Jak u nás doma slavíme narozeniny?

Blíží se Míny druhé narozeniny a já si připomínám co všechno vlastně o narozeninách děláme. Někdy si přijdu jako blázen, ale pak si uvědomím, jak jsou pro děti tradice důležité a ustojím si to i před naší skeptickou rodinou. :D Tradice jsou totiž jeden z nejlepších nástrojů na to, aby děti byly schopné odolat různým negativním vlivům třeba ve své sociální skupině (škola, parta, atd.) Další takový nástroj je historie rodiny. Když člověk ví, odkud pochází a z koho pochází, funguje to pro něj jako kotva, které se může držet, když na něj útočí zvenku a zpochybňují jeho hodnoty a schopnosti. Proto doma ujíždíme na oslavách všeho druhu a ty narozeninové, to je pro nás Everest. :) Asi spolu s Vánoci.

Když má jedno z dětí narozeniny, zůstává celá rodina pohromadě, nikdo nejde do práce ani do školky či jiného ústavu. Celý den se soustředíme na oslavence a probíhá to přibližně takhle:

• Noc předtím maminka poví básničku (kvalita nic moc, já vím, překládala jsem ji z Angličtiny z webů, které se věnují Steinerovské pedagogice - Steiner byl zakladatel Waldorfských škol):

I když už se venku ztmívá

a u konce je den

máma tě do peřinky chumlá

a ... roky jsou ti jen

Zítra, hned od úsvitu

ještě než si děti začnou hrát,

už ... roky budeš tu.

... cesty kolem sluníčka

na dortu už ... svíčka

a ... pusy na líčka.

• Když se oslavenec ráno probudí, pod polštářem najde malý dáreček
• na dveřích je závoj z krepového papíru a na zemi jsou balónky (můžou taky viset nad stolem)
• Snídaně podle přání a třeba i se svíčkou



Míny 1. věnec

• 

  Mikyho 4. narozeniny

  Rozbalení hlavního dárku zabaleného do látky a prohlédnutí slavnostního věnce - svíčka za každý rok a figurka za každý rok a příběh o mamince, jak potkala tatínka, zamilovali se a měly Mikuláška a Adamínku... Povíme si taky, co která figurka z věnce znamená, co který ten rok oslavenec zmáknul. 
  
• Dopoledne trávíme podle přání oslavence a snažím se nás společně vyfotit podle tématu oslavy
• Každý rok píšu oslavenci dopis, oba mají své knihy, kam jim píšu, vkládám diplomy, první vlásky, PFka, obrázky, apod. Knihy dostanou, až budou velký :) 
• Oběd je opět podle přání oslavence i se svíčkou, jestli chce. 

• 

  Staveniště

  Odpoledne je čas na dort - snažím se péct podle zvoleného tématu a téma volím podle toho, co děti ten rok nejvíc zajímá. Mikulášek měl lesní zvířátka, špalek se sekyrou, stavbu s bagrem a sluneční soustavu. :D Mína měla zatím jen ten první a to byl růžový dort se slunečnicí z Oreo sušenky (neměla téma, jen slunečnice a nevěstin závoj...) K druhým narozeninám bude mít dort s duhou... doufám. :D 
• Tou dobou taky většinou dorazí babička nebo obě babičky a jeden z dědečků. :D Dáme si dort, zazpíváme Svěrákovu písničku a užíváme si společnost a dárky. 
• 
  Pokud se dostaneme k večeři - je zase na přání oslavence a se svíčkou. :) 
• Pokud se nesejdeme v den narozenin se širší rodinou, děláme oslavu o nejbližším víkendu. Na oslavu vždycky připravím foto pozadí, aby se každý mohl s oslavencem vyfotit. vyrobím tématické občerstvení, když mě napadne tématická aktivita, tak připravím tu. 
• Oslavenec jde spát, když chce, před spaním čteme knížku, kterou si vybere nebo si pouštíme film, který si přeje. 

• 

  Sluneční soustava

  
  
  
  Ráda bych přidala ještě chvíli, kdy každý člen rodiny řekne oslavenci, co na něm má rád. Možná to půjde lépe, až budou trošku větší. :) Taky asi časem se oslavy děti budou víc a víc lišit podle toho, co bude který mít rád. Mína možná bude chtít vyrážet na výlety (aspoň teď to tak vypadá), kdežto Miky si nás víc užije tady doma. 

Jak řikám, někdy si přijdu jako blázen. :D Ale vzpomínky, které tím tvoříme a sebevědomí, které tím budujeme, jsou mi dostatečným důvodem to takhle dělat klidně až do 18. :) My s mužem moc tradic doma nezažili. U nich se neslavilo skoro nic a když, tak jen velmi formálně. U nás se slavilo, ale nedělala se žádná veliká výzdoba nebo se nezvali hosté. Tak je to pro nás chvílema náročné. Nemáme z čeho čerpat. Ale to už asi patří k naší rodičovské době dělat tyhle novoty. Aby to naše děti braly jako samozřejmost a mohly v tom vesele pokračovat. Jejich dospělost bude dost těžká i tak, nemusíme jim ještě přidávat břemena. :) 

Tak já jdu na to pečení teda. Držte mi palce. Mascarpone mam pro autobus lidí, tak když se to nepovede, budu mít ještě druhej pokus. :D 

Dortu zdar!

Mějte se krásně.

Vaše Wopice