úterý 27. listopadu 2018

Co má náš roční syn v adventním kalendáři

Knižky nejsou. Kalendář je. Pověste ho vzhůru nohama. Některé věci se do něj dají dávat každý rok znova. 

Už jsem si myslela, že to snad ani nestihnu a nebudu lhát.. dvě věci jsou ještě na cestě.. :) Jsou to knížky, protože přátelé.. Kniha o Vánocích pro roční dítě... tak ta je v čechách snad jenom jedna. A je to Krtek a Vánoce.. No a co Vám budu povídat, Krtek je u nás velmi těžko trpěné zvíře (ryje totiž  tatínkovi do zahrady), takže jsem do poslední chvíle hledala něco jiného, ale nenašla jsem. Díky bohu za kamarádky... Ale o tom až později, vezměme to popořadě.. 
na obrázku je adventní kalendář vyrobený z lískových klacků, které drží pohromadě pomocí provázku. Na nich jsou navěšeny pytlíky a balíky s čísly od 1 do 24. Kalendář je také osvětlen vánočními světýlky.
Náš adventní kalendář
Jak jsem psala už minule, rozhodli jsme se vyrobit jeden z nejjednodušších. Tatínek nám pomohl a nařezal a obrousil klacky a svázal je po trampsku dohromady... :) Já je pak ozdobila skleněnými a keramickými ozdobami a přidala jsem jednoho háčkovaného andílka od babičky - přirozeně. :)


Pokud se do toho budete chtít taky pustit, mám tu pár tipů:
  • pověste to tak vysoko, aby se k tomu děti nedostaly samy. :) 
  • pokud vkládáte aktivity místo sladkostí, nechte pytlíčky otevřené, kdybyste potřebovali balit společně dárky 22. A ne až 23. Prosince, ať to můžete přehodit. :) 
  • navěšte pytlíčky od spoda dolů, pokud máte malé nenechavce.. Jakmile jednou kalendář uvidí a zjistí, že v pytlíčcích jsou zajímavosti, spodní řada bude krutě v ohrožení.. Když budete mít dole 24, bude to měsíc stresu. :) 
A co jsme teda nakonec do pytlíčků nastrkali?  Téměř v každém jsou

křížaly - jablička, švestky, meruňky.  Meruňky jsou ještě v igeliťáku, protože si myslím, že by umastily papírový pytlík. Náš maličký si sušené ovoce moc oblíbil a myslím, že bude mít radost z každodenní dávky vlastního. 


V některých jsou aktivity...  Například rozsvěcení stromečku, zdobení stromečku doma, balení dárků, pečení cukroví s babičkou nebo s tatínkem. Nejsem naivní, je mi jasné, že když syn najde v pytlíčku kartičku s nápisem, nebude z toho dvakrát odvařenej. Tak jsem je dělala větší a málo barevné a u snídaně je spolu vždycky pomalujeme. A pak sníme křížaly. :D





Potom tam máme příbor, protože nám neustále chybí vidlička. Sehnala jsem takový, jaký jsem měla já jako malá a donedávna jsem s ním jedla, protože má prostě tu správnou velikost. :) Ještě jsem tam dala pár figurek - poděděných po synovci - díky Dejve. 
Když jsem hledala, co do adventního kalendáře dát, našla jsem jako doporučení vodní hračky - s tím, že jsou víceméně malé a levné. Jo tak ne ta naše.. Ale mám z ní ohromnou radost a moc se těším, jak si s ní naše mládě bude hrát.. Pokud to dobře chápu, je to stejný princip jako ty mlejnky do písku či do bazénu, akorát se to drží rovnou v pacce. No.. uvidíme.. Dali jsme tam taky vánoční pyžamo (když to dobře půjde, uvidíte na PF :) a ponožky).



Zbývají knížky. Uf. Jak už jsem psala, jedno z mála leporel (kniha s pevnými kartonovými stránkami) s vánoční tematikou je Krtek a Vánoce.. No tak objednala jsem ji a snad do konce týdne dorazí.. Máme doma dvě knihy o Krtkovi a obě jsou dost oblíbené, tak si myslím, že i tahle synkovi udělá radost. Potom velmi předčasně ale přesto najdem v kalendáři knihu Ježíšek (David Laňka, Triton). Je pro starší děti, ale my si zatím aspoň prohlídneme obrázky. Je to v podstatě příběh o Ježíšovi, když mu bylo tak asi osm. :) Kdo nechce vidět souvislosti s bohem a biblí, vůbec si jich nemusí všimnout. Je to krásně psaná kniha, která narozdíl od jiných hezky popisuje i pocity rodičů ve výchově. A třetí kniha, kterou si letos nadělíme, se jmenuje K Ježíšku od Marie Fisherové-Kvěchové. Děkujeme za tip kamarádce Zdeňce. :) Paní Kvěchová byla ilustrátorka v době první republiky přibližně a tahle kniha je jedna z jejích nejhezčích knížek, jak jsem se dočetla. Ještě nám nedorazila, pan knihkupec volal, že už ji ale má, takže si ji co nevidět vyzvedneme. :) Měly by tam být i nějaké ty koledy ku zpěvu. :))) 
A to je, myslím, všechno. Knihy mají tu výhodu, že je po Silvestru sbalím a uklidím a vytáhnu je zase na příští rok do Adventního kalendáře.. 
Přiznám se, že mi to dalo docela zabrat a že tohle nechci absolvovat každý rok znovu, takže se za A - snažím zaznamenat si všechno, abych to příště mohla udělat podobně a za B - co půjde recyklovat, to budu recyklovat.. Například aktivity a knihy.  Tak to je ode mě k adventním kalendářům pro letošek už vážně všechno. Slibuju. 
Jukněte na můj Pinterest, je tam spousta Vánočních nápadů:
Adventní kalendáře a co do nich.
Vánoční dekorace
Nápady na dárky

Už jsem psala o Vánocích:
Proč u nás Ježíšek nenosí dárky 
Tipy na adventní kalendář 
5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi
 

Přeju Vám krásný advent.
Vaše Wopice :) 




neděle 11. listopadu 2018

Proč u nás Ježišek dárky nenosí.


Pojďme to vzít od lesa... Vánoce v podobě, jak je známe dnes, už nejsou ani tak křesťanský svátek jako svátek všech obchodníků.. Nějak se stalo, že většina z nás nejdřív nakupuje dárky ve velkém, což následují nákupy ohromnýho množství jídla. Tomuhle masakru předcházely už zmíněné křesťanské Vánoce. Slavil se příchod Ježíše Krista. Svátky začínaly adventem - dobou půstu. Chystala se spousta tradičních postních jídel, oslavy ale začínaly Štědrým dnem (to se začaly zpívat koledy) a slavilo se až do Tří králů, což vlastně volně přešlo v Masopust atd. atd.. Pojďme si ještě říct, proč se Vánoce slaví takhle v období zimního slunovratu, když se Ježíš narodil jindy. Je to proto, že pohané v době zimního slunovratu měli svoje oslavy a křesťané je potřebovali přebít. Jak už to tak na světě bývá. Pohané zapalovali ohně, obětovali zvířata, pekli zvláštní druhy pečiva na ochranu před zlými duchy, římané si měnili pozice se svými otroky... Připomíná tu někomu něco něco? :) Tak jo.. to jen tak na úvod.
Asi se všichni shodnem na tom, že doba zimního slunovratu je temná a je potřeba se nějak rozveselit. Asi i proto se Vánoce dodnes těší takové oblibě, ačkoli symbolika 90% lidí uniká. My jsme od září nervózní, že se zase blíží ten hroznej čas Vánoc. Že budeme muset uklidit celej byt nebo barák, napíct to zatracený cukroví a nakoupit, zabalit a schovat všechny ty blbý dárky, který za pár dnů, když to dobře půjde týdnů, skončej někde v popelnici nebo v zapomnění. Děti odkládáme k babičkám a do dětských koutků v nákupácích, abychom tajně nakoupili, ideálně ještě schovali, co se dá. Advent pro nás znamená možná rozsvěcení Vánočního stromu na náměstí, potom blázinec, trhy, pak zase blázinec, blázinec a blázinec. Vrcholem je 23. večer, kdy se snažíme dohnat, co se dá. Často korunujeme "svátky klidu a míru" hádkou s mužem či manželkou ať už večer bez dětí nebo přímo na Štědrý den, protože do té doby nebyl čas si to vyříkat. A to všechno proto, že je to tradice a že se to tak prostě dělá...
Já si prostě nemůžu pomoct, ale mně to vadí. Celý ten princip věci mi vadí. Když se zamyslím nad základní myšlenkou, která pro mě zní nějak takhle:
Je nejtemnější doba roku, pojďme si ji společně rozsvítit a navzájem se obdarovat, abychom všichni věděli, že nás má někdo rád a že se máme na koho obrátit.
Nevím, jak vám, ale mně do toho vůbec nezapadá to běhání a shánění krámů, uklízení, pečení milionu druhů cukroví (a hlavně trumfování sousedky).
Já si to představuju asi nějak takhle:
Vzhledem k ročnímu období zpomalím. Nadechnu se. Zachumlám se doma u krbu (nebo telky) a zahřeju se. Ideálně s někým navzájem. Dary pro blízké vyrobím nebo zkusím najít takové, které dávají nějaký smysl. Například v dobročinných obchůdcích, nebo chráněných dílnách. Děti v takových chvílích zapojím do příprav a neodložím je nikam. Nic proti babičkám, věřím, že si děti u babičky užijou parádní čas třeba i pečením cukroví nebo jinou srandou a ráda k babičce syna pošlu, hned jak budou oba chtít. :) Během adventu si společně užijeme koncerty, rozsvěcení stromečku, vánoční trhy, naše vlastní domácí tradice a budem zpívat koledy, až se z nás bude prášit. Upečeme nějaké to cukroví - společně - tudíž asi nevyhraje cenu krásy, ale my na něj budeme náležitě pyšní. Až nastane Štědrý večer, dáme si společnou večeři, zajdeme na procházku a pod stromečkem, který jsme společně ozdobili, najdeme hromádku dárků. Budou pro naše blízké, sami jsme je vyrobili a zabalili a najdeme tam některé i pro sebe. Rozbalíme je, užijeme si jich, pohrajeme si. Podíváme se na pohádku a půjdem spát. Až bude syn větší, zase vyrazíme přes ulici na půlnoční. Náš soused, farář, totiž dělá nejlepší půlnoční všech dob. :) Druhý den se sejdeme se širší rodinou, najíme se společně, rozbalíme další dárky, které zase oni přichystali pod svým stromkem pro nás. Svátky strávíme procházkami, na běžkách, u pohádek. Na Nový rok k nám přijdou kamarádi z širokého okolí podívat se od nás na novoroční ohňostroj a tím pro nás Vánoce skončí. Ještě na Tři krále nebo na Hromnice sklidíme stromeček.
Teď si jistě říkáte:"Jak to asi chce udělat, vyrábět dárky a neodkládat děti? Vždyť tak budou vědět, že je dělá ona a ne Ježíšek..." To je pro mě kámen úrazu. Já totiž nechci synovi lhát. Chceme, aby děti byly upřímné, aby nám říkaly pravdu a celé dětství jim nalháváme, že o Štědrém večeru jim novorozenec - narozený právě ten večer - přinese kupu dárků. A ještě je z nějakého důvodu trousí po všech příbuzných, místo aby je nechal u nás... Nezlobte se na mě, ale mně to nedává smysl a tak to dělat nechci.
Sama si pamatuju na svoje dětství. Mamka dodnes vzpomíná, jak jsem snad do 15 nutila celou rodinu dodržovat přísně všechna opatření, abychom nevyplašili Ježíška. Já si zase pamatuju, jak mně na konci první třídy Janička u nás na schodech prozradila, že Ježíšek dárky nenosí, že to dělají rodiče. A já pak během těch následujících Vánoc objevila důkazy, že je to skutečně tak. Takhle.. Musím říct, že si nepamatuju, že bych cítila nějakou zradu nebo tak něco. Bylo mi ale líto to rodičům kazit a tak jsem tu hru hrála s nimi... dalších deset let.
Chci to zkusit trochu jinak. Popírat existenci Ježíška nebudu, ačkoli sama věřím v trochu jiné věci. Nicméně nalhávat synkovi podle tradice, že mu právě narozené miminko doneslo všechny ty úžasné dary pod stromkem, nebudu. Jednoduše proto, že mi to nedává smysl. Pokud tomu bude chtít věřit, protože to někde uslyší, tak proč ne. Třeba se pod stromkem objeví nějaký dáreček bez původu. Ale hrát šarády a lhát nejen na Štědrý den ale vlastně tak trochu celý rok se mi opravdu nechce.
Jak to máte vy? Už víte, co komu dáte? Nosí u vás dárky Ježíšek? A zapomíná je taky u všech příbuzných? A dětem to není podezřelý? :)


Moje tipy na vánoční dárky najdete tady.
Tipy na adventní kalendáře a co do nich tady.
Pár nápadů, jak zabalit dárky zde.. 

O Vánocích jsem už psala:
Perníčky
Co dělá Vánoce Vánocemi.
Jaký adventní kalendář a co do něj.

Mějte se krásně.
Vaše Wopice


čtvrtek 8. listopadu 2018

Wopice máma: tipy na adventní kalendář

Blíží se Vánoce. Jistě jste si už všimli. I v tom našem malém městě už sem tam svítí vánoční světýlka. Pro nás tohle budou hodně speciální Vánoce, protože syn je bude poprvé tak nějak prožívat s námi... Loni byl všemu přítomen, ale spíš pozoroval než aby se aktivně účastnil.
Cítím tudíž potřebu vyrobit mu adventní kalendář a naplnit ho čímkoli kromě sladkostí. :) Pokud taky hledáte nápady, inspirujte se na Pinterestu, tak jak jsem to udělala já. Jsou tam stovky variant adventních kalendářů. Já zvolila nejjednodušší cestu.. Říkám nejjednodušší, ale hotový ho ještě nemám.. :D Jednoduše svážu dohromady pár klacků do tvaru stromku a na každý navážu pár balíčků.
Mnohem větší dilema než s typem adveního kalendáře jsem měla s náplní. Malému je rok, rozhodně ještě nezačínáme s cukrem a doufám, že dlouho nezačneme. Takže čokoládka v každém okýnku je pro nás nemyslitelná. Tak jsem bloumala a hledala, co tak do pytlíčků dát. Jestli taky bloumáte, tady je pár věcí, které jsem pro nás vybrala:

Vánoční dárky, které nepočkají do Štědrého dne:

  • vánoční pyžamo - nevejde se, tak dám lístek a zabalený dárek...
  • vánoční knížky - stejný postup
  • vánoční ponožky

Drobnosti místo sladkostí:

  • figurky - zvířátek, lego, pokud máte větší děti, figurky vám můžou hravě zaplnit kalendář celý
  • magnetky - žádná lednice není dost zaplněná
  • vodní hračky - s těmi u nás asi moc nepochodím, uvidíme... 
  • příbory - hlavně pro prťata - to naše by potřebovalo servis pro šest na každý den.. :) 
Na obrázku je adventní kalendář vyrobený z různě dlouhých klacků sestavených dohromady do tvaru stromu pomocí provázků. Na každém klacku visí balíčky s Vánočními motivy.
zdroj: pinterest

 Aktivity:

  • čtení vánočních příběhů
  • zdobení stromečku
  • rozvěcení stromu na náměstí (dost záleží, kdy se rozsvěcí)
  • pečení cukroví
  • balení a zdobení dárků
  • rodinná taneční párty (jak se asi tancuje na Tři krále?)
  • procházka po setmění - pozorování vánočního osvětlení
  • čas na charitu - přebereme hračky a oblečení
  • adventní koncert

A protože jsem zmínila knihy, nemůžu neposdílet knihy v češtině o adventu... Moc jsem jich nenašla.

  • Vánoční knížka (Tereza Říčanová) - Pěkné obrazy, texty o tom,jak vznikly Vánoce a jak se slaví na vesnici.
  • Advent (Gunnar Gunnarson) - Příběh o shánění ovcí na zimu, prostý a velkolepý.
  • Čekání na Vánoce (Andrea Popprová) - aktivity na advent 
  • Ježíšek (Hana Skálová) - Vše, co by vaše děti měly vědět o Ježíškovi.. 
  • Fingerprint activities Christmas - nejspíš bez textu, za to s poduškami a barvami a možností vybít svou kreativitu...
Ani jedna z nich není tak úplně pro roční dítka, co vám budu povídat..  A kvalita? U některých na vás "stříká" už z obalu... :( Až se s nimi potkám naživo, ráda Vám nasdílím, jestli některá prošla výběrem.

O Vánocích jsem už psala:
Vánoce bez Číny - recept na moje perníčky
5 věcí, které dělají mé Vánoce Vánocemi

Na Pinterestu toho je taky spousta, koukněte, co jsem vybrala:

Dekorace
Adventní kalendáře
Náplň adventních kalendářů
Perníčky

Tak se mějte krásně.
Vaše Wopice

neděle 4. listopadu 2018

Domácí panička 5.01 - režim

 Podmínky se mění moc často. Něco jako režim. Tip na lepší vstávání.

na fotce je vidět kuchyňský robot, dětská ruka nad mísou s jídlem a kuchařka
Malý pomocník v kuchyni
Před asi dvěma lety jsem se stala ženou v domácnosti bez dětí a bez jiných "velkých" závazků. Abych se z toho tehdy nezbláznila, hledala jsem způsob, jak si zorganizovat den. Objevila jsem knížku, která tvrdí, že velmi úspěšní lidé mají práci hotovou asi tak v deset dopoledne.. No Tak tady může být kámen úrazu, to vám povidám. V příspěvku, který jsem k tomu tehdy sesmolila, jsem dala dohromady nějakou svoji ranní rutinu, abych se trochu nakopla do toho dne. A světe div se o dva roky a jednoho báječnýho uličníka později se k tomu zase vracím.
Musím říct, že první rok života měl náš maličký dost volný řežim. A musím říct, že to tak asi bude i dál. První rok se všechno měnilo ohromně rychle, takže jsem ani nestíhala nějaký režim zavést. Než jsem si zvykla, že spí třikrát denně, spal jednou dvakrát jednou třikrát... Vopravdu jsem nestíhala každý druhý týden přizpůsobovat "pravidelný" režim. Nechali jsme to plynout. Přesto pár věcí se nám zalíbilo a dělali jsme je víceméně ve stejnou dobu.
  • Když se malý pan Anděl probudí, čteme knížku. (z čisté vypočítavosti, ještě se mi nechce lézt z postele)
  • Převlíknem se a spácháme ranní higienu. 
  • Snídaně - zkuste dělat cokoli jiného, když vám u nohou vřeští pískle. 
    • během snídaně se většinou pokusím o základní úklid kuchyně (já vím, že by bylo lepší to dělat večer, díky) a nasnídat se taky. 
  • jedna dvě tři domácí povinnosti
  • hrátky s čertem, chci říct s Andělem
  • Dopolední spánek - maminka se pokusí vyrobit oběd, dodělat povinnosti
  • oběd - pokud se probudí dřív, než je hotovo, vaří se mnou. Případně uklízí se mnou, pak se najíme a uklidíme znova
  • jdem ven, pokud to jde, chodíme za každého počasí. Teď to zrovna nejde, tak si mladý pán hraje a já se snažím vypadat nenápadně. To je ostatně stejný scénář, jako bychom šli ven. On je taková pěkná samostatná jednotka. Pokud zrovna nezkouší nové dovednosti v rovnováze nad betonovými schody, vystačí si celé odpoledne s volným prostorem, psem a lopatkou. Anděl.
  • Odpolední spánek - maminka dodělá, co se dá a pak taky odpočívá
  • hrajem si ještě venku, pokud už nejsme zmrzlí, pokud jsme, pronásledujeme tatínka, který touhle dobou obvykle dorazí z práce, tak dlouho, dokud se nám "dobrovolně" nezačne věnovat. Pokud si čas udělá, já to obvykle využiju na přípravu večeře. 
  • Večeře 
  • koupačka - ve vaničce, v kýbli nebo s rodičem ve sprše - to podle únavy a nálady, nebo taky divoká karta ... :) 
  • knížka v posteli, písničky, prso a spát.
  Takhle nějak vypadá náš obyčejný den. Skoro to vypadá, jako režim. Dopoledne se občas snažíme stihnout nějaké ty nákupy po městě. Odpoledne se občas sejdeme s některými kamarády a trávíme ho potom společně na cestách, po návštěvách nebo s návštěvou u nás. To jsou moc milé dny. :)
Musím říct, že asi díky tomu, že jsme se na miminko dlouho těšili, baví mě devadesát procent mateřství. Za ten první rok jsem byla asi dvakrát v divadle a dvakrát v hospodě s kamarádkami a víc jsem "svýho času" ani moc nepotřebovala. Ale celý život se tak trochu potýkám s nedostatkem spánku - nebo asi spíš energie - a s tím, že se mi ráno nechce z postele. Proto se vracím po dlouhé době k doporučením z výše zmíněné knihy.
... je dobré vstát ráno dřív a vytvořit si ranní rituály, neboť úspěšní lidé (míněno ti opravdu bohatí) udělají většinu práce snad ještě, než já vstanu. Také tam psali, že je dobré ráno neodkládat budík, neboť tím si člověk vlastně utvrzuje, že se mu nechce do života, že ho tak nějak odkládá na později. Potom je dobré si dojít na toaletu, vyčistit si zuby (i když to není higienicky tak zásadní, hodně to člověka osvěží) a hned vypít sklenici vody - doplníš si tekutiny, které jsi do rána vypotil a díky dostatku vody v těle člověk necítí únavu. Potom je dobré si zacvičit. Kniha doporučuje si ráno dát chvilku ticha a porozjímat. Poděkovat vesmíru, za to, co má a za to, co chce. Tomu jiní chytří lidé zase říkají afirmace. :) No, potom se podívej na úkoly na dnešní den a s chutí do toho. :) Pro dobré vstávání kniha také doporučuje napsat si úkoly na zítřejší den ještě večer, než jde člověk spát, aby věděl, proč vstává. A také doporučuje přesvědčit se večer o tom, že ráno vstanu odpočatá a svěží. Hlavně si neříkej:"to zas budu ráno unavená." Protože to opravdu budeš, když si to večer takhle naordinuješ. :) Jak říkám... Chytrá kniha.
Ehm.. No hned k prvnímu bodu mě napadá.. zkoušeli jste někdy odložit roční jedenáctikilovej budík? :D Nicméně co mi skutečně pomáhá ráno vstávat s elánem, je večer si sepsat úkoly, které chci druhý den udělat. Píšu tam i věci jako procházka mimo zahradu, nebo brouzdat listím (dokud bylo pěkné a suché.. ), ale taky třeba umýt koupelnu nebo vyprat (to tam mám skoro denně). Zároveň si večer píšu i jídelníček na další den. Vždycky si teda vzpomenu na Donutila a rajskou, ale musím říct, že se mi snad i líp spí, když vím, že to nebudu muset vymejšlet druhej den. Třeba se toho ani nedržíme, ale mám se od čeho odrazit. A to je velká úleva.  To rozhodně můžu doporučit. Dál jsem se zatím nedostala. I když ještě jednu věc ráno dělám.. Během synkovy snídaně se kouknu do deníku a porozjímám.. případně dopíšu, co jsem večer už nestihla nebo nechtěla. Víte, kterou knihu si náš synek prohlíží nejraději? Jo.. Můj deník. :D Bezva. Asi jsem si do něj neměla lepit ty fotky. :D
A nakonec mám ještě jeden překvapující tip, který jsem si myslela, že já nemůžu nikdy nikomu dát... Smazala jsem si facebook z mobilu.. Před skoro dvěma měsíci.. Od té doby jsem tam byla jednou... O tom třeba zase jindy.. Nicméně.. mám o něco času navíc.. třeba na hrátky s čertem.. co to povidám.. s Andělem. :) 
Máte někdo radu, jak mít přes den víc energie? Budu moc ráda, když mi poradíte, nebo hodíte nějaký odkaz.. Asi to bude i v jídle.. Taky do rána dost kojím.. Ale jsem víc unavená, když do rána nekojím.. takže tam to asi nebude. :D Díky za rady.. Jo.. Ale nepište je na facebook.. tam si je přečtu tak na Vánoce.. :D
Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)




pondělí 6. srpna 2018

Wopice máma: Začal zlobit. Co s tím?


Dneska to začalo. Můj syn začal zlobit. Ráno jsem s ním byla v pokojíčku a on mě strašně tahal za vlasy. Trhal mi je.. A nechtěl přestat, ještě se mi smál... 

 

Bylo to nějak takhle.


Jen aby to nebyl suchej text :D (kožené capáčky jsou skvělá věc)
Divoká noc, plakal desítky minut, aby usnul na pár minut a začal znova plakat. Tatínek se ráno zapojit nemohl, protože si v těch vedrech uhnal úpal jako prase a celý víkend se z toho dával do kupy. Tak, když mladý pán vstával v půl sedmý - což je na něj brzo - zvedli jsme se, šli do pokojíčku, kde vím, že je bezpečno, on si hrál a já pospávala. Občas jsme přečetli knížku, většinou si hrál sám. Pak mě začal tahat za vlasy. A znova. A trhal. Přestala jsem vrčet, otevřela oči a mluvila na něj a on zase. To byla ta chvíle, kdy jsem vybouchla. Vyštěkla jsem, ať už toho sakra nechá...



Vezměme si to znova od začátku.





Hrozná noc. Nemůžu spát, celej den jsem pil vodu a baštil, ale vůbec se mi v tom horku nechtělo pít mámino mlíko. Teď mi strašně chybí. Máma to vůbec nechápe, dává mi znova vodu a vůbec mi nenabízí mlíko. Pláču tady jak blázen, jsem strašně unavenej a ona furt nic. Konečně jí to došlo. Jenomže jsem u toho hned usnul, jak jsem byl rád a za chvíli jsem zase vzhůru a potřebuju se konečně pořádně napít.. Ta máma je v noci fakt natvrdlá. No naštěstí už jí došly síly a to mlíko mi dala za chvilku.. Ráno si jdem hrát do pokojíčku. Chci mámě ukázat, co jsem se zas naučil a trošku s ní zablbnout, ale ona leží a odpočívá. Tak jí nechám. Hraju si sám. Občas jí podám knížku, někdy mi ji přečte, jindy nereaguje. Už si tady sám hraju dost dlouho. Začínám mít hlad a žízeň. Volám.. ale máma furt leží. Tak po ní lezu, mě pohladí, ale leží dál. Vím, co jí bezpečně vzbudí. Vždycky ji to bezpečně probere... Zatahám ji za vlasy. Vrčí. Znova. Vrčí. Tak pořádně a nějakej i utrhnu. Vyskočí a povidá, ať to nedělám, že ji to bolí. Jupí... Reaguje. Ale ne. Znova si lehla a neposlouchá mě. Já už ji ale fakt potřebuju. Tak zatahám znova. Jak jinak jí to mam říct? Zavrčí na mě plná vzteku, ať toho sakra nechám. Takhle jsem ji nikdy neviděl. Jde z ní hroznej strach. 

  Jeden z nás tady lže?


Nebo se na to každý díváme z jiného pohledu? Když se za chvíli sejdem i s manželem u snídaně, povídám mu, co se stalo. Že jsem poprvé takhle vyjela. On se ptá, jak malej reagoval.. Říká:”No když se to dělá jen občas jako s rozumem, tak to asi může...” Ani jsem ho to nenechala dokončit. Nemůže. Fakt ne. Vopravdu mi to ujelo, nejspíš jsem ho přes tu ruku ani nepleskla, nevím. Neplakal. Díval se strašně zaraženě, vyděšeně... Asi to nebylo nic zásadního. A nejspíš se mi to ještě někdy stane znova. Ale fakt, nejde to ospravedlňovat nějakou výchovou nebo čím. On jenom potřeboval mámu a jediný, co na ni platí, když je unavená, je tahání za vlasy. Ještě se na mě smál.. No já to dycky beru jako výsměch.. Ale on se prostě směje, že konečně reaguju.. A já ho za to “potrestala” řevem? A proč jsem toho prakticky hned litovala a málem to obrečela?
O tomhle a spoustě dalších rodičovskejch móresů čtu každou chvíli nějakej článek. Mám ráda Výchovu nevýchovou. Paní Králová tam prosazuje velmi odlišnej přístup k životu s dětmi. Posílá každou chvíli nějaký mail s tipem, nebo se dá přihlásit do online kurzu. Ten je na mě ale celkem drahý, tak jsem spokojená s občasným mailem. Podle mě princip je v tom, že to není způsob, jak děti donutit, aby dělaly co chceme. Princip je v tom, pustit nadvládu nad nimi a vzít je do party jako rovnocenné členy.

I mně nějakou dobu trvalo, než jsem to pochopila. Ale hodně mě zasáhnul článek na webu www.svobodauceni.cz, který se věnuje adultismu. Hlavně v jeho druhém pokračování se srozumitelně píše, jak takový přístup ničí pohled lidí na svět a jak se ho zbavit.
Adultismus je podle definice z výše jmenovaného článku:„veškeré chování a postoje, které vyplývají z předpokladu, že dospělí jsou lepší než mladí lidé, a že mají právo v mnoha ohledech působit na mladé lidi bez jejich souhlasu.” 
 Tenhle článěk mi otevřel oči a utvrdil mě v tom, co jsem do té doby tak nějak dělala nevědomě a trošku jsem to i tajila, protože vysvětlete lidem kolem sebe, že nebudete svoje dítě učit dělit se o lopatku na pískovišti, když pro to nemáte jiný argument, než že vám to přijde blbý. Dneska jsem rozhodnutá to prostě nědělat. Co budu dělat, až vrazí někomu facku, protože mu ten někdo třeba vezme hračku? To ještě nevím. Ještě se nám to nestalo. Poprosila jsem maminku kamarádka (čistě náhodou je to moje kamarádka), aby neřešila, pokud si kluci budou navzájem nějak škodit. Aby svýmu synovi nebránila, když si bude chtít vzít Ňůňovu hračku, nebo když se budou prát pro jiný důvod. Já to totiž taky nechci dělat. Kluci jsou skoro stejně staří, není jediný důvod jim do jejich vztahu nějak zasahovat. Ňůňa je zvyklej už teď řešit si svoje problémy sám. Když mu někdo vezme hračku, tak si jde najít jinou, nebo si ji prostě vezme zpátky, nebo čeká, až se hračka uvolní. S cizím dítětem na hřišti to asi nechám být a pokud to se mnou bude chtít někdo řešit, tak zkusím přijít na důvod, proč tu facku vrazil a případně ho poprosím, aby příště třeba zařval jako tygr nebo zadupal jako slon a pak ať zkusí vyjednat vrácení hračky...
Možná vás při čtení napadá ještě jedna věc. No dobře, potřeboval mámu, ale přece si nemůže dovolit jí ubližovat... Tohle si k mamince nemůžeš dovolit... Cti otce svého a matku svou... že? No i to je bohužel podle mě špatně. Samozřemě.. Cti své rodiče.. Ale kde je Cti syna svého a dcerou svou? Taky jeden pěknej článek o tom, jací lidé rostou z dětí, které jsou vychovávané k úctě k rodičům ovšem bez úcty k sobě je tady. Jak může někoho ctít a respektovat, když mu ještě nikdy nikdo neukázal, jaké to je, když je respektován a ctěn? Neustále slyším:"No tohle jsem svoje děti nikdy nenechala dělat. To mu dovolíš? Nestrkej to do pusy. Nelez tam. Vem mu to, vždyť to vožužlá." Musím říct, že obě babičky už si celkem zvykly na to, že náš Ňůňa zkoumá svět všemi smysly a téměř bez omezení. Omezení přichází ve chvíli, kdy by mohl ohrozit svůj život nebo třeba zažívání... ale nesly to těžce. A já se jim nedivím. Samy tak byly vychované a vychovaly tak i své děti. Nás.
Já ale říkám dost. Jak se píše v obou zmíněných článcích, takový přístup nevychová zdravé a sebevědomé jedince. Vychová zaměstnance, kteří budou svoji práci dělat proto, že jim někdo řekl, aby ji udělali. Případně pro pochvalu. Pro odměnu. Pro peníze. A lidi, kteří byli prvních 20 svého života řízeni autoritou a tak trochu utiskováni... takoví lidi berou za samozřejmost, že jsou na světě jiní utiskovaní lidi... Je pak pro ně v pořádku, když v práci nebo ještě i ve škole je někdo utiskován, šikanován nebo třeba jen nespravedlivě hodnocen. Sklopí oči, protože to není jejich věc. Pokud se to má změnit, musíme změnit přístup k našim dětem... I když to znamená pár vytržených vlasů, než se naučí probrat mě nějakým lidštějším způsobem.. Třeba studenou vodou. :D Věřím, že se spolu dokážeme domluvit na všem. Bez řvaní. Třeba s trochou vzteku. Bez ubližování jedné či druhé straně.
Samozřejmě, už vás slyším:”Jen počkej, až bude starší.” Blaa blaa blaa. Nezlobte se, ale to už mě opravdu otravuje. Je mi jedno, jak vychováváte svoje děti, nesoudím nikoho než sebe, tak se mi nesnažte brát iluze. Jestli to jsou iluze, tak na to přijdu sama. Jestli nejsou, zbytečně mi přidáváte důvody k pochybám a obavám. A jako mámy víte, že takových máme každá dost. Výbuch vzteku neodpustím sobě. Vy si každá vychovávejte své děti podle svého. Žádná cesta není pro všechny, spíš naopak. Každý má svoji cestu.
Chtěla jsem napsat něco víc hloubavýho než jenom plenky, prdíky, hračky, tuti nuni. Ale zdá se mi to takový dost chaotický, nicméně zbývá mi nejspíš jen pár minut, než se mladý pan probudí, tak šup s tim do světa.
Mějte se krásně.
Vaše Wopice

úterý 31. července 2018

Wopice máma: 7+1 tip, jak si poradit, když miminko bolí pupík

Prdíky. No jo. To přejde. Musíš mu nějak pomoct. Musíš něco dělat. 

Sorry, don't know the language that much...  And to be honest I don't have energy to translate now.. :) maybe next time..

Zdravím Vás. Vracím se opět s miminkovským tématem, neboť o tom pořád dokola mluvíme se ženami, rozhodla jsem se sepsat, co jsme praktikovali na prdy my. Zároveň se mi to třeba bude taky ještě hodit a nevěřili byste, jak rychle se takovéhle užitečné informace zapomínají.. 
Nejdřív je třeba říct, že jsem hledala řešení na zaražené prdy nikoli na přemíru prdů... Spousta lidí mi doporučovala diety:"Nejez pečivo. Nejez brokolici. Nejez zelí. Nejez mléčné výrobky. Nejez česnek a cibuli." Nebo:"Musíš pít kojící čaj. Nesmíš pít bublinky." Atd. No tak jediný, co u nás prokazatelně způsobovalo horší stavy, byl pórek. Jinak bylo úplně jedno, co jsem jedla. Bylo to neustále špatný. Dieta tudíž nebyla naše cesta. 

Prdět do umyvadla

Před pár lety jsem fotila kamarádku s dětmi a ta mi ukázala, jak miminkem chodí po každém jídle prdět/kadit do umyvadla.. Celkem obyčejně vzala nahatého synka do klubíčka před sebe tak, aby měl prdítko nad umyvadlem. Během šestinedělí jsem si na ni vzpomněla a rychle najela na tenhle režim. Chodili jsme prdět do umyvadla při každém přebalování a někdy i mezi, když měl malý pan anděl velký bolení a neuměl si s tím ještě poradit.Ve chvílích, kdy mu bylo nejhůř mu tahle poloha a nahota pomohly, aby se pořádně opřel a ulevil si. Zároveň díky tomu dodnes máme pleny akorát počůrané, protože jsme se naučili vychytat číslo dvě.. :)

Čaj

Názory se dost liší - v každém tématu. Mě dokonce někdo vynadal, když jsem sdílela tuhle svoji zkušenost na sociální síti, ale fakt za sebe musím říct, že fenyklovej čaj synovi dělal dobře. Ne, že by prdy přesly, ale měl víc tekutin a byl spokojenější. Zároveň nám to pomohlo po měsíci porazit žloutenku, mlíko na to prostě nestačilo. Někdo říká, že čaj je tekutina navíc a že zatěžuje zbytečně ledviny. Já říkám, že andílkovi mlíko jako tekutina nestačilo a dával si čaj přes den a někdy i v noci. Nutno dodat, že dodnes pije hodně tekutin mimo mlíko.
Polštář s třešňovými peckami
Dostali jsme ho od kamarádky - zkušené matky a švadlenky. Používala jsem ho nahřáty na prsa před kojením a hlavně jsme ho používali na bolavé bříško pro miminko. Vždycky jsme ho nahřáli (obyčejně pár vteřin v mikrovlnce) a dali mu ho na pupík, převázali zavinovačkou a za chvilku bylo po neštěstí. Anebo ne. Jak kdy.

Espumisan pro miminka

I to jsme zkusili. Chvíli zabíral. Pak ne. Když jsem ho dávala nárazově, zabíral asi víc. Později už jsme ho dávali jenom na noc. Myslím, že měl spíš terapeutický účinek, že se synek uklidnil, když dostal nasládlé kapičky. Dodnes (9 měsíců) nemá problém otevřít pusinu, aby dostal kapičku... používali jsme asi do 3 nebo 4 měsíců. Zdálo se mi, že když se používal pravidělně, tak nepomáhal.

Včas přestat.

Co nám pomáhalo asi hlavně duševně, bylo, když jsem se naučila včas přestat dělat všechny ty konejšivé pohyby a činnosti. Včas - to znamená, když zabraly. Abych to popsala víc... Miminko pláče, máma ho vezme z postýlky do náruče. Pláče dál. Máma se začne houpat. Pomůže... Příště už nepomůže, máma zpívá písničku. Pomůže. Přiště už ne.. Takže zvedne miminko, houpe, zpívá, zvedne se z postele a houpe ve stoje.. Takhle to může jít až tak daleko, že se za týden přistihnete, jak jezdíte s miminkem autem po kostkách, aby usnulo nebo dokonce spalo... Takže jsem to začala dělat tak, že když něco zabralo a miminko se uklidnilo, tak jsem pomalu přestala dělat, to co zabralo.. Například jsem se zastavila. Přestala jsem chodit, houpat. Když začal zase plakat mohla jsem se jenom vrátit k tomu, co jsem dělala předtím a nemusela jsem vymejšlet další metody.

Masáž bříška

Kamarádka mi doporučila masáže bříška a nožiček. Dělali jsme to každý večer před spaním. Často jsme vyhnali spoustu bublin.. :) Nožičky jsem masírovala tak, že jsem hladila patičku směrem zevnitř ven. Na bříško jsem dostala návod... Nejdřív plosky palců na pupík a táhmout od sebe jako k bokům miminka. Potom krouživé pohyby kolem pupíku po směru hodinových ručiček (tak funguje zažívání) oběma rukama. Potom mlýnek - venkovní hranou obou rukou (u malíčku) od shora dolů. Taky jsme dělali chůzi po pupíku - prsty jedné ruky jakoby jdou od pravé strany bříška k levé - to byly ty chvíle, kdy jsem cítila, jak vyháním bubliny. A nakonec I Love You - Jednou rukou hladíš od srdíčka dolů ( značíš jakoby I). Druhou rukou od pravé strany hrudníčku k levé a dolů přes levou stranu bříška (značíš L) a nakonec od pravé spodní strany bříška nahoru, přes hrudníček doleva a dolů (značíš U). U toho je doporučeno to miminku i říkat a nejen masírovat.. Klidně můžete česky. :D A taky jsme dělali takovou tu masáž, co učí v porodnici.. Že prohrábnete bříško hluboko tak, že roztahnete dlaň - prsty proti palci a jak prsty tak palec zatlačíte poměrně hluboko do bříška a táhnete k sobě jako byste chtěli udělat zobák z prstů. Tam jsem taky cítila hodně často bubliny. Je to ale potřeba dělat, když je bříško uvolněné a ne zatažené.

A nakonec to nejdůležitější... Trpělivost a láska. 

Hahahaha. Zase to klišé co.. No, musím říct, že to je nakonec to jediný, co nám pomohlo. Ať jsem dělala cokoli, vždycky to pomohlo jenom na chvilku a zpětně mam pocit, že to možná pomáhalo spíš mně, že jsem měla pocit, že pro něj něco dělám. Ve skutečnosti jediný, co mu pomohlo, bylo, když začal hejbat nožičkama a rozpohyboval si střeva sám. Od té doby je to velmi veselý chlapík bez důvodu k neštěstí. Takže pokud má vaše miminko stejné potíže jako to moje, buďte s ním, mějte ho rádi, i když vás budí desetkrát za noc a neustále pláče. Dávejte mu svoji lásku najevo něhou, mazlením, povídáním a mějte s ním trpělivost. Neberte si to osobně. A ono to přejde. I když to jsou hrozný časy a všichni kolem říkají, jak je to krásný období a vy víte, že teda fakt není, zkuste si co největší část tohohle období vychutnat, protože ty chvíle, kdy je miminko bezmocný, budou strašně rychle pryč. A jestli pořád pláče a vy potřebujete už dělat něco jinýho, tak si ho uvažte do šátku, jestli to snese.. Ale to je zase úplně jiný téma..
Tak Vám držím pěsti, mějte se krásně.
Vaše Wopice

čtvrtek 17. května 2018

4 první hračky, které to u nás vyhrály./ Our first 4 favourite toys.

English is below... :)

Rady do života. Výrobci jsou tupci. Členitost je základ. Kašlete na hračky, kupujte knížky. :D

Je to tak. Omlouvám se všem, kteří si sem chodí počíst něco zábavného z mého nudného života. Protože sama jsem hledala nějaké hračky, které by mladého pana Anděla zabavily a nenašla žádný užitečný tip kromě reklam, rozhodla jsem se sdělit světu, které hračky měly u syna skutečný úspěch od první chvíle, kdy se mu podařilo vzít něco do ruky. Třeba se má ve vašem okolí narodit miminko, nebo ho sami čekáte... Tak tady je pár mých postřehů.. :)
Myslím, že všechny mají jeden společný jmenovatel a to je dobrá členitost. Musí se prostě v té maličké ručce snadno držet. To zní jako jasná věc, ale hele.. ti výrobci jo.. tak ti dělají hračky asi pro mimozemšťany.. Protože 90% hraček pro miminka, které jsem viděla, nebo dokonce koupila, se špatně drží, jsou těžké nebo se mi zdály moc tvrdé.. ono co není tvrdé, když se miminko snaží poprvé trefit do pusiny a nasměruje si to přímo do oka.. :)
Zelený OBall/ green Oball
Tak už ke konkrétním případům.. Začnu tou neslavnější.. podle mě byla původně vyrobená pro psy a až potom si lidi všimli, že to baví i děti. Jako jediná má svoje jméno, jmenuje se OBall nebo tak nějak.. Tohle fakt není reklama, takže odkazy Vám sem dávat nebudu. :) Vypadá takhle nějak a jak můžete vidět, je skutečně velmi členitá. Taky lehce rachtá, což pomáhá ve chvíli, kdy potřebujete prcka zaujmout.. Třeba když na vás křičí nebo tak něco.. díry dost pomáhají i úplně malým miminkům (to naše začalo chytat předměty asi ve 3 měsících) chytit a nepustit. Zároveň ten plast je měkkej, takže jsem se nebála, že se řampne do kebulky. Mikuláš má tuhle hračku rád do dneška, kdy si ji začíná házet a plazit se za ní. :)

Plastový špendlík / plastic pin




Další hračka je taková vzpomínková. Já ji měla, vy určitě taky, jen nejspíš bez těch korálí. Její drobná nevýhoda je, že pro úplný miminečko je dost tvrdá, takže jsme si ji oblíbili až třeba za měsíc a místo špendlíku jsme sháněli něco měkčího..









kousátko / baby bite
A sehnali jsme tohle kousátko.. Je fakt měkký, plný nějaký barevný tekutiny, takže se dá zchladit, což jsme zatim nepotřebovali, ale jistě se to bude časem hodit. Jeho největší výhoda je, že se snadno chytá, dá se kousat ze všech možnejch úhlů, takže Mikuláš nemusel bejt tak úplně zručnej, aby si mohl pokousat.. jednu dobu měl tohle kousátko radši než dudlíka.. Taky ho nosil přidělaný na té šňůrce k dudlíku, aby bylo pořád po ruce. :) Má ho moc rád do dneška. Je z neznačkového krámu, samotné nebylo od nějaké renomované značky a ještě vypadalo, že to jsou tři oddělená minikousátka, když jsem se paní ptala, jestli to nespolkne, tak se na mě dívala dost podezřívavě a povídala, že určitě ne.. Doma po rozdělání jsem její rozčarování pochopila.. a taky se mi trochu ulevilo.. :) Stálo do stovky a stálo za to.. :)

gumový ptáček / robber bird



No a poslední favorit je tenhle ptáček. Kamarádka Míša tvrdí, že musí bejt oblíbenej, protože je přece zelenej.. :) No nevím.. Spíš bych si tipla, že se dobře drží, do pusiny se vejde celá hlava i se zobákem a když se zadaří, tak i vyfoukne vzduch z toho zobáku.. :)  Mikuláš ho zdědil po starších ségrách, takže vůbec netušíme, odkud k nám přiletěl..







No.. jsem si jistá, že Vaše děti budou mít rádi úplně jiné hračky.. Ale jak už jsem psala, jednu věc mají všechny společnou.. To Vám doporučuju dodržet.. Aspoň pro ty úplně první hračky.. A zapomněla jsem na strašně důležitou věc.. není to hračka.. Jsou to knížky..  možná Vám to přijde moc brzo nebo Vám to přijde jako samozřejmost, ale náš synek opravdu miluje od prvních měsíců svýho života, když si s ním čteme a prohlížíme knížky.. To je hned po tréninku jeho nejoblíbenější činnost. Uvidíme, jestli bude knihomol jako maminka a tatínek.. :)
Mějte se krásně.
Vaše Wopice




Some life advices. Toymakers are stupid. Division is a key. Screw toys, buy books.  :D


I apologize to everyone who is used to come here and read something funny from my boring life.. I had an issue finding some good toys for my baby boy, so I want to help other moms.. :) Those tips are ment for little babies just as they are able to grab something with theire little hands and there are no links since this is no ad.. :) 
I think that all these toys have one thing in common. And that is division. They must be easy to be grabbed by a tiny little cute hand. Sounds obvious but those toys makers.. they probably make toys for E.T.'s... :) 90% of toys for little babies that I have seen are too heavy, too big or to hard.. What is not hard, when you hit your eye almost every time when trying to get it into your tiny little cute mouth.. :D Well.. let's get to examples..

Zelený OBall/ green Oball



The most famous is Oball. I think it was first made for dogs and then somebody noticed that babies like it even more.. :) As you can see it is by definiton very divided, it rattles little bit too, that helps also. When you need to distract your baby from screaming on you or something.. :D Those holes helps baby to catch and not to drop. The material is something between plastics and robber so it is soft and didn't have to worry about bumbs... :) Mikuláš likes this toy even now when he throws it and than follows by crawling.. :) 


Plastový špendlík / plastic pin




Another toy is kind of memory for me. Everybody had this when I was a baby.. :) There is one little disadvantage, it is hard for the little baby so we started to play with it like month or so later.. and in the beginning we tried to find something softer...









kousátko / baby bite
And we found this bite.. It is really soft and made from silicone and full of some coloured liquid so you can put it in a fridge. We didn't need it yet. The greatest thing about this is that it is totally easy to grab and it is very light. And baby can bite it from every possible angles... Baby doesn't need to be skilled for playing with it. :) My son loved it even more than a soother so we used to wear it on that sootherholder... He likes it untill today.It looked like 3 different bites - very smallones.. :)) It was cheap to.




gumový ptáček / robber bird






Last favourite toy is this birdie... My friend Míša says that he loves it because it is so green (Míša loves this colour) :) Well I'd say that it is easy to be held, you can put whole head into your tiny mouth even with the bill and when you are lucky, he blows some air into your face.. :) Mikuláš got it from his older sisters so we have no idea where it came from... 







Well.. I am sure that your babies will love another toys.. But if I can reccomend something - buy well divided light toys.. at least for these first months.. And I forgot to talk about one very important thing..It is not a toy it is ... books. It may look like it is to soon or it is obviousness on the other hand... Our baby loves reading books from first months of his life. He loves to listen to us and to watch pictures. That is his second favourite thing to do.. First is training.. We will see if he will be a bookworm as his parents are.. :)  
Have a great time.
Yours
Wopice





úterý 20. března 2018

7 věcí, které potřebuješ vědět o kojení, ale nikde se je nedozvíš.


Faktor pleti. Moučnivka. Bepanthen. Bílé bradavky. Podprdy. Velký prsa. Poradní skupiny.

Vincent van Gogh - kojící francouzská, rolnická žena
Musím říct, že blog teď mám v prioritách někde hodně vzadu. Ale řekla jsem si, že zrovna tohle sepsat chci a musím co nejdřív, protože brzo všechno zapomenu a až v tom budu znova lítat, zase nikde na tyhle informace nenarazím. Baby 1 klidně spí, tak s chutí do toho. :)) 
Článků o kojení je fakt hodně. Laktační liga udělala kus práce od dob, kdy se výrobcům umělého mlíka dařilo prosazovat názor, že oni to umí líp než vlastní máma.. Nicméně stejně jsem v tom dost plavala. 
1. Nikde jsem se nedozvěděla, že je veliký rozdíl mezi brunetkou a blondýnkou a zrzkou v úzkém vztahu ke kojení. Až v porodnici mi sestřička řekla:"No to máte jako s opalováním. Opalujete se dobře? Pak budete dobře kojit. Opalujete se špatně? To je mi líto." :)) Tak jsem si udělala takový malý průzkum a zjistila, že holkám s tmavším pigmentem pleti se bradavky uchystají ke kojení už během těhotenství. Bradavky ztmavnou a zhrubne pokožka. To se dočtete i na každým webu o kojení.. No jo.. Jenomže nám světlejším tipům se nic takovýho nestane.. Vlastně jsme se tomu i trošku zasmáli, když jsem přišla z porodnice a zjistila jsem, že mi po porodu ztmavly prsa.. udělaly se mi kroužky asi tak 1 mm kolem dvorců a tím to zhaslo. :D Takovej naváděcí systém pro miminko.. :D No.. takže hrubou pokožku na bradavkách si musí zrzky vypěstovat.. A to bolí, když vám s tím pomáhá miminko.. Hladový miminko.. Ještě před měsícem (do 4. měsíce) jsem strávila kojením 8,5 hodin čistého času denně.. Myslím, že mateřská bDoporučuje se drhnout bradavky během těhotenství, aby zhrubly.. Musím říct, že příště to vyzkouším. A Vám všem děvčatům se světlou pokožkou to vřele doporučuju taky.
y se měla jmenovat jinak.. :) A taková nepřipravená bradavka pod takovýmhle náporem.. No bolí to jako prase. Mnohdy jsem kojila a zároveň brečela bolestí.

2. Moučnivka. Dozvěděla jsem se o ní až od dětské lékařky asi na druhé schůzce. Přinesli jsme si ji ale už z porodnice. Vypadá jako bílé tečky na jazyku a v pusince miminka. Není až tak nebezpečná, i když se může dostat do trávicího ústrojí a dost tam pozlobit.. Ale přenášíte si ji s miminkem z bradavky do pusy a zase zpátky.. Proč považuju za nutný o ní mluvit? Miminko si ji donese z  porodních cest, má ji v pusince, má trošku hustější sliny, ale snad ho to nijak neomezuje... Ale maminka? Jak se vám ta potvora dostane do bradavky (ne na bradavku, ale do ní), při každým kojení si zažijete skutečný peklo v podobně bolesti, která jako rezavá kudla jede dovnitř po žláze až k páteři a fakt se vám zkroutěj prsty u noh. Řešení? Jesti uvidíte v porodnici bílé tečky v puse vašeho drobečka, neuklidňujte se tím, že je to zbytek mlíka a řešte to hned na místě s doktorem. Pravděpodobně Vám doporučí namazat fialkou, což už se dneska hodně omezuje, kvůli střevní mikroflóře miminka, ale za mě lepší jednou namazat včas tímhle sajrajtem a třeba si užít proplakanou noc (ta vás stejně nejspíš nemine), než pak měsíce trpět a po každém kojení mazat sebe i miminko různými dezifenkčními sajrajty a tu mikroflóru tím ničit dlouhodobě. Jinak kdyby Vám na ni nic nepomáhalo, nám nakonec pomohla jedlá soda rozpuštěná ve vodě a vytírat vatičkou párkrát denně. A kupodivu.. Přestat mazat bradavky Bepanthenem.. 

3. Bepanthen na bolavé bradavky už nikdy. Tohle je teda hodně zavádějící a subjektivní postřeh, takže si na to každá musí tak nějak přijít sama, co jí vyhovuje a co ne... Ze začátku jsem mazala olejíčkem od Saloosu, kojení bolelo jak sviň, bradavky rozmlácený na maděru.. Holky radily zkus bepanthen, mně zabíral skvěle.. Tak jsem mazala.. Trochu se to zlepšilo, ale po dvou měsících bradavky vypadaly pořád stejně a pořád to zatraceně bolelo. Pak jsem se dočetla, že na moučnivku mazat Bepanthenem nesmím, neboť uzavře bradavku a v tom teplíčku pak moučnivka (kvasinka) jede jak zběsilá.. Tak jsem zatla zuby v domnění, jak budu strašně trpět bez mastičky a hle.. Bradavky se za dva dny vyléčily. Moučnivka z pusy drobečka hodně výrazně ustoupila. Ještě jsem pár týdnů mazala před spaním zase olejem od Saloosu a dneska už v pohodě... Tak bacha na tyhle mastičky.. Možná jsem jen měla včas přestat.. nevím.. Každopádně mám tu tubu bepanthenu, tak kdybyste to chtěl někdo zkusit, je k mání.. :)
4. Bradavky jsou při kojení tak zatraceně namáhaný, že z toho zbělaj - odkrví se. A jak se odkrví, to je taková bolest, že se z toho můžete počůrat. Je mi líto, ráda bych tu mluvila o tom, jak si kojení užíváme a sdílíme tu lásku u toho a tak.. Ale to se nám děje až posledních pár týdnů, takže nemůžu sloužit.. mně na tenhle problém pomohlo chladit po kojení.. Tatínkovi se to dost líbilo, neboť celou zimu měl vedle sebe hroudu peřin, ze které vykukovaly jedno nebo obě prsa.. (my totiž máme v ložnici klendru.) Kamarádce zase pomáhalo před kojením pořádně prohřát.. I kombinace je možná.. Hlavně to neobraťte. :) 

5. Je důležitý, v čem nosíte prsa. Spousta tkanin vyloženě bolí, na prsou se nesmí nic hýbat, takže je nemožný chodit bez podprdy nebo kojícího tílka. Mně hodně pomohly jednorázový vložky do podprdy, ne že bych ukapávala mlíko, to nebyl a není můj případ, ale chránily bradavky před zbytečným třením. Nebo choďte úplně nahé.. To je asi nejlepší. Ale je to spíš řešení pro letní miminka.. :D 

6. Velký prsa při kojení. Já mám teď po porodu velikost 85H... Myslím si, že až skončím s dětma, budu si moct prsa dycky zabalit jako palačinku a stáhnout náplastí a vykašlu se na nějaký podprdy.. :D Ale to je vedlejší. To že velký prsa nejsou výhoda, to se dozvíte všude. Nemáte díky tomu víc mlíka, ani Vás prsa nebolej míň... Já ale zjistila, že je to převážně nevýhoda. Alespoň u mě (nejspíš v kombinaci s pigmentem a bolavejma bradavkama) je to zatracená nevýhoda. Musela jsem kojit v jedné konkrétní pozici, jakmile jsem zkusila novou, okamžitě to bolelo jak sviň. Taky vídáte obrázky spokojených maminek v houpacích křeslech, jak kojí svoje milá děťátka? Tak s tím se rozlučte, jestli máte velký prsa. Musím kojit v předklonu, většinou v tureckým sedě, Málokdy se mi podaří srovnat se tak, abych mohla pohodlně kojit v záklonu a buď dítě dusím, nebo mu to prso uteče nějak do hlubin mezi námi.. Kojení v noci v leže? Haha. On by si třeba to prso i našel a už několikrát se nám to stalo.. A já se pak probudila s modřinou jako prase někde mimo bradavku, neboť nenašel to správné místo.. Navíc teda když u toho usneme, probudíme se za dvě hodiny, on stále tak nějak popíjí, ale za půl hodiny je vzhůru, že už jako máme zase hlad, pač začal jíst už před dvěma hodinama.. :D Takže u kojení zásadně nespím.. Neboť nechci prokojit celou noc. :)  A co se týče množství mlíka.. Máme ho dost. Dokonce máme i přebytky. Ale miminku dá sakra práci to mlíko v tak velkým prsu najít a vytáhnout. Vlastně začal přibírat až ve chvíli, kdy jsem mu začala pomáhat masírováním prsu během kojení nebo před ním. Moje teorie je, že v malým prsu se mlíko nemá kam schovat a tak je dítko razdva najedený a nedá mu to až takovou práci, kdežto u mě to chvíli zabere. No co, vychovávám silného vytrvalého jedince. :) 

7. Existují poradní skupiny na fejsbuku a bůhví kde ještě, kde ti spousta holek poradí, protože má nebo měla stejné problémy. Stačí hledat hesla jako: kojení, laktační, kojíme apod... Ale pozor na nevybouřené slípky, které tě za každý dotaz sepsou, jsou to chudinky, které doma nemají uznání a potřebují si to vylejt někde jinde..  Pokud je tvůj dotaz citlivej, najdi si ve skupince zástupce správců a zeptej se ho v soukromé zprávě.. Buď se zeptá za tebe anonymně, nebo ti rovnou odpoví. Jo.. a dřív než vypustíš dotaz bez rozmyslu do světa, když sedíš u počítače, tak ve skupince máš vždy možnost vyhledávání (říkají tomu lupa), pravděpodobně se na stejnou otázku zeptalo tak patnáct holek jen v posledním měsíci.. :)
Jo.. a kojený miminka nemusej kadit. To jste věděli? :D Stačí jim to jednou za dlouhé dny až týdny... :D 

Může to vypadat, že kojení je fakt příšerný. Musím říct, že fakta tomu zrovna u mě nasvědčují. Ale zároveň musím říct, že jsem ani jednou nechtěla s kojením přestat a to se považuju za člověka s morálkou lenochoda. Byla jsem tak nějak asi plná hormonů nebo čeho a ty mi pomohly to překonat. A jak už jsem zmínila výše, dneska si kojení opravdu užíváme. Malej pan Anděl je neuvěřitelně sladkej, jak už se zajímá o všechno kolem a když zbystří mě, jak se na něj dívám, daruje mi ty nejsladší možné úsměvy. A já vím, že to je odměna za to, čím jsme si prošli. Však pro něj to taky nebyla procházka růžovým sadem. Zároveň ale po téhle zkušenosti nikdy nekouknu zkrz prsty na mámu, která přešla na lahvičku, protože už vím, jak těžký to kojení může být. Za pár týdnů mi bude 30 a kojení byl s velkým předstihem můj nejtěžší úkol. Ten porod trval jenom pár hodin, tohle byly zatraceně dlouhý 4 měsíce.  :D

Přeju Vám hodně odhodlání a vytrvalosti během kojení. Mějte se krásně.
Vaše Wopice :)


neděle 21. ledna 2018

Porodní přání - představy a realita

Hotovo. Strach. Očekávání. Bolest. Radost.

Zdravím Vás po dlouhé době. Na začátek Vám chci říct, že já i miminko jsme oba šťastní a zdraví. :) 
Teď k věci. Každé těhotenství končí porodem. No ani já se tomu nevyhnula. Bála jsem se toho jako čert kříže. Nicméně jsem si představovala, jak se tím tak nějak protančím, kontrakce prodýchám, mezitím si s mužem a naší průvodkyní popovídáme.. Prostě takovej pěknej den jsem si malovala. :) Měla jsem připravená porodní přání - protože plán mi přijde dost naivní.. :) 
Tady jsou tak, jak jsem je napsala pro zdravotnický personál v porodnici (je to celkem osobní, ale pár lidí už se mě na to ptalo, tak co.. třeba to někomu pomůže): 


Pochopte prosím, že jsem v nemocnici poprvé v životě, proto jen pobyt tady je pro mě velmi nepříjemný a stresuje mě. Zároveň Vás prosím, než se mnou začnete něco řešit, představte se mi, moc mi to pomůže.

Porod:
  • První dobu porodní se volně pohybuji podle své potřeby, třeba ve sprše, na míči nebo jinde. Volnost je pro mě velmi důležitá. 
  • Hraje nám naše hudba
  • Porodní asistentky ani lékaři mi nenutí žádné urychlovače ani jiné podpůrné prostředky, pokud to považují za vhodné, nejprve nás (mě a oba mé doprovody) informují o VŠECH možných vedlejších účincích pro mě i miminko. Teprve potom se můžu rozhodnout. 
  • Nepřeji si nástřih hráze.
  • Během druhé doby porodní mám možnost zvolit si a měnit pozici podle své potřeby. Nikdo na mě nekřičí, nehecuje mě. Takový způsob komunikace mě odrazuje od spolupráce. Ale ocením podporu (dýchání, polohy atd.)
  • Miminko v ideálním případě beru do ruky já nebo tatínek miminka. Porodní asistentka nebo lékař zasahují pouze v případě nejvyšší nutnosti - komplikací apod.
  • Miminko jde z porodních cest přímo ke mně na břicho, kde tráví první desítky minut. V případě, že toho nejsem ihned schopná, tráví tento čas na holé hrudi tatínka - deku a čepičku pro miminko máme v tašce, aby mu nebyla zima. V případě, že jsem schopna, čekáme, až se miminko přisaje k prsu a podpoří tak vyloučení placenty. 
  • Nezáleží mi na tom, kdo přestřihne pupeční šňůru, záleží mi na tom, aby byla přestřižena až po dotepání.

Po porodu: 
  • Vyšetření miminka probíhají po konzultaci s námi, vždy v naší přítomnosti, co je možné vyšetřit v náruči rodiče, to se vyšetřuje v náruči rodiče. 
  • Nesouhlasíme s jakýmikoli vpichy do tělíčka miminka v prvních dnech po narození a přejeme si, aby nebylo koupáno mýdlem po celou dobu pobytu v nemocnici. 
  • Prosíme o placentu. 

Na svých přáních netrvám v případě, že by jejich vyplnění přímo ohrozilo můj nebo život miminka. 

Moc Vám děkuji za pochopení a za vlídné přijetí. 

To by mohlo stačit. :) 
Zajímá Vás, co se mi splnilo? :) Vlastně skoro všechno a to, co se nesplnilo, jsem v tu chvíli ani nechtěla. Přesto to byl fakt strašnej den. :D Nebudu Vás znechucovat ani strašit detailama, nebojte se. :) 
První dobu porodní jsem se skutečně mohla pohybovat, jak jsem chtěla, pokud jsem nebyla zrovna na kapačce, aby nám zpomalili kontrakce, které předtím vyvolali tabletkou, neboť už bylo 12 dní po termínu. Musím říct, že jsem toho využila na maximum a mezi kontrakcemi stíhala i usínat. 
Jestli hraje nebo nehraje hudba mě vůbec nezajímalo. :D Co Vám budu povídat, tancovat se rozhodně nedalo, jediný způsob, jak se to dalo vydržet, bylo klečet a být v předklonu. Ve sprše, mimo ni, i na tom lehátku. Kozu na mě nikdo nezkoušel. :D Asi viděli, že je to bezpředmětný. :D Opravdu mi nikdo nic nenabízel a ve chvíli, kdy jsem o to žadonila (jo, já odpůrce všeho :D), tak už samozřejmě bylo pozdě. To naše průvodkyně Renča samozřejmě věděla. :) Hráz nikdo nastřihnout nestihl a v poloze, ve které jsem byla, to ani moc nešlo. 
Druhá doba porodní - to co známe všichni z filmů, jak se tam jako tlačí a řve.. Tak to jsem rozhodně nestihla měnit polohy a ani jsem se o to nepokoušela. Nejspíš díky tabletce to byl dost fofr. Porodní asistentka mi opravdu dobře radila, jak být efektivní ("Zkuste maminko tolik neřvat a tu sílu dát do tlačení.") a náš synek byl za chvilku venku. 
Miminko jsme chtěli držet sami, ale já fakt nemohla a tatínka jsem tak pevně držela za ruku, že taky nemohl. Takže s naším dovolením ho chytala porodní asistentka, potom už byl u tatínka nebo u mě. 
Bonding... No.. jako bylo by to fakt prima, ale i když už jsem si pak lehla a měla volné ruce, bála jsem se držet si ho na těle, poskakovala jsem po té posteli jako hrnec na rozpálených kamnech, neboť mě ještě trochu šili. I přesto se miminko stihlo přisát a dívali jsme se si do očí i když to nebylo hned a tělo na tělo.. To jsme potom dohnali doma. V porodnici to tak nějak nešlo. Do pokoje tam furt někdo leze. 
Miminko bylo vyšetřované skutečně vždycky po našem souhlasu, vždy v naší přítomnosti. Aby nám do něj nepíchali, měli jsme pro něj vitamín K v kapičkách a dodnes jej kapeme. Jehle se nevyhnul, měl žloutenku a to musím přiznat, že jsem vysrábla a nešla jsem s ním, neboť mu krev brali z hlavičky a ačkoli se to dělá běžně a prý protože tam míň cejtěj a rychleji se hojej a bůhví co ještě, tak u toho jsem teda být nechtěla. K čemu by mu tam byla matka v mdlobách, ne? 
Ještě koupání mýdlem.. :D haha. Ještě ten večer po porodu nám přišla sestřička povědět, jak se o miminko máme starat a vysvětlila, že všechny děti se koupou, protože pak na ně sahají sestřičky a děti jsou z porodních cest od nás "umazané" a mohly by se (sestřičky) něčím nakazit.. Tak jo.. Tak nám hned ukázala, jak se děti koupou.. No a než jsem tam dolezla a stihla se nadechnout, tak už ho patlala nějakým Johnsonem nebo čim.. Tejden jsem ho pak musela mazat. Ale to bych třeba musela i tak, než si zvyknul na život na suchu.. :) 
Placentu nám dali. ;) 
Tak to byl náš slavný den. Bez bolesti to teda nebylo, to se mi nepovedlo, ale jinak musím říct, že má přání se víceméně splnila. Za to porodnici děkuju. Jo.. pamatujete na toho doktora, jak jsem od něj na začátku těhotenství utekla? :) Tak ten byl u mého porodu a šil mě. :D Choval se velmi profesionálně a byl úplně v pohodě. :) Možná Vám tu chybí nějaké shrnutí či ponaučení.. No .. To je asi tím, že sama nevím a mám to tak nějak v mlze a to, že na to časem zapomenete bude asi opravdu pravda, už zapomínám. Ne na zážitky, ale na intenzitu. :)
Jak jste to měli vy? 
Mějte se krásně. 
Vaše Wopice

I am very sorry to my english readers.. I'll try to catch up soon...