Domácí panička 4.03 -Těhotné ženy se musí těšit na miminko a nesmí se těšit na porod./ The housewife 4.02 - Pregnant woman must be excited from having a baby but mustn't be excited from giving them a birth.

English is below...

Zase jsem jiná. Neumím se těšit? Neumím se bát porodu?

Vlastně jsem tohle téma ani moc neprožívala. Jenom mi tak vrtalo hlavou, jestli jsem jako normální. Sestřička se na mě pokaždé významně podívá, když najde tep srdíčka našeho potomka v očekávání, že se rozpláču štěstím.... Stejně tak se na mě dívá po ultrazvuku... A pak zjistím, že ostatní to berou jako za nejhezčí chvilky těhotenství, když můžou své drobečky vidět na obrazovce. Skoro jakoby to mimo obrazovku nebyla pravda. No asi to mam zase trochu jinak.
Já to prostě takhle neumím prožívat.
Jsem těhotná poprvé a je to dost "jednoduché" těhotenství, tak mi promiňte mou naivitu, když říkám, to co říkám. Od začátku mám pocit, že je moje dítě v naprostém pořádku. Vnímám, že tam je, i když ho zrovna nevidím na obrazovce nebo neslyším jeho srdce. Teď když sebou mele, je to samozřejmě intenzivnější, ale já to tak měla už předtím. Nevím proč. A v příštím těhotenství to budu prožívat asi zase jinak. Ale v tomhle těhotenství mě někdo uvnitř mě ujišťuje, že ví, co dělá a že je to v cajku. Ale to není všechno.

Dneska se těším, až ho poprvé budu držet v náručí a doufám, že to bude hned, jak se podívá na svět. Ale nebylo to tak od začátku. Přestože je to velmi chtěné a dlouho plánované miminko, neuměla jsem se na něj těšit, neuměla jsem si ho představit, nedokázala jsem si představit, že ten mrňavej mimozemšťan uvnitř mýho těla je skutečně člověk, že bude vypadat jako můj muž a že změní můj život od základu. 

A navíc jsem se bála, že když si to neumím představit, tak to asi nedopadne. To je moje zkušenost, že když si neumím představit, třeba jak jsme na koncertě, tak vím, že s ním nemám moc počítat, protože tam pravděpodobně nedorazím. Někdy si o tom můžeme popovídat víc dopodrobna. :) 

Nevěděla jsem si s tím rady, ale nechtěla jsem tomu přikládat moc velkou váhu. Tak jsem jednoduše nechala všechno plynout, to mi obvykle vychází dokonale a vyřeší to samo spoustu otázek a "problémů". Najednou jsem slyšela jiné budoucí matky říkat, že si taky nedokážou své děti představit a přesto porodily zdravá veselá dítka. Dočetla jsem se, že je to přirozené. Vlastně mě překvapilo, že o tom někdo psal. Myslela jsem, že to mám takhle jenom já, tu úchylku s představivostí a realitou a budoucností a tak... Potom jsem se přihlásila na kurz propojení s pánevním dnem.

Vřele doporučuju všem, kdo se na kurzu chtějí dozvědět něco o sobě a fungování těla a mysli a emocí a až tak je nezajímají předepsané možné chvaty na držení novorozenců  :) (to jsem teď slyšela, že v některých porodnicích na kurzech ženám cpou do hlavy :D ). 

No a na tom kurzu jsme dělaly i takový šílenosti, že jsme si představovaly. Představovaly jsme si jak jsme na bezpečném místě a držíme v náručí naše miminko. Příběh byl delší, ale tohle je stěžejní. No jak tam tak ležím a představuju si, jak našeho drobečka držím v náručí, najednou vidím, že má modrá kukadla po tátovi a malej kulatej nosík a se zájmem mě pozoruje taky. Od té chvíle jsem zase o něco klidnější. On je totiž dost borec. :D
Vlastně od té chvíle, kdy jsem si dovolila ho vidět, se na něj těším víc a víc. I přesto mi to ještě pořád stěžoval ten porod, že jo. Já se jako chtěla těšit na své miminko, ale furt jsem si říkala, no nemůžu se na něj těšit, protože to bych se musela těšit i na porod a to přeci nejde. Pač ten strašně bolí a budu v porodnici plný doktorů a dezinfekce...
Taky už chápu, proč jsou některý ženský na to slovo tak háklivý. Obvykle to rádi používají lidi, když chtějí říct, že jim nějaký úkol dal pořádně zabrat.. BEZVA. Jednu dobu jsem se ptala kamarádek, jestli se bály nebo bojí porodu. Dneska už bych se nezeptala. Jednak většina z nich ho má za sebou, ale hlavně já si uvědomila, že se ho NEMUSÍM bát. A co víc... Já se na něj můžu těšit. MAGOR CO? No asi jo. Ale upřímně. Jestli to mám zvládnout, tak jediná cesta pro mě je se na to těšit.
Porod nemusí bolet. Porodníci nemusí být neslušná bezohledná hovada. Novorozenecké sestry nemusí být bezcitné zlé tetky. Nakonec do porodnice nemusím ani dojet. :D Můžu si porod užít, můžu ho dokonce prožít a s láskou na něj vzpomínat celý život, jaká to byla krása. Lékaři se můžou chovat jako skuteční profesionálové a mohou se mnou nakládat jako se sobě rovným člověkem. Sestry na novorozeneckém mohou respektovat moje přání a nebrat mi miminko a nemýt ho hnusným chemickým mýdlem. :)
 Tak jsem začala být háklivá na větu:" byl to porod", ale trochu z jiného hlediska.. Vyvolává to v lidech pocit, že porod je hrozná zkušenost. A ona často je. Ale to neznamená, že to tak musí být.  Moje vlastní zkušenost mě naučila, že to, na co se soustředím, se mi stane. Takže když se teď budu soustředit na strach z porodu a bolestivý porod a komplikace při porodu, co se mi asi tak může stát? Ale co když se budu soustředit na uvolnění, pohodu, kontrakce místo bolestí, lásku, klid? Co se mi pak může stát? Realista by řekl, že v obou případech naprosto stejné strašné věci. :) Nicméně když se na porod budu těšit, tak aspoň nestrávím další dva a kus měsíce ve stresu a až to přijde... Budu odpočatá a v klidu a minimálně na ty HRŮZY budu mít víc sil. :)  A třeba se mi podaří mít i ten pěknej bezbolestnej porod. :))
Držte mi palce. Doufám, že na konci října Vám s úlevou sdělím, že to jde. :)
Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)

I am different again. Can I be excited? Can I be afraid of birth?  

Am I normal? At my doctor's office they always look at so weirdly when they find a heartbeat of my baby. Like they expect me being in tears of happiness or something. Same with ultrasound. Then I talk to women and they actually were almost in those tears when they saw theire babies on the screen. It almost feels like it is not true until you see it on the screen. hmm. Looks like I am different again. 

I just cant be that emotional or feel it that deep.

This is my first pregnancy and it is pretty easy so excuse my naivity when I say what I say. Since the beginning I feel that my baby is completely allright. I feel that he is in there even when I couldn't see him or feel his kicks. I will probably feel totally different things in my next pregnancy or pregnancies but during this one somebody inside me is assuring me, that he knows what to do and is okay. 

But that is not all. Today I am looking forward to have my baby in my arms and hope that it will be right after he sees the world. But that wasn't from the beginning. Despite this baby is very very long time wanted and planned, I coudn't imagine him. I couldn't look forward to meet him. And that scared me a lot.

I believe that when I can't imagine being (for ex.) on some concert I shouldn't count on going there. Almost always when this happens I end up not going there... Some time we can talk about this a bit more.. :)

 I didn't know what to do but I didn't want to put a big weight on that so I let it go. That works to me all the time.. :) suddenly I heard other preggers talking about same thing and they delivered perfectly healthy babies. :) I read that this is natural. Actually it suprised me that somebody cares about my capability of imagination. I was suprised that somebody wrote about it. I thougt that this imagination thing is just mine ...
Than I went to course. I learned about my pelvic area where we made so many strange things. They made me to lie on a floor and imagine... To imagine being on safe place and holding my little baby in my arms. Suddenly I can see my baby boy being in my arms, having a daddy's blue eyes and round small nose and watching me also. :) Since this moment I am more confident again. What a brave baby am I having. :)
May be I would look forward to meet him much sooner if there wasn't a birth... I wanted so, but when I remebered giving a birth, I couldn't. Because it is painfull and terrible of course. Can't forget that I'll be in hospital full of doctors and dezinfection... Then I listened to one lady talking about painless birth and I realized that I don't have to be afraid of that. Even more. I can look forward to it. CRAZY RIGHT? Guess so. But honestly.. If I am supposed to make it, only way for me is to look forward to it. Birth doesn't have to be painfull. Hospital staff doesn't have to be rude. In the end I don't have to end up in the hospital. :D I CAN enjoy birth of my baby. I can even experience it well and until the end of my life remember it as amazing lovely time. Doctors can be profesinals and can treat me like equal. Sisters can respect my wishes and do not take my baby away from me and bath him in some chemical soap. :)
So why would I concentrate on all those terrible things when I can relax and I can even relax during my delivery? I learned that what I have in my mind, that will happend to me.. So what would you have in your mind? :) the outcome can be equal, but when I start my delivery relaxed and happy I will definitely have much more energy for that. :) And I may even have that painless birth... :)
Hold your thumbs for me so I can come in the end of october and tell you it was like I imagined.. :)
Have a nice time.
Yours Wopice. :)