K čemu je základka?

Vzdělání dětí? Výchova dětí? Hlídání dětí? Sjednocení dětí? 

V knihovně

Proč děti mají nastoupit do zařízení, které jim neposkytne pocit bezpečí? Proč mají strávit půlku i víc každého dne s lidmi, kteří je nebudou chápat a hlavně je ani nejspíš nebudou chtít pochopit? Proč mají tolik času každý den trávit činnostmi, které je nebudou zajímat a tudíž jim nic nepřinesou? Proč se mají učit odkládat své základní fyzické potřeby a proč se mají učit bezmezně poslouchat dospělého, který jim něco vykládá, aniž by se ho na to ptali? Proč je školství založeno na konceptu fabriky z dob průmyslové revoluce? Nevěříte? 

Továrna - vezme se nedotčený materiál a pracovníci ho obdělají, zpracují na výrobky. 

Škola - vezmou se nedotčené děti a pracovníci je zpracují na poslušné zaměstnance továrny. 

Školy byly potřeba, aby ze samostatně se rozhodujících dětí sedláků zvyklých řídit se sluncem (den, roční období,...) byli poslušní pracovníci továrny ochotní řídit se zvonkem, zvyklí trávit čas v uzavřených prostorách, zvyklí hromadně poslouchat příkazy. 

To mámě nějakých 200 let zpátky... Potřebujeme ještě dneska tolik poslušných zaměstnanců továren, kolik nám jich naše školství vyrábí? A jsme my rodiče opravdu tak za jedno s touhle osnovou? Protože jestli nejsme, tak proč je tam posíláme? Protože za těch 200 let se změnilo akorát hodně málo. Děti se přestaly bít, začaly se šikanovat navzájem, tak už to není potřeba a přidalo se pár stránek do učebnic historie a věd... Ale jinak stále vyrábíme dělníky do továren. 

Pojďme si odpovědět na otázky ze začátku. 

Poskytuje škola dětem vzdělání? 

Neurologické výzkumy dokázaly(odkaz na přednášku níže), že abychom se byli schopni učit, potřebujeme mít naplněné základní potřeby. Potřebujeme se cítit v bezpečí, potřebujeme zažívat úspěch. Zároveň je dokázáno, že se učíme to, co nás zajímá, to co nás nezajímá jsme schopni se naučit na test, ale velmi rychle to zapomínáme. Logické, že? 

Vychováva škola děti místo rodičů? 

Jsem si jistá, že mnoho učitelů si to rozhodně myslí. Možná na to mnoho rodičů spoléhá. Je to dobře pro děti? Je dobře, že získávají přehled o normách společnosti z disfunkčních skupin dětí stejného věku? 

Hlídá škola naše děti, když jsme v práci, abychom jim vydělali na chleba? 

Myslím tím, věděli jste, že to děláte a jaké to bude mít následky? Věděli jste, že tu s Vámi už snad navždycky bude další člověk o kterého se budete muset postarat minimálně po dalších 20 let? Nebo jste si řekli, doklepem to do 6, a pak ho šoupnem do školy, tam už se o něj postarají? Případně:"ty tři roky na mateřský nějak zvládnu, pak už bude chodit do školky a já se vrátím ke svému životu?" Myslíte, že je to k tomu dítěti fér? 

Sjednocuje škola naše děti? 

PhDr. Jana Nováčková CSc. zjistila(opět stejný odkaz níže), že školství prospívá pouze velmi malému okruhu dětí. A to jsou ty, které jsou průměrné spíš lehce nadprůměrné. Takové děti v našich běžných školách zažívají úspěchy na denním pořádku, nemají příliš mnoho práce, ale taky nejsou znuděné. Takové děti jsou ve školách spokojené. A co ty ostatní? Ty slabší jsou nuceny dohánět výše zmíněné. Pokud jim to nejde, hledají si doučování. Co na tom, že jsou třeba vynikající ve fotbale nebo nádherně hrají na flétnu? Nikoho nezajímá, že Franta zná všechny rostliny u dědy na zahradě. Propadá v češtině, tak je to lůzr a musí se to rychle doučit, jinak bude mít zkažený celý život. A na druhé straně je tu Míša, celé dny ve škole jen kouká z okna, protože všechno, co se tu "učí", už zná, extrémně se nudí a zlobí, takže šup s ní do poradny, možná má poruchu, když je tak zlobivá a nedokáže se přiblížit průměru, ne? 

Dva malí umělci

Dostala jsem se mezi skupinu žen, které řeší odlišnosti svých dětí. Řeší, že jejich děti jsou jiné než ostatní. Jsou z toho smutné, někdy vyčerpané. Několik z nich má děti, které mají v září nastoupit do školy. Do školy, do které zcela jistě nezapadnou dobře, protože nebudou průměrné. A já se nemůžu přestat ptát, proč tam ty děti mají chodit? 

Proč jsou neurodiverzní děti nuceni učit se všemu jako neurotipické děti? Vždyť jsou jiné, tak proč to neoceníme? Proč když Filip miluje vysavače, proč ho v tom nepodpoříme, místo toho, abychom mu nutili témata, která ho nezajímají? Proč mu nepomůžeme stát se expertem číslo jedna na vysavače? Proč když Matěje zajímá jenom elektronika, proč ho nutíme bavit se s dětmi, které o tom nemají ani tucha a tudíž si s nimi nemá o čem povídat? Proč ho nepřihlásíme do kroužku elektrotechniky nebo čeho a nepomůžeme mu najít komunitu, která ho v jeho zájmu podpoří? Navíc tam zjistí, že se dokáže s lidmi bavit úplně v pohodě. A třeba se tam najde další takový fanatik a budou spolu chtít dělat nějaký projekt a sami zjistí, že pro to budou potřebovat mnohem víc než jen elektrotechniku. Budou potřebovat zvládnout i mezilidské vztahy, ekonomiku a účetnictví, další jazyk a spoustu dalších věcí. Proč ho v tom nepodpoří speciální pedagog, škola ani rodiče? 

Když chtějí, jsou venku.

Aby z něj byl další průměrný (spíš podprůměrný), životem (čti školou) otrávený dělník, který si bude doma po večerech stavět okruhy. V lepším případě bude makat pěkně v korporátu a svůj deficit bude kompenzovat nakupováním elektroniky nebo čeho a bude tím pěkně živit naši tak důležitou ekonomiku. Taky bude chodit na terapii celý život, další prachy v oběhu. Nejspíš bude smutnej, to může vyřešit pivem, nebo pornem, protože co si budeme povidat, sice ho nutili komunikovat, ale nikdy mu skutečně neukázali, jak efektivní komunikace funguje, protože to sami nevěděli, takže holku si pravděpodobně bude hledat hodně těžko. 

Já nevím, jestli je tady poznat, kam se snažím tenhle příspěvěk dovést jo... Pojďme se podívat na kmeny, které ještě nepřijali naši báječnou pokrokovou zdravou odpovědnou západní kulturu a žijí tak, jak jsme my žili dřív, ale je to tak dlouho, že už to nikdo z nás ani neví jak moc. V takovém kmeni má každý svoje místo. Každý malý človíček se během dětství, kdy kouká, co dělají rodiče a strejdové a sousedi a učí se to od nich a povídá si s nimi a poslouchá, co si povídají oni... tak každý takový človíček během toho svého dětství zjistí, co mu dobře jde. Zjistí, na co má talent a v tom se cvičí a zlepšuje. Když dospěje už dobře ví a dělá to, co má rád a co ho baví a čím je prospěšný své společnosti. Když se ho v patnácti zeptají, co chce v životě dělat, Jihlav... co to povídám.. Nikdo se ho v patnácti neptá, všem je to jasné, protože už to dělá. Když je dobrý přes pěstování, už dávno se učí ode všech, kteří pěstují a pomáhá jim, už dávno je přínosem. 

Když se našich dětí v devítce ptají, co chtějí dělat, naše děti neví co mají odpovědět, protože je to po devíti letech vymývání první otázka na jejich vlastní názor. 

Ale to jen tak na okraj. :) 

Tady je pár odkazů, kdybyste se chtěli dozvědět víc: 

První dáma respektující výchovy paní Nováčková o školství mluví moc hezky třeba v tomhle videu. 

O talentech a o tom, jak v sobě každý máme ten svůj, jen to nevíme, je pro děti i dospělé tahle úžasná knížka, kterou určitě znáte, od Veroniky Hurdové (krkavčí matky)

O tom, co způsobuje už stovky let školství po celém světě, je tenhle zajímavý dokument. 

O škole, která funguje víc než sto let, vychovává velmi vzdělané jedince, aniž by je kdykoli k čemukoli nutila je tenhle film... A mimochodem, takové školy jsou už i u nás. :) 

Žádný z těch odkazů mi nic nepřinese, nemusíte se bát, že bych si tím nějak vydělala. :D 

Tak jo.. jsem se dneska nějak rozohnila. Mějte se krásně. 

Vaše Wopice