Individuální přístup. Alternativa. Sprosťárny.
Nezodpovědnost.
Je to tady. Splnil se nám sen a čekáme mládě. Jsme zdraví jako řípy a veselý až na kost. Až do chvíle, než přišel čas na kontrolu u lékaře. :) Je únor, je brzy na to, abych takhle veřejně mluvila o svém mateřství, proto článek čtete až teď.
Asi mě tak vychovali nebo to mám nějak v sobě, ale kdykoli mám jít k lékaři, obzvlášť ke gynekologovi (a ještě zubař působí podobně), jsem den dopředu nervózní a projevuje se to i na zažívání. :)) Nicméně když je žena těhotná, jedna z prvních povinností je informovat o tom svého lékaře. Tudíž jsem informovala s představou, že tak za měsích bych se stavila na nějaké to vyšetřeníčko. Haha. Byla jsem objednána hned na druhý den.
Lékař mě samozřejmě projel okamžitě ultrazvukem a oznámil mi, že těhotenský test nelhal a že jsem opravdu těhotná. Hned na to mi oznámil, že dorazím zase za týden, aby viděl na tom ultrazvuku, jestli je všechno v pořádku - jak to už vypadá teď, ale za týden to bude jistější. No a potom bych dorazila vždy jednou za čtyři týdny. Tak jsem se trošku lekla a povídám:"Pane doktore, mně se zdá, že je těch vyšetření nějak moc."
A on na to:"Jak moc? Tak počkejte, já vám povím jak to u nás chodí a vyjasníme si, co od nás po dobu těhotenství očekáváte." A začal:" Každé 4 týdny kontrola s ultrazvukem. Na 12. týdnu trimestriální screening, který zahrnuje velký ultrazvuk, krev, moč a tisíc dalších vyšetření, jejichž výsledky tady dáme do programu a ten nám poví, kdy máte termín (já svůj termín znám, mimochodem). Ten program my máme z Londýna, kam posíláme ty vaše data a oni nám za to nechávají tenhle svůj program. (otázka na téma sdělování soukromých informací třetím osobám atd? To Vás nesmí ani napadnout, já jsem jenom těhotná - tj. nemám právo na vlastní názor). Potom až do 20. týdne zase každé 4 týdny. No a od toho 20. týdne už každé dva týdny s tím, že vás vyšetříme i fyzicky, abychom viděli, zda se nějak neotevíráte (a fuj fuj pár dalších detailů). Mezitím děláme test na diabetes (donutí Vás vypít koncentrovanej cukr a pak čekají, až ho zase vyčůráte. Dělají to všem, přestože těhotenskou cukrovku má velmi malé procento pacient.. pardon těhotných. Máte děti? Pamatujete si, jak se chovaly, když dostaly čokošku nebo vypily kolu? Máte představu, co takovej nápoj dělá s miminkem v břiše? ;)) Ještě nejsme u konce, poslední měsíc jsou kontroly každý týden a těsně před porodem ob den, když přenášíte, tak denně. Tak co na to říkáte?"
"Je toho na mě moc, pane doktore."
"Jak to myslíte moc, co si jako představujete? Jestli si myslíte, že sem příjdete na trimestriální screening a pak se uvidíme až u porodu, tak na to zapomeňte."
"Já bych jen potřebovala ta vyšetření méně často."
"No tak samozřejmě jestliže mi tady podepíšete, že jste odmítla vyšetření, tak já vám ho dělat nebudu, to je na vás, ale až přijdete, že rodíte předčasně, tak já dám ruce dozadu a řeknu že jste nechodila na vyšetření. A kdo jako ponese zodopovědnost, že? Samořejmě doktor to zase podělal."
"No jedná se tu o mé zdraví a o život mého dítěte, mám pocit, že za svá rozhodnutí teda nesu zodpovědnost já."
"To řikáte všechny, pak se něco stane a už tu máme žaloby."
"Tak já nemůžu mluvit za ostatní, chápu, že se tydle věci můžou stát."
"A vy chcete rodit doma jo? (Z čeho k tomu asi dospěl?)
"No to Vám takhle ve druhým měsíci těžko řeknu."
Nečekal na odpověď a začal nanovo:"Tak já vám řeknu, že s tím zásadně nesouhlasím. Tudle přivezli ženskou, co rodila doma, ohromná ztráta krve, placenta se neoddělila, bylo to hrozný. Porod tam vedla doula a to chcete podstoupit takový riziko?"
"Mno, tak doula není zdravotnice že, a porod by skutečně vést neměla. To máte pravdu. Nicméně já zatím nevím, jak a kde chci rodit."
Bez toho, aby poslouchal, co říkám:"To je stejný jako ty co nechtěj antikoncepci, budou mi tady tvrdit, že to není dobrý a ty samý jako nechtěj jít na mamograf, kterej Vám odhalí i nejmenší zárodky, ty zase že někde v zahraničí se to už nedělá. Mě to nezajímá, jestli se to tam dělá nebo ne, já to tady dělám a basta. To mě za chvíli začnete přesvědčovat o výhodách porodu doma, to je jasný."
"Já nemam potřebu vás o něčem přesvědčovat."
To říká na začátku každá. Jestli jste TOHOHLE ražení, tak mě tady za chvíli budete přesvědčovat. To jestli si nebudeme důvěřovat navzájem, tak si raději najděte někoho jiného."
Se slzami na krajíčku:"ehhhmmm, jo. Tak já si to rozmyslím."
S pocitem zadostiučinění:"Takže příští týden teda ne, viděli bychom se až prvního a tam už by mohlo bejt slyšet i srdíčko, když to půjde. Tak prvního naviděnou."
"Nashle."
Měla jsem svého doktora opravdu ráda. :) Doteď. :)
Dobře, já chápu, že ženy chtějí vědět o všem, co se v jejich břiše vrtne. Že se jim líbí, když si každou chvíli domu přinesou podivnou fotku podivného tvora a můžou s babičkami slintat nad tím čí nos asi má. Taky chápu, že chtějí mít všechno pod kontrolou.
Já taková ale nejsem.
Nechci mít všechno pod lékařovou kontrolou. Nechci, aby mě měl v šachu lékař, který se začne vztekat jako malej harant ve chvíli, kdy ztrácí moc nad situací. Chci těch zbývajících sedm a půl měsíce prožít v míru, v klidu a hlavně v pohodě. Vždyť ty holky se domu vrací vystresované, co kde mělo to miminko nestandartní a snad to byla jenom náhoda. A radši si udělám ještě tenhle test... Ale proč? Pokud se něco posere do dvanáctého týdne, miminko samovolně odejde. Žádný lékař s tím nedokáže nic udělat, proto vám taky dají těhotenskou průkazku až po prvním trimestu (po dvanáctém týdnu, po třetím měsíci). Tak proč se mám do té doby každou chvíli stresovat na nějakém vyšetření?
Upřímně řečeno, jsem přesvědčená o tom, že jsem zdravá a že to naše mládě si vede taky dobře. Nepotřebuji znejišťovat od lékaře. Nejsem nervózní z každého píchnutí v podbřišku ani ze závratí ani z toho, že nikdy nedám den na jeden zátah. Od mala jsem se na mateřství připravovala a teď, když přišlo, jsem ráda že tu je a že se to všechno děje. Zároveň jsem ale odevzdaná. Vím, že se může něco stát, že se miminko může vyvíjet špatně a že to samo pozná a v tom případě odejde. Jsem s tím smířená i když doufám, že se to nestane.
Rozumějte, nechci se teď odstěhovat do pralesa, být tam těch devět měsíců zalezlá a nakonci tam i porodit. Dokonce si myslím, že nebudu mít odvahu rodit doma. Já chci jen trochu individuální přístup. Chci chodit k lékaři, když k tomu budu mít důvod. Nechci ultrazvuk každý týden ani každý měsíc. Nechci test na cukrovku. Ale jsem ochotná chodit na vyšetření třeba jednou za měsíc, pokud budu vědět, že na mě tam nebude tlačeno, jak jsem nezodpovědná, když nechci ultrazvuk atd atd atd.
Najdu takového lékaře?
Uvidíme. :)
Stejně by mě zajímalo, jak se pan doktor dostal od "méně ultrazvuků" k "vy chcete rodit doma?" Zdá se, že jsou ženy buď odevzdané lékaři nebo naprosto proti lékařům. Což je zajímavé, protože já toužím po péči lékaře a zároveň porodní asistentky. :) Ale o tom někdy příště.
apgrejd: Na pár doporučení jsem našla lékařku, šla jsem tam. Potom, co zjistila, že jsem těhotná - vyšetřeními... :) Zeptala se: "Jak často chcete ultrazvuky? Někdo je chce vždycky, někdo míň..."
No a pohádka tím má dobrý konec. :) Chodím k ní ráda tak jednou za měsíc a vždycky se v pohodě dohodneme, jaká vyšetření uděláme a co bude dál.
Díky světe za tvou rozmanitost. :)
Mějte se krásně.
Waše Wopice
