7 tipů, po kterých si začnete psát deník

Nové deníčky k popsání

Ahoj, 

zdravím Vás po megadlouhé době. :) Kdo to ještě nevíte, od posledního článku jsem stihla otěhotnět a porodit krásnou holčičku. Všichni jsme tu zdraví a veselí (většinou), tak jsem si řekla, že zase jednou ukonejším svoje potřeby, když už po obědě nemusím(těhotenství) a většinou ani nemůžu (miminko) spát. :)) 

Od dob puberty si s různě dlouhými přestávkami píšu deník. Začínalo to tradičním:"Můj milý deníčku, on mě nemá rád..." :D Pokračovalo zápisky z různých dovolených, potom jsem se různě vracela k "on mě nemá rád", protože to jsou chvíle, kdy se mi chtělo psát nejvíc a kdy mi pomáhalo srovnat si myšlenky. Dneska si píšu hlavně proto, abych se měla k čemu vrátit, až budu chtít vzpomínat na děti, když byly malé. Zároveň mi psaní ze všedních dnů pomáhá uvědomit si, co celé dny vlastně dělám. Večer si už nepamatuju, co jsem dělala celý den, ale když si celý ten den projdu už od rána, zjistím, že jsem se zastavila na chvíli po obědě, při kojení Míny, ale jinak, že jsem se celý den otáčela za Mikym, za psy, nevařím denně, ale denně jíme, takže něco na tom talíři být musí, za to denně peru... Když si to občas nezapíšu, může se mi časem začít zdát, že celé dny nic nedělám...  Občas se opravdu k žádné "práci" nedostanu... To jsou chvíle, které píšu obzvlášť důkladně, protože většinou je to kvůli nějakému problému, který doma řešíme... Psaní mi pomůže urovnat si myšlenky, získat třeba trošku nadhled a hlavně... kdybysme podobný problém řešili v budoucnu, můžu se podívat zpátky a přečíst si, jak jsme to řešili posledně.. Docela se to hodí teď, když máme druhé miminko, občas už brouzdám ve starém deníku a hledám, co jsem si psala o Mikym, když byl v tomhle a támhletom věku.. :) 

Vždycky jsem milovala různé sešitky a deníčky a na každej prd si zakládala nový deník. Každý rok jsem si kupovala nový diář na příští rok, měla jsem kuchařku. Doma jsem pak měla tisíc poloprázdných sešitů a bloků a pocit, že nic nedokončím a špatné svědomí, když jsem si chtěla koupit další blok. Na konci každého roku jsem ze sebe měla špatný pocit, jak jsem si teda do toho diáře psala do půlky února, pak trochu v létě a nakonec jsem ho v prosinci mohla vyhodit, protože datumy by další rok neseděly... To mě přivádí k prvnímu tipu. 

• Pokud jste jako já a nepíšete si denně do diáře schůzky úkoly a bůhví co ještě, nekupujte si diář s datumy. Pořiďte si prázdný sešit a do něj si datum napište pokaždé, když si budete něco zapisovat. Tak Vám nevzniknou prázdné předtištěné listy, které už nevyužijete. Případné schůzky si můžete napsat do kalendáře v mobilu - tam mají tu výhodu, že když si to nastavíte, dopředu na sebe samy upozorní a Vy tak nezapomenete jít k zubaři. 

Vždycky, když mě někde zaujme nějaký recept, nějaká kniha nebo dobrý film, když mám jít do obchodu nakoupit, když balím na dovolenou nebo jen na víkend k babičce, všechno si píšu do svého deníku. Nevzniká mi tak tuna papírků s různě důležitými informacemi, mám všechno na jednom místě a deníky jsou díky tomu k něčemu. Vracím se do nich kvůli receptům i kvůli seznamům na dovolenou. Nemusím je vymýšlet každý rok znovu. Což je můj druhý tip: 

• Do deníku si pište všechno od seznamu do Lidlu po nejniternější myšlenky. Pište si tam seznam lidí, kterým chcete koupit vánoční dárek a postupně tam připisujte nápady, které máte. Pište si tam, co si vy vaše rodina přejete dostat, aby až se Vás 23. 12. děda zeptá, co chcete od Ježíška, jste neřekli nějakou blbost, ale byli připravení a nedostali tak plno hloupostí. Dřív ho zaplníte a nevzniknou Vám doma hromady papírků a sešitků. Za rok se k tomu můžete vrátit a některé nápady třeba oprášit... Nebo až se Vás kamarádka zeptá, co komu dát, můžete zabrouzdat. 

  

  Staré deníčky plné mouder :D 
  

• Taky se Vám občas stane, že před spaním nebo v noci vymyslíte báječnou věc, třeba co zítra uvařit k obědu nebo co koupit dědovi k narozeninám? Když se ale ráno vzbudíte, už si nemůžete vzpomenout, co to bylo? Deník je Váš přítel. Mějte ho u postele a když Vás honí takovéhle myšlenky, nápady a úkoly, na které nechcete zapomenout, všechno si to do něj zapište. Uvidíte, jak se Vám potom bude spát. Řekla bych, jako nemluvňátku, ale jako matka vím, že to je dost ošemetné přirovnání... :D 

• Pak tu mám jednu myšlenku, kterou se terpve chystám realizovat. Třeba letos po Vánocích... Ježíšku... :D Ráda bych si do deníku lepila i fotky z mobilu. Už jsem to jednu dobu dělala tak, že jsem jednou za čas vytiskla pár fotek na klasické tiskárně a ty pak do deníku lepila, to se ale nehodí v případě, že píšu deník pravidelně. Proto si chci pořídit domácí maličkou tiskárnu na fotky, která se snadno spojí s mobilem a šup, můžu k příběhu rovnou přidat obrázek pro ilustraci. Tak až jednou v důchodu budu brouzdat zápisky, nebo jestli to děti najdou a otevřou dřív než to spálí jako bordel po matce, uvidí tam příběh i se svou fotkou. :) Taková apgrejdovaná verze fotoalba... :) A taky se rychleji zaplní. 

•  Říkala jsem si, jak se v tom ale vyznám, copak budu pokaždý listovat celým deníkem kvůli receptu na knedlík od mamky? Jednoduše jsem si očíslovala stránky a na konci deníku nechala pár listů prázdných. Když jsem se blížila ke konci, napsala jsem si rejstřík nebo obsah. Tak se pokaždé stačí podívat na obsah, najít požadovaný recept nebo třeba tip na knihu a jít na jisto.. Jako třeba v kuchařce.. :) Některé důležité věci si označím třeba i barevnou lepicí páskou nebo samolepkou, aby hledání bylo ještě snadnější... 

• Jak jsem psala na začátku, občas mám pocit, že jsem za celý den nic nestihla. Občas mám pocit, že jsem jako matka a manželka celkem k ničemu. To jsou chvíle, kdy je dobré si přečíst, co jsem si zapisovala v posledních dnech a kdy ocením, že jsem si napsala, za co jsem byla v tu chvíli vděčná, na co jsem pyšná a třeba, co jsem se naučila, či co jsme s Mikym dokázali. Jsou to chvíle, kdy mi deník vrací energii, kterou jsem do něj vložila. 

Takhle, nepíšu tenhle zápis proto, abych Vás přesvědčovala, abyste si psali deník. Jen jsem si řekla, že třeba jestli někdo váháte, nebo Vám vadí ty prázdné stránky v diářích, nebo desítky načatých a nedopsaných deníků, tak že Vám třeba tyhle mé tipy pomůžou se rozhodnout. Výhoda mojí "metody" je totiž v tom, že když takový deník začnete a zase hned opustíte, můžete ho v klidu uložit, rok dva deset ho nechat ležet a až když budete mít chuť si zase psát, tak ho otevřete a navážete, kde jste skončili. Žádné vyhozené papíry ani peníze. 

• A na závěr jedna pro nás komerční materialisty. Ta radost, když vidíte, že se blížíte konci deníku a že si můžete koupit nový a vybíráte nejkrásnější dizajn a kvalitu papíru nebo si prostě dojdete do nejbližšího papíráku... Ta se prostě nedá popsat. A vzhledem k tomu, že mi poslední deník vydržel dva roky, říkám si, že vlastně do takového deníku můžu investovat i o pár korun víc, protože musí něco vydržet a protože už si jich nekupuju desítky za rok. :) 

Tak přeju sešity plné až po okraj. 

Mějte se krásně.

Vaše Wopice :)