Porodní přání - představy a realita

Hotovo. Strach. Očekávání. Bolest. Radost.

Zdravím Vás po dlouhé době. Na začátek Vám chci říct, že já i miminko jsme oba šťastní a zdraví. :) 

Teď k věci. Každé těhotenství končí porodem. No ani já se tomu nevyhnula. Bála jsem se toho jako čert kříže. Nicméně jsem si představovala, jak se tím tak nějak protančím, kontrakce prodýchám, mezitím si s mužem a naší průvodkyní popovídáme.. Prostě takovej pěknej den jsem si malovala. :) Měla jsem připravená porodní přání - protože plán mi přijde dost naivní.. :) 

Tady jsou tak, jak jsem je napsala pro zdravotnický personál v porodnici (je to celkem osobní, ale pár lidí už se mě na to ptalo, tak co.. třeba to někomu pomůže): 

Pochopte prosím, že jsem v nemocnici poprvé v životě, proto jen pobyt tady je pro mě velmi nepříjemný a stresuje mě. Zároveň Vás prosím, než se mnou začnete něco řešit, představte se mi, moc mi to pomůže.

Porod:

• První dobu porodní se volně pohybuji podle své potřeby, třeba ve sprše, na míči nebo jinde. Volnost je pro mě velmi důležitá. 
• Hraje nám naše hudba
• Porodní asistentky ani lékaři mi nenutí žádné urychlovače ani jiné podpůrné prostředky, pokud to považují za vhodné, nejprve nás (mě a oba mé doprovody) informují o VŠECH možných vedlejších účincích pro mě i miminko. Teprve potom se můžu rozhodnout. 
• Nepřeji si nástřih hráze.
• Během druhé doby porodní mám možnost zvolit si a měnit pozici podle své potřeby. Nikdo na mě nekřičí, nehecuje mě. Takový způsob komunikace mě odrazuje od spolupráce. Ale ocením podporu (dýchání, polohy atd.)
• Miminko v ideálním případě beru do ruky já nebo tatínek miminka. Porodní asistentka nebo lékař zasahují pouze v případě nejvyšší nutnosti - komplikací apod.
• Miminko jde z porodních cest přímo ke mně na břicho, kde tráví první desítky minut. V případě, že toho nejsem ihned schopná, tráví tento čas na holé hrudi tatínka - deku a čepičku pro miminko máme v tašce, aby mu nebyla zima. V případě, že jsem schopna, čekáme, až se miminko přisaje k prsu a podpoří tak vyloučení placenty. 
• Nezáleží mi na tom, kdo přestřihne pupeční šňůru, záleží mi na tom, aby byla přestřižena až po dotepání.

Po porodu: 

• Vyšetření miminka probíhají po konzultaci s námi, vždy v naší přítomnosti, co je možné vyšetřit v náruči rodiče, to se vyšetřuje v náruči rodiče. 
• Nesouhlasíme s jakýmikoli vpichy do tělíčka miminka v prvních dnech po narození a přejeme si, aby nebylo koupáno mýdlem po celou dobu pobytu v nemocnici. 
• Prosíme o placentu. 

Na svých přáních netrvám v případě, že by jejich vyplnění přímo ohrozilo můj nebo život miminka. 

Moc Vám děkuji za pochopení a za vlídné přijetí. 

To by mohlo stačit. :) 

Zajímá Vás, co se mi splnilo? :) Vlastně skoro všechno a to, co se nesplnilo, jsem v tu chvíli ani nechtěla. Přesto to byl fakt strašnej den. :D Nebudu Vás znechucovat ani strašit detailama, nebojte se. :) 
První dobu porodní jsem se skutečně mohla pohybovat, jak jsem chtěla, pokud jsem nebyla zrovna na kapačce, aby nám zpomalili kontrakce, které předtím vyvolali tabletkou, neboť už bylo 12 dní po termínu. Musím říct, že jsem toho využila na maximum a mezi kontrakcemi stíhala i usínat. 

Jestli hraje nebo nehraje hudba mě vůbec nezajímalo. :D Co Vám budu povídat, tancovat se rozhodně nedalo, jediný způsob, jak se to dalo vydržet, bylo klečet a být v předklonu. Ve sprše, mimo ni, i na tom lehátku. Kozu na mě nikdo nezkoušel. :D Asi viděli, že je to bezpředmětný. :D Opravdu mi nikdo nic nenabízel a ve chvíli, kdy jsem o to žadonila (jo, já odpůrce všeho :D), tak už samozřejmě bylo pozdě. To naše průvodkyně Renča samozřejmě věděla. :) Hráz nikdo nastřihnout nestihl a v poloze, ve které jsem byla, to ani moc nešlo. 
Druhá doba porodní - to co známe všichni z filmů, jak se tam jako tlačí a řve.. Tak to jsem rozhodně nestihla měnit polohy a ani jsem se o to nepokoušela. Nejspíš díky tabletce to byl dost fofr. Porodní asistentka mi opravdu dobře radila, jak být efektivní ("Zkuste maminko tolik neřvat a tu sílu dát do tlačení.") a náš synek byl za chvilku venku. 
Miminko jsme chtěli držet sami, ale já fakt nemohla a tatínka jsem tak pevně držela za ruku, že taky nemohl. Takže s naším dovolením ho chytala porodní asistentka, potom už byl u tatínka nebo u mě. 
Bonding... No.. jako bylo by to fakt prima, ale i když už jsem si pak lehla a měla volné ruce, bála jsem se držet si ho na těle, poskakovala jsem po té posteli jako hrnec na rozpálených kamnech, neboť mě ještě trochu šili. I přesto se miminko stihlo přisát a dívali jsme se si do očí i když to nebylo hned a tělo na tělo.. To jsme potom dohnali doma. V porodnici to tak nějak nešlo. Do pokoje tam furt někdo leze. 
Miminko bylo vyšetřované skutečně vždycky po našem souhlasu, vždy v naší přítomnosti. Aby nám do něj nepíchali, měli jsme pro něj vitamín K v kapičkách a dodnes jej kapeme. Jehle se nevyhnul, měl žloutenku a to musím přiznat, že jsem vysrábla a nešla jsem s ním, neboť mu krev brali z hlavičky a ačkoli se to dělá běžně a prý protože tam míň cejtěj a rychleji se hojej a bůhví co ještě, tak u toho jsem teda být nechtěla. K čemu by mu tam byla matka v mdlobách, ne? 
Ještě koupání mýdlem.. :D haha. Ještě ten večer po porodu nám přišla sestřička povědět, jak se o miminko máme starat a vysvětlila, že všechny děti se koupou, protože pak na ně sahají sestřičky a děti jsou z porodních cest od nás "umazané" a mohly by se (sestřičky) něčím nakazit.. Tak jo.. Tak nám hned ukázala, jak se děti koupou.. No a než jsem tam dolezla a stihla se nadechnout, tak už ho patlala nějakým Johnsonem nebo čim.. Tejden jsem ho pak musela mazat. Ale to bych třeba musela i tak, než si zvyknul na život na suchu.. :) 
Placentu nám dali. ;) 
Tak to byl náš slavný den. Bez bolesti to teda nebylo, to se mi nepovedlo, ale jinak musím říct, že má přání se víceméně splnila. Za to porodnici děkuju. Jo.. pamatujete na toho doktora, jak jsem od něj na začátku těhotenství utekla? :) Tak ten byl u mého porodu a šil mě. :D Choval se velmi profesionálně a byl úplně v pohodě. :) Možná Vám tu chybí nějaké shrnutí či ponaučení.. No .. To je asi tím, že sama nevím a mám to tak nějak v mlze a to, že na to časem zapomenete bude asi opravdu pravda, už zapomínám. Ne na zážitky, ale na intenzitu. :)
Jak jste to měli vy? 
Mějte se krásně. 
Vaše Wopice

I am very sorry to my english readers.. I'll try to catch up soon...

Jak jsem v těhotenství sportovala./Sport during my pregnancy.

English is below.

Jsem u konce. Uteklo to jako voda. Překvapení. Efektivita. Jen 1 kg nahoře? Nejistý konec.

Přijde mi neuvěřitelný, že 95% těhotenství je za mnou. Holky povídaly, ať na začátku nic nechystám, že prej konec se strašně potáhne a budu se nudit a bude se to zdát nekonečný.. No tak musím říct, že táhly se první 4 měsíce, ten konec je vopravdu jeden velikej tobogán. Nicméně k věci... :)
Na začátku jsem samozřejmě zjišťovala, co všechno můžu a nemůžu v těhotenství dělat. Zjistila jsem, že můžu dělat všechno, co jsem dělala dosud a že nemám začínat s ničím novým. Tak co jsem dělala předtím? Tancovala jsem břišní tance. Jezdila sem tam na kole, plavala a chodila po výletech. Rozhodně nejsem žádnej sportovec a vždycky to dávám patřičně najevo, napřiklad tím, že na kole jezdím v sukni a na výlety chodím nejradši bosky a taky v sukni. :) Ale pozor.. V NESPORTOVNÍ sukni, žádný chytrý materiály. No tak jo. Nezačínat nic novýho mi jde. Tancovala jsem teda dál i během prvního trimestru, naše lektorka dělala, jakože to neví. :) Díky Evi. Protože z takových kurzů Vás obvykle na první tři měsíce vyhodí, aby se chránili před nějakými žalobami nebo spíš častěji obviněními ze strany nešťastných žen. Děkuji ještě jednou za důvěru. :) Tanec mi dělá doteď hodně dobře.
Sem tam jsem vyrazila na kolo. A tam jsem opravdu byla překvapená. Říkala jsem si dopředu, jak budu ostatní brzdit a jak se mi pojede špatně. Ale naopak, jezdilo se mi až do 7. Měsíce skvěle a po každé jízdě mi krutě stoupla fyzička. Zdálo se mi to až neuvěřitelný. Jakákoli námaha během těhotenství měla dvakrát takovej efekt než mimo těhotenství. Stačilo se trošku hejbat a hned jsem se cítila mnohem líp. S chůzí to bylo hodně podobný.

Momentálně, prakticky už jen necelé týdny do porodu, mi zbývá chůze a tanečky. Obojí mi pořád velmi svědčí i když to začíná být sem tam nepohodlné. :)) A jsou pohyby které si během tance odpouštím. Lektorka na mě taky výhružně kouká, že jestli si je neodpustím, tak mě vykáže.. :))
Samozřejmě nemůžu mluvit za ostatní, za sebe však pohyb v těhotenství fakt doporučuju, vždycky se to dá přerušit, když to nesvědčí. Další výhoda je v tom, že člověk pak nemusí shazovat tolik kil.. i když jak se to vezeme. Ještě před pár týdny jsem měla nahoře jenom 1 kg. Fakt. Pak jsem ale začala nabírat vodu a během dvou týdnů přibrala dalších pět.. Tak teď zjišťujeme, jestli náhodou nemam preeklampsii, doufám, že ne. V nejhorším by to znamenalo vyvolaný porod.. Což samozřejmě nechceme. :) (Update: Preeklampsii nemám, ani nic jiného. :))
Tak mi držte palce, ať můžu v porodnici předložit svá porodní přání a co nejvíc z nich si vyplnit. Jelikož nevím, o čem bych Vám k těhotenství ještě napsala, myslím si tak, že další příspěvek už bude s miminkem za zády, v náručí nebo po boku. Jedině tak ta porodní přání, kdybyste chtěli vědět, co si přeju a proč, dejte vědět. :) A jak se to blíží, tak můžu psát elaboráty o strachu z porodu.. :D

Mějte se krásně a držte mi palce. :) Budu to v příštích dnech a týdnech potřebovat.. :)

Vaše Wopice

I am in the end. It spent so quickly. Surprise. Efficiency. Just 1 kg up? Uncertain finish.

It seems unbelievable that 95% of this pregnancy is behind me. Girls told me not to prepare anything during pregnancy, to keep it for the end. They told me, that the end will be so long and I will be bored and anxious. Well I was anxious first 4 months. The end is like one quick slide.
I made a reserach in the beginning what can I do and what can’t. I found out that I can do everything what I did before. Just not to start with anything new. What did I do before? I bellydanced, rode a bike, swam and hiked. I am not a sportsman. And I show it everywhere. I do ride a bike wearing my skirts, I also hike with no shoes and also in my skirts. But it must be a nonsport skirt. No clever materials. :)
Well I kept dancing. Just my teacher pretended she didn’t know. Thank you very much. Because they usually send you away for first trimester - just because of accusations of sad women. Thank you again for giving me the faith. I still do dance until now.
Sometimes I went for a bike. That was a huge surprise. I thought that it would be difficult and I would impede others but I didn't and after we came back, I had so much energy and my physical aspect got so much better after every ride. It seemed unbelievable. Every kind of physical encubrance gave me much more than nonpregnant. Just few steps or kilometers or paces and I felt physicaly much better. I could do much more second day.
These days, few days until my delivery day I still dance and walk. Both feel very well to me even though sometimes a bit unconfortable. :) There are moves during bellydancing that I don't do anymore.. :)
I am not generalizing but from my experience, every move made during pregnancy was beneficial for me. I would reccomend it to everyone, just try and you can stop whenever you want. It has one other advantage. There aren't that many kilograms to get rid of. Few weeks ago I had only one kg up from my prepregnancy weight, then I started to save the water (for Sahara times, I guess :D) and during two weeks I gained another five, my doctor even tested me for Preeclampsia. That could mean even a cause a birth. Update: I don't have it. :)
So please hold your thumbs for me, so I can tell all my birth plans to doctors and make them to complete them. :D At least some of them. :)
Since I don't have very much to say about pregnancy anymore, I guess that next story will be with my baby aside. Allthough I could write about my birthplan if you are interested or since the birth is getting closer I can write essays about fear from the birth.. :D So let me know, if you are interested in something of these.. :)

Have an amazing time and hold your thumbs for me please, I am gonna need it in next few weeks.. :)
Yours Wopice :)

Do Slovinska v 8. měsíci. / A vacation in your 8. month of pregnancy?

English is below.

Předsudky. Taška do porodnice. Parádní relax. Ljublaň. Bohinské a Bledské jezero. Postojnská jeskyně a hrad Predjama a konečně taky to moře. Je to pro každého?

Od ledna tohoto roku jsem měla jedno ohromné přání. Potřebovala jsem se nutně vykoupat v moři. :) Loni jsme byli na maltě a bůhví jak to bude za rok. :) Nejdřív jsem plánovala cestu jenom s mamkou, protože můj budoucí tráví svůj čas nejraděj kolem domu. Nicméně asi mu to přišlo líto... ? ... :) A rozhodl se, že chce jet taky. Tak jsme vlastně naplnili celé auto, přizvali jsme ještě kamarádku mamky, aby s námi nejela jako křen. :) A někdy od března jsem plánovala cestu. 

Horská architektura / the mountain architecture

Jsem samozřejmě slepičí prdýlka, takže jsem se o tom nijak netajila. Nevím, jestli to nebyla vlastně ta chyba. :) Možná bych si ušetřila spoustu podivných pohledů a sem tam i výčitek. :) Vyslechla jsem si, že jsem blázen, když chci 6 týdnů před porodem cestovat do zahraničí. Někdo mi říkal, že tam porodím, jiný mi říkal, že ohromně riskuju, další povídal, že si to vůbec neužiju. Nakonec den před odjezdem přišla mužova máma a převyprávěla mi příběh o tom, jak sama kdysi jela na dovolenou těhotná a po návratu potratila. Zakončila to slovy:"No tak snad vám to dopadne dobře" a odešla. Někteří lidé by na svých sociálních dovednostech mohli trošku zapracovat. :) Moje gynekoložka - posílám srdečné pozdravy - řekla, že si myslí, že když se dítě chce nechat vysypat, tak mu na to stačí jízda po kočičích hlavách ve městě a když se nechce nechat vysypat, tak se prostě vysypat nedá. :) Ale že si myslí, že mě žádná pojišťovna nepojistí. V České republice totiž pojišťovny opravdu pojišťují těhotné přibližně do 26 týdne těhotenství a pak na to prděj. Hehe.. No nebudu Vás napínat. Našla jsem pojišťovnu, která mě pojistila. Doporučit ji ale nemůžu, neboť jsem nevyužila žádného plnění a tím pádem nevím, jestli by se o mě opravdu postarali, jak slibovali. Respektive moc toho neslibovali. Zaplatili by mi pouze péči o mě a dítě nutnou k přežití při předčasném porodu. Docela by mě zajímalo, jak to dělají ženy, které třeba pracují v zahraničí.. 

Asi Vás to nepřekvapí, ale nakonec jsme vyrazili. Nemyslete si, že jsem si v lednu naplánovala moře a trvala na něm až do odjezdu na dovolenou. Všichni účastníci byli srozuměni s tím, že na dovolenou se jede, pokud mi stále bude tak dobře jako dosud a pokud vše schválí doktorka pár dní před odjezdem. :) A tak se stalo. Zajímavé je, že jsem si celou tu dobu představovala, jak si sebou pro jistotu vezmu tašku do porodnice. Tak jsme ji (s miminkem) zabalili a když byla sbalená, řekli jsme si, že ji necháme doma. :)

Skofja loka

Odjeli jsme v půlce srpna. První dny jsme trávili u Bohinjského jezera. V každém městě funguje infocentrum a v tom infocentru Vám poradí, kde je volné ubytování a za kolik. :) První den pršelo, tak jsme se vydali do měst. Nejdříve malinké ale nádherné a historické městečko Škofja loka. Tam probíhala zrovna svatba. Novomanželé museli tancovat sólo na náměstí... Chudáci.

Ljublanský hrad / Ljubljana castle

Ljubljanský drak / The dragon of Ljubljana

Ljubljana

 Vyrazili jsme i do hlavního města - Ljublaně. Musím říct, že to město je neuvěřitelné. Nemůžete tam jít a nezakopnout o veřejné záchody. O čisté zadarmové veřejné záchody. Jsou snad každých 500 metrů. Kromě toho je to teda moc pěkné město. :) Krásné mosty přes řeku, kolem kavárny a krámky. Ohromná spousta galerií a muzeí. (nebyli jsme ani v jedné.. :)) Hrad na kopci uprostřed města, kam Vás vyveze lanovka. Je nově opravený, kdo k tomu má sklony, ocení sladění naprosto moderních prvků jako beton a sklo s naprosto původními hradbami a nádvořím atd. 

Bled

Prošli jsme se kolem Bledu - to je procházka vhodná i pro kočárky, navíc plná skělých výhledů.






 

Bohinj

Další den jsem se flákala na pláži u Bohinjského jezera a ostatní ho obešli z té méně frekventované půlky. 

 

Přejeli jsme do Postojné. Tam je asi nejznámější jeskyně v Evropě. No ale nejeli jsme po dálnici a nebyli tam za hodinku.. To by tak nějak nemělo tu sportovní hodnotu. Vzali jsme to přes Triglavský národní park - tudíž přes hory. Auto teda trochu skuhralo a místy se i přehřívalo, ale nakonec to zvládlo a dovezlo nás pod Triglavem (nejvyšší hora Slovinska) a kolem řeky Soči (vodáci jistě znají) bez jediného zaváhání. :) (když teda nepočítám ta tři odpočívadla, když jsme stoupali ze 400 m.n.m. do 1600 m.n.m.. )

Postojna (1/1000)

Jeskyně Postojna je něco jako Český kras ale asi tisíckrátnásobně větší. Nemá cenu tu o ní něco psát, jestli máte rádi jeskyně a bojíte se stísněných prostorů, tohle je volba pro Vás. Snad jen jedna zajímavost, kterou nám průvodkyně řekla až na vyžádání... Postojnska jeskyně byla první prostor osvětlený elektřinou. Všechna evropská města byla elektřinou osvětlena až později. :) Dobrý co? :) 

 

Hrad Predjama / Predjama Castle

Hrad Predjama - sídlo Slovinského "bandity". Z fotky vidíte, že je ve skále... No a když se podíváte na jméno, tak jama je slovinsky jeskyně. Díky tomu se tenhle hrad dost proslavil, neboť byl léta obléhán a přesto nikdy nevyhladověl. Docela složitými chodbami a jeskyněmi ve skále se dalo dostat do druhého údolí a zásobit se tak až do skonání světa. :) Některá místa jsem si jako těhotná odpustila, například schody na terasu, ze kterých spadnul i Jackie Chan při natáčení Božské relikvie. :) V tento den jsme taky oslavili tříleté výročí. :) Oslavili jsme ho procházkami (jeskyněmi a hradem) a hubičkami a zmrzkou. :)





 No a konečně moře. Slovinsko má samozřejmě jen pár kilometrů pobřeží, ale využívají ho naplno. Bydleli jsme v Portoroži (růžový přístav) a koupali se, kde se dalo. Pláž po slovinsku vypadá jako betonová deska se schůdky do moře, ale to nám nevadilo. Po těch výletech, co jsme měli za sebou, jsme byly rády (můj nastávající se k nám přidal až potom, co prozkoumal další jeskyně), že si můžeme prohřát kosti a nasolit kůži. :) Jediná vada na kráse byly mini medůzy, které plavaly úplně všude. Naštěstí nežahaly, byly jenom slizké. 

Piran

 U moře rozhodně můžeme doporučit dvě města - Piran a Isolu. V Isole se nejlíp koupalo a Piran je historickej přístav plnej nádherných starých domů, mrňavých uliček a uměj tam nealkoholickou Piňakoládu :)

 Pokorně musím přiznat, že dvanáctihodinová cesta zpátky už pro mě byla celkem náročná, ne náhodou se nám potomek po dvou týdnech, kdy už byl hlavou dolů, otočil během cesty zase nahoru a od té doby to má jako své hoby a otáčí se tam a zpátky prakticky pořád. :) Že by následek dovolené? :)) 

Vysněná Pinacolada / dream pinacolada

Abych to tak shrnula. Dovolená to byla naprosto skvělá. To, že jsem sebou měla dítě ještě nenarozené, nikomu nepřekáželo, dokonce ani mně. :) Měla jsem díky tomu úlevy. :) Miminko si taky nestěžovalo. Jsem moc ráda, že jsem si to od nikoho nenechala vymluvit a že jsem nejela na truc, ale na základě zodpovědného rozhodnutí, které padlo těsně před odjezdem. Nemůžu tak doporučit každé těhotné, aby v osmém měsíci vyrazila na dovolenou. Ale pokud se celou dobu cítíte dobře, celou dobu jste v pořádku a máte takovou prognózu i do budoucna, máte odvahu a chuť, tak jeďte. :) Jenom vězte, že zodpovědnost za sebe máte vy a nikdo jiný. 

Mějte se krásně. 

Vaše Wopice

Preconcepcions. Hospital bag. Amazing relax. Ljublana. Bohijn aand Bled lakes. Postojna cave and Predjama castle and finaly the sea. Is it for everyone? 

Since january this year I've had one huge wish. I've needed to swim in a sea. You know.. beach.. waves.. salt.. :) Last year we were building the house and next year nobody knows.. First I planned vaccation just for myself and my mom because my future husband likes to spend his time around the house.. But he decided to come with us, so we took him and a friend of my mom and filled up the car. :) 

I tell everyone everything, so I talked about it with many people. That was probably a mistake... :) Some of them told me, that I will give a birth on my vacation, some told me that it is a huge risk to travel 6 weeks before due date or that it won't be relaxing at all. In the end, one day before leaving, my future mother-in-law came to tell me, that she once was also pregnant on a vacation (4 months) and after she came back she had a misscariage.. She ended by words:"May it have good end this time..." Some people should just work on theire social skills.. :) My ob.gyn. told me, that if the baby wants to come sooner, it will. It doesn't.. than it won't... :) But she told me, that there is probably no injurance company to injure me. And that was almost true. There are very few companies that injure you after 26. week of pregnancy.
I guess that it is no surprise for you, that we went on that vacation in the end. :) Please do not think that I decided in january (no idea about pregnancy) and I went in august.. I told everybody that we will only go if I still feel okay by that time and if my doctor approves it.  And that is what happend exactly. Interesting note: I imagined whole time that I will take my hospital bag with me... So we packed it (with baby) and than we decided to leave at home... :) 

We left in half of august.. First days we spent at Bohinj lake. There is infocenter in every town. You can come there and they will tell you where is available accomodation and how much you will pay for it. That is great help.. At least for us it was. :) First day was rainy so we went to Škofja loka - small town but amazing and than to capital - Ljubljana. I must say, the city is great. There are public toilets everywhere and for free. And also it is very beautiful place. :)) There are lovely bridges over the river, cafees, shops.. Huge amount of galeries and museums (We haven't been to any of them). There is a castle of Ljubljana on the hill in the centre of town, where you can take a lift. It is rebuilded and who likes architecture, can appreciate new glass and concrete with old stones and mud.. :) 

Then we walked around Bled lake. It is walk for strollers and full of beautiful views. Then I spent one day on the beach of Bohinj and others went around it - just half of the way. 

After these days we took our car and went to Postojna cave. But we didn't go straight. We went around Triglav (the highest mountain of Slovenia). Our car didn't really like it.. :) But we made it. And then along the river Soča to Postojna. There is no point in telling you about Postojna. You just have to see it. It is the biggest calcite cave in Europe opend for tourism. It was first public place in Europe with eletrical lightening. Even before Paris or London.. Impressive right? :) 

The castle Predjama - residence of Slovenian "bandit". You can see in pictures that it is situated in rocks. And Jama means cave in Slovenia. That is very important for this castle, because there is a web of caves that can take you in to another walley. Some parts of the castle I didn't see since I am pregnant and even Jackie Chan fell out there (while recording a movie. We also celebrated our third anniversary in there.. :) By walking, kissing and having an icecream. :) 

Finally - sea. Slovenia has only few kilometers of coast and they use it till the last stone. Theire beaches look like concreete flat and stairs to water. Well we didn't care. After all those trips we just wanted to lay down and swim and sleep and again. :) Only my spouse went to another trip - to Škocjanske cave. There was only one blemish - jellyfish everywhere. But they were small and didn't nettle. Only they were very slimy. :) 

If you wanna see something beautiful in Slovenian coast, go see Piran. It is historical harbor full of middleage houses and streets and they know how to make alcohol free Pinacolada. :) We stayed at Portorož ( rose harbor) and we used beach at Isola. In Portorož the beaches are kinda dirty. 

I must say that 12 hours way back was a bit difficult for me and the baby rotated during that time - head up.. :) Since that time it became a sport for them.. Hope it will settle down soon.. :) 

So... The vacation was great. Having unborn child with me wasn't difficult at all. I am very glad that I went and that I decided to go on responsible facts and on defiance. Anyway I cant recomend it to everyone, it is definitely not for everyone to go for a ten days long trip abroad. But if you feel great whole your pregnancy and continue that way and you know you are okay and you are strong and really want to go - GO. :) Just you have to know that only you have a responsibility for you and the baby and nobody else.

Have a nice time. 

Yours Wopice

Domácí panička 4.02 - Sdílet či nesdílet? / The housewife 4.02 - to tell or not to tell?

English is below... 

Je to nuda. Jinde to jde. Strach. Příbuzní.

 Na začátku těhotenství pro mě jedno obrovské pozitivum bylo, že budu mít spoustu témat o kterých napíšu. :) Nemohla jsem se dočkat dne, kdy veřejně oznámíme, že čekáme miminko a už na následující den jsem měla připravený příspěvek, který se automaticky zveřejnil. Měsíce dopředu. :) A hned potom další. A těšila jsem se, že napíšu článek snad každý týden. A potom se moje nadšení vytratilo... Proč?

Moje těhotenství je nuda!

(A doufám, že to tak zůstane až do konce... ) Kromě toho, že jsem první čtyři měsíce doslova proseděla v agonii v křesle a prospala, nic mi není. Navíc, každá z těhotných je na začátku víceméně unavená, ne? Ze začátku léta mi otékaly nohy a ruce, ale už se to neděje a navíc ruce mi v létě na výletech otékaly dycky. Občas mě tady píchne a támhle zabolí, no ale to se dělo vždycky. Občas nestíhám s dechem. To se, upřímně, taky dělo dycky. :D  Že jsem docela často docela unavená? No to jsem.. posledních deset let. A těch posledních osm měsíců je to tak přirozené, že i když se to trošku znásobilo, tak je to stále velmi nezajímavé... Tak o čem mám psát? O tom, jak je všechno sluníčkový? Obávám se, že to bych všechny dobré čechy tak akorát nasrala nebo minimálně unudila k smrti. :D Mám totiž pocit, že pohoda na těle, na duši a v partnerství nikoho nezajímá.

Každý týden, když postoupím do dalšího týdne těhotenství, dívám se do aplikace v telefonu a čtu si, kam to naše dítko zase postoupilo ve svém vývoji a které podivné zvířátko teď svou velikostí připomíná. 

Jen pro informaci, teď jsem v 31. týdnu a miminko je veliké jako vydra bez ocasu. :-D Jo mají tam v redakci docela smysl pro humor. 

To si může najít každý i na internetu. Tak proč bych to měla sdílet cizím lidem? Posílám to mamce a muži svému, aby věděli, co teďkonc zrovna nosím pod srdcem.. Byl to už takovej ten mrňavej šneček, taky mořský koník, taky nártoun a ptakopysk zase bez ocasu.. Zajímalo by mě, kam na to choděj.. :)

Jen pro představu, jak člověk vypadá během nudnýho těhotenství.

Stejně tak se každý týden dívám na videa holek, které natáčely každý týden apgrejd a sdílely tak svou cestu těhotenstvím celkem podrobně a říkám si:"Páni, kde na to berou sebevědomí, že si myslí, že je někdo bude poslouchat? Že si nepřijdou trapné, když vypráví už po desáté, jak jsou unavené a jak jedí jenom rajčata..." Přitom já si našla tři takové a dívám se na ně každý týden už osm měsíců. No pak jsem si uvědomila, že to jsou všechno videa v angličtině. V češtině najdete pár videí holých pupků, ve kterých se pohybuje mimozemšťan (fakt.. i mně to tak přijde tady u mě pod pupíkem...) a třeba MamaLifestyle to vzala poctivě a každý měsíc natočila těhotenský deník. Ale to je tak nějak všechno.. V angličtině najdete ke každému týdnu stovky holek a desítky "odborníků".
Oni jsou prostě nastavení trošku jinak. :) Musím říct, že jim to trošku závidím. Proč tady u nás neumíme sdílet? Proč mi přijde trapné někomu říkat, že jsem začala cítit pohyby? Dokonce se mi stalo, že když jsem své nejlepší kamarádce (ano, je mi 29 a ještě pořád mám nejlepší kamarádku, nezáviďte :o)) pověděla, že už cejtím, jak tam trsá, ona mi na to řekla, že jí vůbec nenapadlo to někomu říkat. Že to jako prožívala, ale nenapadlo ji s někým to sdílet. Měla pocit, že by to nikoho nezajímalo. Tak povídám:"to mi řekni, jestli tě to otravuje a já to příště přeskočím," a ona že ne.. Že ji to moc zajímá, akorát že ji to během jejích těhotenství nenapadlo... Věřím, že není sama. Ale trošku je mi z toho smutno. Protože my jsme přeci společenští.. Jedna z našich základních potřeb je sdílet svůj život s ostatními. Být přijati ostatními. To nejde bez sdílení. Přesto nejsem typ na každotýdenní aprgrejd ani na každoměsíční.. Nenajdu dost pro mě zajímavých a sdíleníhodných informací, aby to vydalo na příspěvek. Jak to ty americký a anglický holky jenom dělaj?

Fakt velikej zásah do téhle mé už tak pochybné sebedůvěry a mého kupodivu postupně sílícího sebevědomí byl zásah Borkových rodičů. Můžu si za to samozřejmě sama, tak jako si můžeme za všechno, co nám do života vstoupí. Poslala jsem budoucímu tchánovi mail a ve svém mailu mám pod podpisem odkaz na náš rodinný blog Andělovi.blogspot.com . Neuplynul ani týden a hle. V jedné ze svých rozprav se synem (s mým mužem) se nechal slyšet, že teda se mu rozhodně nelíbí, že o nás píšu takhle veřejně na internet a že takové věci, jak to tady máme a že čekáme dítě by na svět rozhodně nepouštěl. O pár týdnů později se přidala i tchýně, která teda aspoň vysvětlila, že by to nepouštěla ze strachu, že proti nám někdo takové informace využije. Co na to mám říct? A to asi
nečetli tenhle blog, že? :)
Pokaždé, když jsem pak přemýšlela o nových příspěvcích, zastavila mě představa, že budu podrobena hodnocení (dodnes nevím, jestli mají odkaz i na tenhle blog). Ne jestli jsem překročila hranici vhodné otevřenosti a nevhodné ukecanosti, ale jak moc za hranicí už jsem a že se to neobejde bez komentáře. Zvláštní je, že u nikoho jiného mi tohle nevadí. Jen u těch tchánů.. :)

Tak jsem tady. Zbývá mi posledních devět týdnů do porodu. Zbývá mi neuvěřitelné množství projektů, úkolů a závazků. A konečně jsem překonala strach, stud nebo prostě zábrany k tomu, abych zase něco napsala na ten svůj blog. Vždyť nikoho nenutím, aby to četl, že? :) Tak proč se mám bát, jestli to je vhodné, nebo jestli se to někomu bude líbit nebo jestli nenapíšu něco, co NĚKOHO popudí. :) Jak jsem dlouho nepsala, mám toho opravdu hodně k sdílení, takže jsem to musela rozdělit do několika článků, aspoň se tu bude něco dít. :)

Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)

It is boring. There are places where it is normal. Fear. Relatives.

On the beginning of my journey to have a baby I was so thrilled for one another thing. That I will finally have so many topics to write about. :) I couldn't wait for the day when we decided to tell everyone. I had an article written and ready to be posted months ago. I was soo looking forward to write every week something.. And than I lost it.. Why? 

MY pregnancy is boring!

(And I hope it will be until the end) Okay, I slept whole four months in the beginning. But who doesn't. In June I started to swallow on my ankels and hands.. Who doesn't? And it stopped and I always swallowed on my hands during summer hiking. Sometimes I get ache here and there.. But who doesn't and that was always here. It is just a bit different now. Sometimes I suffer from a shortness of breath.. And I am tired now and than.. But that is so usuall, so uninteresting. ... So what should I write about? Should I write about how calm and sunny everything is? I don't know in other countries but I am sure, I would piss of all czech people who would read it.. :) They would die by being bored at minimum. :) I feel like these days nobody cares when you are fine physically, emotionaly and in your relationship. 

Every week when I get to another week of my pregnancy I look into my pregnancy app and read where is my baby now, how far he got and what animal does he look like now - more of a longnes than real sigh...

Just for info, I am 31 weeks pregnant right now and the baby is as big as a Small-clawed otter not included the tail. :-D Yes, they do have a sense of humour there... :) 

But everyone can check this on the internet. Why would I share it to strangers? Why would they cared? I do share with my mother and my man, just so they know how big is our baby.. But that is all..
I watch pregnancy updates of some girls like Mika Stauffer or Emily Norris or MamaNatural - don't remember her name... And I say to myself, how do they do it? How is that they aren't ashamed as me to talk about so personal stuff? Where do they find theire confidence to believe that somebody would care? And at the same time I watch them. And i care.. Then I realized that there are no such videos in czech language.. There is one mama who did it monthly MamaLifestyle, but that is all. English speaking people are just different. :) And I am jealous. Why can't we? We do I feel weird when sharing that I feel baby kicks? My best friend didn't even think about sharing to somebody.. I feel that is not right. We are social beings. We need to share. Despite this I realized that I am definitely not person for weekly or even mothly updates.. Just because I don't find enoug interesting messages to share.. How do these american and irish and british girls do it? :)
There was one another huge break for me. My future father in law found out our family blog 
 Andělovi.blogspot.com . It took him only like a week to make a speach to my man about how inapropriate is to share how our house looks and that we are having a baby and all that stuff. Few weeks later his wife joined too. At least she told me that she is AFRAID to share all that stuff, just because people are mean and they would use it against us. What shall I tell? And they probably didn't read this blog.. :D 
Every time I wanted to write something, I stopped because I felt like they will check my article if I break some rules they settled or something... It is stupid, I know. :) Strange is that I don't care with anybody else just my future inlaws... :)

So here I am. I have only 9 weeks left. I have so many projects, tasks and other things to do yet. And finally I found my confidence to write again. I do not make anybody to read this, right? So why would I care if I write appropriate things... Why would I be afraid of incensing somebody? So since I haven't written anything for a long time, I have a lot to tell now, so I divided it into several articles. At least something is happening here. Right? :)

Have a nice time.
Yours Wopice.

Domácí panička 4.01 - Jak jsme zjistili, že čekáme a recept na krém na bříško / The Housewife 4.01 - How did we find out and recipy for a belly butter

English is below.

Jak jsem to zjistila? Jak jsem to oznámila budoucímu tátovi? Čím mažu břuch? 

Ten den vypadal nějak takhle:
5 ráno - vzbudím se a napadá mě, že by před plánovaným plesem nebylo špatné vědět, jestli večer můžu pít nebo jako spíš ne... Taky mi moje blízká kamarádka kdysi poradila, že je dobrý vědět to před párty.. neboť po párty.. no tak nějak nevíš, co si s tou informací počít.. :)
5.05 - zírám na pozitivní těhotenský test
5.10 - stále zírám na pozitivní těhotenský test
5.15 - ležím v posteli a chci usnout
5.20 - sedím v kuchyni a zapisuju si všech tisíc věcí, které mě napadly a potřebuju je vyřídit, zařídit, udělat.
5.30 - vymýšlím kdy a jak to oznámím Borkovi. Za dva dny je Valentýn, takže by to mohl být moc povedený večer plný romantiky a slz.. No prostě jako ve filmu.
5.35 - Vzdávám Valentýna, nevydržím mlčet ani minutu. Píšu vzkazy nad pracovní plochu a oznámím mu to hned, jak vstane. Nápad jsem našla na pinterestu a vypadá nějak takhle.
5.45 - Kontroluju, jestli už nechce vstávat...
5.46 - Nechce.
5.47 - Musím se nějak zabavit, tak hledám recept na pečující krém o rostoucí bříško...

Tady je recept:

 Budeš potřebovat:

100 ml mangového másla
60 ml bambuckého másla
160 ml kokosového másla
60 ml avokádového oleje
60 ml šípkového oleje
28 ml škroby nebo prášku z maranty třtinové
14 ml vitamínu E v oleji (v ČR jsem nesehnala)
14 ml Esenciálního oleje neroli (sehnala jsem, ale byl nehorázně drahej, takže jsem se na to vyprdla)
14 ml EO levandule
14 ml EO kadidlovník
 Postup:
Rozpusť mangové, kokosové a bambucké máslo ve vodní lázni. Mezitím rozmíchej škrob v avokádovém oleji. Sundej z plotny másla a přidej škrob s avokádovým olejem a šípkový olej. Vše dobře promíchej a přelij do něčeho, v čem budeš mixovat. Zchlaď to na pár hodin v lednici.
Přidej vitamín E a esenciální oleje. Mixuj, dokud to není nadýchané a lehké jako šlehačka.
V uzavřené nádobě a v lednici by měl vydržet až jeden rok.
 Zkušenosti: 

Ultra voňavý, ultra mastící, ultra drahý, ultra oranžový.

 Jak jste se už dočetli, pár věcí jsem vynechala.. Ne že by to bez nich nefungovalo.. :) Musím říct, že díky vonným olejům a vlastně všem součástem je mazadlo poměrně dost voňavé a měla jsem s tím na začátku trošku problém. Nicméně jsem mazala. :) Nepočítám s tím, že by mě to zachránilo před popraskanou kůží, myslím si, že to nedokážeme ovlivnit ničím.. Nicméně mažu poctivě, protože když nemažu, tak mě všecko svědí. :)

 Za to prý může kortizol. Během těhotensví ho máme v krvi až 5x víc než normálně a to způsobuje, že je pokožka míň pružná a spoustu dalších príííma projevů. Díky evoluce, bože, nebo kdo za to můžete.. :P  

Krém mastí jako blázen. Vždyť je taky vyrobený jen z olejů a másel.. Trvá desítky minut, než se vstřebá. Dřív to byla otrava, teď co cítím a občas i vidím pohyby našeho potomka, je to moje oblíbená činnost.. :) Když se ráno probudím, břicho je pořád pěkně hydratované.

Mazadlo je díky šípkovému a mangovému tuku velmi oranžové. Kůži ale nebarví, ani oblečení či povlečení. :)

Za všechny ingredience jsem vysolila skoro 2000,- Kč. To byla docela pecka. Recept podle mě stačí na většinu těhotenství. Respektive měla jsem období, kdy jsem skoro nemazala, protože mě nic nesvědilo, díky tomu dobírám první menší butelku teď. Na zbývající 4 měsíce mi zbývá ta větší a pokud nebude stačit, asi už domažu jenom bambucké nebo kokosové máslo.. A když porovnám tenhle krém s krémy, které dámy kolem mě běžně používají denně na svůj obličej, tak je to.. Vlastně skoro zadarmo.. :)

Jak ten den probíhal dál? 

6.55 - Znova kontroluji Borka, jestli už třeba nechce vstávat... Nechce.
7.00 - Převlíkám se, dodělávám další štítky se vzkazy nad pracovní plochu, aby mu to opravdu došlo.. :) Chystám pro oba snídani. Zapisuju si další poznámky.
7:30 - Konečně leze z postele. (podotýkám, že obvykle já vstávám tak v devět a on běžně po sedmé...
7:35 - všimnul si srdíčka ze vzkazů nad kuchyňskou linkou...
7:45 - objímáme se a radujeme ze skvělých zpráv společně. Taky se společně smějeme nápadu, že bych to mohla vydržet dva dny a neříct... :)

Večer jsme si moc užili ples a společné večeře s kamarády. Samozřejmě jsme to neudrželi a hned jim to řekli. :D

Mějte se krásně.
Vaše Wopice. :)

How did I find out that I am pregnant? How did I tell it to the daddy? What do I use for my belly? 

That day was so amazing and looked somehow like this:
5 am - I wake up and think that it would be nice to know before the ball that we are going tonight.. So I know if I can have a dring or not... Also one of my closest frineds told me once, that it is good to know before party, not after one.. Because you just don't know what to do with this kind of information after coming from the party.. a bit drunk.. :D
5.05 - I stare at a positive pregnancy test

5.10 - Still staring at a positive pregnancy test
5.15 - Laying in a bed and try to fall asleep again
5.20 - Sitting in a kitchen and write all the thousand little thinks that came up during last few minutes.
5.30 - Trying to find out how will I tell to Borek (daddy). The Valentine's day is in two day, I could wait and we could have an amazing romantic evening like in movies...
5.35 - Ha ha. I give up this idea. I could never wait that long. I decide to write for him some notes and put them in our kithcen. The idea is from Pinterest and originally from Life Lives Here.
5.45 - Checking if he is getting up already.
5.46 - He is not.
5.47 - I have to spend the time somehow so translating this recipy to my (czech) language. It is also from Pinterest. And I found out that it is from my beloved blogger and vlogger Mama natural.. :) That makes it even better.. :)

Here are some my experiences with this belly butter... :)

It is ultra aromatic, ultra moisturizing, ultra expensive, ultra orange.

 I couldn't get all the ingrediences here, I didn't get vitamin E oil and a Neroli EO. It works anyway. Must say that I had quite a problem with aroma that it has.. Especially in the beginning of my pregnancy. But used it anyway. I don't count that it will safe me from scars on my belly, but it helps against itching... :)
It takes tens of minutes to absorp it, but when I touch my belly in the morning it is still kind of moisturised so that is great for me.
I payed almost 2000,- CZK for all those ingredients.. So that is kind of expensive for the first sight. But I made almost 500 ml and I think it will last until the end of my pregnancy.. If it doesn't, last few weeks I will just use a Shea butter or coconut butter.. And If I compare the price to a usual face creams that women around me use... it is like... for free.. :)
The butter is orange because of the Mango and Rosehip fats... But it doesn't stains my skin or my clothes.

How did our special day coniued? :) 


6.55 - checking Borek again - still not getting up..
7.00 - changing my clothes, making another notes for the reveal, making breakfast for both of us. Writting anohter notes...
7:30 - FINALLY. He is getting up. (Usually he gets up around this time and I sleep like until 9 or so...)
7:35 - He notices the heart in the kitchen...
7:45 - We are hugging, enjoying the moment, he is asking like thousand times if it's true. And we are laughing to the idea that I could wait another two days without saying anything... :D 

We enjoyed the ball in the evening and the dinner with our friends and of course we told them.. Just because we were so happy.. :)

Have a marvelous times...
Vaše Wopice. :)

Chcete-li individuální přístup, jste alternativní - tudíž nežádoucí.

Individuální přístup. Alternativa. Sprosťárny. 

Nezodpovědnost.

Je to tady. Splnil se nám sen a čekáme mládě. Jsme zdraví jako řípy a veselý až na kost. Až do chvíle, než přišel čas na kontrolu u lékaře. :) Je únor, je brzy na to, abych takhle veřejně mluvila o svém mateřství, proto článek čtete až  teď.
Asi mě tak vychovali nebo to mám nějak v sobě, ale kdykoli mám jít k lékaři, obzvlášť ke gynekologovi (a ještě zubař působí podobně), jsem den dopředu nervózní a projevuje se to i na zažívání. :)) Nicméně když je žena těhotná, jedna z prvních povinností je informovat o tom svého lékaře. Tudíž jsem informovala s představou, že tak za měsích bych se stavila na nějaké to vyšetřeníčko. Haha. Byla jsem objednána hned na druhý den.
Lékař mě samozřejmě projel okamžitě ultrazvukem a oznámil mi, že těhotenský test nelhal a že jsem opravdu těhotná. Hned na to mi oznámil, že dorazím zase za týden, aby viděl na tom ultrazvuku, jestli je všechno v pořádku - jak to už vypadá teď, ale za týden to bude jistější. No a potom bych dorazila vždy jednou za čtyři týdny. Tak jsem se trošku lekla a povídám:"Pane doktore, mně se zdá, že je těch vyšetření nějak moc."
A on na to:"Jak moc? Tak počkejte, já vám povím jak to u nás chodí a vyjasníme si, co od nás po dobu těhotenství očekáváte." A začal:" Každé 4 týdny kontrola s ultrazvukem. Na 12. týdnu trimestriální screening, který zahrnuje velký ultrazvuk, krev, moč a tisíc dalších vyšetření, jejichž výsledky tady dáme do programu a ten nám poví, kdy máte termín (já svůj termín znám, mimochodem). Ten program my máme z Londýna, kam posíláme ty vaše data a oni nám za to nechávají tenhle svůj program. (otázka na téma sdělování soukromých informací třetím osobám atd? To Vás nesmí ani napadnout, já jsem jenom těhotná - tj. nemám právo na vlastní názor). Potom až do 20. týdne zase každé 4 týdny. No a od toho 20. týdne už každé dva týdny s tím, že vás vyšetříme i fyzicky, abychom viděli, zda se nějak neotevíráte (a fuj fuj pár dalších detailů). Mezitím děláme test na diabetes (donutí Vás vypít koncentrovanej cukr a pak čekají, až ho zase vyčůráte. Dělají to všem, přestože těhotenskou cukrovku má velmi malé procento pacient.. pardon těhotných. Máte děti? Pamatujete si, jak se chovaly, když dostaly čokošku nebo vypily kolu? Máte představu, co takovej nápoj dělá s miminkem v břiše? ;))  Ještě nejsme u konce, poslední měsíc jsou kontroly každý týden a těsně před porodem ob den, když přenášíte, tak denně. Tak co na to říkáte?"
"Je toho na mě moc, pane doktore."
 "Jak to myslíte moc, co si jako představujete? Jestli si myslíte, že sem příjdete na trimestriální screening a pak se uvidíme až u porodu, tak na to zapomeňte."
"Já bych jen potřebovala ta vyšetření méně často."
"No tak samozřejmě jestliže mi tady podepíšete, že jste odmítla vyšetření, tak já vám ho dělat nebudu, to je na vás, ale až přijdete, že rodíte předčasně, tak já dám ruce dozadu a řeknu že jste nechodila na vyšetření. A kdo jako ponese zodopovědnost, že? Samořejmě doktor to zase podělal."
"No jedná se tu o mé zdraví a o život mého dítěte, mám pocit, že za svá rozhodnutí teda nesu zodpovědnost já."
"To řikáte všechny, pak se něco stane a už tu máme žaloby."
"Tak já nemůžu mluvit za ostatní, chápu, že se tydle věci můžou stát."
"A vy chcete rodit doma jo? (Z čeho k tomu asi dospěl?)
"No to Vám takhle ve druhým měsíci těžko řeknu."
Nečekal na odpověď a začal nanovo:"Tak já vám řeknu, že s tím zásadně nesouhlasím. Tudle přivezli ženskou, co rodila doma, ohromná ztráta krve, placenta se neoddělila, bylo to hrozný. Porod tam vedla doula a to chcete podstoupit takový riziko?"
"Mno, tak doula není zdravotnice že, a porod by skutečně vést neměla. To máte pravdu. Nicméně já zatím nevím, jak a kde chci rodit."
Bez toho, aby poslouchal, co říkám:"To je stejný jako ty co nechtěj antikoncepci, budou mi tady tvrdit, že to není dobrý a ty samý jako nechtěj jít na mamograf, kterej Vám odhalí i nejmenší zárodky, ty zase že někde v zahraničí se to už nedělá. Mě to nezajímá, jestli se to tam dělá nebo ne, já to tady dělám a basta. To mě za chvíli začnete přesvědčovat o výhodách porodu doma, to je jasný."
"Já nemam potřebu vás o něčem přesvědčovat."
To říká na začátku každá. Jestli jste TOHOHLE ražení, tak mě tady za chvíli budete přesvědčovat. To jestli si nebudeme důvěřovat navzájem, tak si raději najděte někoho jiného."
Se slzami na krajíčku:"ehhhmmm, jo. Tak já si to rozmyslím."
S pocitem zadostiučinění:"Takže příští týden teda ne, viděli bychom se až prvního a tam už by mohlo bejt slyšet i srdíčko, když to půjde. Tak prvního naviděnou."
"Nashle."

Měla jsem svého doktora opravdu ráda. :) Doteď. :)
Dobře, já chápu, že ženy chtějí vědět o všem, co se v jejich břiše vrtne. Že se jim líbí, když si každou chvíli domu přinesou podivnou fotku podivného tvora a můžou s babičkami slintat nad tím čí nos asi má. Taky chápu, že chtějí mít všechno pod kontrolou.
Já taková ale nejsem.
Nechci mít všechno pod lékařovou kontrolou. Nechci, aby mě měl v šachu lékař, který se začne vztekat jako malej harant ve chvíli, kdy ztrácí moc nad situací. Chci těch zbývajících sedm a půl měsíce prožít v míru, v klidu a hlavně v pohodě. Vždyť ty holky se domu vrací vystresované, co kde mělo to miminko nestandartní a snad to byla jenom náhoda. A radši si udělám ještě tenhle test... Ale proč? Pokud se něco posere do dvanáctého týdne, miminko samovolně odejde. Žádný lékař s tím nedokáže nic udělat, proto vám taky dají těhotenskou průkazku až po prvním trimestu (po dvanáctém týdnu, po třetím měsíci). Tak proč se mám do té doby každou chvíli stresovat na nějakém vyšetření?
Upřímně řečeno, jsem přesvědčená o tom, že jsem zdravá a že to naše mládě si vede taky dobře. Nepotřebuji znejišťovat od lékaře. Nejsem nervózní z každého píchnutí v podbřišku ani ze závratí ani z toho, že nikdy nedám den na jeden zátah. Od mala jsem se na mateřství připravovala a teď, když přišlo, jsem ráda že tu je a že se to všechno děje. Zároveň jsem ale odevzdaná. Vím, že se může něco stát, že se miminko může vyvíjet špatně a že to samo pozná a v tom případě odejde. Jsem s tím smířená i když doufám, že se to nestane.

Rozumějte, nechci se teď odstěhovat do pralesa, být tam těch devět měsíců zalezlá a nakonci tam i porodit. Dokonce si myslím, že nebudu mít odvahu rodit doma. Já chci jen trochu individuální přístup. Chci chodit k lékaři, když k tomu budu mít důvod. Nechci ultrazvuk každý týden ani každý měsíc. Nechci test na cukrovku. Ale jsem ochotná chodit na vyšetření třeba jednou za měsíc, pokud budu vědět, že na mě tam nebude tlačeno, jak jsem nezodpovědná, když nechci ultrazvuk atd atd atd.
Najdu takového lékaře?
Uvidíme. :)
Stejně by mě zajímalo, jak se pan doktor dostal od "méně ultrazvuků" k "vy chcete rodit doma?" Zdá se, že jsou ženy buď odevzdané lékaři nebo naprosto proti lékařům. Což je zajímavé, protože já toužím po péči lékaře a zároveň porodní asistentky. :) Ale o tom někdy příště.

apgrejd: Na pár doporučení jsem našla lékařku, šla jsem tam. Potom, co zjistila, že jsem těhotná - vyšetřeními... :) Zeptala se: "Jak často chcete ultrazvuky? Někdo je chce vždycky, někdo míň..."
No a pohádka tím má dobrý konec. :) Chodím k ní ráda tak jednou za měsíc a vždycky se v pohodě dohodneme, jaká vyšetření uděláme a co bude dál.
Díky světe za tvou rozmanitost. :)
Mějte se krásně.
Waše Wopice 

Domácí panička 4.00 - The housewife 4.00

Novinky. Novinky. Novinky. Neumím počítat? Poslední panička byla 2.01...

English is below.

Je to tady. Konečně to můžu vypustit do světa, protože už to vědí všichni naši nejbližší a nedozvěděli se to z internetu. :) Nedej bože z fejsbuku. :D
Jak je to s tím počítáním paničky? Když se apgrejduju, přidám si číslo. Pokud se posouvám bez apgrejdu, přidávám desetinné číslo.. Tak jak je to možný?

S radostí Vám oznamujeme, že se rozrůstáme. V řijnu přibude skřítek do naší domácnosti, skřítkovství mu, doufáme, moc dlouho nevydrží. :) Apgrejdovala jsem tedy na domácí paničku matku čekatelku. Už tu pro Vás mám připravené nějaké další články, které jsem pochopitelně doteď nemohla publikovat. :) Budou zaměřené na mateřství - samozřejmě je vždycky označím, aby snad někdo, kdo doteď četl o domácích pracech a nechce se rozhodně zamotat mezi kojení, strie a hemeroidy, omylem nezabrousil do těchto témat. :) O hemeroidech, asi se to píše jinak, tu snad psát nebudu. :) Myslím, že určitě ne. Můžete se například těšit na výrobu domácího krému na pupík, na pohádku jak nešťastná matka ke zdravotní péči přišla a další radovánky.

Jak můžete vidět, náš pes se na to vyloženě těší. :)



No a protože kvůli jedné novince bych nedělala takový rachot.. ehm ehm.. Máme tu ještě jednu novinku. Budeme se brát. :)  A slíbil, že to není protože mě zbouchnul. :D Ono to tak nějak bylo v plánu předtím, jenom jsme to nestihli. Tím pádem jsem apgrejdovala ještě jednou a to na ... jak to pojmenovat.. domácí zasnoubenou paničku matku čekatelku. Tady se zase můžete těšit na nějaké články ke svatbě. Ta se bude konat až za čas, takže prostoru bude dost. :)

Tak snad jsem Vás svým nadšeným vyprávěním nepřesladila. Rozhodně jsem to neměla v úmyslu. :)
Mějte se krásně.
Waše Wopice s malým wopičátkem v břiše. :)

News. News. News. Can she count? Last time it was The housewife 2,01...

It is here. Finally I can tell it to the world. Our family and closest friends already know. And they didn't find out on the internet. :) Or much worse - facebook. :D It was very difficult time for me.
So how do I count the housewife? When I upgrade I add 1 point. When I move forward without beihg upgraded I add decimal... So..

 With all our joy and love we announce that we are expecting a baby due to October. Therefor I upgraded to a pregnant housewife. I already have prepared some articles about that topic and coudn't share them yet.. obviously. They are of course maternal, don't worry, It will be visible from the titles, so you don't accidentally read grose staff about belly and breasts and so on, when you only wanted to read about housekeeping. :D :D You can look forward to homemade belly moisturising cream or a fairytail about unhappy mom having a healthcare. :)
As you can se above our dog is already insane from having a little brother or sister.. :)


 Well.. and since I said news and not ... news... That doesn't work in English I guess. I have one more information for you. :) We are also getting married. And he promised it is not because he bumbed me... We already planned it before we got pregnant.. but you know.. nature. :)
Anyway I uprgaded again - I am now Engaged pregnant housewife. :) Here you can look forward to read something about weddings. Well we are doing it next year so we have plenty of time. :)

That's it. I hope I haven't sweet you to death by my sweet talking. That wasn't my intetion.
Have a nice time.
Yours Wopice with a little monkey in her belly. :D