Podzimní dny

Nevím jak u vás, ale u nás je léto ve znamení anarchie. Děti na sobě neměly oblečení i několik dní v kuse, chodily spát pomalu pozdějc než my, na zahradě byly ještě před snídaní a dlouho po večeři. K obědu byl chleba nebo nanuk, večeřeli jsme často venku u ohně, cestovali jsme, spali často v autě někde v okolí a koupali se v Jizeře místo vany. Zakončili jsme to dvěma týdny u moře. Vykoupali jsme se, sedli do auta a když jsme v pět ráno vystoupili na D1, málem nám umrzly zadky. :D 

                       

Podzim teda u nás nastal ze dne na den. Týden jsme nevystrčili nosy z bytu, protože tam byla děsná kosa a my byli zhýčkaní teplíčkem. Taky celou tu dobu pršelo. Tak jsme si ten přechod trošku zpomalili a začali si zvykat na nové období. :) 

Pokud se chystáme na výlet tak většinou hned ráno, mám z toho tak nějak lepší pocit, že je na všechno víc času a asi je to spíš nějakej zvyk. Ale v knížce Ester Bezděk Rituály šťastné rodiny jsem si přečetla, že chodí s dětma ven vždycky odpoledne po odpočívání a pak si doma dají horké kakao a nějak to zarezonovalo, pač když už ty moje děti usnou, tak vlastně potřebujou vyřádit hlavně odpoledne, večer líp usnou. Tak asi se to může zdát jako banální kravina, ale docela nám to pomáhá nastolit před spaním mír.. :) 

Podzim je v naší domácnosti ve znamení sklízení úrody, chození do lesa, Mikyho narozenin, zpomalení a pak je tu příprava na advent a tatínkovy narozeniny.

Úroda

češeme jablka

švestky

Máme celkem dost jabloní, hrušní a slivoní, takže koncem září a začátkem října máme vždycky o zábavu postaráno. Každou volnou chvíli sbíráme, čistíme, sušíme, zavařujeme a jinak zpracováváme ovoce. Každý rok na jeden víkend přijede mužova ségra s rodinou (já jim řikám kobylky, protože kluci už jsou velký, dlouhý jako tejden a jejich styl práce je: Hrr na to, všude je jich plno, mají to všechno rychle hotové  a nakonec po nich není ani stopa :D ) nám pomoct se sklizní jablek. Vytáhneme potřeby na moštování, česáčky, štafle, košíky a celý víkend strávíme na zahradě. Letos jsem k tomu vařila na kotlíku zelňačku. Já mám styl práce dost jinej, takže je pro mě tenhle víkend dycky fuška, ale mám to ráda. Jak jsme všichni venku, děláme spolu, pijeme čerstvý mošt, pak spěcháme na volný záchod a doufáme, že nějaký najdem.. :D Cpeme se jablkama, hruškama, švestkama a oříškama a pracujeme na jednom cíli - dostat to ze zahrady do sklepa a do mrazáku a mezi kamarády. :) 

vařím zelňačku

Co se nestihne během toho víkendu, zbude na mně s dětma a na babičce. Letos nás přepadla rýma, tak na švestky, které zbyly, byla babička sama. Ještě tam nějaké jsou a taky oříšky, tak uděláme nějakou přesnídávku a oříšky letos zkusím vylouskat ještě mokré a dát je sušit očištěné. Holka z Moravy (Mirka, má účet na instagramu, je vtipná, chytrá a krásná :) ) povidala, že tak je to nejlepší. A pak je dát namočit, než se do nich pustíme.. Chci to zkusit. :) 

Les

Jakmile zežloutne první list, mám nucení být každý pěkný někdy i nepěkný den v lese. :) Dáváme si randíčka s dalšíma rodinkama v lese, chodíme s babičkou na houby, nebo jen tak brouzdat. Fotím tam, čistím si tam oči i plíce, psi jsou jako v ráji, děti jsou tak trošku na treku (pro ty mrňavý nožičky jsou popadané větve a všudypřítomné ostružiny fakt náročné překážky). Nosíme si domů poklady (houby předáme babičkám, my si necháváme šípky, klacky, kaštany, žaludy...) Mám dycky představu, jak z toho vyrobíme panáčky a další dekorace, ale většinou to jenom donesem, někdy vystavíme, někdy necháme v košíčku... :) Nemrskám se za nečinnost, nenutím děti tvořit projekty hodné pinterestu, i když by se mi to líbilo. Když na mě přijde tvořivá chvíle, tak si tvořím sama a když se přidají, jsem ráda, když ne, aspoň se můžu líp soustředit. :) 

Občas se taky stane, že můj muž jede do lesa s mým bráchou případně s tátou pokácet pár kůrovcových smrků. I to máme rádi, pomáháme tahat větve, koukáme jak padají stromy, sbíráme další poklady, naobědváme se s dřevorubci, to se to pak odpočívá. :) 

Narozeniny

Já si vážně někdy přijdu jako blázen, když zvu lidi na oslavu narozenin, ale dělám to. Každý rok pozvu babičky, dědečky, strejdy, tety a kamarády dle Mikyho výběru (to je letos novinka) na dort. A ještě to dělím na dvě oslavy - jednak, aby toho o narozeninách nebylo moc a druhak - jedna babička s jedním dědou se tak úplně nemusej.. ehm.. Takže přijdou v jiné dny... :) Co všechno děláme o narozeninách si můžete přečíst tady. Nicméně připravujeme to celý měsíc. :) Snažím se vyrobit nějakou výzdobu, vždycky peču dort, pak je tu nová dřevěná figurka do slavnostního kruhu, no.. je toho dost. :) 

Zpomalení 

Co vám budu povídat. Prostě vytáhneme obrazovky, knížky, sem tam nějakou tu hru. Mína se často budí se slovy:"Pusť mi ekošiš." Což je výukový program angličtiny na tabletu Lingokids. :D Jsou dny, kdy si na to nevzpomenou, jsou dny, kdy nechtějí dělat nic jiného. U obou jsme s obrazovkami počkali do 2 let, kdysi jsem někde četla, že je to fakt důležitý :D Nicméně Mína od druhých narozenin fakt propadla hrám na tabletu, pohádky ji totálně nezajímají. Miky začal pohádkami, ke hrám se propracoval až postupně. Tak třeba se Mína časem propracuje k pohádkám. 

Obrazovky jsou takovej velikej bubák, bojíme se, že děti nebudou schopný hrát si venku nebo mezi sebou. Já je beru jako prostředek k dalším věcem. Momentálně se obě moje děti pomocí stupidně vypadajících hříček učí angličtinu. Jak Miky (5) tak Mína (2) občas prohazují anglické fráze, zpívají anglické písničky. Miky se dvakrát někdy i víckrát denně ptá, co znamená která fráze, kterou (ne nutně ten den) zachytil ve hře, písničce nebo v pohádce, které si taky pouštíme anglicky, pokud je máme. Někdy si rádi pouští písničky, někdy se Miky "jen" koukne na pohádku. Věřím, že i z pohádky se učí, že i písničky jim něco dají. Učí se každou vteřinu bdělého života. Mají moji důvěru. Jen jsem zajistila, aby se nedostaly na internet bez dohledu, aby se nedostaly na youtube a podobné brány do světa neřestí :D 

Advent

Jak se přehoupneme přes Mikyho narozeniny (konec října), tak začnu intenzivně chystat adventní kalendář, vymýšlet dárky, které mi ještě chybí a vlastně i výzdoba a naše vyrábění už se víc podobá zimě než podzimu. Letos mám chuť udělat nový kalendář, tak uvidíme, jak se mi to povede. :) Tady se na něj můžete podívat u mě na pinterestu. 

Mužovy narozeniny

Má je tak nějak na přelomu listpadu a adventu, tak někdy vyjdou ještě do "podzimu" jindy už do "adventu". Ještě jsem nepřišla na vzorec oslav dospělých. Vždycky upečeme dort, vyrobíme nebo koupíme dárek, společně popřejeme. Tím to zatím hasne. Třeba časem vymyslí něco děti. :) Co já budu furt všechno dělat sama, že jo. :) 

Tak to je tak nějak v kostce náš podzim. Máme tenhle čas rádi, člověk tak nějak oceňuje, že mu neni furt vedro, že se rád zachumlá pod deku, vůni skořice a badyánu, dlouhé večery a děti, které chodí v osm spát (když to jde dobře :D). Muž dnes jede za kulturou do Práglu, děti po obědě nespí, tak to vypadá na osamocený večer u filmu pro dospělé a louskání oříšků. Držte mi palce, ať mi to vyjde. 

Uuuuf.. kam jsem se to dostala, že mi tohle přijde jako odměna? :D Před deseti lety bych byla naprdnutá, že u toho filmu musim louskat.. :D No nic.. O štěstí zase jindy. :) 

Přeju Vám krásný podzim, mějte se hezky. 

Vaše Wopice

Ps: Nevíte, proč se ten článek zobrazuje jenom v týhle úzký nudli? 

Jak u nás doma slavíme narozeniny?

Blíží se Míny druhé narozeniny a já si připomínám co všechno vlastně o narozeninách děláme. Někdy si přijdu jako blázen, ale pak si uvědomím, jak jsou pro děti tradice důležité a ustojím si to i před naší skeptickou rodinou. :D Tradice jsou totiž jeden z nejlepších nástrojů na to, aby děti byly schopné odolat různým negativním vlivům třeba ve své sociální skupině (škola, parta, atd.) Další takový nástroj je historie rodiny. Když člověk ví, odkud pochází a z koho pochází, funguje to pro něj jako kotva, které se může držet, když na něj útočí zvenku a zpochybňují jeho hodnoty a schopnosti. Proto doma ujíždíme na oslavách všeho druhu a ty narozeninové, to je pro nás Everest. :) Asi spolu s Vánoci.

Když má jedno z dětí narozeniny, zůstává celá rodina pohromadě, nikdo nejde do práce ani do školky či jiného ústavu. Celý den se soustředíme na oslavence a probíhá to přibližně takhle:

• Noc předtím maminka poví básničku (kvalita nic moc, já vím, překládala jsem ji z Angličtiny z webů, které se věnují Steinerovské pedagogice - Steiner byl zakladatel Waldorfských škol):

I když už se venku ztmívá

a u konce je den

máma tě do peřinky chumlá

a ... roky jsou ti jen

Zítra, hned od úsvitu

ještě než si děti začnou hrát,

už ... roky budeš tu.

... cesty kolem sluníčka

na dortu už ... svíčka

a ... pusy na líčka.

• Když se oslavenec ráno probudí, pod polštářem najde malý dáreček
• na dveřích je závoj z krepového papíru a na zemi jsou balónky (můžou taky viset nad stolem)
• Snídaně podle přání a třeba i se svíčkou



Míny 1. věnec

• 

  Mikyho 4. narozeniny

  Rozbalení hlavního dárku zabaleného do látky a prohlédnutí slavnostního věnce - svíčka za každý rok a figurka za každý rok a příběh o mamince, jak potkala tatínka, zamilovali se a měly Mikuláška a Adamínku... Povíme si taky, co která figurka z věnce znamená, co který ten rok oslavenec zmáknul. 
  
• Dopoledne trávíme podle přání oslavence a snažím se nás společně vyfotit podle tématu oslavy
• Každý rok píšu oslavenci dopis, oba mají své knihy, kam jim píšu, vkládám diplomy, první vlásky, PFka, obrázky, apod. Knihy dostanou, až budou velký :) 
• Oběd je opět podle přání oslavence i se svíčkou, jestli chce. 

• 

  Staveniště

  Odpoledne je čas na dort - snažím se péct podle zvoleného tématu a téma volím podle toho, co děti ten rok nejvíc zajímá. Mikulášek měl lesní zvířátka, špalek se sekyrou, stavbu s bagrem a sluneční soustavu. :D Mína měla zatím jen ten první a to byl růžový dort se slunečnicí z Oreo sušenky (neměla téma, jen slunečnice a nevěstin závoj...) K druhým narozeninám bude mít dort s duhou... doufám. :D 
• Tou dobou taky většinou dorazí babička nebo obě babičky a jeden z dědečků. :D Dáme si dort, zazpíváme Svěrákovu písničku a užíváme si společnost a dárky. 
• 
  Pokud se dostaneme k večeři - je zase na přání oslavence a se svíčkou. :) 
• Pokud se nesejdeme v den narozenin se širší rodinou, děláme oslavu o nejbližším víkendu. Na oslavu vždycky připravím foto pozadí, aby se každý mohl s oslavencem vyfotit. vyrobím tématické občerstvení, když mě napadne tématická aktivita, tak připravím tu. 
• Oslavenec jde spát, když chce, před spaním čteme knížku, kterou si vybere nebo si pouštíme film, který si přeje. 

• 

  Sluneční soustava

  
  
  
  Ráda bych přidala ještě chvíli, kdy každý člen rodiny řekne oslavenci, co na něm má rád. Možná to půjde lépe, až budou trošku větší. :) Taky asi časem se oslavy děti budou víc a víc lišit podle toho, co bude který mít rád. Mína možná bude chtít vyrážet na výlety (aspoň teď to tak vypadá), kdežto Miky si nás víc užije tady doma. 

Jak řikám, někdy si přijdu jako blázen. :D Ale vzpomínky, které tím tvoříme a sebevědomí, které tím budujeme, jsou mi dostatečným důvodem to takhle dělat klidně až do 18. :) My s mužem moc tradic doma nezažili. U nich se neslavilo skoro nic a když, tak jen velmi formálně. U nás se slavilo, ale nedělala se žádná veliká výzdoba nebo se nezvali hosté. Tak je to pro nás chvílema náročné. Nemáme z čeho čerpat. Ale to už asi patří k naší rodičovské době dělat tyhle novoty. Aby to naše děti braly jako samozřejmost a mohly v tom vesele pokračovat. Jejich dospělost bude dost těžká i tak, nemusíme jim ještě přidávat břemena. :) 

Tak já jdu na to pečení teda. Držte mi palce. Mascarpone mam pro autobus lidí, tak když se to nepovede, budu mít ještě druhej pokus. :D 

Dortu zdar!

Mějte se krásně.

Vaše Wopice 

Velikonoce slavíme, ale po svém.

Vyrostla jsem na vesnici. Nejdřív jsem se na Velikonoce těšívala. To bylo v době, kdy jsem byla maličká a chodila jsem koledovat. Ráno jsem vstávala ještě před sluníčkem, poslouchala jsem zpěv ptáků z okna a těšila se, až budu moct vylézt, obléknout si nové šatičky, vzít pomlázku a košík a vyrazit do vsi. Obcházela jsem (většinou sama, protože moc vrstevníků jsem neměla a ti, které jsem měla, mě vždycky nějak vypekli) celou vesnici, dům od domu jsem zpívala naučenou koledu a dostávala za to sladkosti. Několikrát jsem se musela zastavit doma a vysypat košík plný dobrot. Často se stalo, že než jsem se vrátila, brácha mi dobroty už přebral a to nejlepší čornul.. Takový věci ti, kámo, budu vyčítat do smrti. :D Občas jsem po cestě potkala houf kluků, ale protože jsem byla malá, buď si mě nevšimli nebo později mě šetřili.

Potom jsem vyrostla. Už mi bylo hloupé chodit po vesnici a koledovat, přišla jsem si na to příliš veliká. Tak jsem zůstávala s mamkou doma a obsluhovala jsem koledníky. V tu ránu jsem se na Velikonoce těšit přestala. Dokud chodily děti, bylo to príma. Dala jsem jim balíček s dobrotami a malovaným vajíčkem. Když přišel strejda, nebo nějaký soused, švihnul mě párkrát přes zadek, ale jemně a jen pro ten účel, abych prý neuschla. Čím se víc blížilo poledne, rány byly silnější a když pak přišla horda puberťáků nebo i starších chlapů, vždycky se mezi nimi našel někdo, kdo mě seřezal jak psa. Tradice to dovolovala.
Už už jsem chtěla Velikonoce u nás doma zrušit, jako to chtěla mamka a spousta lidí z mého okolí, když jsem se skamarádila se slečnou, která Velikonoce v pravém slova smyslu nezažila. Moc se těšila, tak jsme spolu malovaly vajíčka, třeba i pekly perníčky, chystaly koledu. Chlapi chodili, mlátili nás, já byla zmlácená, kamarádka taky, ale byla šťastná. S ní to vlastně ani nebylo tak hrozný jako dřív.

Teď bydlím na malém městě a koledníci prakticky nechodí. Chodí k nám jen manželé a děti kamarádek, kamarádi, známí. Vždycky namaluju pár vajíček, něco připravím a všichni se chovají velmi slušně.
Ale jak mám synovi předat Velikonoční tradice? Co si má do života odnést? Svoje první Velikonoční pondělí prospal tatínkovi v autosedačce s maličkou pomlázkou v ručičce. Bylo mu půl roku. Druhé velikonoce už jsme zkusili trochu jinak, ačkoli z toho neměl žádný rozum..
Slyšela jsem o tradici, která se na západ od nás dodržuje o Velikonocích. Někdo jako kouzelný Velikonoční zajíček se do rána proběhne po zahradě a schová tam pro děti vajíčka (neptejte se mě, proč zrovna zajíček schovává vajíčka.. tak daleko jsem se ještě nedostala...), ve kterých je vždy nějaké překvapení...

Nenecháme si sem zatáhnout další americkej svátek. huhuhu. :) Asi takhle.. Halloween je založenej na pohanské (tedy víc než 2000 let staré) tradici vydlábávání tykví - jako symbolu mrtvých... Pohani jsou naši předci, takže ve skutečnosti je to tak, že tenhle svátek jsme my, stejně jako křesťanské Vánoce, nastrčili Američanům.. :) Ale to jen tak pro rozvíření diskuze. :)

Zpátky k věci. O povídání na téma Velikonoce zatím u nás nemohla být řeč, protože nic z toho synkovi nemohlo dávat smysl. Proto své druhé Velikonoce slavil takto:

• dopoledne již tradičně strávil s tatínkem na koledě, vydržel jednu návštěvu a pak usnul. :) 
• Odpoledne hledal na zahradě schovaná vajíčka, do kterých jsme mu schovali pár drobností. A jednoho zlatého zajíčka, který měl pod sebou knížku o moři - neboť pár týdnů na to jsme poprvé vyrazili k moři. 

Jak se chystáme slavit Velikonoce nadále? 

Pokud pánové budou chtít, můžou jít vesele koledovat, nicméně se s manželem chci domluvit, aby zdůrazňoval, že budou ženy jen tak "laskat" pomlázkou a pomůžou jim tak k tomu, aby zůstaly mladé, krásné a neuschly. Nehodlám podporovat násilí schované za jakoukoli tradici. 

Uvědomuji si, že pro křesťany jsou Velikonoce největším svátkem v roce, ale já křesťanka nejsem a mám jim hodně za zlé, takže jejich zvyky rozhodně doma podporovat nebudu. Nicméně na Ježíšově odkazu nevidím nic špatného a možná až bude maličký trochu míň maličký, tak si o Velikonocích můžeme povídat o příběhu Ježíše Krista a hlavně o hodnotách, které nesl. Sama za Velikonocemi vidím spíš oslavu jara a tudíž budu dál pokračovat v tradici z loňska s vajíčky, ačkoli možná změním zajíčka na slepičku nebo naopak přidám mláďátka všech domácích zvířat, protože jaro časem mláďat rozhodně je. Asi čím bude starší, tím víc budeme mluvit o přírodě, o krajině, o cyklu roku, života, atd. Budeme ten čas trávit venku ať už na zahradě nebo někde jinde v přírodě. A budeme si všímat přicházejícího života. Vajíčka nakonec můžem najít kdekoli, nejen u nás na zahradě. :) A tak můžeme oslavit svátky jara i bez násilné tradice, která přináší radost jen chlapům a masochistickým ženám..

Tady je pár nápadů, co dát mrňouskům do koledy (schované ve vajíčkách):

• Malé autíčko na klíček
• malé figurky zvířat - myslím, že to dělá Schleich nebo tak něco.. jsou věrné, krásné a drahé... 
• křídy 
• maličká knížka
• maličká čokoládová figurka - Lindt dělá figurky z opravdové a i hořké čokolády... velká hitovka.. :) 

Plastová vajíčka jsem nakonec sehnala na Amazonu. A z vlastní zkušenosti doporučuju - až budete shánět drobnosti do vajíček, mějte alespoň jedno při sobě.. jinak budete muset dost pravděpodobně improvizovat jako já s lepící páskou... :)

Přeju Vám krásné Velikonoce, ať už je slavíte po křesťansku, či pohansku či po svém... :)


A co takhle čarodějnice? Hm? Slavíte? Co myslíte? Slavíme je doma? :)

Mějte se krásně.
Vaše Wopice

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               

Co má náš roční syn v adventním kalendáři

Knižky nejsou. Kalendář je. Pověste ho vzhůru nohama. Některé věci se do něj dají dávat každý rok znova. 

Už jsem si myslela, že to snad ani nestihnu a nebudu lhát.. dvě věci jsou ještě na cestě.. :) Jsou to knížky, protože přátelé.. Kniha o Vánocích pro roční dítě... tak ta je v čechách snad jenom jedna. A je to Krtek a Vánoce.. No a co Vám budu povídat, Krtek je u nás velmi těžko trpěné zvíře (ryje totiž  tatínkovi do zahrady), takže jsem do poslední chvíle hledala něco jiného, ale nenašla jsem. Díky bohu za kamarádky... Ale o tom až později, vezměme to popořadě.. 

Náš adventní kalendář

Jak jsem psala už minule, rozhodli jsme se vyrobit jeden z nejjednodušších. Tatínek nám pomohl a nařezal a obrousil klacky a svázal je po trampsku dohromady... :) Já je pak ozdobila skleněnými a keramickými ozdobami a přidala jsem jednoho háčkovaného andílka od babičky - přirozeně. :)

Pokud se do toho budete chtít taky pustit, mám tu pár tipů:

• pověste to tak vysoko, aby se k tomu děti nedostaly samy. :) 
• pokud vkládáte aktivity místo sladkostí, nechte pytlíčky otevřené, kdybyste potřebovali balit společně dárky 22. A ne až 23. Prosince, ať to můžete přehodit. :) 
• navěšte pytlíčky od spoda dolů, pokud máte malé nenechavce.. Jakmile jednou kalendář uvidí a zjistí, že v pytlíčcích jsou zajímavosti, spodní řada bude krutě v ohrožení.. Když budete mít dole 24, bude to měsíc stresu. :) 

A co jsme teda nakonec do pytlíčků nastrkali?  Téměř v každém jsou

křížaly - jablička, švestky, meruňky.  Meruňky jsou ještě v igeliťáku, protože si myslím, že by umastily papírový pytlík. Náš maličký si sušené ovoce moc oblíbil a myslím, že bude mít radost z každodenní dávky vlastního. 

V některých jsou aktivity...  Například rozsvěcení stromečku, zdobení stromečku doma, balení dárků, pečení cukroví s babičkou nebo s tatínkem. Nejsem naivní, je mi jasné, že když syn najde v pytlíčku kartičku s nápisem, nebude z toho dvakrát odvařenej. Tak jsem je dělala větší a málo barevné a u snídaně je spolu vždycky pomalujeme. A pak sníme křížaly. :D

Potom tam máme příbor, protože nám neustále chybí vidlička. Sehnala jsem takový, jaký jsem měla já jako malá a donedávna jsem s ním jedla, protože má prostě tu správnou velikost. :) Ještě jsem tam dala pár figurek - poděděných po synovci - díky Dejve. 

Když jsem hledala, co do adventního kalendáře dát, našla jsem jako doporučení vodní hračky - s tím, že jsou víceméně malé a levné. Jo tak ne ta naše.. Ale mám z ní ohromnou radost a moc se těším, jak si s ní naše mládě bude hrát.. Pokud to dobře chápu, je to stejný princip jako ty mlejnky do písku či do bazénu, akorát se to drží rovnou v pacce. No.. uvidíme.. Dali jsme tam taky vánoční pyžamo (když to dobře půjde, uvidíte na PF :) a ponožky).

Zbývají knížky. Uf. Jak už jsem psala, jedno z mála leporel (kniha s pevnými kartonovými stránkami) s vánoční tematikou je Krtek a Vánoce.. No tak objednala jsem ji a snad do konce týdne dorazí.. Máme doma dvě knihy o Krtkovi a obě jsou dost oblíbené, tak si myslím, že i tahle synkovi udělá radost. Potom velmi předčasně ale přesto najdem v kalendáři knihu Ježíšek (David Laňka, Triton). Je pro starší děti, ale my si zatím aspoň prohlídneme obrázky. Je to v podstatě příběh o Ježíšovi, když mu bylo tak asi osm. :) Kdo nechce vidět souvislosti s bohem a biblí, vůbec si jich nemusí všimnout. Je to krásně psaná kniha, která narozdíl od jiných hezky popisuje i pocity rodičů ve výchově. A třetí kniha, kterou si letos nadělíme, se jmenuje K Ježíšku od Marie Fisherové-Kvěchové. Děkujeme za tip kamarádce Zdeňce. :) Paní Kvěchová byla ilustrátorka v době první republiky přibližně a tahle kniha je jedna z jejích nejhezčích knížek, jak jsem se dočetla. Ještě nám nedorazila, pan knihkupec volal, že už ji ale má, takže si ji co nevidět vyzvedneme. :) Měly by tam být i nějaké ty koledy ku zpěvu. :))) 

A to je, myslím, všechno. Knihy mají tu výhodu, že je po Silvestru sbalím a uklidím a vytáhnu je zase na příští rok do Adventního kalendáře.. 
Přiznám se, že mi to dalo docela zabrat a že tohle nechci absolvovat každý rok znovu, takže se za A - snažím zaznamenat si všechno, abych to příště mohla udělat podobně a za B - co půjde recyklovat, to budu recyklovat.. Například aktivity a knihy.  Tak to je ode mě k adventním kalendářům pro letošek už vážně všechno. Slibuju. 
Jukněte na můj Pinterest, je tam spousta Vánočních nápadů:
Adventní kalendáře a co do nich.
Vánoční dekorace
Nápady na dárky

Už jsem psala o Vánocích:
Proč u nás Ježíšek nenosí dárky 
Tipy na adventní kalendář 
5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi
 

Přeju Vám krásný advent.
Vaše Wopice :) 

Proč u nás Ježišek dárky nenosí.

Pojďme to vzít od lesa... Vánoce v podobě, jak je známe dnes, už nejsou ani tak křesťanský svátek jako svátek všech obchodníků.. Nějak se stalo, že většina z nás nejdřív nakupuje dárky ve velkém, což následují nákupy ohromnýho množství jídla. Tomuhle masakru předcházely už zmíněné křesťanské Vánoce. Slavil se příchod Ježíše Krista. Svátky začínaly adventem - dobou půstu. Chystala se spousta tradičních postních jídel, oslavy ale začínaly Štědrým dnem (to se začaly zpívat koledy) a slavilo se až do Tří králů, což vlastně volně přešlo v Masopust atd. atd.. Pojďme si ještě říct, proč se Vánoce slaví takhle v období zimního slunovratu, když se Ježíš narodil jindy. Je to proto, že pohané v době zimního slunovratu měli svoje oslavy a křesťané je potřebovali přebít. Jak už to tak na světě bývá. Pohané zapalovali ohně, obětovali zvířata, pekli zvláštní druhy pečiva na ochranu před zlými duchy, římané si měnili pozice se svými otroky... Připomíná tu někomu něco něco? :) Tak jo.. to jen tak na úvod.
Asi se všichni shodnem na tom, že doba zimního slunovratu je temná a je potřeba se nějak rozveselit. Asi i proto se Vánoce dodnes těší takové oblibě, ačkoli symbolika 90% lidí uniká. My jsme od září nervózní, že se zase blíží ten hroznej čas Vánoc. Že budeme muset uklidit celej byt nebo barák, napíct to zatracený cukroví a nakoupit, zabalit a schovat všechny ty blbý dárky, který za pár dnů, když to dobře půjde týdnů, skončej někde v popelnici nebo v zapomnění. Děti odkládáme k babičkám a do dětských koutků v nákupácích, abychom tajně nakoupili, ideálně ještě schovali, co se dá. Advent pro nás znamená možná rozsvěcení Vánočního stromu na náměstí, potom blázinec, trhy, pak zase blázinec, blázinec a blázinec. Vrcholem je 23. večer, kdy se snažíme dohnat, co se dá. Často korunujeme "svátky klidu a míru" hádkou s mužem či manželkou ať už večer bez dětí nebo přímo na Štědrý den, protože do té doby nebyl čas si to vyříkat. A to všechno proto, že je to tradice a že se to tak prostě dělá...
Já si prostě nemůžu pomoct, ale mně to vadí. Celý ten princip věci mi vadí. Když se zamyslím nad základní myšlenkou, která pro mě zní nějak takhle:

Je nejtemnější doba roku, pojďme si ji společně rozsvítit a navzájem se obdarovat, abychom všichni věděli, že nás má někdo rád a že se máme na koho obrátit.

Nevím, jak vám, ale mně do toho vůbec nezapadá to běhání a shánění krámů, uklízení, pečení milionu druhů cukroví (a hlavně trumfování sousedky).
Já si to představuju asi nějak takhle:

Vzhledem k ročnímu období zpomalím. Nadechnu se. Zachumlám se doma u krbu (nebo telky) a zahřeju se. Ideálně s někým navzájem. Dary pro blízké vyrobím nebo zkusím najít takové, které dávají nějaký smysl. Například v dobročinných obchůdcích, nebo chráněných dílnách. Děti v takových chvílích zapojím do příprav a neodložím je nikam. Nic proti babičkám, věřím, že si děti u babičky užijou parádní čas třeba i pečením cukroví nebo jinou srandou a ráda k babičce syna pošlu, hned jak budou oba chtít. :) Během adventu si společně užijeme koncerty, rozsvěcení stromečku, vánoční trhy, naše vlastní domácí tradice a budem zpívat koledy, až se z nás bude prášit. Upečeme nějaké to cukroví - společně - tudíž asi nevyhraje cenu krásy, ale my na něj budeme náležitě pyšní. Až nastane Štědrý večer, dáme si společnou večeři, zajdeme na procházku a pod stromečkem, který jsme společně ozdobili, najdeme hromádku dárků. Budou pro naše blízké, sami jsme je vyrobili a zabalili a najdeme tam některé i pro sebe. Rozbalíme je, užijeme si jich, pohrajeme si. Podíváme se na pohádku a půjdem spát. Až bude syn větší, zase vyrazíme přes ulici na půlnoční. Náš soused, farář, totiž dělá nejlepší půlnoční všech dob. :) Druhý den se sejdeme se širší rodinou, najíme se společně, rozbalíme další dárky, které zase oni přichystali pod svým stromkem pro nás. Svátky strávíme procházkami, na běžkách, u pohádek. Na Nový rok k nám přijdou kamarádi z širokého okolí podívat se od nás na novoroční ohňostroj a tím pro nás Vánoce skončí. Ještě na Tři krále nebo na Hromnice sklidíme stromeček.

Teď si jistě říkáte:"Jak to asi chce udělat, vyrábět dárky a neodkládat děti? Vždyť tak budou vědět, že je dělá ona a ne Ježíšek..." To je pro mě kámen úrazu. Já totiž nechci synovi lhát. Chceme, aby děti byly upřímné, aby nám říkaly pravdu a celé dětství jim nalháváme, že o Štědrém večeru jim novorozenec - narozený právě ten večer - přinese kupu dárků. A ještě je z nějakého důvodu trousí po všech příbuzných, místo aby je nechal u nás... Nezlobte se na mě, ale mně to nedává smysl a tak to dělat nechci.
Sama si pamatuju na svoje dětství. Mamka dodnes vzpomíná, jak jsem snad do 15 nutila celou rodinu dodržovat přísně všechna opatření, abychom nevyplašili Ježíška. Já si zase pamatuju, jak mně na konci první třídy Janička u nás na schodech prozradila, že Ježíšek dárky nenosí, že to dělají rodiče. A já pak během těch následujících Vánoc objevila důkazy, že je to skutečně tak. Takhle.. Musím říct, že si nepamatuju, že bych cítila nějakou zradu nebo tak něco. Bylo mi ale líto to rodičům kazit a tak jsem tu hru hrála s nimi... dalších deset let.
Chci to zkusit trochu jinak. Popírat existenci Ježíška nebudu, ačkoli sama věřím v trochu jiné věci. Nicméně nalhávat synkovi podle tradice, že mu právě narozené miminko doneslo všechny ty úžasné dary pod stromkem, nebudu. Jednoduše proto, že mi to nedává smysl. Pokud tomu bude chtít věřit, protože to někde uslyší, tak proč ne. Třeba se pod stromkem objeví nějaký dáreček bez původu. Ale hrát šarády a lhát nejen na Štědrý den ale vlastně tak trochu celý rok se mi opravdu nechce.
Jak to máte vy? Už víte, co komu dáte? Nosí u vás dárky Ježíšek? A zapomíná je taky u všech příbuzných? A dětem to není podezřelý? :)


Moje tipy na vánoční dárky najdete tady.
Tipy na adventní kalendáře a co do nich tady.
Pár nápadů, jak zabalit dárky zde.. 

O Vánocích jsem už psala:
Perníčky
Co dělá Vánoce Vánocemi.
Jaký adventní kalendář a co do něj.

Mějte se krásně.
Vaše Wopice