Radikálně se milujme

 V rámci vzdělávání se, jsem narazila na knihu The body is not an apology, kterou napsala nádherná žena Sonya Renee Taylor. To byla mela, to vám povim. :) 

Svatba - naše :D

Donutilo mě to najít českou variantu spojení body-shaming. Jako v angličtině to prostě nějak dává smysl jo.. Ale česká varianta? Doslovný překlad je tělo-zostuzení... hmm.. to mi nějak nešlo přes jazyk... Zostuzování těla, hanobení těla, všechno to zní nějak divně, vlastně jako dyť se nic tak hroznýho neděje... nebo jo? 

Sonya vzpomíná a nutí vzpomínat i mně, kdy se někdo poprvé dopustil zostuzování mého těla... Abysme byli na jedné vlně, trošku přiblížím, o co se vlastně jedná... 

• nechvalně známé zostuzování rasy - v Americe černoši, asiati, u nás Romové, asiati
• stejně tak známé zostuzování pohlaví - jsi žena? No tak to nemůžeš volit a za práci dostaneš míň peněz, jsi kluk? tak přestaň brečet, chlapi nebrečej!
• pro mě méně známý patriarchismus (můj překlad, jo.. tak česky to asi bude jinak :D ) - například:"tohle si vzít nemůžeš, je to moc vyzývavý." Nebo naopak:"vypadáš jako kluk." "Nejseš dost sexy." 
• zostuzování nadváhy - známe všichni, jen už asi všichni nevíme, že to je špatná věc, trefovat se někomu do váhy... dyť je to nezdravý, žjo! ;)
• co potom zostuzování sexuální orientace - Víte, že pokud člověk, který prochází přeměnou pohlaví, chce letět letadlem, s velkou pravděpodobností bude prohledáván "ručně" obzvášť v oblasti pohlavních orgánů? Protože ten rám ukázal tam dole něco, co neodpovídá celkovému vzezření? A nedej bože, kdyby nějakej kluk chtěl nosit nalakovaný nehty do školy ne? No cože? Do školy? Škola přece neni holubník!
• Nesmíme zapomenout na ableismus - zostuzování neschopných (invalidních), znevýhodňování, nebraní na ně ohled

Představu už asi máme, doplňte, cokoli Vás napadne. Pro Sonyu to začalo, když jí její kamarádka řekla, že je možná těhotná, protože vzhledem ke své invaliditě byla tak ráda, že si jí chlap vůbec všimnul a byl ochotnej s ní mít sex (kde potřebovala jiné pozice), že už jí bylo trapný připomínat mu kondom... Sonya na to tehdy pronesla tu památnou větu:"Za tělo se neomlouvej!" Sama Sonya tehdy začala vnímat, kolikrát denně se omlouvá za své tělo. Za to, že je černoška, že je moc hlasitá, že patří do skupiny Queer (LGBT+)... Zjistila, že svět je plnej nenávisti k vlastním tělům a tudíž i k tělům ostatních. Naštěstí je to fakt chytrá baba a rovnou se pustila do řešení. Nejdřív Vám ale povím, kdy jsem poprvé zažila zostuzování svýho těla já... chcete? 

• Byly mi asi 4 roky. Chodila jsem do školky a měla jsem zrovna na krátko ostříhaný vlasy. Ve školce se trénovalo na besídku a bylo málo kluků... Hádejte. :) Ano, musela jsem tancovat klučičí roli, mít na sobě kalhoty a tvářit se jako kluk. Protože jsem měla krátký vlasy! 
• Jakou mám další vzpomínku? Bylo mi 6. Bezstarostně jsem se koupala v kalhotkách v našem vesnickým rybníku. Když tu na mě zakřičí baba, co bydlí hned vedle:"Veruno, koukej si voblíknout podprsenku, to se nestydíš, koupat se tady takhle polonahá?" No.. od tý doby jsem se styděla, už vždycky. Když mi mamka kupovala plavky, vždycky jsem chtěla vcelku, abych nemusela vysvětlovat, proč nebudu nosit jenom kalhotky. 
• Co takhle tělocvik na druhým stupni? Pamatujete? Abych nemusela poslouchat výsměch v šatnách, v tělocvičně nebo na hřišti, hledala jsem každý týden omluvy, abych vůbec nemusela cvičit. Nehledě na to, že ať jsem se snažila sebevíc, nikdy jsem nedostala dobré hodnocení. Ale to je zase trochu jiné téma. ;)

Kampa

Tak Veru, už nás nenapínej a řekni, co máme dělat, aby se miliony lidí na celým světě už nemusely stydět za svá těla a nemusely nakupovat haldy oblečení, krémečků, mastiček a dalších kravin na ty svoje neduhy. Tak já vám to teda povím. Odpovědí na to trápení nás všech je SEBELÁSKA. Sonya jde dál a říká RADIKÁLNÍ SEBELÁSKA. Říká, že když se narodíme, jsme téhle radikální sebelásky plní. Když se podíváte na batole, určitě se nekouká na svoje stehýnka a neříká si:"Kurňa, mám je nějak málo baculatý." Přijímá se tak jak je a miluje se takytak. To až společnost na nás nabalí vrstvy studu. Tenhle řekne, že máš tlustej zadek, támhleta se trefí do tvých vlasů. V reklamě slyšíš, že opravdu vyzenovaná budeš, až nebudeš mít chlupy ani na uchu a ve filmech hrajou samý štíhlý blondýnky a vysoký svalnatý kluci. Nedej bože, že by měli někde vrásku, špíček nebo třeba šikmý oči. No a tyhle vrstvičky se vrství na sebe jako slupky cibule, až úplně zapomeneme, že jsme se měli rádi. Začít znova ale vůbec není těžký. Není to něco, co se musíme naučit nebo najít. Sonya to přirovnává k fakt hnusnýmu svetru upletenýmu z ostudy. Tak ten svetr prostě reklamuješ a z krámu vyjdeš v Evině rouše oblečená jen do své radikální sebelásky. Prostě to vrať. A vrať sebe sobě. 

Nikdo na světě nemá právo dělat si názor na to, jak vypadáme, jak se chováme nebo co cítíme. A my sami nemáme právo dělat si názor na ostatní. Všechno to zostuzování vede k tomu, že si o svém těle myslíme, že je lepší, horší, dobrý, špatný, místo abysme si mysleli, že je naše. Kdyby to přeci jenom nešlo, Sonya nabízí takovej malej návod:

Ve vinárně

Nejprve je třeba usmířit se. 

• Usmiř se s tím, že něčemu či někomu nerozumíš - není to potřeba rozumět všemu a z nepochopení se často dopouštíme ošklivých přešlapů zrovna na tomhle poli... napadá mě třeba otázka tipu:"Jé, v kolikátém měsíci jsi?" Nebo "Jste muž nebo žena?" Nic ti do toho není. Smiř se s tím, že nevíš. 
• Usmiř se s odlišnostmi - někdo je na kluky? A ty ne? No a? Někdo je černej a velikej a ty ne? Fakt se ho budeš bát jenom proto? 
• Usmiř se se svým tělem - je tvoje! Není špatný způsob, jak vlastnit tělo. Každý kousek tvého těla je dokonalý, to jenom výrobci krémečků, vynálezci diet a barev na vlasy chtějí, aby ses necítil/a dobře, aby ti mohli prodat svoje produkty. Podívej se na malé děti a vem si z nich příklad. :) 

Teď když máme konec války, je potřeba pustit se do hrabání a odlupování slupek...

1. Zbav se toxického - pouštěj si míň reklam, filmů, na sockách se vyhni účtům, které propagují jen ten jeden ideál, účtům, které propagují řešení na to, že ty nejsi ten ideál... vyhni se i lidem, kteří jsou pro tebe toxičtí.
2. Mysl - Vyčisti zajeté vzorce myšlení (nepřemýšlej o tom, proč kdo jak vypadá, nedělej si názory na lidi,..) pečuj i o svůj mozek, je součástí tvého těla - terapie není ostuda, je to péče o tělo stejně jako když jdeš na rehabku kvůli ramenu.
3. Neomluvná akce - poznávej své tělo znova bez předsudků, dotýkej se ho, mazli ho, hýbej s ním tak, jak se mu to líbí.
4. Kolektivní pochopení - tak jako pochopíš, že tvé tělo je dokonalé, pracuj na tom, aby to pochopili i lidé ve tvém okolí. Laskavě a uctivě. 

Irsko

Tím, že hanobíme svá vlastní těla, neovlivňujeme jen sebe. Ovlivňujeme tím i své okolí. Když budeme příkladem sebelásky, naše okolí se u nás bude cítit bezpečně (i protože je nebudeme posuzovat) a začnou se ve svých tělech taky cítit lépe. Myslím že hlavně mámy by si to měly vzít k srdci. Sonya se k tomu taky vyjádřila a říká, že musíme děti učit tělesné autonomii, soukromí a nutnost souhlasu. Tak až se vaše děti nebudou chtít přebalovat nebo stříhat, zkuste je začít poslouchat. Mohlo by je to totiž uchránit třeba i před znásilněním. O tom třeba jindy. :) 

Doufám, že všichni začneme budovat svět, kde bude KAŽDÝ bez ohledu na své tělo mít šanci  stát se svým lepším já. Kde bude každé tělo moct žít v RADIKÁLNÍ SEBELÁSCE. To je totiž podle Sonyy(?) definice svobody. 

Mějte se krásně. 

Vaše Wopice. :)