Co má náš roční syn v adventním kalendáři

Knižky nejsou. Kalendář je. Pověste ho vzhůru nohama. Některé věci se do něj dají dávat každý rok znova. 

Už jsem si myslela, že to snad ani nestihnu a nebudu lhát.. dvě věci jsou ještě na cestě.. :) Jsou to knížky, protože přátelé.. Kniha o Vánocích pro roční dítě... tak ta je v čechách snad jenom jedna. A je to Krtek a Vánoce.. No a co Vám budu povídat, Krtek je u nás velmi těžko trpěné zvíře (ryje totiž  tatínkovi do zahrady), takže jsem do poslední chvíle hledala něco jiného, ale nenašla jsem. Díky bohu za kamarádky... Ale o tom až později, vezměme to popořadě.. 

Náš adventní kalendář

Jak jsem psala už minule, rozhodli jsme se vyrobit jeden z nejjednodušších. Tatínek nám pomohl a nařezal a obrousil klacky a svázal je po trampsku dohromady... :) Já je pak ozdobila skleněnými a keramickými ozdobami a přidala jsem jednoho háčkovaného andílka od babičky - přirozeně. :)

Pokud se do toho budete chtít taky pustit, mám tu pár tipů:

• pověste to tak vysoko, aby se k tomu děti nedostaly samy. :) 
• pokud vkládáte aktivity místo sladkostí, nechte pytlíčky otevřené, kdybyste potřebovali balit společně dárky 22. A ne až 23. Prosince, ať to můžete přehodit. :) 
• navěšte pytlíčky od spoda dolů, pokud máte malé nenechavce.. Jakmile jednou kalendář uvidí a zjistí, že v pytlíčcích jsou zajímavosti, spodní řada bude krutě v ohrožení.. Když budete mít dole 24, bude to měsíc stresu. :) 

A co jsme teda nakonec do pytlíčků nastrkali?  Téměř v každém jsou

křížaly - jablička, švestky, meruňky.  Meruňky jsou ještě v igeliťáku, protože si myslím, že by umastily papírový pytlík. Náš maličký si sušené ovoce moc oblíbil a myslím, že bude mít radost z každodenní dávky vlastního. 

V některých jsou aktivity...  Například rozsvěcení stromečku, zdobení stromečku doma, balení dárků, pečení cukroví s babičkou nebo s tatínkem. Nejsem naivní, je mi jasné, že když syn najde v pytlíčku kartičku s nápisem, nebude z toho dvakrát odvařenej. Tak jsem je dělala větší a málo barevné a u snídaně je spolu vždycky pomalujeme. A pak sníme křížaly. :D

Potom tam máme příbor, protože nám neustále chybí vidlička. Sehnala jsem takový, jaký jsem měla já jako malá a donedávna jsem s ním jedla, protože má prostě tu správnou velikost. :) Ještě jsem tam dala pár figurek - poděděných po synovci - díky Dejve. 

Když jsem hledala, co do adventního kalendáře dát, našla jsem jako doporučení vodní hračky - s tím, že jsou víceméně malé a levné. Jo tak ne ta naše.. Ale mám z ní ohromnou radost a moc se těším, jak si s ní naše mládě bude hrát.. Pokud to dobře chápu, je to stejný princip jako ty mlejnky do písku či do bazénu, akorát se to drží rovnou v pacce. No.. uvidíme.. Dali jsme tam taky vánoční pyžamo (když to dobře půjde, uvidíte na PF :) a ponožky).

Zbývají knížky. Uf. Jak už jsem psala, jedno z mála leporel (kniha s pevnými kartonovými stránkami) s vánoční tematikou je Krtek a Vánoce.. No tak objednala jsem ji a snad do konce týdne dorazí.. Máme doma dvě knihy o Krtkovi a obě jsou dost oblíbené, tak si myslím, že i tahle synkovi udělá radost. Potom velmi předčasně ale přesto najdem v kalendáři knihu Ježíšek (David Laňka, Triton). Je pro starší děti, ale my si zatím aspoň prohlídneme obrázky. Je to v podstatě příběh o Ježíšovi, když mu bylo tak asi osm. :) Kdo nechce vidět souvislosti s bohem a biblí, vůbec si jich nemusí všimnout. Je to krásně psaná kniha, která narozdíl od jiných hezky popisuje i pocity rodičů ve výchově. A třetí kniha, kterou si letos nadělíme, se jmenuje K Ježíšku od Marie Fisherové-Kvěchové. Děkujeme za tip kamarádce Zdeňce. :) Paní Kvěchová byla ilustrátorka v době první republiky přibližně a tahle kniha je jedna z jejích nejhezčích knížek, jak jsem se dočetla. Ještě nám nedorazila, pan knihkupec volal, že už ji ale má, takže si ji co nevidět vyzvedneme. :) Měly by tam být i nějaké ty koledy ku zpěvu. :))) 

A to je, myslím, všechno. Knihy mají tu výhodu, že je po Silvestru sbalím a uklidím a vytáhnu je zase na příští rok do Adventního kalendáře.. 
Přiznám se, že mi to dalo docela zabrat a že tohle nechci absolvovat každý rok znovu, takže se za A - snažím zaznamenat si všechno, abych to příště mohla udělat podobně a za B - co půjde recyklovat, to budu recyklovat.. Například aktivity a knihy.  Tak to je ode mě k adventním kalendářům pro letošek už vážně všechno. Slibuju. 
Jukněte na můj Pinterest, je tam spousta Vánočních nápadů:
Adventní kalendáře a co do nich.
Vánoční dekorace
Nápady na dárky

Už jsem psala o Vánocích:
Proč u nás Ježíšek nenosí dárky 
Tipy na adventní kalendář 
5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi
 

Přeju Vám krásný advent.
Vaše Wopice :) 

Proč u nás Ježišek dárky nenosí.

Pojďme to vzít od lesa... Vánoce v podobě, jak je známe dnes, už nejsou ani tak křesťanský svátek jako svátek všech obchodníků.. Nějak se stalo, že většina z nás nejdřív nakupuje dárky ve velkém, což následují nákupy ohromnýho množství jídla. Tomuhle masakru předcházely už zmíněné křesťanské Vánoce. Slavil se příchod Ježíše Krista. Svátky začínaly adventem - dobou půstu. Chystala se spousta tradičních postních jídel, oslavy ale začínaly Štědrým dnem (to se začaly zpívat koledy) a slavilo se až do Tří králů, což vlastně volně přešlo v Masopust atd. atd.. Pojďme si ještě říct, proč se Vánoce slaví takhle v období zimního slunovratu, když se Ježíš narodil jindy. Je to proto, že pohané v době zimního slunovratu měli svoje oslavy a křesťané je potřebovali přebít. Jak už to tak na světě bývá. Pohané zapalovali ohně, obětovali zvířata, pekli zvláštní druhy pečiva na ochranu před zlými duchy, římané si měnili pozice se svými otroky... Připomíná tu někomu něco něco? :) Tak jo.. to jen tak na úvod.
Asi se všichni shodnem na tom, že doba zimního slunovratu je temná a je potřeba se nějak rozveselit. Asi i proto se Vánoce dodnes těší takové oblibě, ačkoli symbolika 90% lidí uniká. My jsme od září nervózní, že se zase blíží ten hroznej čas Vánoc. Že budeme muset uklidit celej byt nebo barák, napíct to zatracený cukroví a nakoupit, zabalit a schovat všechny ty blbý dárky, který za pár dnů, když to dobře půjde týdnů, skončej někde v popelnici nebo v zapomnění. Děti odkládáme k babičkám a do dětských koutků v nákupácích, abychom tajně nakoupili, ideálně ještě schovali, co se dá. Advent pro nás znamená možná rozsvěcení Vánočního stromu na náměstí, potom blázinec, trhy, pak zase blázinec, blázinec a blázinec. Vrcholem je 23. večer, kdy se snažíme dohnat, co se dá. Často korunujeme "svátky klidu a míru" hádkou s mužem či manželkou ať už večer bez dětí nebo přímo na Štědrý den, protože do té doby nebyl čas si to vyříkat. A to všechno proto, že je to tradice a že se to tak prostě dělá...
Já si prostě nemůžu pomoct, ale mně to vadí. Celý ten princip věci mi vadí. Když se zamyslím nad základní myšlenkou, která pro mě zní nějak takhle:

Je nejtemnější doba roku, pojďme si ji společně rozsvítit a navzájem se obdarovat, abychom všichni věděli, že nás má někdo rád a že se máme na koho obrátit.

Nevím, jak vám, ale mně do toho vůbec nezapadá to běhání a shánění krámů, uklízení, pečení milionu druhů cukroví (a hlavně trumfování sousedky).
Já si to představuju asi nějak takhle:

Vzhledem k ročnímu období zpomalím. Nadechnu se. Zachumlám se doma u krbu (nebo telky) a zahřeju se. Ideálně s někým navzájem. Dary pro blízké vyrobím nebo zkusím najít takové, které dávají nějaký smysl. Například v dobročinných obchůdcích, nebo chráněných dílnách. Děti v takových chvílích zapojím do příprav a neodložím je nikam. Nic proti babičkám, věřím, že si děti u babičky užijou parádní čas třeba i pečením cukroví nebo jinou srandou a ráda k babičce syna pošlu, hned jak budou oba chtít. :) Během adventu si společně užijeme koncerty, rozsvěcení stromečku, vánoční trhy, naše vlastní domácí tradice a budem zpívat koledy, až se z nás bude prášit. Upečeme nějaké to cukroví - společně - tudíž asi nevyhraje cenu krásy, ale my na něj budeme náležitě pyšní. Až nastane Štědrý večer, dáme si společnou večeři, zajdeme na procházku a pod stromečkem, který jsme společně ozdobili, najdeme hromádku dárků. Budou pro naše blízké, sami jsme je vyrobili a zabalili a najdeme tam některé i pro sebe. Rozbalíme je, užijeme si jich, pohrajeme si. Podíváme se na pohádku a půjdem spát. Až bude syn větší, zase vyrazíme přes ulici na půlnoční. Náš soused, farář, totiž dělá nejlepší půlnoční všech dob. :) Druhý den se sejdeme se širší rodinou, najíme se společně, rozbalíme další dárky, které zase oni přichystali pod svým stromkem pro nás. Svátky strávíme procházkami, na běžkách, u pohádek. Na Nový rok k nám přijdou kamarádi z širokého okolí podívat se od nás na novoroční ohňostroj a tím pro nás Vánoce skončí. Ještě na Tři krále nebo na Hromnice sklidíme stromeček.

Teď si jistě říkáte:"Jak to asi chce udělat, vyrábět dárky a neodkládat děti? Vždyť tak budou vědět, že je dělá ona a ne Ježíšek..." To je pro mě kámen úrazu. Já totiž nechci synovi lhát. Chceme, aby děti byly upřímné, aby nám říkaly pravdu a celé dětství jim nalháváme, že o Štědrém večeru jim novorozenec - narozený právě ten večer - přinese kupu dárků. A ještě je z nějakého důvodu trousí po všech příbuzných, místo aby je nechal u nás... Nezlobte se na mě, ale mně to nedává smysl a tak to dělat nechci.
Sama si pamatuju na svoje dětství. Mamka dodnes vzpomíná, jak jsem snad do 15 nutila celou rodinu dodržovat přísně všechna opatření, abychom nevyplašili Ježíška. Já si zase pamatuju, jak mně na konci první třídy Janička u nás na schodech prozradila, že Ježíšek dárky nenosí, že to dělají rodiče. A já pak během těch následujících Vánoc objevila důkazy, že je to skutečně tak. Takhle.. Musím říct, že si nepamatuju, že bych cítila nějakou zradu nebo tak něco. Bylo mi ale líto to rodičům kazit a tak jsem tu hru hrála s nimi... dalších deset let.
Chci to zkusit trochu jinak. Popírat existenci Ježíška nebudu, ačkoli sama věřím v trochu jiné věci. Nicméně nalhávat synkovi podle tradice, že mu právě narozené miminko doneslo všechny ty úžasné dary pod stromkem, nebudu. Jednoduše proto, že mi to nedává smysl. Pokud tomu bude chtít věřit, protože to někde uslyší, tak proč ne. Třeba se pod stromkem objeví nějaký dáreček bez původu. Ale hrát šarády a lhát nejen na Štědrý den ale vlastně tak trochu celý rok se mi opravdu nechce.
Jak to máte vy? Už víte, co komu dáte? Nosí u vás dárky Ježíšek? A zapomíná je taky u všech příbuzných? A dětem to není podezřelý? :)


Moje tipy na vánoční dárky najdete tady.
Tipy na adventní kalendáře a co do nich tady.
Pár nápadů, jak zabalit dárky zde.. 

O Vánocích jsem už psala:
Perníčky
Co dělá Vánoce Vánocemi.
Jaký adventní kalendář a co do něj.

Mějte se krásně.
Vaše Wopice

Domácí panička 5.01 - režim

 Podmínky se mění moc často. Něco jako režim. Tip na lepší vstávání.

Malý pomocník v kuchyni

Před asi dvěma lety jsem se stala ženou v domácnosti bez dětí a bez jiných "velkých" závazků. Abych se z toho tehdy nezbláznila, hledala jsem způsob, jak si zorganizovat den. Objevila jsem knížku, která tvrdí, že velmi úspěšní lidé mají práci hotovou asi tak v deset dopoledne.. No Tak tady může být kámen úrazu, to vám povidám. V příspěvku, který jsem k tomu tehdy sesmolila, jsem dala dohromady nějakou svoji ranní rutinu, abych se trochu nakopla do toho dne. A světe div se o dva roky a jednoho báječnýho uličníka později se k tomu zase vracím.
Musím říct, že první rok života měl náš maličký dost volný řežim. A musím říct, že to tak asi bude i dál. První rok se všechno měnilo ohromně rychle, takže jsem ani nestíhala nějaký režim zavést. Než jsem si zvykla, že spí třikrát denně, spal jednou dvakrát jednou třikrát... Vopravdu jsem nestíhala každý druhý týden přizpůsobovat "pravidelný" režim. Nechali jsme to plynout. Přesto pár věcí se nám zalíbilo a dělali jsme je víceméně ve stejnou dobu.

• Když se malý pan Anděl probudí, čteme knížku. (z čisté vypočítavosti, ještě se mi nechce lézt z postele)
• Převlíknem se a spácháme ranní higienu. 
• Snídaně - zkuste dělat cokoli jiného, když vám u nohou vřeští pískle. 
• během snídaně se většinou pokusím o základní úklid kuchyně (já vím, že by bylo lepší to dělat večer, díky) a nasnídat se taky. 
• jedna dvě tři domácí povinnosti
• hrátky s čertem, chci říct s Andělem
• Dopolední spánek - maminka se pokusí vyrobit oběd, dodělat povinnosti
• oběd - pokud se probudí dřív, než je hotovo, vaří se mnou. Případně uklízí se mnou, pak se najíme a uklidíme znova
• jdem ven, pokud to jde, chodíme za každého počasí. Teď to zrovna nejde, tak si mladý pán hraje a já se snažím vypadat nenápadně. To je ostatně stejný scénář, jako bychom šli ven. On je taková pěkná samostatná jednotka. Pokud zrovna nezkouší nové dovednosti v rovnováze nad betonovými schody, vystačí si celé odpoledne s volným prostorem, psem a lopatkou. Anděl.
• Odpolední spánek - maminka dodělá, co se dá a pak taky odpočívá
• hrajem si ještě venku, pokud už nejsme zmrzlí, pokud jsme, pronásledujeme tatínka, který touhle dobou obvykle dorazí z práce, tak dlouho, dokud se nám "dobrovolně" nezačne věnovat. Pokud si čas udělá, já to obvykle využiju na přípravu večeře. 
• Večeře 
• koupačka - ve vaničce, v kýbli nebo s rodičem ve sprše - to podle únavy a nálady, nebo taky divoká karta ... :) 
• knížka v posteli, písničky, prso a spát.

  Takhle nějak vypadá náš obyčejný den. Skoro to vypadá, jako režim. Dopoledne se občas snažíme stihnout nějaké ty nákupy po městě. Odpoledne se občas sejdeme s některými kamarády a trávíme ho potom společně na cestách, po návštěvách nebo s návštěvou u nás. To jsou moc milé dny. :)
Musím říct, že asi díky tomu, že jsme se na miminko dlouho těšili, baví mě devadesát procent mateřství. Za ten první rok jsem byla asi dvakrát v divadle a dvakrát v hospodě s kamarádkami a víc jsem "svýho času" ani moc nepotřebovala. Ale celý život se tak trochu potýkám s nedostatkem spánku - nebo asi spíš energie - a s tím, že se mi ráno nechce z postele. Proto se vracím po dlouhé době k doporučením z výše zmíněné knihy.

... je dobré vstát ráno dřív a vytvořit si ranní rituály, neboť úspěšní lidé (míněno ti opravdu bohatí) udělají většinu práce snad ještě, než já vstanu. Také tam psali, že je dobré ráno neodkládat budík, neboť tím si člověk vlastně utvrzuje, že se mu nechce do života, že ho tak nějak odkládá na později. Potom je dobré si dojít na toaletu, vyčistit si zuby (i když to není higienicky tak zásadní, hodně to člověka osvěží) a hned vypít sklenici vody - doplníš si tekutiny, které jsi do rána vypotil a díky dostatku vody v těle člověk necítí únavu. Potom je dobré si zacvičit. Kniha doporučuje si ráno dát chvilku ticha a porozjímat. Poděkovat vesmíru, za to, co má a za to, co chce. Tomu jiní chytří lidé zase říkají afirmace. :) No, potom se podívej na úkoly na dnešní den a s chutí do toho. :) Pro dobré vstávání kniha také doporučuje napsat si úkoly na zítřejší den ještě večer, než jde člověk spát, aby věděl, proč vstává. A také doporučuje přesvědčit se večer o tom, že ráno vstanu odpočatá a svěží. Hlavně si neříkej:"to zas budu ráno unavená." Protože to opravdu budeš, když si to večer takhle naordinuješ. :) Jak říkám... Chytrá kniha.

Ehm.. No hned k prvnímu bodu mě napadá.. zkoušeli jste někdy odložit roční jedenáctikilovej budík? :D Nicméně co mi skutečně pomáhá ráno vstávat s elánem, je večer si sepsat úkoly, které chci druhý den udělat. Píšu tam i věci jako procházka mimo zahradu, nebo brouzdat listím (dokud bylo pěkné a suché.. ), ale taky třeba umýt koupelnu nebo vyprat (to tam mám skoro denně). Zároveň si večer píšu i jídelníček na další den. Vždycky si teda vzpomenu na Donutila a rajskou, ale musím říct, že se mi snad i líp spí, když vím, že to nebudu muset vymejšlet druhej den. Třeba se toho ani nedržíme, ale mám se od čeho odrazit. A to je velká úleva.  To rozhodně můžu doporučit. Dál jsem se zatím nedostala. I když ještě jednu věc ráno dělám.. Během synkovy snídaně se kouknu do deníku a porozjímám.. případně dopíšu, co jsem večer už nestihla nebo nechtěla. Víte, kterou knihu si náš synek prohlíží nejraději? Jo.. Můj deník. :D Bezva. Asi jsem si do něj neměla lepit ty fotky. :D
A nakonec mám ještě jeden překvapující tip, který jsem si myslela, že já nemůžu nikdy nikomu dát... Smazala jsem si facebook z mobilu.. Před skoro dvěma měsíci.. Od té doby jsem tam byla jednou... O tom třeba zase jindy.. Nicméně.. mám o něco času navíc.. třeba na hrátky s čertem.. co to povidám.. s Andělem. :) 
Máte někdo radu, jak mít přes den víc energie? Budu moc ráda, když mi poradíte, nebo hodíte nějaký odkaz.. Asi to bude i v jídle.. Taky do rána dost kojím.. Ale jsem víc unavená, když do rána nekojím.. takže tam to asi nebude. :D Díky za rady.. Jo.. Ale nepište je na facebook.. tam si je přečtu tak na Vánoce.. :D
Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)

Wopice máma: 7+1 tip, jak si poradit, když miminko bolí pupík

Prdíky. No jo. To přejde. Musíš mu nějak pomoct. Musíš něco dělat. 

Sorry, don't know the language that much...  And to be honest I don't have energy to translate now.. :) maybe next time..

Zdravím Vás. Vracím se opět s miminkovským tématem, neboť o tom pořád dokola mluvíme se ženami, rozhodla jsem se sepsat, co jsme praktikovali na prdy my. Zároveň se mi to třeba bude taky ještě hodit a nevěřili byste, jak rychle se takovéhle užitečné informace zapomínají.. 

Nejdřív je třeba říct, že jsem hledala řešení na zaražené prdy nikoli na přemíru prdů... Spousta lidí mi doporučovala diety:"Nejez pečivo. Nejez brokolici. Nejez zelí. Nejez mléčné výrobky. Nejez česnek a cibuli." Nebo:"Musíš pít kojící čaj. Nesmíš pít bublinky." Atd. No tak jediný, co u nás prokazatelně způsobovalo horší stavy, byl pórek. Jinak bylo úplně jedno, co jsem jedla. Bylo to neustále špatný. Dieta tudíž nebyla naše cesta. 

Prdět do umyvadla

Před pár lety jsem fotila kamarádku s dětmi a ta mi ukázala, jak miminkem chodí po každém jídle prdět/kadit do umyvadla.. Celkem obyčejně vzala nahatého synka do klubíčka před sebe tak, aby měl prdítko nad umyvadlem. Během šestinedělí jsem si na ni vzpomněla a rychle najela na tenhle režim. Chodili jsme prdět do umyvadla při každém přebalování a někdy i mezi, když měl malý pan anděl velký bolení a neuměl si s tím ještě poradit.Ve chvílích, kdy mu bylo nejhůř mu tahle poloha a nahota pomohly, aby se pořádně opřel a ulevil si. Zároveň díky tomu dodnes máme pleny akorát počůrané, protože jsme se naučili vychytat číslo dvě.. :)

Čaj

Názory se dost liší - v každém tématu. Mě dokonce někdo vynadal, když jsem sdílela tuhle svoji zkušenost na sociální síti, ale fakt za sebe musím říct, že fenyklovej čaj synovi dělal dobře. Ne, že by prdy přesly, ale měl víc tekutin a byl spokojenější. Zároveň nám to pomohlo po měsíci porazit žloutenku, mlíko na to prostě nestačilo. Někdo říká, že čaj je tekutina navíc a že zatěžuje zbytečně ledviny. Já říkám, že andílkovi mlíko jako tekutina nestačilo a dával si čaj přes den a někdy i v noci. Nutno dodat, že dodnes pije hodně tekutin mimo mlíko.
Polštář s třešňovými peckami
Dostali jsme ho od kamarádky - zkušené matky a švadlenky. Používala jsem ho nahřáty na prsa před kojením a hlavně jsme ho používali na bolavé bříško pro miminko. Vždycky jsme ho nahřáli (obyčejně pár vteřin v mikrovlnce) a dali mu ho na pupík, převázali zavinovačkou a za chvilku bylo po neštěstí. Anebo ne. Jak kdy.

Espumisan pro miminka

I to jsme zkusili. Chvíli zabíral. Pak ne. Když jsem ho dávala nárazově, zabíral asi víc. Později už jsme ho dávali jenom na noc. Myslím, že měl spíš terapeutický účinek, že se synek uklidnil, když dostal nasládlé kapičky. Dodnes (9 měsíců) nemá problém otevřít pusinu, aby dostal kapičku... používali jsme asi do 3 nebo 4 měsíců. Zdálo se mi, že když se používal pravidělně, tak nepomáhal.

Včas přestat.

Co nám pomáhalo asi hlavně duševně, bylo, když jsem se naučila včas přestat dělat všechny ty konejšivé pohyby a činnosti. Včas - to znamená, když zabraly. Abych to popsala víc... Miminko pláče, máma ho vezme z postýlky do náruče. Pláče dál. Máma se začne houpat. Pomůže... Příště už nepomůže, máma zpívá písničku. Pomůže. Přiště už ne.. Takže zvedne miminko, houpe, zpívá, zvedne se z postele a houpe ve stoje.. Takhle to může jít až tak daleko, že se za týden přistihnete, jak jezdíte s miminkem autem po kostkách, aby usnulo nebo dokonce spalo... Takže jsem to začala dělat tak, že když něco zabralo a miminko se uklidnilo, tak jsem pomalu přestala dělat, to co zabralo.. Například jsem se zastavila. Přestala jsem chodit, houpat. Když začal zase plakat mohla jsem se jenom vrátit k tomu, co jsem dělala předtím a nemusela jsem vymejšlet další metody.

Masáž bříška

Kamarádka mi doporučila masáže bříška a nožiček. Dělali jsme to každý večer před spaním. Často jsme vyhnali spoustu bublin.. :) Nožičky jsem masírovala tak, že jsem hladila patičku směrem zevnitř ven. Na bříško jsem dostala návod... Nejdřív plosky palců na pupík a táhmout od sebe jako k bokům miminka. Potom krouživé pohyby kolem pupíku po směru hodinových ručiček (tak funguje zažívání) oběma rukama. Potom mlýnek - venkovní hranou obou rukou (u malíčku) od shora dolů. Taky jsme dělali chůzi po pupíku - prsty jedné ruky jakoby jdou od pravé strany bříška k levé - to byly ty chvíle, kdy jsem cítila, jak vyháním bubliny. A nakonec I Love You - Jednou rukou hladíš od srdíčka dolů ( značíš jakoby I). Druhou rukou od pravé strany hrudníčku k levé a dolů přes levou stranu bříška (značíš L) a nakonec od pravé spodní strany bříška nahoru, přes hrudníček doleva a dolů (značíš U). U toho je doporučeno to miminku i říkat a nejen masírovat.. Klidně můžete česky. :D A taky jsme dělali takovou tu masáž, co učí v porodnici.. Že prohrábnete bříško hluboko tak, že roztahnete dlaň - prsty proti palci a jak prsty tak palec zatlačíte poměrně hluboko do bříška a táhnete k sobě jako byste chtěli udělat zobák z prstů. Tam jsem taky cítila hodně často bubliny. Je to ale potřeba dělat, když je bříško uvolněné a ne zatažené.

A nakonec to nejdůležitější... Trpělivost a láska. 

Hahahaha. Zase to klišé co.. No, musím říct, že to je nakonec to jediný, co nám pomohlo. Ať jsem dělala cokoli, vždycky to pomohlo jenom na chvilku a zpětně mam pocit, že to možná pomáhalo spíš mně, že jsem měla pocit, že pro něj něco dělám. Ve skutečnosti jediný, co mu pomohlo, bylo, když začal hejbat nožičkama a rozpohyboval si střeva sám. Od té doby je to velmi veselý chlapík bez důvodu k neštěstí. Takže pokud má vaše miminko stejné potíže jako to moje, buďte s ním, mějte ho rádi, i když vás budí desetkrát za noc a neustále pláče. Dávejte mu svoji lásku najevo něhou, mazlením, povídáním a mějte s ním trpělivost. Neberte si to osobně. A ono to přejde. I když to jsou hrozný časy a všichni kolem říkají, jak je to krásný období a vy víte, že teda fakt není, zkuste si co největší část tohohle období vychutnat, protože ty chvíle, kdy je miminko bezmocný, budou strašně rychle pryč. A jestli pořád pláče a vy potřebujete už dělat něco jinýho, tak si ho uvažte do šátku, jestli to snese.. Ale to je zase úplně jiný téma..
Tak Vám držím pěsti, mějte se krásně.
Vaše Wopice

7 věcí, které potřebuješ vědět o kojení, ale nikde se je nedozvíš.

Faktor pleti. Moučnivka. Bepanthen. Bílé bradavky. Podprdy. Velký prsa. Poradní skupiny.

Vincent van Gogh - kojící francouzská, rolnická žena

Musím říct, že blog teď mám v prioritách někde hodně vzadu. Ale řekla jsem si, že zrovna tohle sepsat chci a musím co nejdřív, protože brzo všechno zapomenu a až v tom budu znova lítat, zase nikde na tyhle informace nenarazím. Baby 1 klidně spí, tak s chutí do toho. :)) 

Článků o kojení je fakt hodně. Laktační liga udělala kus práce od dob, kdy se výrobcům umělého mlíka dařilo prosazovat názor, že oni to umí líp než vlastní máma.. Nicméně stejně jsem v tom dost plavala. 

1. Nikde jsem se nedozvěděla, že je veliký rozdíl mezi brunetkou a blondýnkou a zrzkou v úzkém vztahu ke kojení. Až v porodnici mi sestřička řekla:"No to máte jako s opalováním. Opalujete se dobře? Pak budete dobře kojit. Opalujete se špatně? To je mi líto." :)) Tak jsem si udělala takový malý průzkum a zjistila, že holkám s tmavším pigmentem pleti se bradavky uchystají ke kojení už během těhotenství. Bradavky ztmavnou a zhrubne pokožka. To se dočtete i na každým webu o kojení.. No jo.. Jenomže nám světlejším tipům se nic takovýho nestane.. Vlastně jsme se tomu i trošku zasmáli, když jsem přišla z porodnice a zjistila jsem, že mi po porodu ztmavly prsa.. udělaly se mi kroužky asi tak 1 mm kolem dvorců a tím to zhaslo. :D Takovej naváděcí systém pro miminko.. :D No.. takže hrubou pokožku na bradavkách si musí zrzky vypěstovat.. A to bolí, když vám s tím pomáhá miminko.. Hladový miminko.. Ještě před měsícem (do 4. měsíce) jsem strávila kojením 8,5 hodin čistého času denně.. Myslím, že mateřská bDoporučuje se drhnout bradavky během těhotenství, aby zhrubly.. Musím říct, že příště to vyzkouším. A Vám všem děvčatům se světlou pokožkou to vřele doporučuju taky.
y se měla jmenovat jinak.. :) A taková nepřipravená bradavka pod takovýmhle náporem.. No bolí to jako prase. Mnohdy jsem kojila a zároveň brečela bolestí.

2. Moučnivka. Dozvěděla jsem se o ní až od dětské lékařky asi na druhé schůzce. Přinesli jsme si ji ale už z porodnice. Vypadá jako bílé tečky na jazyku a v pusince miminka. Není až tak nebezpečná, i když se může dostat do trávicího ústrojí a dost tam pozlobit.. Ale přenášíte si ji s miminkem z bradavky do pusy a zase zpátky.. Proč považuju za nutný o ní mluvit? Miminko si ji donese z  porodních cest, má ji v pusince, má trošku hustější sliny, ale snad ho to nijak neomezuje... Ale maminka? Jak se vám ta potvora dostane do bradavky (ne na bradavku, ale do ní), při každým kojení si zažijete skutečný peklo v podobně bolesti, která jako rezavá kudla jede dovnitř po žláze až k páteři a fakt se vám zkroutěj prsty u noh. Řešení? Jesti uvidíte v porodnici bílé tečky v puse vašeho drobečka, neuklidňujte se tím, že je to zbytek mlíka a řešte to hned na místě s doktorem. Pravděpodobně Vám doporučí namazat fialkou, což už se dneska hodně omezuje, kvůli střevní mikroflóře miminka, ale za mě lepší jednou namazat včas tímhle sajrajtem a třeba si užít proplakanou noc (ta vás stejně nejspíš nemine), než pak měsíce trpět a po každém kojení mazat sebe i miminko různými dezifenkčními sajrajty a tu mikroflóru tím ničit dlouhodobě. Jinak kdyby Vám na ni nic nepomáhalo, nám nakonec pomohla jedlá soda rozpuštěná ve vodě a vytírat vatičkou párkrát denně. A kupodivu.. Přestat mazat bradavky Bepanthenem.. 

3. Bepanthen na bolavé bradavky už nikdy. Tohle je teda hodně zavádějící a subjektivní postřeh, takže si na to každá musí tak nějak přijít sama, co jí vyhovuje a co ne... Ze začátku jsem mazala olejíčkem od Saloosu, kojení bolelo jak sviň, bradavky rozmlácený na maděru.. Holky radily zkus bepanthen, mně zabíral skvěle.. Tak jsem mazala.. Trochu se to zlepšilo, ale po dvou měsících bradavky vypadaly pořád stejně a pořád to zatraceně bolelo. Pak jsem se dočetla, že na moučnivku mazat Bepanthenem nesmím, neboť uzavře bradavku a v tom teplíčku pak moučnivka (kvasinka) jede jak zběsilá.. Tak jsem zatla zuby v domnění, jak budu strašně trpět bez mastičky a hle.. Bradavky se za dva dny vyléčily. Moučnivka z pusy drobečka hodně výrazně ustoupila. Ještě jsem pár týdnů mazala před spaním zase olejem od Saloosu a dneska už v pohodě... Tak bacha na tyhle mastičky.. Možná jsem jen měla včas přestat.. nevím.. Každopádně mám tu tubu bepanthenu, tak kdybyste to chtěl někdo zkusit, je k mání.. :)

4. Bradavky jsou při kojení tak zatraceně namáhaný, že z toho zbělaj - odkrví se. A jak se odkrví, to je taková bolest, že se z toho můžete počůrat. Je mi líto, ráda bych tu mluvila o tom, jak si kojení užíváme a sdílíme tu lásku u toho a tak.. Ale to se nám děje až posledních pár týdnů, takže nemůžu sloužit.. mně na tenhle problém pomohlo chladit po kojení.. Tatínkovi se to dost líbilo, neboť celou zimu měl vedle sebe hroudu peřin, ze které vykukovaly jedno nebo obě prsa.. (my totiž máme v ložnici klendru.) Kamarádce zase pomáhalo před kojením pořádně prohřát.. I kombinace je možná.. Hlavně to neobraťte. :) 

5. Je důležitý, v čem nosíte prsa. Spousta tkanin vyloženě bolí, na prsou se nesmí nic hýbat, takže je nemožný chodit bez podprdy nebo kojícího tílka. Mně hodně pomohly jednorázový vložky do podprdy, ne že bych ukapávala mlíko, to nebyl a není můj případ, ale chránily bradavky před zbytečným třením. Nebo choďte úplně nahé.. To je asi nejlepší. Ale je to spíš řešení pro letní miminka.. :D 

6. Velký prsa při kojení. Já mám teď po porodu velikost 85H... Myslím si, že až skončím s dětma, budu si moct prsa dycky zabalit jako palačinku a stáhnout náplastí a vykašlu se na nějaký podprdy.. :D Ale to je vedlejší. To že velký prsa nejsou výhoda, to se dozvíte všude. Nemáte díky tomu víc mlíka, ani Vás prsa nebolej míň... Já ale zjistila, že je to převážně nevýhoda. Alespoň u mě (nejspíš v kombinaci s pigmentem a bolavejma bradavkama) je to zatracená nevýhoda. Musela jsem kojit v jedné konkrétní pozici, jakmile jsem zkusila novou, okamžitě to bolelo jak sviň. Taky vídáte obrázky spokojených maminek v houpacích křeslech, jak kojí svoje milá děťátka? Tak s tím se rozlučte, jestli máte velký prsa. Musím kojit v předklonu, většinou v tureckým sedě, Málokdy se mi podaří srovnat se tak, abych mohla pohodlně kojit v záklonu a buď dítě dusím, nebo mu to prso uteče nějak do hlubin mezi námi.. Kojení v noci v leže? Haha. On by si třeba to prso i našel a už několikrát se nám to stalo.. A já se pak probudila s modřinou jako prase někde mimo bradavku, neboť nenašel to správné místo.. Navíc teda když u toho usneme, probudíme se za dvě hodiny, on stále tak nějak popíjí, ale za půl hodiny je vzhůru, že už jako máme zase hlad, pač začal jíst už před dvěma hodinama.. :D Takže u kojení zásadně nespím.. Neboť nechci prokojit celou noc. :)  A co se týče množství mlíka.. Máme ho dost. Dokonce máme i přebytky. Ale miminku dá sakra práci to mlíko v tak velkým prsu najít a vytáhnout. Vlastně začal přibírat až ve chvíli, kdy jsem mu začala pomáhat masírováním prsu během kojení nebo před ním. Moje teorie je, že v malým prsu se mlíko nemá kam schovat a tak je dítko razdva najedený a nedá mu to až takovou práci, kdežto u mě to chvíli zabere. No co, vychovávám silného vytrvalého jedince. :) 

7. Existují poradní skupiny na fejsbuku a bůhví kde ještě, kde ti spousta holek poradí, protože má nebo měla stejné problémy. Stačí hledat hesla jako: kojení, laktační, kojíme apod... Ale pozor na nevybouřené slípky, které tě za každý dotaz sepsou, jsou to chudinky, které doma nemají uznání a potřebují si to vylejt někde jinde..  Pokud je tvůj dotaz citlivej, najdi si ve skupince zástupce správců a zeptej se ho v soukromé zprávě.. Buď se zeptá za tebe anonymně, nebo ti rovnou odpoví. Jo.. a dřív než vypustíš dotaz bez rozmyslu do světa, když sedíš u počítače, tak ve skupince máš vždy možnost vyhledávání (říkají tomu lupa), pravděpodobně se na stejnou otázku zeptalo tak patnáct holek jen v posledním měsíci.. :)

Jo.. a kojený miminka nemusej kadit. To jste věděli? :D Stačí jim to jednou za dlouhé dny až týdny... :D 

Může to vypadat, že kojení je fakt příšerný. Musím říct, že fakta tomu zrovna u mě nasvědčují. Ale zároveň musím říct, že jsem ani jednou nechtěla s kojením přestat a to se považuju za člověka s morálkou lenochoda. Byla jsem tak nějak asi plná hormonů nebo čeho a ty mi pomohly to překonat. A jak už jsem zmínila výše, dneska si kojení opravdu užíváme. Malej pan Anděl je neuvěřitelně sladkej, jak už se zajímá o všechno kolem a když zbystří mě, jak se na něj dívám, daruje mi ty nejsladší možné úsměvy. A já vím, že to je odměna za to, čím jsme si prošli. Však pro něj to taky nebyla procházka růžovým sadem. Zároveň ale po téhle zkušenosti nikdy nekouknu zkrz prsty na mámu, která přešla na lahvičku, protože už vím, jak těžký to kojení může být. Za pár týdnů mi bude 30 a kojení byl s velkým předstihem můj nejtěžší úkol. Ten porod trval jenom pár hodin, tohle byly zatraceně dlouhý 4 měsíce.  :D

Přeju Vám hodně odhodlání a vytrvalosti během kojení. Mějte se krásně.

Vaše Wopice :)

Porodní přání - představy a realita

Hotovo. Strach. Očekávání. Bolest. Radost.

Zdravím Vás po dlouhé době. Na začátek Vám chci říct, že já i miminko jsme oba šťastní a zdraví. :) 

Teď k věci. Každé těhotenství končí porodem. No ani já se tomu nevyhnula. Bála jsem se toho jako čert kříže. Nicméně jsem si představovala, jak se tím tak nějak protančím, kontrakce prodýchám, mezitím si s mužem a naší průvodkyní popovídáme.. Prostě takovej pěknej den jsem si malovala. :) Měla jsem připravená porodní přání - protože plán mi přijde dost naivní.. :) 

Tady jsou tak, jak jsem je napsala pro zdravotnický personál v porodnici (je to celkem osobní, ale pár lidí už se mě na to ptalo, tak co.. třeba to někomu pomůže): 

Pochopte prosím, že jsem v nemocnici poprvé v životě, proto jen pobyt tady je pro mě velmi nepříjemný a stresuje mě. Zároveň Vás prosím, než se mnou začnete něco řešit, představte se mi, moc mi to pomůže.

Porod:

• První dobu porodní se volně pohybuji podle své potřeby, třeba ve sprše, na míči nebo jinde. Volnost je pro mě velmi důležitá. 
• Hraje nám naše hudba
• Porodní asistentky ani lékaři mi nenutí žádné urychlovače ani jiné podpůrné prostředky, pokud to považují za vhodné, nejprve nás (mě a oba mé doprovody) informují o VŠECH možných vedlejších účincích pro mě i miminko. Teprve potom se můžu rozhodnout. 
• Nepřeji si nástřih hráze.
• Během druhé doby porodní mám možnost zvolit si a měnit pozici podle své potřeby. Nikdo na mě nekřičí, nehecuje mě. Takový způsob komunikace mě odrazuje od spolupráce. Ale ocením podporu (dýchání, polohy atd.)
• Miminko v ideálním případě beru do ruky já nebo tatínek miminka. Porodní asistentka nebo lékař zasahují pouze v případě nejvyšší nutnosti - komplikací apod.
• Miminko jde z porodních cest přímo ke mně na břicho, kde tráví první desítky minut. V případě, že toho nejsem ihned schopná, tráví tento čas na holé hrudi tatínka - deku a čepičku pro miminko máme v tašce, aby mu nebyla zima. V případě, že jsem schopna, čekáme, až se miminko přisaje k prsu a podpoří tak vyloučení placenty. 
• Nezáleží mi na tom, kdo přestřihne pupeční šňůru, záleží mi na tom, aby byla přestřižena až po dotepání.

Po porodu: 

• Vyšetření miminka probíhají po konzultaci s námi, vždy v naší přítomnosti, co je možné vyšetřit v náruči rodiče, to se vyšetřuje v náruči rodiče. 
• Nesouhlasíme s jakýmikoli vpichy do tělíčka miminka v prvních dnech po narození a přejeme si, aby nebylo koupáno mýdlem po celou dobu pobytu v nemocnici. 
• Prosíme o placentu. 

Na svých přáních netrvám v případě, že by jejich vyplnění přímo ohrozilo můj nebo život miminka. 

Moc Vám děkuji za pochopení a za vlídné přijetí. 

To by mohlo stačit. :) 

Zajímá Vás, co se mi splnilo? :) Vlastně skoro všechno a to, co se nesplnilo, jsem v tu chvíli ani nechtěla. Přesto to byl fakt strašnej den. :D Nebudu Vás znechucovat ani strašit detailama, nebojte se. :) 
První dobu porodní jsem se skutečně mohla pohybovat, jak jsem chtěla, pokud jsem nebyla zrovna na kapačce, aby nám zpomalili kontrakce, které předtím vyvolali tabletkou, neboť už bylo 12 dní po termínu. Musím říct, že jsem toho využila na maximum a mezi kontrakcemi stíhala i usínat. 

Jestli hraje nebo nehraje hudba mě vůbec nezajímalo. :D Co Vám budu povídat, tancovat se rozhodně nedalo, jediný způsob, jak se to dalo vydržet, bylo klečet a být v předklonu. Ve sprše, mimo ni, i na tom lehátku. Kozu na mě nikdo nezkoušel. :D Asi viděli, že je to bezpředmětný. :D Opravdu mi nikdo nic nenabízel a ve chvíli, kdy jsem o to žadonila (jo, já odpůrce všeho :D), tak už samozřejmě bylo pozdě. To naše průvodkyně Renča samozřejmě věděla. :) Hráz nikdo nastřihnout nestihl a v poloze, ve které jsem byla, to ani moc nešlo. 
Druhá doba porodní - to co známe všichni z filmů, jak se tam jako tlačí a řve.. Tak to jsem rozhodně nestihla měnit polohy a ani jsem se o to nepokoušela. Nejspíš díky tabletce to byl dost fofr. Porodní asistentka mi opravdu dobře radila, jak být efektivní ("Zkuste maminko tolik neřvat a tu sílu dát do tlačení.") a náš synek byl za chvilku venku. 
Miminko jsme chtěli držet sami, ale já fakt nemohla a tatínka jsem tak pevně držela za ruku, že taky nemohl. Takže s naším dovolením ho chytala porodní asistentka, potom už byl u tatínka nebo u mě. 
Bonding... No.. jako bylo by to fakt prima, ale i když už jsem si pak lehla a měla volné ruce, bála jsem se držet si ho na těle, poskakovala jsem po té posteli jako hrnec na rozpálených kamnech, neboť mě ještě trochu šili. I přesto se miminko stihlo přisát a dívali jsme se si do očí i když to nebylo hned a tělo na tělo.. To jsme potom dohnali doma. V porodnici to tak nějak nešlo. Do pokoje tam furt někdo leze. 
Miminko bylo vyšetřované skutečně vždycky po našem souhlasu, vždy v naší přítomnosti. Aby nám do něj nepíchali, měli jsme pro něj vitamín K v kapičkách a dodnes jej kapeme. Jehle se nevyhnul, měl žloutenku a to musím přiznat, že jsem vysrábla a nešla jsem s ním, neboť mu krev brali z hlavičky a ačkoli se to dělá běžně a prý protože tam míň cejtěj a rychleji se hojej a bůhví co ještě, tak u toho jsem teda být nechtěla. K čemu by mu tam byla matka v mdlobách, ne? 
Ještě koupání mýdlem.. :D haha. Ještě ten večer po porodu nám přišla sestřička povědět, jak se o miminko máme starat a vysvětlila, že všechny děti se koupou, protože pak na ně sahají sestřičky a děti jsou z porodních cest od nás "umazané" a mohly by se (sestřičky) něčím nakazit.. Tak jo.. Tak nám hned ukázala, jak se děti koupou.. No a než jsem tam dolezla a stihla se nadechnout, tak už ho patlala nějakým Johnsonem nebo čim.. Tejden jsem ho pak musela mazat. Ale to bych třeba musela i tak, než si zvyknul na život na suchu.. :) 
Placentu nám dali. ;) 
Tak to byl náš slavný den. Bez bolesti to teda nebylo, to se mi nepovedlo, ale jinak musím říct, že má přání se víceméně splnila. Za to porodnici děkuju. Jo.. pamatujete na toho doktora, jak jsem od něj na začátku těhotenství utekla? :) Tak ten byl u mého porodu a šil mě. :D Choval se velmi profesionálně a byl úplně v pohodě. :) Možná Vám tu chybí nějaké shrnutí či ponaučení.. No .. To je asi tím, že sama nevím a mám to tak nějak v mlze a to, že na to časem zapomenete bude asi opravdu pravda, už zapomínám. Ne na zážitky, ale na intenzitu. :)
Jak jste to měli vy? 
Mějte se krásně. 
Vaše Wopice

I am very sorry to my english readers.. I'll try to catch up soon...

Jak jsem v těhotenství sportovala./Sport during my pregnancy.

English is below.

Jsem u konce. Uteklo to jako voda. Překvapení. Efektivita. Jen 1 kg nahoře? Nejistý konec.

Přijde mi neuvěřitelný, že 95% těhotenství je za mnou. Holky povídaly, ať na začátku nic nechystám, že prej konec se strašně potáhne a budu se nudit a bude se to zdát nekonečný.. No tak musím říct, že táhly se první 4 měsíce, ten konec je vopravdu jeden velikej tobogán. Nicméně k věci... :)
Na začátku jsem samozřejmě zjišťovala, co všechno můžu a nemůžu v těhotenství dělat. Zjistila jsem, že můžu dělat všechno, co jsem dělala dosud a že nemám začínat s ničím novým. Tak co jsem dělala předtím? Tancovala jsem břišní tance. Jezdila sem tam na kole, plavala a chodila po výletech. Rozhodně nejsem žádnej sportovec a vždycky to dávám patřičně najevo, napřiklad tím, že na kole jezdím v sukni a na výlety chodím nejradši bosky a taky v sukni. :) Ale pozor.. V NESPORTOVNÍ sukni, žádný chytrý materiály. No tak jo. Nezačínat nic novýho mi jde. Tancovala jsem teda dál i během prvního trimestru, naše lektorka dělala, jakože to neví. :) Díky Evi. Protože z takových kurzů Vás obvykle na první tři měsíce vyhodí, aby se chránili před nějakými žalobami nebo spíš častěji obviněními ze strany nešťastných žen. Děkuji ještě jednou za důvěru. :) Tanec mi dělá doteď hodně dobře.
Sem tam jsem vyrazila na kolo. A tam jsem opravdu byla překvapená. Říkala jsem si dopředu, jak budu ostatní brzdit a jak se mi pojede špatně. Ale naopak, jezdilo se mi až do 7. Měsíce skvěle a po každé jízdě mi krutě stoupla fyzička. Zdálo se mi to až neuvěřitelný. Jakákoli námaha během těhotenství měla dvakrát takovej efekt než mimo těhotenství. Stačilo se trošku hejbat a hned jsem se cítila mnohem líp. S chůzí to bylo hodně podobný.

Momentálně, prakticky už jen necelé týdny do porodu, mi zbývá chůze a tanečky. Obojí mi pořád velmi svědčí i když to začíná být sem tam nepohodlné. :)) A jsou pohyby které si během tance odpouštím. Lektorka na mě taky výhružně kouká, že jestli si je neodpustím, tak mě vykáže.. :))
Samozřejmě nemůžu mluvit za ostatní, za sebe však pohyb v těhotenství fakt doporučuju, vždycky se to dá přerušit, když to nesvědčí. Další výhoda je v tom, že člověk pak nemusí shazovat tolik kil.. i když jak se to vezeme. Ještě před pár týdny jsem měla nahoře jenom 1 kg. Fakt. Pak jsem ale začala nabírat vodu a během dvou týdnů přibrala dalších pět.. Tak teď zjišťujeme, jestli náhodou nemam preeklampsii, doufám, že ne. V nejhorším by to znamenalo vyvolaný porod.. Což samozřejmě nechceme. :) (Update: Preeklampsii nemám, ani nic jiného. :))
Tak mi držte palce, ať můžu v porodnici předložit svá porodní přání a co nejvíc z nich si vyplnit. Jelikož nevím, o čem bych Vám k těhotenství ještě napsala, myslím si tak, že další příspěvek už bude s miminkem za zády, v náručí nebo po boku. Jedině tak ta porodní přání, kdybyste chtěli vědět, co si přeju a proč, dejte vědět. :) A jak se to blíží, tak můžu psát elaboráty o strachu z porodu.. :D

Mějte se krásně a držte mi palce. :) Budu to v příštích dnech a týdnech potřebovat.. :)

Vaše Wopice

I am in the end. It spent so quickly. Surprise. Efficiency. Just 1 kg up? Uncertain finish.

It seems unbelievable that 95% of this pregnancy is behind me. Girls told me not to prepare anything during pregnancy, to keep it for the end. They told me, that the end will be so long and I will be bored and anxious. Well I was anxious first 4 months. The end is like one quick slide.
I made a reserach in the beginning what can I do and what can’t. I found out that I can do everything what I did before. Just not to start with anything new. What did I do before? I bellydanced, rode a bike, swam and hiked. I am not a sportsman. And I show it everywhere. I do ride a bike wearing my skirts, I also hike with no shoes and also in my skirts. But it must be a nonsport skirt. No clever materials. :)
Well I kept dancing. Just my teacher pretended she didn’t know. Thank you very much. Because they usually send you away for first trimester - just because of accusations of sad women. Thank you again for giving me the faith. I still do dance until now.
Sometimes I went for a bike. That was a huge surprise. I thought that it would be difficult and I would impede others but I didn't and after we came back, I had so much energy and my physical aspect got so much better after every ride. It seemed unbelievable. Every kind of physical encubrance gave me much more than nonpregnant. Just few steps or kilometers or paces and I felt physicaly much better. I could do much more second day.
These days, few days until my delivery day I still dance and walk. Both feel very well to me even though sometimes a bit unconfortable. :) There are moves during bellydancing that I don't do anymore.. :)
I am not generalizing but from my experience, every move made during pregnancy was beneficial for me. I would reccomend it to everyone, just try and you can stop whenever you want. It has one other advantage. There aren't that many kilograms to get rid of. Few weeks ago I had only one kg up from my prepregnancy weight, then I started to save the water (for Sahara times, I guess :D) and during two weeks I gained another five, my doctor even tested me for Preeclampsia. That could mean even a cause a birth. Update: I don't have it. :)
So please hold your thumbs for me, so I can tell all my birth plans to doctors and make them to complete them. :D At least some of them. :)
Since I don't have very much to say about pregnancy anymore, I guess that next story will be with my baby aside. Allthough I could write about my birthplan if you are interested or since the birth is getting closer I can write essays about fear from the birth.. :D So let me know, if you are interested in something of these.. :)

Have an amazing time and hold your thumbs for me please, I am gonna need it in next few weeks.. :)
Yours Wopice :)

Do Slovinska v 8. měsíci. / A vacation in your 8. month of pregnancy?

English is below.

Předsudky. Taška do porodnice. Parádní relax. Ljublaň. Bohinské a Bledské jezero. Postojnská jeskyně a hrad Predjama a konečně taky to moře. Je to pro každého?

Od ledna tohoto roku jsem měla jedno ohromné přání. Potřebovala jsem se nutně vykoupat v moři. :) Loni jsme byli na maltě a bůhví jak to bude za rok. :) Nejdřív jsem plánovala cestu jenom s mamkou, protože můj budoucí tráví svůj čas nejraděj kolem domu. Nicméně asi mu to přišlo líto... ? ... :) A rozhodl se, že chce jet taky. Tak jsme vlastně naplnili celé auto, přizvali jsme ještě kamarádku mamky, aby s námi nejela jako křen. :) A někdy od března jsem plánovala cestu. 

Horská architektura / the mountain architecture

Jsem samozřejmě slepičí prdýlka, takže jsem se o tom nijak netajila. Nevím, jestli to nebyla vlastně ta chyba. :) Možná bych si ušetřila spoustu podivných pohledů a sem tam i výčitek. :) Vyslechla jsem si, že jsem blázen, když chci 6 týdnů před porodem cestovat do zahraničí. Někdo mi říkal, že tam porodím, jiný mi říkal, že ohromně riskuju, další povídal, že si to vůbec neužiju. Nakonec den před odjezdem přišla mužova máma a převyprávěla mi příběh o tom, jak sama kdysi jela na dovolenou těhotná a po návratu potratila. Zakončila to slovy:"No tak snad vám to dopadne dobře" a odešla. Někteří lidé by na svých sociálních dovednostech mohli trošku zapracovat. :) Moje gynekoložka - posílám srdečné pozdravy - řekla, že si myslí, že když se dítě chce nechat vysypat, tak mu na to stačí jízda po kočičích hlavách ve městě a když se nechce nechat vysypat, tak se prostě vysypat nedá. :) Ale že si myslí, že mě žádná pojišťovna nepojistí. V České republice totiž pojišťovny opravdu pojišťují těhotné přibližně do 26 týdne těhotenství a pak na to prděj. Hehe.. No nebudu Vás napínat. Našla jsem pojišťovnu, která mě pojistila. Doporučit ji ale nemůžu, neboť jsem nevyužila žádného plnění a tím pádem nevím, jestli by se o mě opravdu postarali, jak slibovali. Respektive moc toho neslibovali. Zaplatili by mi pouze péči o mě a dítě nutnou k přežití při předčasném porodu. Docela by mě zajímalo, jak to dělají ženy, které třeba pracují v zahraničí.. 

Asi Vás to nepřekvapí, ale nakonec jsme vyrazili. Nemyslete si, že jsem si v lednu naplánovala moře a trvala na něm až do odjezdu na dovolenou. Všichni účastníci byli srozuměni s tím, že na dovolenou se jede, pokud mi stále bude tak dobře jako dosud a pokud vše schválí doktorka pár dní před odjezdem. :) A tak se stalo. Zajímavé je, že jsem si celou tu dobu představovala, jak si sebou pro jistotu vezmu tašku do porodnice. Tak jsme ji (s miminkem) zabalili a když byla sbalená, řekli jsme si, že ji necháme doma. :)

Skofja loka

Odjeli jsme v půlce srpna. První dny jsme trávili u Bohinjského jezera. V každém městě funguje infocentrum a v tom infocentru Vám poradí, kde je volné ubytování a za kolik. :) První den pršelo, tak jsme se vydali do měst. Nejdříve malinké ale nádherné a historické městečko Škofja loka. Tam probíhala zrovna svatba. Novomanželé museli tancovat sólo na náměstí... Chudáci.

Ljublanský hrad / Ljubljana castle

Ljubljanský drak / The dragon of Ljubljana

Ljubljana

 Vyrazili jsme i do hlavního města - Ljublaně. Musím říct, že to město je neuvěřitelné. Nemůžete tam jít a nezakopnout o veřejné záchody. O čisté zadarmové veřejné záchody. Jsou snad každých 500 metrů. Kromě toho je to teda moc pěkné město. :) Krásné mosty přes řeku, kolem kavárny a krámky. Ohromná spousta galerií a muzeí. (nebyli jsme ani v jedné.. :)) Hrad na kopci uprostřed města, kam Vás vyveze lanovka. Je nově opravený, kdo k tomu má sklony, ocení sladění naprosto moderních prvků jako beton a sklo s naprosto původními hradbami a nádvořím atd. 

Bled

Prošli jsme se kolem Bledu - to je procházka vhodná i pro kočárky, navíc plná skělých výhledů.






 

Bohinj

Další den jsem se flákala na pláži u Bohinjského jezera a ostatní ho obešli z té méně frekventované půlky. 

 

Přejeli jsme do Postojné. Tam je asi nejznámější jeskyně v Evropě. No ale nejeli jsme po dálnici a nebyli tam za hodinku.. To by tak nějak nemělo tu sportovní hodnotu. Vzali jsme to přes Triglavský národní park - tudíž přes hory. Auto teda trochu skuhralo a místy se i přehřívalo, ale nakonec to zvládlo a dovezlo nás pod Triglavem (nejvyšší hora Slovinska) a kolem řeky Soči (vodáci jistě znají) bez jediného zaváhání. :) (když teda nepočítám ta tři odpočívadla, když jsme stoupali ze 400 m.n.m. do 1600 m.n.m.. )

Postojna (1/1000)

Jeskyně Postojna je něco jako Český kras ale asi tisíckrátnásobně větší. Nemá cenu tu o ní něco psát, jestli máte rádi jeskyně a bojíte se stísněných prostorů, tohle je volba pro Vás. Snad jen jedna zajímavost, kterou nám průvodkyně řekla až na vyžádání... Postojnska jeskyně byla první prostor osvětlený elektřinou. Všechna evropská města byla elektřinou osvětlena až později. :) Dobrý co? :) 

 

Hrad Predjama / Predjama Castle

Hrad Predjama - sídlo Slovinského "bandity". Z fotky vidíte, že je ve skále... No a když se podíváte na jméno, tak jama je slovinsky jeskyně. Díky tomu se tenhle hrad dost proslavil, neboť byl léta obléhán a přesto nikdy nevyhladověl. Docela složitými chodbami a jeskyněmi ve skále se dalo dostat do druhého údolí a zásobit se tak až do skonání světa. :) Některá místa jsem si jako těhotná odpustila, například schody na terasu, ze kterých spadnul i Jackie Chan při natáčení Božské relikvie. :) V tento den jsme taky oslavili tříleté výročí. :) Oslavili jsme ho procházkami (jeskyněmi a hradem) a hubičkami a zmrzkou. :)





 No a konečně moře. Slovinsko má samozřejmě jen pár kilometrů pobřeží, ale využívají ho naplno. Bydleli jsme v Portoroži (růžový přístav) a koupali se, kde se dalo. Pláž po slovinsku vypadá jako betonová deska se schůdky do moře, ale to nám nevadilo. Po těch výletech, co jsme měli za sebou, jsme byly rády (můj nastávající se k nám přidal až potom, co prozkoumal další jeskyně), že si můžeme prohřát kosti a nasolit kůži. :) Jediná vada na kráse byly mini medůzy, které plavaly úplně všude. Naštěstí nežahaly, byly jenom slizké. 

Piran

 U moře rozhodně můžeme doporučit dvě města - Piran a Isolu. V Isole se nejlíp koupalo a Piran je historickej přístav plnej nádherných starých domů, mrňavých uliček a uměj tam nealkoholickou Piňakoládu :)

 Pokorně musím přiznat, že dvanáctihodinová cesta zpátky už pro mě byla celkem náročná, ne náhodou se nám potomek po dvou týdnech, kdy už byl hlavou dolů, otočil během cesty zase nahoru a od té doby to má jako své hoby a otáčí se tam a zpátky prakticky pořád. :) Že by následek dovolené? :)) 

Vysněná Pinacolada / dream pinacolada

Abych to tak shrnula. Dovolená to byla naprosto skvělá. To, že jsem sebou měla dítě ještě nenarozené, nikomu nepřekáželo, dokonce ani mně. :) Měla jsem díky tomu úlevy. :) Miminko si taky nestěžovalo. Jsem moc ráda, že jsem si to od nikoho nenechala vymluvit a že jsem nejela na truc, ale na základě zodpovědného rozhodnutí, které padlo těsně před odjezdem. Nemůžu tak doporučit každé těhotné, aby v osmém měsíci vyrazila na dovolenou. Ale pokud se celou dobu cítíte dobře, celou dobu jste v pořádku a máte takovou prognózu i do budoucna, máte odvahu a chuť, tak jeďte. :) Jenom vězte, že zodpovědnost za sebe máte vy a nikdo jiný. 

Mějte se krásně. 

Vaše Wopice

Preconcepcions. Hospital bag. Amazing relax. Ljublana. Bohijn aand Bled lakes. Postojna cave and Predjama castle and finaly the sea. Is it for everyone? 

Since january this year I've had one huge wish. I've needed to swim in a sea. You know.. beach.. waves.. salt.. :) Last year we were building the house and next year nobody knows.. First I planned vaccation just for myself and my mom because my future husband likes to spend his time around the house.. But he decided to come with us, so we took him and a friend of my mom and filled up the car. :) 

I tell everyone everything, so I talked about it with many people. That was probably a mistake... :) Some of them told me, that I will give a birth on my vacation, some told me that it is a huge risk to travel 6 weeks before due date or that it won't be relaxing at all. In the end, one day before leaving, my future mother-in-law came to tell me, that she once was also pregnant on a vacation (4 months) and after she came back she had a misscariage.. She ended by words:"May it have good end this time..." Some people should just work on theire social skills.. :) My ob.gyn. told me, that if the baby wants to come sooner, it will. It doesn't.. than it won't... :) But she told me, that there is probably no injurance company to injure me. And that was almost true. There are very few companies that injure you after 26. week of pregnancy.
I guess that it is no surprise for you, that we went on that vacation in the end. :) Please do not think that I decided in january (no idea about pregnancy) and I went in august.. I told everybody that we will only go if I still feel okay by that time and if my doctor approves it.  And that is what happend exactly. Interesting note: I imagined whole time that I will take my hospital bag with me... So we packed it (with baby) and than we decided to leave at home... :) 

We left in half of august.. First days we spent at Bohinj lake. There is infocenter in every town. You can come there and they will tell you where is available accomodation and how much you will pay for it. That is great help.. At least for us it was. :) First day was rainy so we went to Škofja loka - small town but amazing and than to capital - Ljubljana. I must say, the city is great. There are public toilets everywhere and for free. And also it is very beautiful place. :)) There are lovely bridges over the river, cafees, shops.. Huge amount of galeries and museums (We haven't been to any of them). There is a castle of Ljubljana on the hill in the centre of town, where you can take a lift. It is rebuilded and who likes architecture, can appreciate new glass and concrete with old stones and mud.. :) 

Then we walked around Bled lake. It is walk for strollers and full of beautiful views. Then I spent one day on the beach of Bohinj and others went around it - just half of the way. 

After these days we took our car and went to Postojna cave. But we didn't go straight. We went around Triglav (the highest mountain of Slovenia). Our car didn't really like it.. :) But we made it. And then along the river Soča to Postojna. There is no point in telling you about Postojna. You just have to see it. It is the biggest calcite cave in Europe opend for tourism. It was first public place in Europe with eletrical lightening. Even before Paris or London.. Impressive right? :) 

The castle Predjama - residence of Slovenian "bandit". You can see in pictures that it is situated in rocks. And Jama means cave in Slovenia. That is very important for this castle, because there is a web of caves that can take you in to another walley. Some parts of the castle I didn't see since I am pregnant and even Jackie Chan fell out there (while recording a movie. We also celebrated our third anniversary in there.. :) By walking, kissing and having an icecream. :) 

Finally - sea. Slovenia has only few kilometers of coast and they use it till the last stone. Theire beaches look like concreete flat and stairs to water. Well we didn't care. After all those trips we just wanted to lay down and swim and sleep and again. :) Only my spouse went to another trip - to Škocjanske cave. There was only one blemish - jellyfish everywhere. But they were small and didn't nettle. Only they were very slimy. :) 

If you wanna see something beautiful in Slovenian coast, go see Piran. It is historical harbor full of middleage houses and streets and they know how to make alcohol free Pinacolada. :) We stayed at Portorož ( rose harbor) and we used beach at Isola. In Portorož the beaches are kinda dirty. 

I must say that 12 hours way back was a bit difficult for me and the baby rotated during that time - head up.. :) Since that time it became a sport for them.. Hope it will settle down soon.. :) 

So... The vacation was great. Having unborn child with me wasn't difficult at all. I am very glad that I went and that I decided to go on responsible facts and on defiance. Anyway I cant recomend it to everyone, it is definitely not for everyone to go for a ten days long trip abroad. But if you feel great whole your pregnancy and continue that way and you know you are okay and you are strong and really want to go - GO. :) Just you have to know that only you have a responsibility for you and the baby and nobody else.

Have a nice time. 

Yours Wopice

Domácí panička 4.02 - Sdílet či nesdílet? / The housewife 4.02 - to tell or not to tell?

English is below... 

Je to nuda. Jinde to jde. Strach. Příbuzní.

 Na začátku těhotenství pro mě jedno obrovské pozitivum bylo, že budu mít spoustu témat o kterých napíšu. :) Nemohla jsem se dočkat dne, kdy veřejně oznámíme, že čekáme miminko a už na následující den jsem měla připravený příspěvek, který se automaticky zveřejnil. Měsíce dopředu. :) A hned potom další. A těšila jsem se, že napíšu článek snad každý týden. A potom se moje nadšení vytratilo... Proč?

Moje těhotenství je nuda!

(A doufám, že to tak zůstane až do konce... ) Kromě toho, že jsem první čtyři měsíce doslova proseděla v agonii v křesle a prospala, nic mi není. Navíc, každá z těhotných je na začátku víceméně unavená, ne? Ze začátku léta mi otékaly nohy a ruce, ale už se to neděje a navíc ruce mi v létě na výletech otékaly dycky. Občas mě tady píchne a támhle zabolí, no ale to se dělo vždycky. Občas nestíhám s dechem. To se, upřímně, taky dělo dycky. :D  Že jsem docela často docela unavená? No to jsem.. posledních deset let. A těch posledních osm měsíců je to tak přirozené, že i když se to trošku znásobilo, tak je to stále velmi nezajímavé... Tak o čem mám psát? O tom, jak je všechno sluníčkový? Obávám se, že to bych všechny dobré čechy tak akorát nasrala nebo minimálně unudila k smrti. :D Mám totiž pocit, že pohoda na těle, na duši a v partnerství nikoho nezajímá.

Každý týden, když postoupím do dalšího týdne těhotenství, dívám se do aplikace v telefonu a čtu si, kam to naše dítko zase postoupilo ve svém vývoji a které podivné zvířátko teď svou velikostí připomíná. 

Jen pro informaci, teď jsem v 31. týdnu a miminko je veliké jako vydra bez ocasu. :-D Jo mají tam v redakci docela smysl pro humor. 

To si může najít každý i na internetu. Tak proč bych to měla sdílet cizím lidem? Posílám to mamce a muži svému, aby věděli, co teďkonc zrovna nosím pod srdcem.. Byl to už takovej ten mrňavej šneček, taky mořský koník, taky nártoun a ptakopysk zase bez ocasu.. Zajímalo by mě, kam na to choděj.. :)

Jen pro představu, jak člověk vypadá během nudnýho těhotenství.

Stejně tak se každý týden dívám na videa holek, které natáčely každý týden apgrejd a sdílely tak svou cestu těhotenstvím celkem podrobně a říkám si:"Páni, kde na to berou sebevědomí, že si myslí, že je někdo bude poslouchat? Že si nepřijdou trapné, když vypráví už po desáté, jak jsou unavené a jak jedí jenom rajčata..." Přitom já si našla tři takové a dívám se na ně každý týden už osm měsíců. No pak jsem si uvědomila, že to jsou všechno videa v angličtině. V češtině najdete pár videí holých pupků, ve kterých se pohybuje mimozemšťan (fakt.. i mně to tak přijde tady u mě pod pupíkem...) a třeba MamaLifestyle to vzala poctivě a každý měsíc natočila těhotenský deník. Ale to je tak nějak všechno.. V angličtině najdete ke každému týdnu stovky holek a desítky "odborníků".
Oni jsou prostě nastavení trošku jinak. :) Musím říct, že jim to trošku závidím. Proč tady u nás neumíme sdílet? Proč mi přijde trapné někomu říkat, že jsem začala cítit pohyby? Dokonce se mi stalo, že když jsem své nejlepší kamarádce (ano, je mi 29 a ještě pořád mám nejlepší kamarádku, nezáviďte :o)) pověděla, že už cejtím, jak tam trsá, ona mi na to řekla, že jí vůbec nenapadlo to někomu říkat. Že to jako prožívala, ale nenapadlo ji s někým to sdílet. Měla pocit, že by to nikoho nezajímalo. Tak povídám:"to mi řekni, jestli tě to otravuje a já to příště přeskočím," a ona že ne.. Že ji to moc zajímá, akorát že ji to během jejích těhotenství nenapadlo... Věřím, že není sama. Ale trošku je mi z toho smutno. Protože my jsme přeci společenští.. Jedna z našich základních potřeb je sdílet svůj život s ostatními. Být přijati ostatními. To nejde bez sdílení. Přesto nejsem typ na každotýdenní aprgrejd ani na každoměsíční.. Nenajdu dost pro mě zajímavých a sdíleníhodných informací, aby to vydalo na příspěvek. Jak to ty americký a anglický holky jenom dělaj?

Fakt velikej zásah do téhle mé už tak pochybné sebedůvěry a mého kupodivu postupně sílícího sebevědomí byl zásah Borkových rodičů. Můžu si za to samozřejmě sama, tak jako si můžeme za všechno, co nám do života vstoupí. Poslala jsem budoucímu tchánovi mail a ve svém mailu mám pod podpisem odkaz na náš rodinný blog Andělovi.blogspot.com . Neuplynul ani týden a hle. V jedné ze svých rozprav se synem (s mým mužem) se nechal slyšet, že teda se mu rozhodně nelíbí, že o nás píšu takhle veřejně na internet a že takové věci, jak to tady máme a že čekáme dítě by na svět rozhodně nepouštěl. O pár týdnů později se přidala i tchýně, která teda aspoň vysvětlila, že by to nepouštěla ze strachu, že proti nám někdo takové informace využije. Co na to mám říct? A to asi
nečetli tenhle blog, že? :)
Pokaždé, když jsem pak přemýšlela o nových příspěvcích, zastavila mě představa, že budu podrobena hodnocení (dodnes nevím, jestli mají odkaz i na tenhle blog). Ne jestli jsem překročila hranici vhodné otevřenosti a nevhodné ukecanosti, ale jak moc za hranicí už jsem a že se to neobejde bez komentáře. Zvláštní je, že u nikoho jiného mi tohle nevadí. Jen u těch tchánů.. :)

Tak jsem tady. Zbývá mi posledních devět týdnů do porodu. Zbývá mi neuvěřitelné množství projektů, úkolů a závazků. A konečně jsem překonala strach, stud nebo prostě zábrany k tomu, abych zase něco napsala na ten svůj blog. Vždyť nikoho nenutím, aby to četl, že? :) Tak proč se mám bát, jestli to je vhodné, nebo jestli se to někomu bude líbit nebo jestli nenapíšu něco, co NĚKOHO popudí. :) Jak jsem dlouho nepsala, mám toho opravdu hodně k sdílení, takže jsem to musela rozdělit do několika článků, aspoň se tu bude něco dít. :)

Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)

It is boring. There are places where it is normal. Fear. Relatives.

On the beginning of my journey to have a baby I was so thrilled for one another thing. That I will finally have so many topics to write about. :) I couldn't wait for the day when we decided to tell everyone. I had an article written and ready to be posted months ago. I was soo looking forward to write every week something.. And than I lost it.. Why? 

MY pregnancy is boring!

(And I hope it will be until the end) Okay, I slept whole four months in the beginning. But who doesn't. In June I started to swallow on my ankels and hands.. Who doesn't? And it stopped and I always swallowed on my hands during summer hiking. Sometimes I get ache here and there.. But who doesn't and that was always here. It is just a bit different now. Sometimes I suffer from a shortness of breath.. And I am tired now and than.. But that is so usuall, so uninteresting. ... So what should I write about? Should I write about how calm and sunny everything is? I don't know in other countries but I am sure, I would piss of all czech people who would read it.. :) They would die by being bored at minimum. :) I feel like these days nobody cares when you are fine physically, emotionaly and in your relationship. 

Every week when I get to another week of my pregnancy I look into my pregnancy app and read where is my baby now, how far he got and what animal does he look like now - more of a longnes than real sigh...

Just for info, I am 31 weeks pregnant right now and the baby is as big as a Small-clawed otter not included the tail. :-D Yes, they do have a sense of humour there... :) 

But everyone can check this on the internet. Why would I share it to strangers? Why would they cared? I do share with my mother and my man, just so they know how big is our baby.. But that is all..
I watch pregnancy updates of some girls like Mika Stauffer or Emily Norris or MamaNatural - don't remember her name... And I say to myself, how do they do it? How is that they aren't ashamed as me to talk about so personal stuff? Where do they find theire confidence to believe that somebody would care? And at the same time I watch them. And i care.. Then I realized that there are no such videos in czech language.. There is one mama who did it monthly MamaLifestyle, but that is all. English speaking people are just different. :) And I am jealous. Why can't we? We do I feel weird when sharing that I feel baby kicks? My best friend didn't even think about sharing to somebody.. I feel that is not right. We are social beings. We need to share. Despite this I realized that I am definitely not person for weekly or even mothly updates.. Just because I don't find enoug interesting messages to share.. How do these american and irish and british girls do it? :)
There was one another huge break for me. My future father in law found out our family blog 
 Andělovi.blogspot.com . It took him only like a week to make a speach to my man about how inapropriate is to share how our house looks and that we are having a baby and all that stuff. Few weeks later his wife joined too. At least she told me that she is AFRAID to share all that stuff, just because people are mean and they would use it against us. What shall I tell? And they probably didn't read this blog.. :D 
Every time I wanted to write something, I stopped because I felt like they will check my article if I break some rules they settled or something... It is stupid, I know. :) Strange is that I don't care with anybody else just my future inlaws... :)

So here I am. I have only 9 weeks left. I have so many projects, tasks and other things to do yet. And finally I found my confidence to write again. I do not make anybody to read this, right? So why would I care if I write appropriate things... Why would I be afraid of incensing somebody? So since I haven't written anything for a long time, I have a lot to tell now, so I divided it into several articles. At least something is happening here. Right? :)

Have a nice time.
Yours Wopice.