Jak díky předsevzetí vím, kam v životě směřuju

Dáváte si novoroční předsevzetí? Já si párkrát dala něco jako: budu víc sportovat nebo nebudu žrát sladký... Ale v únoru jsem o tom už nevěděla, nebo jsem si nalhávala, že už to nevím. Během roku jsem se tak akorát cítila jako ještě větší lůzr, než jsem byla do té doby... Pak jsem se dostala k webu Detox škola, kde uspořádali akci splněná přání pro rok 2018. Na předsevzetí se tam nedívali jako na nějaký neurčitý slib, který nikdo nesplní, ale jako na cíle. No a tomu jsem už rozuměla. Když totiž nemáme cíl, jak můžeme vědět, jestli v životě směřujeme tam, kam chceme? Pak, když se nás někdo zeptá, jestli jsme v životě šťastný, nemusíme už mručet a přemýšlet a dojít k obecně uznávané odpovědi:"hmm, ale jo." Protože budeme vědět, jestli směřujeme ke svým cílům, jestli se nám plní přání. Jestli v životě děláme to, co opravdu chceme, nebo spíš to, co se očekává. 

Tady máme pár kategorií, kterých se každý rok držím, odpovídám si na tyhle otázky:

1. Máš zdravotní problémy, které chceš zlepšit? Co nějaké závislosti? (alkohol, cukr, sociální sítě,...) Jak se chceš cítit na konci příštího roku? Nějaké léky, kterých se chceš zbavit? 

2.  Co tvoje kariéra? Tvoje práce? Chceš tam něco změnit? Chceš mít víc peněz? Nebo radši víc času? 

3. Jak mají vypadat tvé vztahy s partnerem/dětmi/rodiči/kamarády?

4. A konečně jídlo... Jak chceš v budoucnu jíst? Chceš zařadit něco nového? Chceš se něčemu vyhnout?

5. Kolik chceš shodit nebo přibrat? Chceš začít s nějakým sportem? Chceš pravidelně trénovat? Kolikrát v týdnu? Jak se chceš cítit?

6. Co se chceš naučit? Co je tvé největší přání?  Napiš si, jak chceš, aby tvůj život za rok vypadal. Klidně několika větami popiš, co je pro tebe důležité. 

Když tohle budeme následovat, na nic nezapomeneme. :) Teď ještě jak si cíle zapsat, aby nás nestresovaly? Na škole jsme se formulování cílů věnovali celkem do podrobna a dodnes mi v hlavě zní poučka o tom, jak mají cíle být SMART. 

 Asi to zní odborně a složitě, ale když to pochopíte, nic na tom není. Tahle kritéria za nás totiž pohlídají, že se špatnou formulací neodsoudíme hned od začátku ke zklamání. Moje běžné předsevzetí mohlo vypadat nějak takhle: 

Nebudu se cpát cukrem. 

Neřekla jsem si kdy, ačkoli bych si mohla domyslet, že už nikdy. Neřekla jsem si, co to pro mě konrétně znamená, takže kdybych chtěla být alibistka, stačilo nejíst kostky cukru a bylo taky splněno. Nevěděla jsem, jak sama sebe zkontrolovat a na druhou stranu kdybych chtěla jít do extrému (a to já chci často), mohlo se stát, že pro mě splnění cíle vypadalo tak, že jsem se nedotkla ničeho třeba jen trochu nasládlého. Což, jak už jsem si kdysi vyzkoušela, u mě vede k slabostem a ne uplně zdravému stavu. Tak si pojďme ukázat, jak si tenhle cíl píšu dneska: 

Na konci roku 2021 bude v mém jídelníčku pouze přirozený nerafinovaný cukr. Sladkost v podobě sušenky nebo dortu budu jíst maximálně 1x týdně, oslavy nebudou vyjímkou. 

Takhle je mé předsevzetí konkrétní - vím přesně, čeho chci dosáhnout a není v něm prostor na uhýbání či alibismus. Měřitelný - snadno spočítám, kolik sladkostí a jak často jsem je jedla. Dosažitelný - Dokážu to? Není to nad moje síly? Uvidíme. :) Reálný - je to pro mě možné zrealizovat? Ano, nic mi v tom nebrání. Časově ohraničený - kontrola proběhne v prosinci roku 2021. Takhle nějak by měly mé cíle být formulované, pokud z nich chci čerpat inspiraci během roku, chci aby mi byly přínosem a ne břemenem a pokud se chci někam dostat. 

Teď ještě jak to dostat na oči. Vezmeme papír, aspoň A4 a na ten papír si napíšeme, nalepíme a nakreslíme všechno, co nám připomene naše cíle. Někdo tomu říká "moodboard", někdo "vision board". Prostě nástěnka, na které snadno uvidíme všechno, na co se chceme soustředit. Můžeme to vytvořit v počítači, můžeme vzít skutečnou nástěnku, záleží jen na nás.. Tady je třeba inpirace z pinterestu. Důležité je vystavit si to někde, kam se denně díváme. 

A je to. Máme to hotové. Teda alespoň takhle online... Já jdu přemýšlet. Teda vlastně jdu kojit. A třeba u toho dokážu aspoň zkouknout svá loňská předsevzetí a zhodnotit, co jsem zvládla a co ne. :D Omlouvám se za hektičnost a nedoladěnost příspěvku, jedno dítě mám v šátku na břiše a druhé mi skáče na zádech. Manžel vyvíjí pravidelné pokusy alespoň jedno ze mě sundat, ale přirostly moc pevně... :D 

 Ještě jeden tip na konec.. Jestli si píšete deník, jednoduše si vše zapište do něj. Stránku si označte a kdykoli budete chtít, můžete si tam své cíle připomenout. Jestli se Vám nechce pouštět se do nástěnky a jestli si píšete deník pravidelně, ušetříte si tím tenhle poslední krok.. 

Ať už si něco sepíšete, nebo ne, přeju Vám krásný a šťastný rok 2021, ve kterém se Vám zadaří vše, co si budete přát.

Mějte se krásně. 

Vaše Wopice

 

                     

 

 

7 tipů, po kterých si začnete psát deník

Nové deníčky k popsání

Ahoj, 

zdravím Vás po megadlouhé době. :) Kdo to ještě nevíte, od posledního článku jsem stihla otěhotnět a porodit krásnou holčičku. Všichni jsme tu zdraví a veselí (většinou), tak jsem si řekla, že zase jednou ukonejším svoje potřeby, když už po obědě nemusím(těhotenství) a většinou ani nemůžu (miminko) spát. :)) 

Od dob puberty si s různě dlouhými přestávkami píšu deník. Začínalo to tradičním:"Můj milý deníčku, on mě nemá rád..." :D Pokračovalo zápisky z různých dovolených, potom jsem se různě vracela k "on mě nemá rád", protože to jsou chvíle, kdy se mi chtělo psát nejvíc a kdy mi pomáhalo srovnat si myšlenky. Dneska si píšu hlavně proto, abych se měla k čemu vrátit, až budu chtít vzpomínat na děti, když byly malé. Zároveň mi psaní ze všedních dnů pomáhá uvědomit si, co celé dny vlastně dělám. Večer si už nepamatuju, co jsem dělala celý den, ale když si celý ten den projdu už od rána, zjistím, že jsem se zastavila na chvíli po obědě, při kojení Míny, ale jinak, že jsem se celý den otáčela za Mikym, za psy, nevařím denně, ale denně jíme, takže něco na tom talíři být musí, za to denně peru... Když si to občas nezapíšu, může se mi časem začít zdát, že celé dny nic nedělám...  Občas se opravdu k žádné "práci" nedostanu... To jsou chvíle, které píšu obzvlášť důkladně, protože většinou je to kvůli nějakému problému, který doma řešíme... Psaní mi pomůže urovnat si myšlenky, získat třeba trošku nadhled a hlavně... kdybysme podobný problém řešili v budoucnu, můžu se podívat zpátky a přečíst si, jak jsme to řešili posledně.. Docela se to hodí teď, když máme druhé miminko, občas už brouzdám ve starém deníku a hledám, co jsem si psala o Mikym, když byl v tomhle a támhletom věku.. :) 

Vždycky jsem milovala různé sešitky a deníčky a na každej prd si zakládala nový deník. Každý rok jsem si kupovala nový diář na příští rok, měla jsem kuchařku. Doma jsem pak měla tisíc poloprázdných sešitů a bloků a pocit, že nic nedokončím a špatné svědomí, když jsem si chtěla koupit další blok. Na konci každého roku jsem ze sebe měla špatný pocit, jak jsem si teda do toho diáře psala do půlky února, pak trochu v létě a nakonec jsem ho v prosinci mohla vyhodit, protože datumy by další rok neseděly... To mě přivádí k prvnímu tipu. 

• Pokud jste jako já a nepíšete si denně do diáře schůzky úkoly a bůhví co ještě, nekupujte si diář s datumy. Pořiďte si prázdný sešit a do něj si datum napište pokaždé, když si budete něco zapisovat. Tak Vám nevzniknou prázdné předtištěné listy, které už nevyužijete. Případné schůzky si můžete napsat do kalendáře v mobilu - tam mají tu výhodu, že když si to nastavíte, dopředu na sebe samy upozorní a Vy tak nezapomenete jít k zubaři. 

Vždycky, když mě někde zaujme nějaký recept, nějaká kniha nebo dobrý film, když mám jít do obchodu nakoupit, když balím na dovolenou nebo jen na víkend k babičce, všechno si píšu do svého deníku. Nevzniká mi tak tuna papírků s různě důležitými informacemi, mám všechno na jednom místě a deníky jsou díky tomu k něčemu. Vracím se do nich kvůli receptům i kvůli seznamům na dovolenou. Nemusím je vymýšlet každý rok znovu. Což je můj druhý tip: 

• Do deníku si pište všechno od seznamu do Lidlu po nejniternější myšlenky. Pište si tam seznam lidí, kterým chcete koupit vánoční dárek a postupně tam připisujte nápady, které máte. Pište si tam, co si vy vaše rodina přejete dostat, aby až se Vás 23. 12. děda zeptá, co chcete od Ježíška, jste neřekli nějakou blbost, ale byli připravení a nedostali tak plno hloupostí. Dřív ho zaplníte a nevzniknou Vám doma hromady papírků a sešitků. Za rok se k tomu můžete vrátit a některé nápady třeba oprášit... Nebo až se Vás kamarádka zeptá, co komu dát, můžete zabrouzdat. 

  

  Staré deníčky plné mouder :D 
  

• Taky se Vám občas stane, že před spaním nebo v noci vymyslíte báječnou věc, třeba co zítra uvařit k obědu nebo co koupit dědovi k narozeninám? Když se ale ráno vzbudíte, už si nemůžete vzpomenout, co to bylo? Deník je Váš přítel. Mějte ho u postele a když Vás honí takovéhle myšlenky, nápady a úkoly, na které nechcete zapomenout, všechno si to do něj zapište. Uvidíte, jak se Vám potom bude spát. Řekla bych, jako nemluvňátku, ale jako matka vím, že to je dost ošemetné přirovnání... :D 

• Pak tu mám jednu myšlenku, kterou se terpve chystám realizovat. Třeba letos po Vánocích... Ježíšku... :D Ráda bych si do deníku lepila i fotky z mobilu. Už jsem to jednu dobu dělala tak, že jsem jednou za čas vytiskla pár fotek na klasické tiskárně a ty pak do deníku lepila, to se ale nehodí v případě, že píšu deník pravidelně. Proto si chci pořídit domácí maličkou tiskárnu na fotky, která se snadno spojí s mobilem a šup, můžu k příběhu rovnou přidat obrázek pro ilustraci. Tak až jednou v důchodu budu brouzdat zápisky, nebo jestli to děti najdou a otevřou dřív než to spálí jako bordel po matce, uvidí tam příběh i se svou fotkou. :) Taková apgrejdovaná verze fotoalba... :) A taky se rychleji zaplní. 

•  Říkala jsem si, jak se v tom ale vyznám, copak budu pokaždý listovat celým deníkem kvůli receptu na knedlík od mamky? Jednoduše jsem si očíslovala stránky a na konci deníku nechala pár listů prázdných. Když jsem se blížila ke konci, napsala jsem si rejstřík nebo obsah. Tak se pokaždé stačí podívat na obsah, najít požadovaný recept nebo třeba tip na knihu a jít na jisto.. Jako třeba v kuchařce.. :) Některé důležité věci si označím třeba i barevnou lepicí páskou nebo samolepkou, aby hledání bylo ještě snadnější... 

• Jak jsem psala na začátku, občas mám pocit, že jsem za celý den nic nestihla. Občas mám pocit, že jsem jako matka a manželka celkem k ničemu. To jsou chvíle, kdy je dobré si přečíst, co jsem si zapisovala v posledních dnech a kdy ocením, že jsem si napsala, za co jsem byla v tu chvíli vděčná, na co jsem pyšná a třeba, co jsem se naučila, či co jsme s Mikym dokázali. Jsou to chvíle, kdy mi deník vrací energii, kterou jsem do něj vložila. 

Takhle, nepíšu tenhle zápis proto, abych Vás přesvědčovala, abyste si psali deník. Jen jsem si řekla, že třeba jestli někdo váháte, nebo Vám vadí ty prázdné stránky v diářích, nebo desítky načatých a nedopsaných deníků, tak že Vám třeba tyhle mé tipy pomůžou se rozhodnout. Výhoda mojí "metody" je totiž v tom, že když takový deník začnete a zase hned opustíte, můžete ho v klidu uložit, rok dva deset ho nechat ležet a až když budete mít chuť si zase psát, tak ho otevřete a navážete, kde jste skončili. Žádné vyhozené papíry ani peníze. 

• A na závěr jedna pro nás komerční materialisty. Ta radost, když vidíte, že se blížíte konci deníku a že si můžete koupit nový a vybíráte nejkrásnější dizajn a kvalitu papíru nebo si prostě dojdete do nejbližšího papíráku... Ta se prostě nedá popsat. A vzhledem k tomu, že mi poslední deník vydržel dva roky, říkám si, že vlastně do takového deníku můžu investovat i o pár korun víc, protože musí něco vydržet a protože už si jich nekupuju desítky za rok. :) 

Tak přeju sešity plné až po okraj. 

Mějte se krásně.

Vaše Wopice :)

Velikonoce slavíme, ale po svém.

Vyrostla jsem na vesnici. Nejdřív jsem se na Velikonoce těšívala. To bylo v době, kdy jsem byla maličká a chodila jsem koledovat. Ráno jsem vstávala ještě před sluníčkem, poslouchala jsem zpěv ptáků z okna a těšila se, až budu moct vylézt, obléknout si nové šatičky, vzít pomlázku a košík a vyrazit do vsi. Obcházela jsem (většinou sama, protože moc vrstevníků jsem neměla a ti, které jsem měla, mě vždycky nějak vypekli) celou vesnici, dům od domu jsem zpívala naučenou koledu a dostávala za to sladkosti. Několikrát jsem se musela zastavit doma a vysypat košík plný dobrot. Často se stalo, že než jsem se vrátila, brácha mi dobroty už přebral a to nejlepší čornul.. Takový věci ti, kámo, budu vyčítat do smrti. :D Občas jsem po cestě potkala houf kluků, ale protože jsem byla malá, buď si mě nevšimli nebo později mě šetřili.

Potom jsem vyrostla. Už mi bylo hloupé chodit po vesnici a koledovat, přišla jsem si na to příliš veliká. Tak jsem zůstávala s mamkou doma a obsluhovala jsem koledníky. V tu ránu jsem se na Velikonoce těšit přestala. Dokud chodily děti, bylo to príma. Dala jsem jim balíček s dobrotami a malovaným vajíčkem. Když přišel strejda, nebo nějaký soused, švihnul mě párkrát přes zadek, ale jemně a jen pro ten účel, abych prý neuschla. Čím se víc blížilo poledne, rány byly silnější a když pak přišla horda puberťáků nebo i starších chlapů, vždycky se mezi nimi našel někdo, kdo mě seřezal jak psa. Tradice to dovolovala.
Už už jsem chtěla Velikonoce u nás doma zrušit, jako to chtěla mamka a spousta lidí z mého okolí, když jsem se skamarádila se slečnou, která Velikonoce v pravém slova smyslu nezažila. Moc se těšila, tak jsme spolu malovaly vajíčka, třeba i pekly perníčky, chystaly koledu. Chlapi chodili, mlátili nás, já byla zmlácená, kamarádka taky, ale byla šťastná. S ní to vlastně ani nebylo tak hrozný jako dřív.

Teď bydlím na malém městě a koledníci prakticky nechodí. Chodí k nám jen manželé a děti kamarádek, kamarádi, známí. Vždycky namaluju pár vajíček, něco připravím a všichni se chovají velmi slušně.
Ale jak mám synovi předat Velikonoční tradice? Co si má do života odnést? Svoje první Velikonoční pondělí prospal tatínkovi v autosedačce s maličkou pomlázkou v ručičce. Bylo mu půl roku. Druhé velikonoce už jsme zkusili trochu jinak, ačkoli z toho neměl žádný rozum..
Slyšela jsem o tradici, která se na západ od nás dodržuje o Velikonocích. Někdo jako kouzelný Velikonoční zajíček se do rána proběhne po zahradě a schová tam pro děti vajíčka (neptejte se mě, proč zrovna zajíček schovává vajíčka.. tak daleko jsem se ještě nedostala...), ve kterých je vždy nějaké překvapení...

Nenecháme si sem zatáhnout další americkej svátek. huhuhu. :) Asi takhle.. Halloween je založenej na pohanské (tedy víc než 2000 let staré) tradici vydlábávání tykví - jako symbolu mrtvých... Pohani jsou naši předci, takže ve skutečnosti je to tak, že tenhle svátek jsme my, stejně jako křesťanské Vánoce, nastrčili Američanům.. :) Ale to jen tak pro rozvíření diskuze. :)

Zpátky k věci. O povídání na téma Velikonoce zatím u nás nemohla být řeč, protože nic z toho synkovi nemohlo dávat smysl. Proto své druhé Velikonoce slavil takto:

• dopoledne již tradičně strávil s tatínkem na koledě, vydržel jednu návštěvu a pak usnul. :) 
• Odpoledne hledal na zahradě schovaná vajíčka, do kterých jsme mu schovali pár drobností. A jednoho zlatého zajíčka, který měl pod sebou knížku o moři - neboť pár týdnů na to jsme poprvé vyrazili k moři. 

Jak se chystáme slavit Velikonoce nadále? 

Pokud pánové budou chtít, můžou jít vesele koledovat, nicméně se s manželem chci domluvit, aby zdůrazňoval, že budou ženy jen tak "laskat" pomlázkou a pomůžou jim tak k tomu, aby zůstaly mladé, krásné a neuschly. Nehodlám podporovat násilí schované za jakoukoli tradici. 

Uvědomuji si, že pro křesťany jsou Velikonoce největším svátkem v roce, ale já křesťanka nejsem a mám jim hodně za zlé, takže jejich zvyky rozhodně doma podporovat nebudu. Nicméně na Ježíšově odkazu nevidím nic špatného a možná až bude maličký trochu míň maličký, tak si o Velikonocích můžeme povídat o příběhu Ježíše Krista a hlavně o hodnotách, které nesl. Sama za Velikonocemi vidím spíš oslavu jara a tudíž budu dál pokračovat v tradici z loňska s vajíčky, ačkoli možná změním zajíčka na slepičku nebo naopak přidám mláďátka všech domácích zvířat, protože jaro časem mláďat rozhodně je. Asi čím bude starší, tím víc budeme mluvit o přírodě, o krajině, o cyklu roku, života, atd. Budeme ten čas trávit venku ať už na zahradě nebo někde jinde v přírodě. A budeme si všímat přicházejícího života. Vajíčka nakonec můžem najít kdekoli, nejen u nás na zahradě. :) A tak můžeme oslavit svátky jara i bez násilné tradice, která přináší radost jen chlapům a masochistickým ženám..

Tady je pár nápadů, co dát mrňouskům do koledy (schované ve vajíčkách):

• Malé autíčko na klíček
• malé figurky zvířat - myslím, že to dělá Schleich nebo tak něco.. jsou věrné, krásné a drahé... 
• křídy 
• maličká knížka
• maličká čokoládová figurka - Lindt dělá figurky z opravdové a i hořké čokolády... velká hitovka.. :) 

Plastová vajíčka jsem nakonec sehnala na Amazonu. A z vlastní zkušenosti doporučuju - až budete shánět drobnosti do vajíček, mějte alespoň jedno při sobě.. jinak budete muset dost pravděpodobně improvizovat jako já s lepící páskou... :)

Přeju Vám krásné Velikonoce, ať už je slavíte po křesťansku, či pohansku či po svém... :)


A co takhle čarodějnice? Hm? Slavíte? Co myslíte? Slavíme je doma? :)

Mějte se krásně.
Vaše Wopice