Domácí panička 1.03

Dnes o míře mezi prací a volným časem a o tom, proč má pro mě větší smysl zůstat doma než jít do práce. 

Dobré ráno světe, 

ty ranní rituály.. slast. :D Ne, kecám, ale příjemné jsou. Jak jste se vyspali?

Včera jsem se vypustila do světa. Chci říct, že jsem šla večer mezi lidi. Bylo to dost osvěžující. Viděla jsem se s kamarádkou tady od nás, kterou jsem, přestože bydlí asi 300 metrů na jih, neviděla celé září. Probraly jsme stovky témat, jak už to mezi holkama bývá. Skoro jsem ji chudáka nepustila ke slovu. Jedno téma mě ale zaujalo hodně, protože ona ho, jako máma na rodičovské dovolené, řeší taky.
Obě hledáme míru mezi prací a činnostmi kolem domova a "volným" časem. Když jste doma, potřebujete mít hodně úkolů, abyste si připadali, že máte nějakou hodnotu. Přeci jenom, když člověk odejde na 9 hodin z domu do práce, cítí se potom, že už má vlastně dneska tak nějak splněno a všechno, co potom dělá, už je tak nějak dobrovolná činost nad rámec povinností. Když jste doma a nemáte pevnou pracovní dobu, pořád Vám někde vzadu v hlavě hlodá, že se vlastně flákáte, že nemáte práci a válíte si šunky doma. Jednoduše to, co by o Vás řekla Vaše sousedka, hned po tom, co jste odešli. A když máte tenhle pocit, tak makáte od rána do večera, abyste ho vytěsnili. No jo, jenomže to je na cvokhaus. :) Musíte občas mezi lidi a musíte se věnovat sami sobě. Jinak se v tom ztratíte. A zblázníte se. A to ještě nezmiňuju, jak Vám začnou lízt na nervy ty nejmenší detaily na chování spolubydlících. :) No o tom zase jindy.
Na druhé straně totiž víte, že Vaše rozhodnutí má větší smysl než zaměstnání, protože když se to vezme od lesa, tak je nesmysl věnovat nejlepší část svého dne, týdne, měsíce a vlastně i života sháněním peněz u někoho jiného, když člověk vlastně tu nejvhodnější dobu, kdy by ty peníze mohl smysluplně utratit, stráví v práci. Navíc je potom tak unavený, že těžce vydělané peníze využije na to, aby se dal do kupy, aby získal zpátky nějakou energii, kterou pak zase vloží do té práce, nikoli do sebe a do svého života. A tak to jde dál a dál a jsme unavenější a unavenější.
Třeba to nemůže každý udělat tam, kde je. Je možné že v paneláku v Praze se těžko žije bez zaměstnání. Rozhodně se dají najít místa, kde můžete pracovat jen pár hodin denně a potom se věnovat životu. (a tím myslím i uklízení a vaření :) ) Podle mě to záleží na tom, co člověk chce. Když to ví, tak má napůl vyhráno. :)

Sušíme hrušky... Kdyby se tak vůně dala vyfotit :)

Plán je dneska jasný:

• Ranní rituál, blog a psík (který včera sekal latinu, dokud se nesetmělo)
• Další kompot a další čaj z hrušek. :) 
• Na oběd přijede maminka. To je ale potěšení, muži, že? :)(ba ne, mají se rádi)
• Zabydlování - vyrovnej vzácné sklo a další serepetičky do poliček k tomu určených. 
• Zajeď s mužem do velkoměsta
• Večer pupeční taneční :) 

Tak jdem na to. Přeju Vám krásný den.
Waše Wopice