7 tipů, po kterých si začnete psát deník

Nové deníčky k popsání

Ahoj, 

zdravím Vás po megadlouhé době. :) Kdo to ještě nevíte, od posledního článku jsem stihla otěhotnět a porodit krásnou holčičku. Všichni jsme tu zdraví a veselí (většinou), tak jsem si řekla, že zase jednou ukonejším svoje potřeby, když už po obědě nemusím(těhotenství) a většinou ani nemůžu (miminko) spát. :)) 

Od dob puberty si s různě dlouhými přestávkami píšu deník. Začínalo to tradičním:"Můj milý deníčku, on mě nemá rád..." :D Pokračovalo zápisky z různých dovolených, potom jsem se různě vracela k "on mě nemá rád", protože to jsou chvíle, kdy se mi chtělo psát nejvíc a kdy mi pomáhalo srovnat si myšlenky. Dneska si píšu hlavně proto, abych se měla k čemu vrátit, až budu chtít vzpomínat na děti, když byly malé. Zároveň mi psaní ze všedních dnů pomáhá uvědomit si, co celé dny vlastně dělám. Večer si už nepamatuju, co jsem dělala celý den, ale když si celý ten den projdu už od rána, zjistím, že jsem se zastavila na chvíli po obědě, při kojení Míny, ale jinak, že jsem se celý den otáčela za Mikym, za psy, nevařím denně, ale denně jíme, takže něco na tom talíři být musí, za to denně peru... Když si to občas nezapíšu, může se mi časem začít zdát, že celé dny nic nedělám...  Občas se opravdu k žádné "práci" nedostanu... To jsou chvíle, které píšu obzvlášť důkladně, protože většinou je to kvůli nějakému problému, který doma řešíme... Psaní mi pomůže urovnat si myšlenky, získat třeba trošku nadhled a hlavně... kdybysme podobný problém řešili v budoucnu, můžu se podívat zpátky a přečíst si, jak jsme to řešili posledně.. Docela se to hodí teď, když máme druhé miminko, občas už brouzdám ve starém deníku a hledám, co jsem si psala o Mikym, když byl v tomhle a támhletom věku.. :) 

Vždycky jsem milovala různé sešitky a deníčky a na každej prd si zakládala nový deník. Každý rok jsem si kupovala nový diář na příští rok, měla jsem kuchařku. Doma jsem pak měla tisíc poloprázdných sešitů a bloků a pocit, že nic nedokončím a špatné svědomí, když jsem si chtěla koupit další blok. Na konci každého roku jsem ze sebe měla špatný pocit, jak jsem si teda do toho diáře psala do půlky února, pak trochu v létě a nakonec jsem ho v prosinci mohla vyhodit, protože datumy by další rok neseděly... To mě přivádí k prvnímu tipu. 

• Pokud jste jako já a nepíšete si denně do diáře schůzky úkoly a bůhví co ještě, nekupujte si diář s datumy. Pořiďte si prázdný sešit a do něj si datum napište pokaždé, když si budete něco zapisovat. Tak Vám nevzniknou prázdné předtištěné listy, které už nevyužijete. Případné schůzky si můžete napsat do kalendáře v mobilu - tam mají tu výhodu, že když si to nastavíte, dopředu na sebe samy upozorní a Vy tak nezapomenete jít k zubaři. 

Vždycky, když mě někde zaujme nějaký recept, nějaká kniha nebo dobrý film, když mám jít do obchodu nakoupit, když balím na dovolenou nebo jen na víkend k babičce, všechno si píšu do svého deníku. Nevzniká mi tak tuna papírků s různě důležitými informacemi, mám všechno na jednom místě a deníky jsou díky tomu k něčemu. Vracím se do nich kvůli receptům i kvůli seznamům na dovolenou. Nemusím je vymýšlet každý rok znovu. Což je můj druhý tip: 

• Do deníku si pište všechno od seznamu do Lidlu po nejniternější myšlenky. Pište si tam seznam lidí, kterým chcete koupit vánoční dárek a postupně tam připisujte nápady, které máte. Pište si tam, co si vy vaše rodina přejete dostat, aby až se Vás 23. 12. děda zeptá, co chcete od Ježíška, jste neřekli nějakou blbost, ale byli připravení a nedostali tak plno hloupostí. Dřív ho zaplníte a nevzniknou Vám doma hromady papírků a sešitků. Za rok se k tomu můžete vrátit a některé nápady třeba oprášit... Nebo až se Vás kamarádka zeptá, co komu dát, můžete zabrouzdat. 

  

  Staré deníčky plné mouder :D 
  

• Taky se Vám občas stane, že před spaním nebo v noci vymyslíte báječnou věc, třeba co zítra uvařit k obědu nebo co koupit dědovi k narozeninám? Když se ale ráno vzbudíte, už si nemůžete vzpomenout, co to bylo? Deník je Váš přítel. Mějte ho u postele a když Vás honí takovéhle myšlenky, nápady a úkoly, na které nechcete zapomenout, všechno si to do něj zapište. Uvidíte, jak se Vám potom bude spát. Řekla bych, jako nemluvňátku, ale jako matka vím, že to je dost ošemetné přirovnání... :D 

• Pak tu mám jednu myšlenku, kterou se terpve chystám realizovat. Třeba letos po Vánocích... Ježíšku... :D Ráda bych si do deníku lepila i fotky z mobilu. Už jsem to jednu dobu dělala tak, že jsem jednou za čas vytiskla pár fotek na klasické tiskárně a ty pak do deníku lepila, to se ale nehodí v případě, že píšu deník pravidelně. Proto si chci pořídit domácí maličkou tiskárnu na fotky, která se snadno spojí s mobilem a šup, můžu k příběhu rovnou přidat obrázek pro ilustraci. Tak až jednou v důchodu budu brouzdat zápisky, nebo jestli to děti najdou a otevřou dřív než to spálí jako bordel po matce, uvidí tam příběh i se svou fotkou. :) Taková apgrejdovaná verze fotoalba... :) A taky se rychleji zaplní. 

•  Říkala jsem si, jak se v tom ale vyznám, copak budu pokaždý listovat celým deníkem kvůli receptu na knedlík od mamky? Jednoduše jsem si očíslovala stránky a na konci deníku nechala pár listů prázdných. Když jsem se blížila ke konci, napsala jsem si rejstřík nebo obsah. Tak se pokaždé stačí podívat na obsah, najít požadovaný recept nebo třeba tip na knihu a jít na jisto.. Jako třeba v kuchařce.. :) Některé důležité věci si označím třeba i barevnou lepicí páskou nebo samolepkou, aby hledání bylo ještě snadnější... 

• Jak jsem psala na začátku, občas mám pocit, že jsem za celý den nic nestihla. Občas mám pocit, že jsem jako matka a manželka celkem k ničemu. To jsou chvíle, kdy je dobré si přečíst, co jsem si zapisovala v posledních dnech a kdy ocením, že jsem si napsala, za co jsem byla v tu chvíli vděčná, na co jsem pyšná a třeba, co jsem se naučila, či co jsme s Mikym dokázali. Jsou to chvíle, kdy mi deník vrací energii, kterou jsem do něj vložila. 

Takhle, nepíšu tenhle zápis proto, abych Vás přesvědčovala, abyste si psali deník. Jen jsem si řekla, že třeba jestli někdo váháte, nebo Vám vadí ty prázdné stránky v diářích, nebo desítky načatých a nedopsaných deníků, tak že Vám třeba tyhle mé tipy pomůžou se rozhodnout. Výhoda mojí "metody" je totiž v tom, že když takový deník začnete a zase hned opustíte, můžete ho v klidu uložit, rok dva deset ho nechat ležet a až když budete mít chuť si zase psát, tak ho otevřete a navážete, kde jste skončili. Žádné vyhozené papíry ani peníze. 

• A na závěr jedna pro nás komerční materialisty. Ta radost, když vidíte, že se blížíte konci deníku a že si můžete koupit nový a vybíráte nejkrásnější dizajn a kvalitu papíru nebo si prostě dojdete do nejbližšího papíráku... Ta se prostě nedá popsat. A vzhledem k tomu, že mi poslední deník vydržel dva roky, říkám si, že vlastně do takového deníku můžu investovat i o pár korun víc, protože musí něco vydržet a protože už si jich nekupuju desítky za rok. :) 

Tak přeju sešity plné až po okraj. 

Mějte se krásně.

Vaše Wopice :)

Domácí panička 5.01 - režim

 Podmínky se mění moc často. Něco jako režim. Tip na lepší vstávání.

Malý pomocník v kuchyni

Před asi dvěma lety jsem se stala ženou v domácnosti bez dětí a bez jiných "velkých" závazků. Abych se z toho tehdy nezbláznila, hledala jsem způsob, jak si zorganizovat den. Objevila jsem knížku, která tvrdí, že velmi úspěšní lidé mají práci hotovou asi tak v deset dopoledne.. No Tak tady může být kámen úrazu, to vám povidám. V příspěvku, který jsem k tomu tehdy sesmolila, jsem dala dohromady nějakou svoji ranní rutinu, abych se trochu nakopla do toho dne. A světe div se o dva roky a jednoho báječnýho uličníka později se k tomu zase vracím.
Musím říct, že první rok života měl náš maličký dost volný řežim. A musím říct, že to tak asi bude i dál. První rok se všechno měnilo ohromně rychle, takže jsem ani nestíhala nějaký režim zavést. Než jsem si zvykla, že spí třikrát denně, spal jednou dvakrát jednou třikrát... Vopravdu jsem nestíhala každý druhý týden přizpůsobovat "pravidelný" režim. Nechali jsme to plynout. Přesto pár věcí se nám zalíbilo a dělali jsme je víceméně ve stejnou dobu.

• Když se malý pan Anděl probudí, čteme knížku. (z čisté vypočítavosti, ještě se mi nechce lézt z postele)
• Převlíknem se a spácháme ranní higienu. 
• Snídaně - zkuste dělat cokoli jiného, když vám u nohou vřeští pískle. 
• během snídaně se většinou pokusím o základní úklid kuchyně (já vím, že by bylo lepší to dělat večer, díky) a nasnídat se taky. 
• jedna dvě tři domácí povinnosti
• hrátky s čertem, chci říct s Andělem
• Dopolední spánek - maminka se pokusí vyrobit oběd, dodělat povinnosti
• oběd - pokud se probudí dřív, než je hotovo, vaří se mnou. Případně uklízí se mnou, pak se najíme a uklidíme znova
• jdem ven, pokud to jde, chodíme za každého počasí. Teď to zrovna nejde, tak si mladý pán hraje a já se snažím vypadat nenápadně. To je ostatně stejný scénář, jako bychom šli ven. On je taková pěkná samostatná jednotka. Pokud zrovna nezkouší nové dovednosti v rovnováze nad betonovými schody, vystačí si celé odpoledne s volným prostorem, psem a lopatkou. Anděl.
• Odpolední spánek - maminka dodělá, co se dá a pak taky odpočívá
• hrajem si ještě venku, pokud už nejsme zmrzlí, pokud jsme, pronásledujeme tatínka, který touhle dobou obvykle dorazí z práce, tak dlouho, dokud se nám "dobrovolně" nezačne věnovat. Pokud si čas udělá, já to obvykle využiju na přípravu večeře. 
• Večeře 
• koupačka - ve vaničce, v kýbli nebo s rodičem ve sprše - to podle únavy a nálady, nebo taky divoká karta ... :) 
• knížka v posteli, písničky, prso a spát.

  Takhle nějak vypadá náš obyčejný den. Skoro to vypadá, jako režim. Dopoledne se občas snažíme stihnout nějaké ty nákupy po městě. Odpoledne se občas sejdeme s některými kamarády a trávíme ho potom společně na cestách, po návštěvách nebo s návštěvou u nás. To jsou moc milé dny. :)
Musím říct, že asi díky tomu, že jsme se na miminko dlouho těšili, baví mě devadesát procent mateřství. Za ten první rok jsem byla asi dvakrát v divadle a dvakrát v hospodě s kamarádkami a víc jsem "svýho času" ani moc nepotřebovala. Ale celý život se tak trochu potýkám s nedostatkem spánku - nebo asi spíš energie - a s tím, že se mi ráno nechce z postele. Proto se vracím po dlouhé době k doporučením z výše zmíněné knihy.

... je dobré vstát ráno dřív a vytvořit si ranní rituály, neboť úspěšní lidé (míněno ti opravdu bohatí) udělají většinu práce snad ještě, než já vstanu. Také tam psali, že je dobré ráno neodkládat budík, neboť tím si člověk vlastně utvrzuje, že se mu nechce do života, že ho tak nějak odkládá na později. Potom je dobré si dojít na toaletu, vyčistit si zuby (i když to není higienicky tak zásadní, hodně to člověka osvěží) a hned vypít sklenici vody - doplníš si tekutiny, které jsi do rána vypotil a díky dostatku vody v těle člověk necítí únavu. Potom je dobré si zacvičit. Kniha doporučuje si ráno dát chvilku ticha a porozjímat. Poděkovat vesmíru, za to, co má a za to, co chce. Tomu jiní chytří lidé zase říkají afirmace. :) No, potom se podívej na úkoly na dnešní den a s chutí do toho. :) Pro dobré vstávání kniha také doporučuje napsat si úkoly na zítřejší den ještě večer, než jde člověk spát, aby věděl, proč vstává. A také doporučuje přesvědčit se večer o tom, že ráno vstanu odpočatá a svěží. Hlavně si neříkej:"to zas budu ráno unavená." Protože to opravdu budeš, když si to večer takhle naordinuješ. :) Jak říkám... Chytrá kniha.

Ehm.. No hned k prvnímu bodu mě napadá.. zkoušeli jste někdy odložit roční jedenáctikilovej budík? :D Nicméně co mi skutečně pomáhá ráno vstávat s elánem, je večer si sepsat úkoly, které chci druhý den udělat. Píšu tam i věci jako procházka mimo zahradu, nebo brouzdat listím (dokud bylo pěkné a suché.. ), ale taky třeba umýt koupelnu nebo vyprat (to tam mám skoro denně). Zároveň si večer píšu i jídelníček na další den. Vždycky si teda vzpomenu na Donutila a rajskou, ale musím říct, že se mi snad i líp spí, když vím, že to nebudu muset vymejšlet druhej den. Třeba se toho ani nedržíme, ale mám se od čeho odrazit. A to je velká úleva.  To rozhodně můžu doporučit. Dál jsem se zatím nedostala. I když ještě jednu věc ráno dělám.. Během synkovy snídaně se kouknu do deníku a porozjímám.. případně dopíšu, co jsem večer už nestihla nebo nechtěla. Víte, kterou knihu si náš synek prohlíží nejraději? Jo.. Můj deník. :D Bezva. Asi jsem si do něj neměla lepit ty fotky. :D
A nakonec mám ještě jeden překvapující tip, který jsem si myslela, že já nemůžu nikdy nikomu dát... Smazala jsem si facebook z mobilu.. Před skoro dvěma měsíci.. Od té doby jsem tam byla jednou... O tom třeba zase jindy.. Nicméně.. mám o něco času navíc.. třeba na hrátky s čertem.. co to povidám.. s Andělem. :) 
Máte někdo radu, jak mít přes den víc energie? Budu moc ráda, když mi poradíte, nebo hodíte nějaký odkaz.. Asi to bude i v jídle.. Taky do rána dost kojím.. Ale jsem víc unavená, když do rána nekojím.. takže tam to asi nebude. :D Díky za rady.. Jo.. Ale nepište je na facebook.. tam si je přečtu tak na Vánoce.. :D
Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)

Domácí panička 1.05

Sebevědomí je srab. Víkendová akce pro 25 lidí úspěšně za námi. Neplním sliby. Nabírám další projekty. Vááánoce jsou tady.

Dobrý den, světe,

tak se stalo, že jsem všem blízkým a každému, kdo se zeptal, oznámila, že nepracuji, že jsem žena v domácnosti. Byli z toho všichni tak překvapení, že mi na to ani nic neřekli. :D Co si řekli potom, co jsem odešla, to už mě tak nějak ani nezajímá. :) Radši. :D Nicméně i přes nijaké reakce okolí jsem měsíc nezasedla k počítači, abych si vylila srdce, protože jsem měla tak nějak pocit, že nemám odpracováno. Jako vždy - na venek silná seběvědomá holka. Uvnitř sebevědomí vzalo roha a schovalo se pod sukni, jako to dělává náš hafan. :)) Nevím, jestli se už vrátilo nebo ne, ale našla jsem chvilku v diáři. :)

Poslední měsíc jsme se totiž taky dost intenzivně chystali na akci pro naše kamarády z daleka - až z Prahe. Přijeli na víkend, aby se podívali, jak jsme zmákli zrekonstruovat náš domek. Byla to taková zkouška, kolik lidí ubytujeme v apartmánech, kolik se nám jich vejde do kuchyně, když je venku ošklivo a plánovaná zahradní párty se musí přesunout dovnitř. Taky kolik metrů ujde banda lidí bez keců, že prší, že je to daleko, že je to do kopce atp. :) Všechno dopadlo dobře, jen zelňačku jsme nestihli sníst, tak jí teď jíme sami.. :)

Slíbila jsem si, že se každý týden naučím nový recept.. No, tak to přiznávám, že jsem hooodně za normou. A kdyby jenom to. Moje ranní rituály? Kde jsou? A cože jsem to vlastně dělala? Myslím, že mi z nich zůstala jenom ta sklenice vody. :D Sakra, je čas se k nim zase vrátit.

No a když člověk nestíhá už to, co si nabral dřív, tak je nejlepší chvíle začít dělat ještě něco dalšího. Proto jsme se s kamarádkou Pájou rozhodly udělat díru do světa pomocí videí na YouTube.. :) No potěš.

Přichází Vánoce. Není to krása. Poprvé je budeme trávit ve vlastním hnízdě. Doufám, že vytvoříme nějaké ty tradice. A protože mě to baví, tak se snažím každý den přidat kousek Vánoc do našeho bytu. Začala jsem stromečkem z korků - měli jsme jich straašně moc, vůbec nevím, jak se jich sem tolik dostalo. hmm..

Potom jsem vyndala skleněnou malovanou kouli, kterou mi kdysi přivezl táta ze sklárny.













Protože jsem nechtěně zničila náš ubrus v kuchyni, museli jsme si pořídit jiný a vzali jsme to hopem a koupili hned tři druhy látky.. Z té Vánoční jsem ušila nejen ubrus ale i "dečku" na okno.. :) 

Včera přišla na návštěvu kamarádka s dcerkami a přinesla mi rolničku.. Tak ta hned dostala čestné místo, to je jasné. :)












Zbývá ještě utěrka, kterou jsem našla ve výbavě od maminky. :) Je taková hřejivá, sice vůbec nesaje, ale na madle od trouby to vůbec nevadí. :D 
Dneska se chystám pustit do adventních věnců.. Jeden na dům zvenku, jeden na dveře a jeden domů na stůl.. :) Už se strašně těším, jak si zapálíme svíčky.

A co chci stihnout do Vánoc?

• napéct perníčky na zakázku i pro nás 
• vyrobit věnce, které budou stát za pohled
• vyrobit dárky pro rodinu (neřeknu)
• vyzdobit dům dřív, než bude Zlatá neděle
• přemýšlím o půstu..

Konec hlášení, jde se něco dělat.
Mějte se krásně, užijte si podstatu Vánoc a vyprdněte se na nákupy.
Waše Wopice

Domácí panička 1.03

Dnes o míře mezi prací a volným časem a o tom, proč má pro mě větší smysl zůstat doma než jít do práce. 

Dobré ráno světe, 

ty ranní rituály.. slast. :D Ne, kecám, ale příjemné jsou. Jak jste se vyspali?

Včera jsem se vypustila do světa. Chci říct, že jsem šla večer mezi lidi. Bylo to dost osvěžující. Viděla jsem se s kamarádkou tady od nás, kterou jsem, přestože bydlí asi 300 metrů na jih, neviděla celé září. Probraly jsme stovky témat, jak už to mezi holkama bývá. Skoro jsem ji chudáka nepustila ke slovu. Jedno téma mě ale zaujalo hodně, protože ona ho, jako máma na rodičovské dovolené, řeší taky.
Obě hledáme míru mezi prací a činnostmi kolem domova a "volným" časem. Když jste doma, potřebujete mít hodně úkolů, abyste si připadali, že máte nějakou hodnotu. Přeci jenom, když člověk odejde na 9 hodin z domu do práce, cítí se potom, že už má vlastně dneska tak nějak splněno a všechno, co potom dělá, už je tak nějak dobrovolná činost nad rámec povinností. Když jste doma a nemáte pevnou pracovní dobu, pořád Vám někde vzadu v hlavě hlodá, že se vlastně flákáte, že nemáte práci a válíte si šunky doma. Jednoduše to, co by o Vás řekla Vaše sousedka, hned po tom, co jste odešli. A když máte tenhle pocit, tak makáte od rána do večera, abyste ho vytěsnili. No jo, jenomže to je na cvokhaus. :) Musíte občas mezi lidi a musíte se věnovat sami sobě. Jinak se v tom ztratíte. A zblázníte se. A to ještě nezmiňuju, jak Vám začnou lízt na nervy ty nejmenší detaily na chování spolubydlících. :) No o tom zase jindy.
Na druhé straně totiž víte, že Vaše rozhodnutí má větší smysl než zaměstnání, protože když se to vezme od lesa, tak je nesmysl věnovat nejlepší část svého dne, týdne, měsíce a vlastně i života sháněním peněz u někoho jiného, když člověk vlastně tu nejvhodnější dobu, kdy by ty peníze mohl smysluplně utratit, stráví v práci. Navíc je potom tak unavený, že těžce vydělané peníze využije na to, aby se dal do kupy, aby získal zpátky nějakou energii, kterou pak zase vloží do té práce, nikoli do sebe a do svého života. A tak to jde dál a dál a jsme unavenější a unavenější.
Třeba to nemůže každý udělat tam, kde je. Je možné že v paneláku v Praze se těžko žije bez zaměstnání. Rozhodně se dají najít místa, kde můžete pracovat jen pár hodin denně a potom se věnovat životu. (a tím myslím i uklízení a vaření :) ) Podle mě to záleží na tom, co člověk chce. Když to ví, tak má napůl vyhráno. :)

Sušíme hrušky... Kdyby se tak vůně dala vyfotit :)

Plán je dneska jasný:

• Ranní rituál, blog a psík (který včera sekal latinu, dokud se nesetmělo)
• Další kompot a další čaj z hrušek. :) 
• Na oběd přijede maminka. To je ale potěšení, muži, že? :)(ba ne, mají se rádi)
• Zabydlování - vyrovnej vzácné sklo a další serepetičky do poliček k tomu určených. 
• Zajeď s mužem do velkoměsta
• Večer pupeční taneční :) 

Tak jdem na to. Přeju Vám krásný den.
Waše Wopice

Domácí panička 1.02

Den č. 2 

Muž si na to raději vzal dovolenou. :D Ba ne, nebylo to kvůli mně. :) Každopádně je tu a sbírá hrušky a vrtá, kde se dá, a sbírá hrušky a griluje oběd a sbírá hrušky.
Protože každý potřebuje řád, rozhodla jsem se vyrobit si taky nějaký. Přibližně takto:

• Vstát (o probuzení nemůže být řeč) v 7:30
• ranní rituály (nejedná se o woodoo)
• Gaspoda (můj pes zvaný pazdrát) 
• úkoly dne
• večer před spaním napsat úkoly na zítra

Hlouběji jsem se zatím nedostala.
Ty moje ranní rituály vznikly tak, že jsem četla v jedné moudré knize, že je dobré vstát ráno dřív a vytvořit si ranní rituály, neboť úspěšní lidé (míněno ti opravdu bohatí) udělají většinu práce snad ještě, než já vstanu. Také tam psali, že je dobré ráno neodkládat budík, neboť tím si člověk vlastně utvrzuje, že se mu nechce do života, že ho tak nějak odkládá na později. Potom je dobré si dojít na toaletu, vyčistit si zuby (i když to není higienicky tak zásadní, hodně to člověka osvěží) a hned vypít sklenici vody - doplníš si tekutiny, které jsi do rána vypotil a díky dostatku vody v těle člověk necítí únavu. Potom je dobré si zacvičit. To potvrzuji. Teď jsem dva týdny necvičila kvůli zablokovaným zádům, jen jsem se tak protahovala a když člověk dá ráno patnáctiminutovku jógy, hned je mu lépe. Kniha doporučuje si ráno dát chvilku ticha a porozjímat. Poděkovat vesmíru, za to, co má a za to, co chce. Tomu jiní chytří lidé zase říkají afirmace. :) No, potom se podívej na úkoly na dnešní den a s chutí do toho. :) Pro dobré vstávání kniha také doporučuje napsat si úkoly na zítřejší den ještě večer, než jde člověk spát, aby věděl, proč vstává. A také doporučuje přesvědčit se večer o tom, že ráno vstanu odpočatá a svěží. Hlavně si neříkej:"to zas budu ráno unavená." Protože to opravdu budeš, když si to večer takhle naordinuješ. :) Jak říkám... Chytrá kniha.
Dnešní úkoly jsou dost prosté:

• Vyvenčit pazdr.. Chci říct Gaspodu
• Výpočetní technika - začít konečně zpracovávat video z nedávné svatby kamarádů
• Hrušky, hrušky, hrušky
• Případně švestky

Chuť je. Tak jdu na to. :) Přeju Vám krásný den. 
Waše Wopice