Velikonoce slavíme, ale po svém.

Vyrostla jsem na vesnici. Nejdřív jsem se na Velikonoce těšívala. To bylo v době, kdy jsem byla maličká a chodila jsem koledovat. Ráno jsem vstávala ještě před sluníčkem, poslouchala jsem zpěv ptáků z okna a těšila se, až budu moct vylézt, obléknout si nové šatičky, vzít pomlázku a košík a vyrazit do vsi. Obcházela jsem (většinou sama, protože moc vrstevníků jsem neměla a ti, které jsem měla, mě vždycky nějak vypekli) celou vesnici, dům od domu jsem zpívala naučenou koledu a dostávala za to sladkosti. Několikrát jsem se musela zastavit doma a vysypat košík plný dobrot. Často se stalo, že než jsem se vrátila, brácha mi dobroty už přebral a to nejlepší čornul.. Takový věci ti, kámo, budu vyčítat do smrti. :D Občas jsem po cestě potkala houf kluků, ale protože jsem byla malá, buď si mě nevšimli nebo později mě šetřili.

Potom jsem vyrostla. Už mi bylo hloupé chodit po vesnici a koledovat, přišla jsem si na to příliš veliká. Tak jsem zůstávala s mamkou doma a obsluhovala jsem koledníky. V tu ránu jsem se na Velikonoce těšit přestala. Dokud chodily děti, bylo to príma. Dala jsem jim balíček s dobrotami a malovaným vajíčkem. Když přišel strejda, nebo nějaký soused, švihnul mě párkrát přes zadek, ale jemně a jen pro ten účel, abych prý neuschla. Čím se víc blížilo poledne, rány byly silnější a když pak přišla horda puberťáků nebo i starších chlapů, vždycky se mezi nimi našel někdo, kdo mě seřezal jak psa. Tradice to dovolovala.
Už už jsem chtěla Velikonoce u nás doma zrušit, jako to chtěla mamka a spousta lidí z mého okolí, když jsem se skamarádila se slečnou, která Velikonoce v pravém slova smyslu nezažila. Moc se těšila, tak jsme spolu malovaly vajíčka, třeba i pekly perníčky, chystaly koledu. Chlapi chodili, mlátili nás, já byla zmlácená, kamarádka taky, ale byla šťastná. S ní to vlastně ani nebylo tak hrozný jako dřív.

Teď bydlím na malém městě a koledníci prakticky nechodí. Chodí k nám jen manželé a děti kamarádek, kamarádi, známí. Vždycky namaluju pár vajíček, něco připravím a všichni se chovají velmi slušně.
Ale jak mám synovi předat Velikonoční tradice? Co si má do života odnést? Svoje první Velikonoční pondělí prospal tatínkovi v autosedačce s maličkou pomlázkou v ručičce. Bylo mu půl roku. Druhé velikonoce už jsme zkusili trochu jinak, ačkoli z toho neměl žádný rozum..
Slyšela jsem o tradici, která se na západ od nás dodržuje o Velikonocích. Někdo jako kouzelný Velikonoční zajíček se do rána proběhne po zahradě a schová tam pro děti vajíčka (neptejte se mě, proč zrovna zajíček schovává vajíčka.. tak daleko jsem se ještě nedostala...), ve kterých je vždy nějaké překvapení...

Nenecháme si sem zatáhnout další americkej svátek. huhuhu. :) Asi takhle.. Halloween je založenej na pohanské (tedy víc než 2000 let staré) tradici vydlábávání tykví - jako symbolu mrtvých... Pohani jsou naši předci, takže ve skutečnosti je to tak, že tenhle svátek jsme my, stejně jako křesťanské Vánoce, nastrčili Američanům.. :) Ale to jen tak pro rozvíření diskuze. :)

Zpátky k věci. O povídání na téma Velikonoce zatím u nás nemohla být řeč, protože nic z toho synkovi nemohlo dávat smysl. Proto své druhé Velikonoce slavil takto:

• dopoledne již tradičně strávil s tatínkem na koledě, vydržel jednu návštěvu a pak usnul. :) 
• Odpoledne hledal na zahradě schovaná vajíčka, do kterých jsme mu schovali pár drobností. A jednoho zlatého zajíčka, který měl pod sebou knížku o moři - neboť pár týdnů na to jsme poprvé vyrazili k moři. 

Jak se chystáme slavit Velikonoce nadále? 

Pokud pánové budou chtít, můžou jít vesele koledovat, nicméně se s manželem chci domluvit, aby zdůrazňoval, že budou ženy jen tak "laskat" pomlázkou a pomůžou jim tak k tomu, aby zůstaly mladé, krásné a neuschly. Nehodlám podporovat násilí schované za jakoukoli tradici. 

Uvědomuji si, že pro křesťany jsou Velikonoce největším svátkem v roce, ale já křesťanka nejsem a mám jim hodně za zlé, takže jejich zvyky rozhodně doma podporovat nebudu. Nicméně na Ježíšově odkazu nevidím nic špatného a možná až bude maličký trochu míň maličký, tak si o Velikonocích můžeme povídat o příběhu Ježíše Krista a hlavně o hodnotách, které nesl. Sama za Velikonocemi vidím spíš oslavu jara a tudíž budu dál pokračovat v tradici z loňska s vajíčky, ačkoli možná změním zajíčka na slepičku nebo naopak přidám mláďátka všech domácích zvířat, protože jaro časem mláďat rozhodně je. Asi čím bude starší, tím víc budeme mluvit o přírodě, o krajině, o cyklu roku, života, atd. Budeme ten čas trávit venku ať už na zahradě nebo někde jinde v přírodě. A budeme si všímat přicházejícího života. Vajíčka nakonec můžem najít kdekoli, nejen u nás na zahradě. :) A tak můžeme oslavit svátky jara i bez násilné tradice, která přináší radost jen chlapům a masochistickým ženám..

Tady je pár nápadů, co dát mrňouskům do koledy (schované ve vajíčkách):

• Malé autíčko na klíček
• malé figurky zvířat - myslím, že to dělá Schleich nebo tak něco.. jsou věrné, krásné a drahé... 
• křídy 
• maličká knížka
• maličká čokoládová figurka - Lindt dělá figurky z opravdové a i hořké čokolády... velká hitovka.. :) 

Plastová vajíčka jsem nakonec sehnala na Amazonu. A z vlastní zkušenosti doporučuju - až budete shánět drobnosti do vajíček, mějte alespoň jedno při sobě.. jinak budete muset dost pravděpodobně improvizovat jako já s lepící páskou... :)

Přeju Vám krásné Velikonoce, ať už je slavíte po křesťansku, či pohansku či po svém... :)


A co takhle čarodějnice? Hm? Slavíte? Co myslíte? Slavíme je doma? :)

Mějte se krásně.
Vaše Wopice

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               

Co má náš roční syn v adventním kalendáři

Knižky nejsou. Kalendář je. Pověste ho vzhůru nohama. Některé věci se do něj dají dávat každý rok znova. 

Už jsem si myslela, že to snad ani nestihnu a nebudu lhát.. dvě věci jsou ještě na cestě.. :) Jsou to knížky, protože přátelé.. Kniha o Vánocích pro roční dítě... tak ta je v čechách snad jenom jedna. A je to Krtek a Vánoce.. No a co Vám budu povídat, Krtek je u nás velmi těžko trpěné zvíře (ryje totiž  tatínkovi do zahrady), takže jsem do poslední chvíle hledala něco jiného, ale nenašla jsem. Díky bohu za kamarádky... Ale o tom až později, vezměme to popořadě.. 

Náš adventní kalendář

Jak jsem psala už minule, rozhodli jsme se vyrobit jeden z nejjednodušších. Tatínek nám pomohl a nařezal a obrousil klacky a svázal je po trampsku dohromady... :) Já je pak ozdobila skleněnými a keramickými ozdobami a přidala jsem jednoho háčkovaného andílka od babičky - přirozeně. :)

Pokud se do toho budete chtít taky pustit, mám tu pár tipů:

• pověste to tak vysoko, aby se k tomu děti nedostaly samy. :) 
• pokud vkládáte aktivity místo sladkostí, nechte pytlíčky otevřené, kdybyste potřebovali balit společně dárky 22. A ne až 23. Prosince, ať to můžete přehodit. :) 
• navěšte pytlíčky od spoda dolů, pokud máte malé nenechavce.. Jakmile jednou kalendář uvidí a zjistí, že v pytlíčcích jsou zajímavosti, spodní řada bude krutě v ohrožení.. Když budete mít dole 24, bude to měsíc stresu. :) 

A co jsme teda nakonec do pytlíčků nastrkali?  Téměř v každém jsou

křížaly - jablička, švestky, meruňky.  Meruňky jsou ještě v igeliťáku, protože si myslím, že by umastily papírový pytlík. Náš maličký si sušené ovoce moc oblíbil a myslím, že bude mít radost z každodenní dávky vlastního. 

V některých jsou aktivity...  Například rozsvěcení stromečku, zdobení stromečku doma, balení dárků, pečení cukroví s babičkou nebo s tatínkem. Nejsem naivní, je mi jasné, že když syn najde v pytlíčku kartičku s nápisem, nebude z toho dvakrát odvařenej. Tak jsem je dělala větší a málo barevné a u snídaně je spolu vždycky pomalujeme. A pak sníme křížaly. :D

Potom tam máme příbor, protože nám neustále chybí vidlička. Sehnala jsem takový, jaký jsem měla já jako malá a donedávna jsem s ním jedla, protože má prostě tu správnou velikost. :) Ještě jsem tam dala pár figurek - poděděných po synovci - díky Dejve. 

Když jsem hledala, co do adventního kalendáře dát, našla jsem jako doporučení vodní hračky - s tím, že jsou víceméně malé a levné. Jo tak ne ta naše.. Ale mám z ní ohromnou radost a moc se těším, jak si s ní naše mládě bude hrát.. Pokud to dobře chápu, je to stejný princip jako ty mlejnky do písku či do bazénu, akorát se to drží rovnou v pacce. No.. uvidíme.. Dali jsme tam taky vánoční pyžamo (když to dobře půjde, uvidíte na PF :) a ponožky).

Zbývají knížky. Uf. Jak už jsem psala, jedno z mála leporel (kniha s pevnými kartonovými stránkami) s vánoční tematikou je Krtek a Vánoce.. No tak objednala jsem ji a snad do konce týdne dorazí.. Máme doma dvě knihy o Krtkovi a obě jsou dost oblíbené, tak si myslím, že i tahle synkovi udělá radost. Potom velmi předčasně ale přesto najdem v kalendáři knihu Ježíšek (David Laňka, Triton). Je pro starší děti, ale my si zatím aspoň prohlídneme obrázky. Je to v podstatě příběh o Ježíšovi, když mu bylo tak asi osm. :) Kdo nechce vidět souvislosti s bohem a biblí, vůbec si jich nemusí všimnout. Je to krásně psaná kniha, která narozdíl od jiných hezky popisuje i pocity rodičů ve výchově. A třetí kniha, kterou si letos nadělíme, se jmenuje K Ježíšku od Marie Fisherové-Kvěchové. Děkujeme za tip kamarádce Zdeňce. :) Paní Kvěchová byla ilustrátorka v době první republiky přibližně a tahle kniha je jedna z jejích nejhezčích knížek, jak jsem se dočetla. Ještě nám nedorazila, pan knihkupec volal, že už ji ale má, takže si ji co nevidět vyzvedneme. :) Měly by tam být i nějaké ty koledy ku zpěvu. :))) 

A to je, myslím, všechno. Knihy mají tu výhodu, že je po Silvestru sbalím a uklidím a vytáhnu je zase na příští rok do Adventního kalendáře.. 
Přiznám se, že mi to dalo docela zabrat a že tohle nechci absolvovat každý rok znovu, takže se za A - snažím zaznamenat si všechno, abych to příště mohla udělat podobně a za B - co půjde recyklovat, to budu recyklovat.. Například aktivity a knihy.  Tak to je ode mě k adventním kalendářům pro letošek už vážně všechno. Slibuju. 
Jukněte na můj Pinterest, je tam spousta Vánočních nápadů:
Adventní kalendáře a co do nich.
Vánoční dekorace
Nápady na dárky

Už jsem psala o Vánocích:
Proč u nás Ježíšek nenosí dárky 
Tipy na adventní kalendář 
5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi
 

Přeju Vám krásný advent.
Vaše Wopice :) 

Proč u nás Ježišek dárky nenosí.

Pojďme to vzít od lesa... Vánoce v podobě, jak je známe dnes, už nejsou ani tak křesťanský svátek jako svátek všech obchodníků.. Nějak se stalo, že většina z nás nejdřív nakupuje dárky ve velkém, což následují nákupy ohromnýho množství jídla. Tomuhle masakru předcházely už zmíněné křesťanské Vánoce. Slavil se příchod Ježíše Krista. Svátky začínaly adventem - dobou půstu. Chystala se spousta tradičních postních jídel, oslavy ale začínaly Štědrým dnem (to se začaly zpívat koledy) a slavilo se až do Tří králů, což vlastně volně přešlo v Masopust atd. atd.. Pojďme si ještě říct, proč se Vánoce slaví takhle v období zimního slunovratu, když se Ježíš narodil jindy. Je to proto, že pohané v době zimního slunovratu měli svoje oslavy a křesťané je potřebovali přebít. Jak už to tak na světě bývá. Pohané zapalovali ohně, obětovali zvířata, pekli zvláštní druhy pečiva na ochranu před zlými duchy, římané si měnili pozice se svými otroky... Připomíná tu někomu něco něco? :) Tak jo.. to jen tak na úvod.
Asi se všichni shodnem na tom, že doba zimního slunovratu je temná a je potřeba se nějak rozveselit. Asi i proto se Vánoce dodnes těší takové oblibě, ačkoli symbolika 90% lidí uniká. My jsme od září nervózní, že se zase blíží ten hroznej čas Vánoc. Že budeme muset uklidit celej byt nebo barák, napíct to zatracený cukroví a nakoupit, zabalit a schovat všechny ty blbý dárky, který za pár dnů, když to dobře půjde týdnů, skončej někde v popelnici nebo v zapomnění. Děti odkládáme k babičkám a do dětských koutků v nákupácích, abychom tajně nakoupili, ideálně ještě schovali, co se dá. Advent pro nás znamená možná rozsvěcení Vánočního stromu na náměstí, potom blázinec, trhy, pak zase blázinec, blázinec a blázinec. Vrcholem je 23. večer, kdy se snažíme dohnat, co se dá. Často korunujeme "svátky klidu a míru" hádkou s mužem či manželkou ať už večer bez dětí nebo přímo na Štědrý den, protože do té doby nebyl čas si to vyříkat. A to všechno proto, že je to tradice a že se to tak prostě dělá...
Já si prostě nemůžu pomoct, ale mně to vadí. Celý ten princip věci mi vadí. Když se zamyslím nad základní myšlenkou, která pro mě zní nějak takhle:

Je nejtemnější doba roku, pojďme si ji společně rozsvítit a navzájem se obdarovat, abychom všichni věděli, že nás má někdo rád a že se máme na koho obrátit.

Nevím, jak vám, ale mně do toho vůbec nezapadá to běhání a shánění krámů, uklízení, pečení milionu druhů cukroví (a hlavně trumfování sousedky).
Já si to představuju asi nějak takhle:

Vzhledem k ročnímu období zpomalím. Nadechnu se. Zachumlám se doma u krbu (nebo telky) a zahřeju se. Ideálně s někým navzájem. Dary pro blízké vyrobím nebo zkusím najít takové, které dávají nějaký smysl. Například v dobročinných obchůdcích, nebo chráněných dílnách. Děti v takových chvílích zapojím do příprav a neodložím je nikam. Nic proti babičkám, věřím, že si děti u babičky užijou parádní čas třeba i pečením cukroví nebo jinou srandou a ráda k babičce syna pošlu, hned jak budou oba chtít. :) Během adventu si společně užijeme koncerty, rozsvěcení stromečku, vánoční trhy, naše vlastní domácí tradice a budem zpívat koledy, až se z nás bude prášit. Upečeme nějaké to cukroví - společně - tudíž asi nevyhraje cenu krásy, ale my na něj budeme náležitě pyšní. Až nastane Štědrý večer, dáme si společnou večeři, zajdeme na procházku a pod stromečkem, který jsme společně ozdobili, najdeme hromádku dárků. Budou pro naše blízké, sami jsme je vyrobili a zabalili a najdeme tam některé i pro sebe. Rozbalíme je, užijeme si jich, pohrajeme si. Podíváme se na pohádku a půjdem spát. Až bude syn větší, zase vyrazíme přes ulici na půlnoční. Náš soused, farář, totiž dělá nejlepší půlnoční všech dob. :) Druhý den se sejdeme se širší rodinou, najíme se společně, rozbalíme další dárky, které zase oni přichystali pod svým stromkem pro nás. Svátky strávíme procházkami, na běžkách, u pohádek. Na Nový rok k nám přijdou kamarádi z širokého okolí podívat se od nás na novoroční ohňostroj a tím pro nás Vánoce skončí. Ještě na Tři krále nebo na Hromnice sklidíme stromeček.

Teď si jistě říkáte:"Jak to asi chce udělat, vyrábět dárky a neodkládat děti? Vždyť tak budou vědět, že je dělá ona a ne Ježíšek..." To je pro mě kámen úrazu. Já totiž nechci synovi lhát. Chceme, aby děti byly upřímné, aby nám říkaly pravdu a celé dětství jim nalháváme, že o Štědrém večeru jim novorozenec - narozený právě ten večer - přinese kupu dárků. A ještě je z nějakého důvodu trousí po všech příbuzných, místo aby je nechal u nás... Nezlobte se na mě, ale mně to nedává smysl a tak to dělat nechci.
Sama si pamatuju na svoje dětství. Mamka dodnes vzpomíná, jak jsem snad do 15 nutila celou rodinu dodržovat přísně všechna opatření, abychom nevyplašili Ježíška. Já si zase pamatuju, jak mně na konci první třídy Janička u nás na schodech prozradila, že Ježíšek dárky nenosí, že to dělají rodiče. A já pak během těch následujících Vánoc objevila důkazy, že je to skutečně tak. Takhle.. Musím říct, že si nepamatuju, že bych cítila nějakou zradu nebo tak něco. Bylo mi ale líto to rodičům kazit a tak jsem tu hru hrála s nimi... dalších deset let.
Chci to zkusit trochu jinak. Popírat existenci Ježíška nebudu, ačkoli sama věřím v trochu jiné věci. Nicméně nalhávat synkovi podle tradice, že mu právě narozené miminko doneslo všechny ty úžasné dary pod stromkem, nebudu. Jednoduše proto, že mi to nedává smysl. Pokud tomu bude chtít věřit, protože to někde uslyší, tak proč ne. Třeba se pod stromkem objeví nějaký dáreček bez původu. Ale hrát šarády a lhát nejen na Štědrý den ale vlastně tak trochu celý rok se mi opravdu nechce.
Jak to máte vy? Už víte, co komu dáte? Nosí u vás dárky Ježíšek? A zapomíná je taky u všech příbuzných? A dětem to není podezřelý? :)


Moje tipy na vánoční dárky najdete tady.
Tipy na adventní kalendáře a co do nich tady.
Pár nápadů, jak zabalit dárky zde.. 

O Vánocích jsem už psala:
Perníčky
Co dělá Vánoce Vánocemi.
Jaký adventní kalendář a co do něj.

Mějte se krásně.
Vaše Wopice

4 první hračky, které to u nás vyhrály./ Our first 4 favourite toys.

English is below... :)

Rady do života. Výrobci jsou tupci. Členitost je základ. Kašlete na hračky, kupujte knížky. :D

Je to tak. Omlouvám se všem, kteří si sem chodí počíst něco zábavného z mého nudného života. Protože sama jsem hledala nějaké hračky, které by mladého pana Anděla zabavily a nenašla žádný užitečný tip kromě reklam, rozhodla jsem se sdělit světu, které hračky měly u syna skutečný úspěch od první chvíle, kdy se mu podařilo vzít něco do ruky. Třeba se má ve vašem okolí narodit miminko, nebo ho sami čekáte... Tak tady je pár mých postřehů.. :)
Myslím, že všechny mají jeden společný jmenovatel a to je dobrá členitost. Musí se prostě v té maličké ručce snadno držet. To zní jako jasná věc, ale hele.. ti výrobci jo.. tak ti dělají hračky asi pro mimozemšťany.. Protože 90% hraček pro miminka, které jsem viděla, nebo dokonce koupila, se špatně drží, jsou těžké nebo se mi zdály moc tvrdé.. ono co není tvrdé, když se miminko snaží poprvé trefit do pusiny a nasměruje si to přímo do oka.. :)

Zelený OBall/ green Oball

Tak už ke konkrétním případům.. Začnu tou neslavnější.. podle mě byla původně vyrobená pro psy a až potom si lidi všimli, že to baví i děti. Jako jediná má svoje jméno, jmenuje se OBall nebo tak nějak.. Tohle fakt není reklama, takže odkazy Vám sem dávat nebudu. :) Vypadá takhle nějak a jak můžete vidět, je skutečně velmi členitá. Taky lehce rachtá, což pomáhá ve chvíli, kdy potřebujete prcka zaujmout.. Třeba když na vás křičí nebo tak něco.. díry dost pomáhají i úplně malým miminkům (to naše začalo chytat předměty asi ve 3 měsících) chytit a nepustit. Zároveň ten plast je měkkej, takže jsem se nebála, že se řampne do kebulky. Mikuláš má tuhle hračku rád do dneška, kdy si ji začíná házet a plazit se za ní. :)

Plastový špendlík / plastic pin

Další hračka je taková vzpomínková. Já ji měla, vy určitě taky, jen nejspíš bez těch korálí. Její drobná nevýhoda je, že pro úplný miminečko je dost tvrdá, takže jsme si ji oblíbili až třeba za měsíc a místo špendlíku jsme sháněli něco měkčího..

kousátko / baby bite

A sehnali jsme tohle kousátko.. Je fakt měkký, plný nějaký barevný tekutiny, takže se dá zchladit, což jsme zatim nepotřebovali, ale jistě se to bude časem hodit. Jeho největší výhoda je, že se snadno chytá, dá se kousat ze všech možnejch úhlů, takže Mikuláš nemusel bejt tak úplně zručnej, aby si mohl pokousat.. jednu dobu měl tohle kousátko radši než dudlíka.. Taky ho nosil přidělaný na té šňůrce k dudlíku, aby bylo pořád po ruce. :) Má ho moc rád do dneška. Je z neznačkového krámu, samotné nebylo od nějaké renomované značky a ještě vypadalo, že to jsou tři oddělená minikousátka, když jsem se paní ptala, jestli to nespolkne, tak se na mě dívala dost podezřívavě a povídala, že určitě ne.. Doma po rozdělání jsem její rozčarování pochopila.. a taky se mi trochu ulevilo.. :) Stálo do stovky a stálo za to.. :)

gumový ptáček / robber bird

No a poslední favorit je tenhle ptáček. Kamarádka Míša tvrdí, že musí bejt oblíbenej, protože je přece zelenej.. :) No nevím.. Spíš bych si tipla, že se dobře drží, do pusiny se vejde celá hlava i se zobákem a když se zadaří, tak i vyfoukne vzduch z toho zobáku.. :)  Mikuláš ho zdědil po starších ségrách, takže vůbec netušíme, odkud k nám přiletěl..







No.. jsem si jistá, že Vaše děti budou mít rádi úplně jiné hračky.. Ale jak už jsem psala, jednu věc mají všechny společnou.. To Vám doporučuju dodržet.. Aspoň pro ty úplně první hračky.. A zapomněla jsem na strašně důležitou věc.. není to hračka.. Jsou to knížky..  možná Vám to přijde moc brzo nebo Vám to přijde jako samozřejmost, ale náš synek opravdu miluje od prvních měsíců svýho života, když si s ním čteme a prohlížíme knížky.. To je hned po tréninku jeho nejoblíbenější činnost. Uvidíme, jestli bude knihomol jako maminka a tatínek.. :)
Mějte se krásně.
Vaše Wopice

Some life advices. Toymakers are stupid. Division is a key. Screw toys, buy books.  :D

I apologize to everyone who is used to come here and read something funny from my boring life.. I had an issue finding some good toys for my baby boy, so I want to help other moms.. :) Those tips are ment for little babies just as they are able to grab something with theire little hands and there are no links since this is no ad.. :) 
I think that all these toys have one thing in common. And that is division. They must be easy to be grabbed by a tiny little cute hand. Sounds obvious but those toys makers.. they probably make toys for E.T.'s... :) 90% of toys for little babies that I have seen are too heavy, too big or to hard.. What is not hard, when you hit your eye almost every time when trying to get it into your tiny little cute mouth.. :D Well.. let's get to examples..

Zelený OBall/ green Oball

The most famous is Oball. I think it was first made for dogs and then somebody noticed that babies like it even more.. :) As you can see it is by definiton very divided, it rattles little bit too, that helps also. When you need to distract your baby from screaming on you or something.. :D Those holes helps baby to catch and not to drop. The material is something between plastics and robber so it is soft and didn't have to worry about bumbs... :) Mikuláš likes this toy even now when he throws it and than follows by crawling.. :) 

Plastový špendlík / plastic pin

Another toy is kind of memory for me. Everybody had this when I was a baby.. :) There is one little disadvantage, it is hard for the little baby so we started to play with it like month or so later.. and in the beginning we tried to find something softer...

kousátko / baby bite

And we found this bite.. It is really soft and made from silicone and full of some coloured liquid so you can put it in a fridge. We didn't need it yet. The greatest thing about this is that it is totally easy to grab and it is very light. And baby can bite it from every possible angles... Baby doesn't need to be skilled for playing with it. :) My son loved it even more than a soother so we used to wear it on that sootherholder... He likes it untill today.It looked like 3 different bites - very smallones.. :)) It was cheap to.

gumový ptáček / robber bird

Last favourite toy is this birdie... My friend Míša says that he loves it because it is so green (Míša loves this colour) :) Well I'd say that it is easy to be held, you can put whole head into your tiny mouth even with the bill and when you are lucky, he blows some air into your face.. :) Mikuláš got it from his older sisters so we have no idea where it came from... 







Well.. I am sure that your babies will love another toys.. But if I can reccomend something - buy well divided light toys.. at least for these first months.. And I forgot to talk about one very important thing..It is not a toy it is ... books. It may look like it is to soon or it is obviousness on the other hand... Our baby loves reading books from first months of his life. He loves to listen to us and to watch pictures. That is his second favourite thing to do.. First is training.. We will see if he will be a bookworm as his parents are.. :)  
Have a great time.
Yours
Wopice

5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi / 5 things that make Christmas for me

O čem jiném bych dnes měla psát. Vždyť je čtvrtá adventní neděle. :) Dokonce venku sněží. :) To mi přijde neuvěřitelné. Obecně letošní Vánoce jsou jiné. Jsem poprvé mimo svůj rodný dům. Poprvé nestrávím Štědrý den s mamkou. Poprvé budu chystat Štědrovečerní večeři bez ní. Pupeční šňůra ale funguje, a proto se večer stejně uvidíme na zpívání koled u kapličky. :)Vraťme se k dnešnímu tématu.

Sníh

První ale ne nejdůležitější je určitě sníh. Léta jsem ho na Vánoce nezažila a přesto je pro mě pořád symbolem Vánoc. Když tady teď sedím v teplíčku a vidím, jak za oknem někdo rozsypal moučkový cukr, úplně to na mě dýchá. :) Tak třeba si to ten monzun, co k nám každý rok na Vánoce zavítá, letos rozmyslí, nedorazí a my zase jednou budeme mít bílé Vánoce. :)

Výroba dárků

Asi pátým rokem vánoční dárky s nějakými drobnými vyjímkami vyrábím. Je to zvláštní pocit. Každý rok se bojím, že dárky vyrobit nestihnu, nebo že budou hrozné, nebo že se nepovedou, nebo že se prostě nebudou líbit. Zároveň ale každý rok už od podzima o dárcích přemýšlím, vyrábím je, myslím na lidi, pro které je vyrábím a cítím se moc dobře. Vloni jsem například vyráběla domácí mýdlo, od té doby jsem ho vařila už několikrát a doma jsme si zvykli ho používat. Je prima vědět, čím se myjete. :) Co jsem vyráběla letos samozřejmě nemůžu říct. :) Co kdyby sem náhodou zabloudili obdarovaní... Na výrobě dárků jsou krásné hned dvě věci. První je, že nemusím bloumat s ostatními zombíky po obchoďácích nebo po internetu a hledat, co bych komu koupila. Nápady sice hledám, ale mnohem dřív a v klidu. A druhá je, že to většinou stojí výrazně míň korun. A občas mám i špatný pocit, že za své blízké neutrácím dost peněz.. A pak si řeknu:"nejsem já náhodou úplně blbá? Vždyť jim věnuju svůj čas... A co je cennější - prachy nebo čas?" A vykašlu se na předsudky. :) Navíc se mi líbí ta naše nálada doma. Letos byly dny, kdy jsme se navzájem vyháněli z různých koutů domu. Já se zavírala v obýváku a tvořila, muž se doteď zavírá do dílny a taky tam něco kutí. Na dveřích dílny je nápis: Weru - zákaz vstupu. :) Potutelně se na sebe usmíváme a přemýšlíme, jestli se tomu druhému bude dárek líbit. To je pro mě duch Vánoc. :)

Adventní koncerty

Rozhodně nestíhám všechny čtyři. A už vůbec ne ty, které se konají v týdnu. Ale každý rok se na nějaký adventní koncert vydáváme a vždycky je to v tom našem programu pohlazení po duši. Zastavíme se, sedneme si vedle sebe, přitulíme se a posloucháme. Někdy to jsou koledy, jindy je to koncert nějaké skupiny. Vždycky je to příjemný, klidný a, i přes sem tam promrzlé kostely, hřejivý zážitek. :)

Perníčky

Nic nepřipomíná Vánoce tolik, jako když začnu péct perníčky na stromek a na stolek a po celém domě se rozvoní skořice, hřebíček, badyán a bůhví, co se ještě do perníkového koření dává. :) Voní to vždycky tak moc, že každý, kdo se nachomejtne, musí hned ochutnat. :) Jejich pečením a hlavně zdobením potom trávívám tak tři až čtyři dny, to podle toho, kolik lidí je ode mě chce. Už mám napečeno, ale zdobení mě ještě čeká. :)) Navíc na stromku málo co vypadá tak hezky jako perníčky. Recept na ty moje najdete tady na blogu.

Rodinné obědy či večeře

S bráchama jsme se každý už tak nějak po svém rozeběhl do světa. Nejsme od sebe zase tak daleko, ale na rodinu si čas člověk udělá jen o Vánocích. :)) Proto se každý rok scházíme u společného oběda nebo večeře, to podle toho, jaké má kdo plány. Někdy začneme u mamky, jindy u taťky. Většinou se to protáhne až do večera. Loni jsme se dokonce sešli i víckrát. Hráli jsme s dětmi hry a bavili se jako snad nikdy předtím. :) Asi už opravdu dospíváme.

Zatím nemám děti, tak Štědrý den a nadílka pod stromečkem jsou pro mě na vedlejší koleji. Obešla bych se bez toho, ale rozhodli jsme se, že letos vymyslíme naše nové společné tradice a užijeme si Vánoce a Štědrý den sami dva, romanticky spolu. :) Večer si zajedeme zazpívat koledy ke kapličce a vyrazíme i na půlnoční mši.
Mezi svátky vyrazíme konečně na běžky a když nebude přát počasí, tak vytáhneme třeba kola, nebo babičky na procházku. :))
Prvního ledna je u nás ohňostroj, děti se na něj poctivě připravují už měsíce (ale to by byl úplně jinak laděný článek), my už vlastně tradičně pozveme pár kamarádů, aby se na něj podívali s námi od nás ze zahrady. Máme pěkný výhled.
Přeju Vám, ať máte Vánoce po svém, ať už je pod stromečkem nad dárky, nebo na sjezdovce, nebo třeba v Karibiku. Tradice jsou od toho, aby se tvořily, nikoly aby nás svazovaly. :) Od toho tu máme jiné prostředky. :)
Mějte se krásně.
Waše Wopice





What else should I write about than Christmas. It is fourth Advent Sunday today. :) It is even snowing outside. :) That is unbelievable. This year Christmas is all different for me. I am first time out of my birthplace. First time I won't spent Christmas Eve with my mom. First time the Christmas Eve dinner is on me. But our bond is still working, because we will meet at night and sing carrols together with people from our village. But lets go back to theme.

The snow.

First, but not the most important, is snow. I haven't seen it on Christmas for years yet it is still a Christmas Symbol for me. When I sit here in warmy and cozy living room and see snow outside, I feel it. Maybe this year we will have White Christmas. :)

Homemade presents.

It has been like five years since I have started to make presents instead of buying them. It is strange feeling. Every year I am scared that I won't make it on time, that it will be terrible or that people just won't like them. Anyway I every year since the end of summer think about presents, make them, think about people that I make them for and I feel great. Last year I made soap for everyone and since that I made several times because we used to use it. :) It is nice when you know what you are using for washing yourself. This year's presents I obviously can't tell. :)
There are two amazing things about making presents at home. First thing is, that I don't have to cross every shopping center with another zombies. I am looking for ideas but that is much sooner and very peacefull. :) Second thing is, that it is much cheaper. Sometimes I even feel terrible for not spending enough money for my family and friends, but then I reallize that I am spending time for them... And what is more valuable? Time or Money?
The spirit at home is amazing too. There are days when we both are hiding somewhere at house and making something Top Secret. :) We quizzically look at each other and think if the other one will like the present or not. That is a spirit of Christmas for me. :)

Advent concerts

I usually catch one or two. It is every year big care for our souls. We stop, we sit next to each other, we cuddle and listen. Sometimes it is carrols, sometimes it is concert of some band. But it is always nice, peacefull and (despite freezed church or cathedral) warmy experience. :)

Gingerbreads.

Nothing reminds me Christmas like the smell when I start to bake gingerbreads for our tree and table. :) It smells so nice so everybody needs to taste them. :) I spend three or four days baking and decorating them. This year they are baked. But decorating is still waiting for me. :)
What could look more beautiful than gingerbreads on Christmas tree.

Family dinners or lunches.

We are all out there in the world with my brothers. We don't live that far but we just don't make time for family during year. So we meet every year on Christmas. Sometimes we start at my mom's, sometimes at father's. It depends on everyone's program. It usualy takes the rest of the day. Last time we met several times, played some games with my brother's children and had fun like never before. :) Looks like we are growing finally. :)

I don't have children yet, so presents underneath the tree is not a big deal for me. I could live without that. :) But we decided to enjoy that just the two of us, romantic. :)
Between Christmas and New Year's Eve we plan some trips with Cross Country skies, or bike - depends on the weather. :) Or we pull my mom for a walk. :)
First of January there is a big Fireworks in our town, so we will invite our friends to watch it with us from the garden as ususal. :)

I wish you have Christmas the way you want them. Doesn't matter if that is with a tree and prensents, or ski and mountines or Caribean sea.. :) Traditions are here to be made not to tie us. :)
Have an amazing time.

Yours Wopice (that means monkey in English)