes I get ache here and there.. But who doesn't and that was always here. It is just a bit different now. Sometimes I suffer from a shortness of breath.. And I am tired now and than.. But that is so usuall, so uninteresting. ... So what should I write about? Should I write about how calm and sunny everything is? I don't know in other countries but I am sure, I would piss of all czech people who would read it.. :) They would die by being bored at minimum. :) I feel like these days nobody cares when you are fine physically, emotionaly and in your relationship. 

Every week when I get to another week of my pregnancy I look into my pregnancy app and read where is my baby now, how far he got and what animal does he look like now - more of a longnes than real sigh...

Just for info, I am 31 weeks pregnant right now and the baby is as big as a Small-clawed otter not included the tail. :-D Yes, they do have a sense of humour there... :) 

But everyone can check this on the internet. Why would I share it to strangers? Why would they cared? I do share with my mother and my man, just so they know how big is our baby.. But that is all..
I watch pregnancy updates of some girls like Mika Stauffer or Emily Norris or MamaNatural - don't remember her name... And I say to myself, how do they do it? How is that they aren't ashamed as me to talk about so personal stuff? Where do they find theire confidence to believe that somebody would care? And at the same time I watch them. And i care.. Then I realized that there are no such videos in czech language.. There is one mama who did it monthly MamaLifestyle, but that is all. English speaking people are just different. :) And I am jealous. Why can't we? We do I feel weird when sharing that I feel baby kicks? My best friend didn't even think about sharing to somebody.. I feel that is not right. We are social beings. We need to share. Despite this I realized that I am definitely not person for weekly or even mothly updates.. Just because I don't find enoug interesting messages to share.. How do these american and irish and british girls do it? :)
There was one another huge break for me. My future father in law found out our family blog 
 Andělovi.blogspot.com . It took him only like a week to make a speach to my man about how inapropriate is to share how our house looks and that we are having a baby and all that stuff. Few weeks later his wife joined too. At least she told me that she is AFRAID to share all that stuff, just because people are mean and they would use it against us. What shall I tell? And they probably didn't read this blog.. :D 
Every time I wanted to write something, I stopped because I felt like they will check my article if I break some rules they settled or something... It is stupid, I know. :) Strange is that I don't care with anybody else just my future inlaws... :)

So here I am. I have only 9 weeks left. I have so many projects, tasks and other things to do yet. And finally I found my confidence to write again. I do not make anybody to read this, right? So why would I care if I write appropriate things... Why would I be afraid of incensing somebody? So since I haven't written anything for a long time, I have a lot to tell now, so I divided it into several articles. At least something is happening here. Right? :)

Have a nice time.
Yours Wopice.

Domácí panička 4.01 - Jak jsme zjistili, že čekáme a recept na krém na bříško / The Housewife 4.01 - How did we find out and recipy for a belly butter

English is below.

Jak jsem to zjistila? Jak jsem to oznámila budoucímu tátovi? Čím mažu břuch? 

Ten den vypadal nějak takhle:
5 ráno - vzbudím se a napadá mě, že by před plánovaným plesem nebylo špatné vědět, jestli večer můžu pít nebo jako spíš ne... Taky mi moje blízká kamarádka kdysi poradila, že je dobrý vědět to před párty.. neboť po párty.. no tak nějak nevíš, co si s tou informací počít.. :)
5.05 - zírám na pozitivní těhotenský test
5.10 - stále zírám na pozitivní těhotenský test
5.15 - ležím v posteli a chci usnout
5.20 - sedím v kuchyni a zapisuju si všech tisíc věcí, které mě napadly a potřebuju je vyřídit, zařídit, udělat.
5.30 - vymýšlím kdy a jak to oznámím Borkovi. Za dva dny je Valentýn, takže by to mohl být moc povedený večer plný romantiky a slz.. No prostě jako ve filmu.
5.35 - Vzdávám Valentýna, nevydržím mlčet ani minutu. Píšu vzkazy nad pracovní plochu a oznámím mu to hned, jak vstane. Nápad jsem našla na pinterestu a vypadá nějak takhle.
5.45 - Kontroluju, jestli už nechce vstávat...
5.46 - Nechce.
5.47 - Musím se nějak zabavit, tak hledám recept na pečující krém o rostoucí bříško...

Tady je recept:

 Budeš potřebovat:

100 ml mangového másla
60 ml bambuckého másla
160 ml kokosového másla
60 ml avokádového oleje
60 ml šípkového oleje
28 ml škroby nebo prášku z maranty třtinové
14 ml vitamínu E v oleji (v ČR jsem nesehnala)
14 ml Esenciálního oleje neroli (sehnala jsem, ale byl nehorázně drahej, takže jsem se na to vyprdla)
14 ml EO levandule
14 ml EO kadidlovník
 Postup:
Rozpusť mangové, kokosové a bambucké máslo ve vodní lázni. Mezitím rozmíchej škrob v avokádovém oleji. Sundej z plotny másla a přidej škrob s avokádovým olejem a šípkový olej. Vše dobře promíchej a přelij do něčeho, v čem budeš mixovat. Zchlaď to na pár hodin v lednici.
Přidej vitamín E a esenciální oleje. Mixuj, dokud to není nadýchané a lehké jako šlehačka.
V uzavřené nádobě a v lednici by měl vydržet až jeden rok.
 Zkušenosti: 

Ultra voňavý, ultra mastící, ultra drahý, ultra oranžový.

 Jak jste se už dočetli, pár věcí jsem vynechala.. Ne že by to bez nich nefungovalo.. :) Musím říct, že díky vonným olejům a vlastně všem součástem je mazadlo poměrně dost voňavé a měla jsem s tím na začátku trošku problém. Nicméně jsem mazala. :) Nepočítám s tím, že by mě to zachránilo před popraskanou kůží, myslím si, že to nedokážeme ovlivnit ničím.. Nicméně mažu poctivě, protože když nemažu, tak mě všecko svědí. :)

 Za to prý může kortizol. Během těhotensví ho máme v krvi až 5x víc než normálně a to způsobuje, že je pokožka míň pružná a spoustu dalších príííma projevů. Díky evoluce, bože, nebo kdo za to můžete.. :P  

Krém mastí jako blázen. Vždyť je taky vyrobený jen z olejů a másel.. Trvá desítky minut, než se vstřebá. Dřív to byla otrava, teď co cítím a občas i vidím pohyby našeho potomka, je to moje oblíbená činnost.. :) Když se ráno probudím, břicho je pořád pěkně hydratované.

Mazadlo je díky šípkovému a mangovému tuku velmi oranžové. Kůži ale nebarví, ani oblečení či povlečení. :)

Za všechny ingredience jsem vysolila skoro 2000,- Kč. To byla docela pecka. Recept podle mě stačí na většinu těhotenství. Respektive měla jsem období, kdy jsem skoro nemazala, protože mě nic nesvědilo, díky tomu dobírám první menší butelku teď. Na zbývající 4 měsíce mi zbývá ta větší a pokud nebude stačit, asi už domažu jenom bambucké nebo kokosové máslo.. A když porovnám tenhle krém s krémy, které dámy kolem mě běžně používají denně na svůj obličej, tak je to.. Vlastně skoro zadarmo.. :)

Jak ten den probíhal dál? 

6.55 - Znova kontroluji Borka, jestli už třeba nechce vstávat... Nechce.
7.00 - Převlíkám se, dodělávám další štítky se vzkazy nad pracovní plochu, aby mu to opravdu došlo.. :) Chystám pro oba snídani. Zapisuju si další poznámky.
7:30 - Konečně leze z postele. (podotýkám, že obvykle já vstávám tak v devět a on běžně po sedmé...
7:35 - všimnul si srdíčka ze vzkazů nad kuchyňskou linkou...
7:45 - objímáme se a radujeme ze skvělých zpráv společně. Taky se společně smějeme nápadu, že bych to mohla vydržet dva dny a neříct... :)

Večer jsme si moc užili ples a společné večeře s kamarády. Samozřejmě jsme to neudrželi a hned jim to řekli. :D

Mějte se krásně.
Vaše Wopice. :)

How did I find out that I am pregnant? How did I tell it to the daddy? What do I use for my belly? 

That day was so amazing and looked somehow like this:
5 am - I wake up and think that it would be nice to know before the ball that we are going tonight.. So I know if I can have a dring or not... Also one of my closest frineds told me once, that it is good to know before party, not after one.. Because you just don't know what to do with this kind of information after coming from the party.. a bit drunk.. :D
5.05 - I stare at a positive pregnancy test

5.10 - Still staring at a positive pregnancy test
5.15 - Laying in a bed and try to fall asleep again
5.20 - Sitting in a kitchen and write all the thousand little thinks that came up during last few minutes.
5.30 - Trying to find out how will I tell to Borek (daddy). The Valentine's day is in two day, I could wait and we could have an amazing romantic evening like in movies...
5.35 - Ha ha. I give up this idea. I could never wait that long. I decide to write for him some notes and put them in our kithcen. The idea is from Pinterest and originally from Life Lives Here.
5.45 - Checking if he is getting up already.
5.46 - He is not.
5.47 - I have to spend the time somehow so translating this recipy to my (czech) language. It is also from Pinterest. And I found out that it is from my beloved blogger and vlogger Mama natural.. :) That makes it even better.. :)

Here are some my experiences with this belly butter... :)

It is ultra aromatic, ultra moisturizing, ultra expensive, ultra orange.

 I couldn't get all the ingrediences here, I didn't get vitamin E oil and a Neroli EO. It works anyway. Must say that I had quite a problem with aroma that it has.. Especially in the beginning of my pregnancy. But used it anyway. I don't count that it will safe me from scars on my belly, but it helps against itching... :)
It takes tens of minutes to absorp it, but when I touch my belly in the morning it is still kind of moisturised so that is great for me.
I payed almost 2000,- CZK for all those ingredients.. So that is kind of expensive for the first sight. But I made almost 500 ml and I think it will last until the end of my pregnancy.. If it doesn't, last few weeks I will just use a Shea butter or coconut butter.. And If I compare the price to a usual face creams that women around me use... it is like... for free.. :)
The butter is orange because of the Mango and Rosehip fats... But it doesn't stains my skin or my clothes.

How did our special day coniued? :) 


6.55 - checking Borek again - still not getting up..
7.00 - changing my clothes, making another notes for the reveal, making breakfast for both of us. Writting anohter notes...
7:30 - FINALLY. He is getting up. (Usually he gets up around this time and I sleep like until 9 or so...)
7:35 - He notices the heart in the kitchen...
7:45 - We are hugging, enjoying the moment, he is asking like thousand times if it's true. And we are laughing to the idea that I could wait another two days without saying anything... :D 

We enjoyed the ball in the evening and the dinner with our friends and of course we told them.. Just because we were so happy.. :)

Have a marvelous times...
Vaše Wopice. :)

Chcete-li individuální přístup, jste alternativní - tudíž nežádoucí.

Individuální přístup. Alternativa. Sprosťárny. 

Nezodpovědnost.

Je to tady. Splnil se nám sen a čekáme mládě. Jsme zdraví jako řípy a veselý až na kost. Až do chvíle, než přišel čas na kontrolu u lékaře. :) Je únor, je brzy na to, abych takhle veřejně mluvila o svém mateřství, proto článek čtete až  teď.
Asi mě tak vychovali nebo to mám nějak v sobě, ale kdykoli mám jít k lékaři, obzvlášť ke gynekologovi (a ještě zubař působí podobně), jsem den dopředu nervózní a projevuje se to i na zažívání. :)) Nicméně když je žena těhotná, jedna z prvních povinností je informovat o tom svého lékaře. Tudíž jsem informovala s představou, že tak za měsích bych se stavila na nějaké to vyšetřeníčko. Haha. Byla jsem objednána hned na druhý den.
Lékař mě samozřejmě projel okamžitě ultrazvukem a oznámil mi, že těhotenský test nelhal a že jsem opravdu těhotná. Hned na to mi oznámil, že dorazím zase za týden, aby viděl na tom ultrazvuku, jestli je všechno v pořádku - jak to už vypadá teď, ale za týden to bude jistější. No a potom bych dorazila vždy jednou za čtyři týdny. Tak jsem se trošku lekla a povídám:"Pane doktore, mně se zdá, že je těch vyšetření nějak moc."
A on na to:"Jak moc? Tak počkejte, já vám povím jak to u nás chodí a vyjasníme si, co od nás po dobu těhotenství očekáváte." A začal:" Každé 4 týdny kontrola s ultrazvukem. Na 12. týdnu trimestriální screening, který zahrnuje velký ultrazvuk, krev, moč a tisíc dalších vyšetření, jejichž výsledky tady dáme do programu a ten nám poví, kdy máte termín (já svůj termín znám, mimochodem). Ten program my máme z Londýna, kam posíláme ty vaše data a oni nám za to nechávají tenhle svůj program. (otázka na téma sdělování soukromých informací třetím osobám atd? To Vás nesmí ani napadnout, já jsem jenom těhotná - tj. nemám právo na vlastní názor). Potom až do 20. týdne zase každé 4 týdny. No a od toho 20. týdne už každé dva týdny s tím, že vás vyšetříme i fyzicky, abychom viděli, zda se nějak neotevíráte (a fuj fuj pár dalších detailů). Mezitím děláme test na diabetes (donutí Vás vypít koncentrovanej cukr a pak čekají, až ho zase vyčůráte. Dělají to všem, přestože těhotenskou cukrovku má velmi malé procento pacient.. pardon těhotných. Máte děti? Pamatujete si, jak se chovaly, když dostaly čokošku nebo vypily kolu? Máte představu, co takovej nápoj dělá s miminkem v břiše? ;))  Ještě nejsme u konce, poslední měsíc jsou kontroly každý týden a těsně před porodem ob den, když přenášíte, tak denně. Tak co na to říkáte?"
"Je toho na mě moc, pane doktore."
 "Jak to myslíte moc, co si jako představujete? Jestli si myslíte, že sem příjdete na trimestriální screening a pak se uvidíme až u porodu, tak na to zapomeňte."
"Já bych jen potřebovala ta vyšetření méně často."
"No tak samozřejmě jestliže mi tady podepíšete, že jste odmítla vyšetření, tak já vám ho dělat nebudu, to je na vás, ale až přijdete, že rodíte předčasně, tak já dám ruce dozadu a řeknu že jste nechodila na vyšetření. A kdo jako ponese zodopovědnost, že? Samořejmě doktor to zase podělal."
"No jedná se tu o mé zdraví a o život mého dítěte, mám pocit, že za svá rozhodnutí teda nesu zodpovědnost já."
"To řikáte všechny, pak se něco stane a už tu máme žaloby."
"Tak já nemůžu mluvit za ostatní, chápu, že se tydle věci můžou stát."
"A vy chcete rodit doma jo? (Z čeho k tomu asi dospěl?)
"No to Vám takhle ve druhým měsíci těžko řeknu."
Nečekal na odpověď a začal nanovo:"Tak já vám řeknu, že s tím zásadně nesouhlasím. Tudle přivezli ženskou, co rodila doma, ohromná ztráta krve, placenta se neoddělila, bylo to hrozný. Porod tam vedla doula a to chcete podstoupit takový riziko?"
"Mno, tak doula není zdravotnice že, a porod by skutečně vést neměla. To máte pravdu. Nicméně já zatím nevím, jak a kde chci rodit."
Bez toho, aby poslouchal, co říkám:"To je stejný jako ty co nechtěj antikoncepci, budou mi tady tvrdit, že to není dobrý a ty samý jako nechtěj jít na mamograf, kterej Vám odhalí i nejmenší zárodky, ty zase že někde v zahraničí se to už nedělá. Mě to nezajímá, jestli se to tam dělá nebo ne, já to tady dělám a basta. To mě za chvíli začnete přesvědčovat o výhodách porodu doma, to je jasný."
"Já nemam potřebu vás o něčem přesvědčovat."
To říká na začátku každá. Jestli jste TOHOHLE ražení, tak mě tady za chvíli budete přesvědčovat. To jestli si nebudeme důvěřovat navzájem, tak si raději najděte někoho jiného."
Se slzami na krajíčku:"ehhhmmm, jo. Tak já si to rozmyslím."
S pocitem zadostiučinění:"Takže příští týden teda ne, viděli bychom se až prvního a tam už by mohlo bejt slyšet i srdíčko, když to půjde. Tak prvního naviděnou."
"Nashle."

Měla jsem svého doktora opravdu ráda. :) Doteď. :)
Dobře, já chápu, že ženy chtějí vědět o všem, co se v jejich břiše vrtne. Že se jim líbí, když si každou chvíli domu přinesou podivnou fotku podivného tvora a můžou s babičkami slintat nad tím čí nos asi má. Taky chápu, že chtějí mít všechno pod kontrolou.
Já taková ale nejsem.
Nechci mít všechno pod lékařovou kontrolou. Nechci, aby mě měl v šachu lékař, který se začne vztekat jako malej harant ve chvíli, kdy ztrácí moc nad situací. Chci těch zbývajících sedm a půl měsíce prožít v míru, v klidu a hlavně v pohodě. Vždyť ty holky se domu vrací vystresované, co kde mělo to miminko nestandartní a snad to byla jenom náhoda. A radši si udělám ještě tenhle test... Ale proč? Pokud se něco posere do dvanáctého týdne, miminko samovolně odejde. Žádný lékař s tím nedokáže nic udělat, proto vám taky dají těhotenskou průkazku až po prvním trimestu (po dvanáctém týdnu, po třetím měsíci). Tak proč se mám do té doby každou chvíli stresovat na nějakém vyšetření?
Upřímně řečeno, jsem přesvědčená o tom, že jsem zdravá a že to naše mládě si vede taky dobře. Nepotřebuji znejišťovat od lékaře. Nejsem nervózní z každého píchnutí v podbřišku ani ze závratí ani z toho, že nikdy nedám den na jeden zátah. Od mala jsem se na mateřství připravovala a teď, když přišlo, jsem ráda že tu je a že se to všechno děje. Zároveň jsem ale odevzdaná. Vím, že se může něco stát, že se miminko může vyvíjet špatně a že to samo pozná a v tom případě odejde. Jsem s tím smířená i když doufám, že se to nestane.

Rozumějte, nechci se teď odstěhovat do pralesa, být tam těch devět měsíců zalezlá a nakonci tam i porodit. Dokonce si myslím, že nebudu mít odvahu rodit doma. Já chci jen trochu individuální přístup. Chci chodit k lékaři, když k tomu budu mít důvod. Nechci ultrazvuk každý týden ani každý měsíc. Nechci test na cukrovku. Ale jsem ochotná chodit na vyšetření třeba jednou za měsíc, pokud budu vědět, že na mě tam nebude tlačeno, jak jsem nezodpovědná, když nechci ultrazvuk atd atd atd.
Najdu takového lékaře?
Uvidíme. :)
Stejně by mě zajímalo, jak se pan doktor dostal od "méně ultrazvuků" k "vy chcete rodit doma?" Zdá se, že jsou ženy buď odevzdané lékaři nebo naprosto proti lékařům. Což je zajímavé, protože já toužím po péči lékaře a zároveň porodní asistentky. :) Ale o tom někdy příště.

apgrejd: Na pár doporučení jsem našla lékařku, šla jsem tam. Potom, co zjistila, že jsem těhotná - vyšetřeními... :) Zeptala se: "Jak často chcete ultrazvuky? Někdo je chce vždycky, někdo míň..."
No a pohádka tím má dobrý konec. :) Chodím k ní ráda tak jednou za měsíc a vždycky se v pohodě dohodneme, jaká vyšetření uděláme a co bude dál.
Díky světe za tvou rozmanitost. :)
Mějte se krásně.
Waše Wopice 

Domácí panička 4.00 - The housewife 4.00

Novinky. Novinky. Novinky. Neumím počítat? Poslední panička byla 2.01...

English is below.

Je to tady. Konečně to můžu vypustit do světa, protože už to vědí všichni naši nejbližší a nedozvěděli se to z internetu. :) Nedej bože z fejsbuku. :D
Jak je to s tím počítáním paničky? Když se apgrejduju, přidám si číslo. Pokud se posouvám bez apgrejdu, přidávám desetinné číslo.. Tak jak je to možný?

S radostí Vám oznamujeme, že se rozrůstáme. V řijnu přibude skřítek do naší domácnosti, skřítkovství mu, doufáme, moc dlouho nevydrží. :) Apgrejdovala jsem tedy na domácí paničku matku čekatelku. Už tu pro Vás mám připravené nějaké další články, které jsem pochopitelně doteď nemohla publikovat. :) Budou zaměřené na mateřství - samozřejmě je vždycky označím, aby snad někdo, kdo doteď četl o domácích pracech a nechce se rozhodně zamotat mezi kojení, strie a hemeroidy, omylem nezabrousil do těchto témat. :) O hemeroidech, asi se to píše jinak, tu snad psát nebudu. :) Myslím, že určitě ne. Můžete se například těšit na výrobu domácího krému na pupík, na pohádku jak nešťastná matka ke zdravotní péči přišla a další radovánky.

Jak můžete vidět, náš pes se na to vyloženě těší. :)



No a protože kvůli jedné novince bych nedělala takový rachot.. ehm ehm.. Máme tu ještě jednu novinku. Budeme se brát. :)  A slíbil, že to není protože mě zbouchnul. :D Ono to tak nějak bylo v plánu předtím, jenom jsme to nestihli. Tím pádem jsem apgrejdovala ještě jednou a to na ... jak to pojmenovat.. domácí zasnoubenou paničku matku čekatelku. Tady se zase můžete těšit na nějaké články ke svatbě. Ta se bude konat až za čas, takže prostoru bude dost. :)

Tak snad jsem Vás svým nadšeným vyprávěním nepřesladila. Rozhodně jsem to neměla v úmyslu. :)
Mějte se krásně.
Waše Wopice s malým wopičátkem v břiše. :)

News. News. News. Can she count? Last time it was The housewife 2,01...

It is here. Finally I can tell it to the world. Our family and closest friends already know. And they didn't find out on the internet. :) Or much worse - facebook. :D It was very difficult time for me.
So how do I count the housewife? When I upgrade I add 1 point. When I move forward without beihg upgraded I add decimal... So..

 With all our joy and love we announce that we are expecting a baby due to October. Therefor I upgraded to a pregnant housewife. I already have prepared some articles about that topic and coudn't share them yet.. obviously. They are of course maternal, don't worry, It will be visible from the titles, so you don't accidentally read grose staff about belly and breasts and so on, when you only wanted to read about housekeeping. :D :D You can look forward to homemade belly moisturising cream or a fairytail about unhappy mom having a healthcare. :)
As you can se above our dog is already insane from having a little brother or sister.. :)


 Well.. and since I said news and not ... news... That doesn't work in English I guess. I have one more information for you. :) We are also getting married. And he promised it is not because he bumbed me... We already planned it before we got pregnant.. but you know.. nature. :)
Anyway I uprgaded again - I am now Engaged pregnant housewife. :) Here you can look forward to read something about weddings. Well we are doing it next year so we have plenty of time. :)

That's it. I hope I haven't sweet you to death by my sweet talking. That wasn't my intetion.
Have a nice time.
Yours Wopice with a little monkey in her belly. :D

Domácí panička 2.01 - Pampeliškový sirup / The Housewife 2.01 - The dandelion squash

Jaro. Jupí. :) Bylinky na scéně. Spousta novinek.

English is below.

Nevím, jak Vy, ale já se na jaro dost těšila. Obzvlášť tak od druhý půlky dubna. :) Konečně je tady. Zahrada je tak rozkvetlá, že kdyby polovina květů každou noc nepomrzla, normálně by z nás snad byli alergici. :) Nicméně Pampeliškám mráz nevadí a tak vydržely a já mohla vyrobit náš oblíbený pampeliškový sirup.
Asi nejvíc receptů na tyhle bylinkový dobroty čerpám v knize Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku. Je to kniha od paní ředitelky Jakoubějové z Turnovského muzea. Jsou tam poklady, ale musím říct, že od takové autorky bych čekala trochu víc organizace a aspoň obsah když ne rejstřík. Nicméně dá se tam najít spousta zajímavých receptů.

Na pampeliškový sirup potřebujeme:
250 květů pampelišek
0,5 l vody
1 kg cukru

Postup:
Květy opláchni (potom, co jsi nasbíral/a), pocukruj a nech 12 hodin odležet. Přidej vodu a zase nech 12 hodin odležet. Pak květy s vodou svař. Po vychladnutí přeceď. Tekutinu zahřej a přidej cukr. Není potřeba vařit, ztratil/a bys vitamíny.
Pro med zahřívej a chlaď dokud nebudeš mít hustotu jako u medu.
Někdo ještě přidává citron. Vzhledem k tomu, že v České republice nemá citron žádnou vitamínovou hodnotu a med i sirup vydrží v pořádku (nezkazí se) i bez něj, tak na to dlabu. :) 




Moje zkušenost s medem je taková, že zcukernatí a nedá se moc dobře nabírat. Proto dělám jenom sirup. Sirup používáme při nachlazení, nejvíc nám asi pomohl při dráždivém kašli, pěkně zklidnil krk.
Dávkování autorka doporučuje 2 lžičky denně.

A co ty novinky, říkáte? :) Je jich strašně moc. Všechno se tu mění. Ale byla to jen taková provokace, ještě Vám je nemůžu řict. :) 
Mějte se krásně.
Waše Wopice :)

The spring. Jeeey. :) Herbs are here too. Lots of news.

I don't know if you were so expecting spring as I was. Especially since the second half of april. :) Because spring usualy comes here like.. in March. Anyway our garden is so in blossom these days. Dandelions everywhere you look. :) So lets make a squash/sirup/syrup from them.

We need:
250 blooms of dandelion
0,5 l water
1 Kg sugar

Process:
Wash the blooms (after you picked them and brought home :) ), spread some sugar on them and leave them for 12 hours. Then add water and leave them for another 12 hours. Boil it. After it cools drain the "sauce" and put blossoms away. Heat up the sauce with sugar - so the sugar gets melted in it. No need to boil. You would lose vitamins.

Some people add lemons. Since in Czech republic we only have imported lemons with no vitamins in, I don't use them. Maybe it helps a bit with coservation, but the squash is sooooo sweeet, that it doesn't need any other conservants.


My experience says that the squash helps with caugh or just when you have a cold. Author of recipe reccomends 2 teaspoons a day.


And what about the news you say? There is so many


of them. Everything is gonna change. But that was just a little bit of teasing you. I can't tell anything yet. :)

Have a marvelous time. Enjoy the weather.
Yours Wopice.

Domácí panička 2.00 / The Housewife 2.00

Zima. 

Dobrý večer, světe. :) 

Dlouho jsem přemýšlela, proč na téma svého nového životního stylu nemám co napsat. Tuhle mi to došlo. Já neměla doma co dělat.
Tak vždycky se najde nějaká ta prácička jako vyprat prádlo, usušit ho a uklidit.. Nebo třeba vyklidit náš 200 metrů čtverečních velký dvůr od sněhu. Nicméně to člověka tak nějak nenaplní. :) Dala jsem se na háčkování - úplně jsem zapomněla, že to umím, jak jsem na to během rekonstrukce neměla čas. :) A tak jsem si uháčkovala boty na léto.. Budou se hodit. :) Po tak úžasné zimě musí přijít skvělé léto. Na Pinterestu jsem našla spoustu nápadů, na hafo z nich se chystám, ale začala jsem něčím reálnějším.. :)


Vždycky mě bavilo háčkovat hračky pro prťata, ale trvaj týden. Na svém milovaném Pinterestu jsem ale našla pár nápadů, které se dají stihnout mnohem rychleji. Jako například tady sovičky. Mamku napadlo, že bych je mohla dávat hostům jako dárek.. No.. nevím, jestli jich stihnu připravit dost, ale rozhodně to stojí za úvahu. ;) Naučila jsem se na nich konečně i kukadla, tak teď můžu chvíli oslňovat, než je zase zapomenu nebo než dostanu jiný šílený nápad..


No a blíží se nám Valentýn že... My to "spotřebně" nikterak neprožíváme. Většinou jsme si došli na romantickou večeři, letos budeme asi každý jinde, tak si tak maximálně zamáváme na FaceTimu :))) Nicméně sundali jsme o víkendu vánoční výzdobu a přijde mi, že na jarní výzdobu je ještě brzy.. tak jsem smotala pár srdíček.. možná mě napadne ještě něco dalšího, nevim. :) Únor je měsíc bez alkoholu například.. Že bych tu vyvěsila prázdné lahve?

Nicméně ani háčkování by mě od zahálky nezachránilo. Zachránila mě brigáda ve škole. Měla jsem ji domluvenou už od listopadu. Jedna paní učitelka šla na plánovanou operaci a teď se z toho léčí... plánovaně. :) Tudíž potřebovali na šest týdnů záskok. Zaskakuji. Učím děti od prvního do pátého ročníku - je to malotřídka, takže jen dvě třídy. Učím čtení a psaní, prvouku, přírodovědu, vlastivědu, výtvarku, pracovní činnosti, tělocvyk a ještě jsem ve družině.. :) Práce je to milá, děti jsou povětšinou skvělé. Sem tam sama sebe překvapím, jak nahlas umím křičet... :D No tím bych se chlubit neměla, ale co naplat, jsem jenom člověk a ještě ke všemu úča.

Tudíž já teď vlastně Domácí panička chvíli nejsem. :) Doma je to poznat... Kupí se špinavé prádlo, prach kolem krbových kamen i věci poházené různě po bytě. Nicméně odpočívám od každodenního vymýšlení vlastního přínosného programu a jeho realizace.

Protože nevěřím farmakologickým firmám ani nos mezi papírama, rozhodla jsem se věnovat se o sezóně víc bylinkám.. To snad nedopadne jako moje kuchařská výzva a tudíž se snad můžete těšit na seriál o domácí výrobě sirupů, mastiček, mýdel, vod, tinktur a nevím, co mě ještě napadne.. :)

Konec flákání, jde se spát.
Mějte se krásně
Waše Wopice

The winter.

Good evening, world. :) 

I have been thinking a long time about this thing: Why I have no idea what to write about me beeing a homestay woman? And few days ago it hit me. I didn't have any work, anything to do at home.
Of course, there are always those jobs like laundry or cleaning court out of snow. But those jobs do not fill you.
So I started to crochete again. I totally forgot during reconstruction of our house that I can do it. :) I started with shoes for summer. Found some ideas on Pinterest, but those were quite difficult for start.. Mine are very simple. :) You can see them above.
 I always loved to crochete toys but they take so much time. On my beloved Pinterest i found few that are a bit quicker. Like those owls up...
And there is Valentine's day coming.. Well we don't buy any stuff or so we just go for a dinner or something. This year we will be separated at the time we will just send some kisses thru FaceTime :D But we have put down the christmas decoration and I think it is too soon for spring.. So I made some hearts.. Just for fun. February is a sober month so maybe I can hang here some empty bottles.. What do you think? :))
Anyway, not even crotcheting could help me out of feeling useless. My new temporary work did. I am filling in for one teacher. It is 6 weeks job. I teach small children from 6 to 11 years. It is lovely job. Children are amazing altough I scream sometimes.. Sorry for that.. I am only human and teacher.. :D
So.. I am not a housewife at the moment. You could say that from looking around after our flat.. There is lot of laundry, lot of dust around fireplace, stuff tossed around the place. Anyway I have a rest from making my daily usefull programme and doing it.. Because I have a job out there. :)
Because I don't believe in pharmakology I am going to concerate more on herbs during season. I plan to write about it some series but let me be frank. My english (as you can see) is not that good to translate names of herbs and all those little things that will come with it.. That will be a huge challenge.. We will see if I can make it. :)

Mischief managed lets go to bed.( it is night here)
Have fun.
Yours Wopice

5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi / 5 things that make Christmas for me

O čem jiném bych dnes měla psát. Vždyť je čtvrtá adventní neděle. :) Dokonce venku sněží. :) To mi přijde neuvěřitelné. Obecně letošní Vánoce jsou jiné. Jsem poprvé mimo svůj rodný dům. Poprvé nestrávím Štědrý den s mamkou. Poprvé budu chystat Štědrovečerní večeři bez ní. Pupeční šňůra ale funguje, a proto se večer stejně uvidíme na zpívání koled u kapličky. :)Vraťme se k dnešnímu tématu.

Sníh

První ale ne nejdůležitější je určitě sníh. Léta jsem ho na Vánoce nezažila a přesto je pro mě pořád symbolem Vánoc. Když tady teď sedím v teplíčku a vidím, jak za oknem někdo rozsypal moučkový cukr, úplně to na mě dýchá. :) Tak třeba si to ten monzun, co k nám každý rok na Vánoce zavítá, letos rozmyslí, nedorazí a my zase jednou budeme mít bílé Vánoce. :)

Výroba dárků

Asi pátým rokem vánoční dárky s nějakými drobnými vyjímkami vyrábím. Je to zvláštní pocit. Každý rok se bojím, že dárky vyrobit nestihnu, nebo že budou hrozné, nebo že se nepovedou, nebo že se prostě nebudou líbit. Zároveň ale každý rok už od podzima o dárcích přemýšlím, vyrábím je, myslím na lidi, pro které je vyrábím a cítím se moc dobře. Vloni jsem například vyráběla domácí mýdlo, od té doby jsem ho vařila už několikrát a doma jsme si zvykli ho používat. Je prima vědět, čím se myjete. :) Co jsem vyráběla letos samozřejmě nemůžu říct. :) Co kdyby sem náhodou zabloudili obdarovaní... Na výrobě dárků jsou krásné hned dvě věci. První je, že nemusím bloumat s ostatními zombíky po obchoďácích nebo po internetu a hledat, co bych komu koupila. Nápady sice hledám, ale mnohem dřív a v klidu. A druhá je, že to většinou stojí výrazně míň korun. A občas mám i špatný pocit, že za své blízké neutrácím dost peněz.. A pak si řeknu:"nejsem já náhodou úplně blbá? Vždyť jim věnuju svůj čas... A co je cennější - prachy nebo čas?" A vykašlu se na předsudky. :) Navíc se mi líbí ta naše nálada doma. Letos byly dny, kdy jsme se navzájem vyháněli z různých koutů domu. Já se zavírala v obýváku a tvořila, muž se doteď zavírá do dílny a taky tam něco kutí. Na dveřích dílny je nápis: Weru - zákaz vstupu. :) Potutelně se na sebe usmíváme a přemýšlíme, jestli se tomu druhému bude dárek líbit. To je pro mě duch Vánoc. :)

Adventní koncerty

Rozhodně nestíhám všechny čtyři. A už vůbec ne ty, které se konají v týdnu. Ale každý rok se na nějaký adventní koncert vydáváme a vždycky je to v tom našem programu pohlazení po duši. Zastavíme se, sedneme si vedle sebe, přitulíme se a posloucháme. Někdy to jsou koledy, jindy je to koncert nějaké skupiny. Vždycky je to příjemný, klidný a, i přes sem tam promrzlé kostely, hřejivý zážitek. :)

Perníčky

Nic nepřipomíná Vánoce tolik, jako když začnu péct perníčky na stromek a na stolek a po celém domě se rozvoní skořice, hřebíček, badyán a bůhví, co se ještě do perníkového koření dává. :) Voní to vždycky tak moc, že každý, kdo se nachomejtne, musí hned ochutnat. :) Jejich pečením a hlavně zdobením potom trávívám tak tři až čtyři dny, to podle toho, kolik lidí je ode mě chce. Už mám napečeno, ale zdobení mě ještě čeká. :)) Navíc na stromku málo co vypadá tak hezky jako perníčky. Recept na ty moje najdete tady na blogu.

Rodinné obědy či večeře

S bráchama jsme se každý už tak nějak po svém rozeběhl do světa. Nejsme od sebe zase tak daleko, ale na rodinu si čas člověk udělá jen o Vánocích. :)) Proto se každý rok scházíme u společného oběda nebo večeře, to podle toho, jaké má kdo plány. Někdy začneme u mamky, jindy u taťky. Většinou se to protáhne až do večera. Loni jsme se dokonce sešli i víckrát. Hráli jsme s dětmi hry a bavili se jako snad nikdy předtím. :) Asi už opravdu dospíváme.

Zatím nemám děti, tak Štědrý den a nadílka pod stromečkem jsou pro mě na vedlejší koleji. Obešla bych se bez toho, ale rozhodli jsme se, že letos vymyslíme naše nové společné tradice a užijeme si Vánoce a Štědrý den sami dva, romanticky spolu. :) Večer si zajedeme zazpívat koledy ke kapličce a vyrazíme i na půlnoční mši.
Mezi svátky vyrazíme konečně na běžky a když nebude přát počasí, tak vytáhneme třeba kola, nebo babičky na procházku. :))
Prvního ledna je u nás ohňostroj, děti se na něj poctivě připravují už měsíce (ale to by byl úplně jinak laděný článek), my už vlastně tradičně pozveme pár kamarádů, aby se na něj podívali s námi od nás ze zahrady. Máme pěkný výhled.
Přeju Vám, ať máte Vánoce po svém, ať už je pod stromečkem nad dárky, nebo na sjezdovce, nebo třeba v Karibiku. Tradice jsou od toho, aby se tvořily, nikoly aby nás svazovaly. :) Od toho tu máme jiné prostředky. :)
Mějte se krásně.
Waše Wopice





What else should I write about than Christmas. It is fourth Advent Sunday today. :) It is even snowing outside. :) That is unbelievable. This year Christmas is all different for me. I am first time out of my birthplace. First time I won't spent Christmas Eve with my mom. First time the Christmas Eve dinner is on me. But our bond is still working, because we will meet at night and sing carrols together with people from our village. But lets go back to theme.

The snow.

First, but not the most important, is snow. I haven't seen it on Christmas for years yet it is still a Christmas Symbol for me. When I sit here in warmy and cozy living room and see snow outside, I feel it. Maybe this year we will have White Christmas. :)

Homemade presents.

It has been like five years since I have started to make presents instead of buying them. It is strange feeling. Every year I am scared that I won't make it on time, that it will be terrible or that people just won't like them. Anyway I every year since the end of summer think about presents, make them, think about people that I make them for and I feel great. Last year I made soap for everyone and since that I made several times because we used to use it. :) It is nice when you know what you are using for washing yourself. This year's presents I obviously can't tell. :)
There are two amazing things about making presents at home. First thing is, that I don't have to cross every shopping center with another zombies. I am looking for ideas but that is much sooner and very peacefull. :) Second thing is, that it is much cheaper. Sometimes I even feel terrible for not spending enough money for my family and friends, but then I reallize that I am spending time for them... And what is more valuable? Time or Money?
The spirit at home is amazing too. There are days when we both are hiding somewhere at house and making something Top Secret. :) We quizzically look at each other and think if the other one will like the present or not. That is a spirit of Christmas for me. :)

Advent concerts

I usually catch one or two. It is every year big care for our souls. We stop, we sit next to each other, we cuddle and listen. Sometimes it is carrols, sometimes it is concert of some band. But it is always nice, peacefull and (despite freezed church or cathedral) warmy experience. :)

Gingerbreads.

Nothing reminds me Christmas like the smell when I start to bake gingerbreads for our tree and table. :) It smells so nice so everybody needs to taste them. :) I spend three or four days baking and decorating them. This year they are baked. But decorating is still waiting for me. :)
What could look more beautiful than gingerbreads on Christmas tree.

Family dinners or lunches.

We are all out there in the world with my brothers. We don't live that far but we just don't make time for family during year. So we meet every year on Christmas. Sometimes we start at my mom's, sometimes at father's. It depends on everyone's program. It usualy takes the rest of the day. Last time we met several times, played some games with my brother's children and had fun like never before. :) Looks like we are growing finally. :)

I don't have children yet, so presents underneath the tree is not a big deal for me. I could live without that. :) But we decided to enjoy that just the two of us, romantic. :)
Between Christmas and New Year's Eve we plan some trips with Cross Country skies, or bike - depends on the weather. :) Or we pull my mom for a walk. :)
First of January there is a big Fireworks in our town, so we will invite our friends to watch it with us from the garden as ususal. :)

I wish you have Christmas the way you want them. Doesn't matter if that is with a tree and prensents, or ski and mountines or Caribean sea.. :) Traditions are here to be made not to tie us. :)
Have an amazing time.

Yours Wopice (that means monkey in English)